International Herald Tribune, Jim Yardley
17. dubna 2008
Peking | Nedaleko národního stadiónu, nedávno dokončené gigantické olympijské arény v Pekingu, roste další stavební projekt jehož dokončení se blíží zahájení olympijských her. Budova obalená zeleným pláštěm bude sídlem prvního pekingského muzea věnovaného výlučně Tibetu.
V muzeu kurátoři vystaví starověké památky, historické záznamy o dynastiích a reprodukce, které mají ukázat čínskou nadvládu nad Tibetem sahající nazpět až do 13. století. Mnozí odborníci spekulují nad historickými nároky Číny, je proto pravděpodobné, že mračna pochybností se brzy zatáhnou nad muzeem. Dokonce i dalajláma je vynechán z tohoto čínského popisu dějin.
"Po roce 1959 už dalajláma není zmiňován", vyjádřil se Lian Xiangmin, čínský vědec, který se podílí na přípravách muzea, když hovořil o tibetském nejvyšším duchovním a jeho úniku do indického exilu po nepodařeném povstání proti čínské nadvládě. "Toto je tibetské muzeum a my už ho jako součást Tibetu více neuznáváme."
Historie je plná nároků, sporů a námitek o vztahu mezi Tibetem a Čínou. Ale vládnoucí komunistická strana neváhá eliminovat jakékoli nejistoty. Historie je teď politickým nástrojem strany na základě něhož se dovolává oprávněnosti svého držení Tibetu.
Nicméně stejně jako neoblomný přístup strany k historickému statutu Tibetu účinně vymýtil veškeré domácí názory disentu, tak také přiživil tibetský odpor proti režimu. Vládní orgány teď potlačují největší protičínské vzbouření v Tibetu za poslední dvě desetiletí, násilné povstání, které mnoho Tibeťanů přičítá zlosti nahromaděné pod kulturním a náboženským útlakem.
Buddhističtí mniši, kteří zpočátku vedli pokojné protesty v minulém měsíci ve Lhase si mimo jiné stěžovali na kampaně "vlastenecké výchovy", které po nich požadují, aby se veřejně zřekli dalajlámy a podvolili se hodinám historie o oprávněné čínské kontrole nad oblastí. Minulý týden mniši v klášteře Drepung, mimo Lhasu, hlavní město Tibetského autonomního regiónu, údajně znovu obnovili protesty proti další sérii vlastenecké výchovy.
Po celé Číně jsou děti ve školách učeny, že Tibet je neoddělitelnou součástí Číny. Průvodci ve Lhase musí dodržovat státem odsouhlasenou verzi historie. Vědci disentu byly eliminováni, cenzorováni a v mnoha případech dokonce uvězněni. Polemizování o oficiální verzi historie může vědce vystavit obviněním z rozvracení státu. Tibetský vědec Dolma Kyab je uvězněn od roku 2005 poté, co napsal státem neschválenou vícedílnou historii Tibetu.
"Historie je propojená s legitimitou", řekl Tashi Rabgey, ředitel Iniciativy současných tibetských studií na Virginské univerzitě. "Problémem Pekingu je, že jejich přítomnost v Tibetské náhorní plošině nebyla nikdy legitimní. A jejich snahy o kontrolu historie se toho snaží dosáhnout."
Tibet je pro mnoho Číňanů citlivou otázkou, včetně těch, kteří žijí mimo Čínu, protože odkazuje na zahraniční intervenci v Číně během 19. století a počátků 20. století. Britské jednotky vstoupily do Tibetu v roce 1903 a 1904, když se dynastie Čching blížila pádu. Dnes se mnoha Číňanům vybavuje role CIA v Tibetu během padesátých let a interpretují si západní sympatie se současnými protesty jako další zahraniční snahu o destabilizaci a rozdělení Číny.
Komunistická strana chce jasně zvrátit to, co považuje za mezinárodní špatné pochopení tibetského statutu a zaměřila se na historii jako na důležitou platformu k prokázání své záležitosti. Vláda zřídila více než 50 výzkumných institucí věnovaných Tibetu, navíc podporujících čínskou verzi tibetské historie.
V roce 2000, Zhao Qizheng, bývalý ministr informací pro Státní radu a Čínský kabinet, sdělil vědcům na uzavřené konferenci o Tibetu, že jejich výzkum by měl být použit ke změně zahraničního pohledu.
"Měli bychom maximálně využít našich padesáti Tibetologických center a tisíce tibetologů k zahájení práce na vnitřní propagandě o Tibetu", řekl Zhao. Jeho řeč se později dostala do rukou protibetskému sdružení advokacie, které ji uveřejnilo. Zhao dodal: "Měli bychom zvýšit svůj vliv na mezinárodní tibetology. Skrze kulturní výměnu bychom měli zvýšit svůj vliv na západní komunitu a její názory."
Vědecký pracovník Lian sdělil, že muzeum je pod záštitou Čínského tibetologického výzkumného centra v Pekingu. Uvedl, že čínští vědci po dlouhou dobu oddělení od okolního světa budou nyní sdílet svoji práci na mezinárodních konferencích a propagovat ji na internetu. Také se vyjádřil, že vědeckost, ne politika, je prioritou jeho centra.
"Pro nás jako pro vědce je pravda tím nejdůležitějším", řekl Lian, vedoucí výzkumu Tibetologického centra. "Každý může mít svůj názor na různé záležitosti, ale je potřeba mít posluchače, kteří takové názory podpoří."
Ale jsou i tací, kteří jsou přesvědčení méně, zvláště ti, kdo jsou cenzorováni pro své politické názory. Woeser, která přispívala do blogů ohledně Tibetu, přišla o svoji práci v literárním časopise poté, co v roce 2003 vyšla její kniha, která zahrnovala přátelský odkaz na dalajlámu. "Napsali jejímu vydavateli a řekli 'Jeden z vašich autorů napsal knihu v níž je několik politických chyb' ", uvedla Woeser, která stejně jako někteří Tibeťané užívá pouze jednoho jména. "Cokoliv o skutečnostech týkajících se Tibetu není povoleno vydávat."
Woeser se vyjádřila, že historie jak natolik zpolitizována uvnitř Tibetské autonomní oblasti, že i průvodci jsou prozkoumáváni. V roce 2003, byl prezident Chu Ťin-tchao, bývalý stranický předák v Tibetu, zapojen do vzniku "Plánu pro průvodce na podporu Tibetu" ("Support Tibet Tour Guide Plan"). Zprávy státem kontrolovaných médií uvádějí, že program si vyžádal nábor stovky průvodců, kteří nepocházejí z Tibetu a budou pracovat ve Lhase každý rok až do roku 2013.
Jádrem historické rozepře je západní koncept suverenity. Komunistická strana propaguje koncept Číny jako rozmanitého, ale jednotného národa čítajícího 65 různých etnik. Většina populace, celých 92% jsou Hanové, ale zbývajících 8% tvoří Mongolové, muslimští Chuejové, Mandžuové, ujgurští muslimové a Tibeťané, kteří jsou často označováni za asimilované do " mateřské vlasti" po staletí nijak nenarušené historie.
Mnozí vědci tvrdí, že tento popis přehnaně zjednodušuje historii, aby podpořil současné politické a teritoriální nároky. Historikové se obvykle shodují na tom, že vztahy mezi Čínou a Tibetem se plně promísily v období dynastie Juan, od sedmdesátých let 12. století do roku 1368. Rozpory panují ohledně podoby těchto vztahů.
Tibetská exilová vláda tvrdí, že buddhističtí lamové ustavili vztah na základě nichž byl "císař mecenášem kněžích (lamů)" a lamové se stali poradci vládnoucí dynastii Juan, aniž by přitom obětovali tibetskou samosprávu nebo nezávislost, toto uspořádání se ještě jednou zopakovalo za vlády poslední císařské dynastie Čching a trvalo od roku 1644 do roku 1912.
Čínští vědci tvrdí, že takovéto usuzování je falešné. Poukazují na záznamy, jež detailně popisují Tibet podvolující se určitým zákonům vládnoucích dynastií Juan a Čching, jedná se o psaný záznam, který, jak tvrdí, dokazuje nejen to, že Tibet je nedělitelnou součástí Číny, ale též, že čínští císařové měli pravomoc k volení dalajlámy.
Elliot Sperling, přední odborník na Tibet na univerzitě v Indianě se vyjádřil, že obě strany ve svých interpretacích přehánějí. Řekl, že na Tibet nemůže být nahlíženo jako na skutečně nezávislý běhěm dynastií Juan a Čching na základě záznamů, které ukazují Tibet jako podřízený čínským pravidlům a nařízením.
Ale Sperling též uvedl, že čínský nárok na nepřerušenou kontrolu Tibetu je též pochybný. Během dynastie Ming, od roku 1368 do roku 1644, měl Tibet jen malé napojení na čínské vladaře, řekl Sperling. A popisovat dynastie Juan a Čching jako "čínské" přehlíží skutečnost, že každá z nich se dostala k moci po tom, co bylo v té době považováno za cizí vpád, Mongolové ustavili Juan a Mandžuové založili dynastii Čching.
"Čím se Čína nechce zabývat je skutečnost, že Mongolové měli císařství", řekl Sperling, ředitel Tibetských studií na Univerzitě v Indianě, na katedře Studií Centrální Asie. "Nebyl to čínský stát. Bylo to císařství."
"V tomto kontextu někteří vědci považují dávné vztahy Číny a Tibetu do větší míry za příbuzné státům vazalským. Čínská vláda se vzdala veškeré zbylé kontroly Tibetu po pádu dynastie Čching v roce 1912. Současný dalajláma a jeho předchůdce vládli v Tibetu do vpádu Maa v roce 1951, což podle Číny bylo "pokojné osvobození", které osvobodilo Tibet od feudální teokracie.
"Víme, že Tibeťané a někteří západní vědci tvrdí, že Tibet byl nezávislým státem během této doby, ale nesouhlasíme s tím", uvedl Lian, vědec pracující ve výzkumném středisku.
Wang Lixiong, vědec a disident žijící v Pekingu, který odmítl některé historické nároky komunistické strany, řekl, že císařská Čína se považovala za střed světa a jen málo se starala o politický statut podřízených sousedících oblastí jako Tibet. Ale moderní politické potřeby učinily tento přístup nepohodlným.
"Teď jsme v pozápadničené politické situaci", řekl Wang, manžel Woeser, který je v momentálně v Číně na seznamu zakázaných autorů. "Máme definici suverenity a tak bojujeme o každý čtvereční metr území."
Robert Barnett, odborník na Tibet na Kolumbijské univerzitě, uvedl, že vědci v Číně často odvádějí skvělou práci. Ale mnozí z nich se vyhýbají specializaci na tibetskou historii po 13. století kvůli politickému nádechu a možnému risku. Zmínil se též o zákazu jedné knihy polemizující oficiální stanovisko, že tibetský král z 8. století byl napůl Číňan.
Barnet též sdělil, že cestujícím přilétajícím na lhasské letiště z Nepálu jsou často prohledávána zavazadla, zda nepřivážejí nepovolené knihy a fotografie. "Je to součást oficiální procedury, že v knihách jsou kontrolovány historické údaje a odstraněny veškeré náznaky o tom, že Tibet byl oddělen od Číny", sdělil Barnett v rozhovoru vedeném přes email.
Lian, vědec Tibetologického institutu uvedl, že plány pro nový muzejní komplex určený Tibetu se stále vyvíjí. Orgány zamýšlejí jeho slavnostní otevření ještě před olympiádou, ale Sperling uvedl, že projekt je zpožděn.
Na dotaz ohledně významu historie se Lian krátce odmlčel.
"Proč je historie důležitá?", zopakoval. "Dívame-li se do historie, můžeme vidět budoucnost."
Článek přeložen podle: http://www.iht.com/articles/2008/04/17/asia/17tibet.php?page=1
