SÍLA A MOC SOUCITU: POSVÁTNÉ/DUCHOVNÍ ZVUKY A TANCE
(THE POWER OF COMPASSION: SACRED SOUNDS & DANCES)
Kopie scénáře pro hlasatele programu (do češtiny přeložil Kryštof Trávníček)
________________________________________________________________
1. Pheb su (tib. /phebs su/):
a) Dung čhen + procesí/průvod
b) Gjaling (po Pheb-su)
Dobrý večer. Vítejte na dnešním večerním představení rituálních buddhistických tanců v maskách, ve kterém se Vám představí tibetští mniši z kláštera Tašilhünpo – sídla pančhenlamy, který je druhým nejvýznamnějším a nejdůležitějším spirituálním vůdcem Tibetu hned po Jeho Svatosti dalajlamovy. Historie tibetského kláštera Tašilhünpo sahá do 15. století (r. 1447 v centrální provincii Cang 1. dalajlamou Gendündubem). Do roku 1960 býval klášter Tašilhünpo, se svými až šesti tisíci mnichy a studenty, jedním z největších akademických center tibetského buddhismu. V roce 1959, po čínské invazi a probíhající „kulturní revoluci“, odešli mnozí mniši spolu se 14. dalajlamou Tändzinem Gjamcchem do indického exilu. A tak v roce 1972 někteří z těchto mnichů znovu zakládají klášter Tašilhünpo v exilu jižní Indie ve svaz. státě Karnataka, v distriktu Mysore (Bylakuppe), který je momentálně domovem 250ti mnichů a studentů. Klášter Tašilhünpo v exilu se tak znovu stal výjimečným a hlavním centrem buddhistické vzdělanosti, dobře známý také svojí religiózní a uměleckou buddhistickou tradicí čhamových tantrických tanců v maskách a sakrální hudbou.
2. Khado Tenšuk: Modlitba za dlouhý život
Khado (tib. /Mkha´ ´gro ma/, sa. Dákiní – jóginí či nebeské/kosmické chodkyně/cestovatelky, kosmos jako prázdnota a cestovatel jako vnořený do…, tedy „ony vnořené do nejzašší přirozenosti reality představující prázdnotou“)
Vyznavači tibetského buddhismu vidí Jeho Svátost Dalajlamu jako manifestaci Avalókitéšvary (tib. Čänräzig) – Buddhu Soucitu. Věří se, že buddhové příchazejí na svět v lidské podobě/v antropomorfní formě, aby pomohli všem cítícím bytostem od utrpení (které je dle buddhistického pojetí ve světě přítomno). Tedy tak jako se buddhové v lidské formě narodí, podobně jako lidé, tak také musejí zemřít a musí opustit tento svět.V této modlitbě (v Modlitbě za dlouhý život), Nebeské a Kosmické bytosti a Dákiní pocházející z nebeských a kosmických oblastí a sfér navštěvují zemi/Zemi, aby „pozvali“ Buddhu ke společnému návratu do Nebeských sfér a oblastí. Dákiní přicházejí z pěti rozličných směrů, které jsou reprezentovány pěti odlišnými barvami: východní směr označuje – modrá barva, jih – žlutá, západ – červená, sever – zelená a oblast středu je označena – barvou bílou. Lama, reprezentující všechny žáky a posluchače Buddhy, praktikuje modlitbu jíž žádá Buddhu, aby neopouštěl tento svět, jelikož v něm stále existuje mnoho trpících bytostí a tedy existuje zde ještě mnoho práce kterou je třeba vykonat. Lama (ctihodný mnich) se nožem, kterým je vybaven, pokouší přeřezat barevné oblečení/textílie držené Dákiní, které symbolizuje stezku a cestu do nebe. Touto cestou je lidský život spojen s Buddhou nepřetržitě.
Tato modlitba (Púdža) je používaná jako žádost k velkým učitelům, aby s námi zůstali tak dlouho, jak jen to bude možné, abychom tak mohli čerpat větší užitek a prospěch z jejich pobytu mezi námi. Dnes večer je modlitba zvláště dedikována (určena) Jeho Svátosti Dalajlamovi a Jeho Svátosti Pančhenlamovi.
3. Kjabdo Semkje: Přijímání útočiště a generování soucitu
(tib. /skjabs ´gro sems skjems/)
Zatímco probíhají modlitby, ve kterých se žádají božstva o ochranu, mniši se zavazují ke slibům realizace konceptu láskyplné péče a soucitu. Modlitby směřují k tomu, aby byly všechny cítící bytosti ušetřeny a zproštěny utrpení ve světě, aby bytostem bylo ulehčeno od trápení, které je s působením bytostí ve světě neodmyslitelně spojeno. Mniši se uchylují k bezpečnému útočišti, k tzv. trojímu klenotu (sa. Triratna, tib. Könčhog sum), jehož ochranu přejí všem. Žádají o ochranu lamy/učitele – tedy Buddhy, uchylují se k posvátným textům/k nauce buddhismu – tedy k Dharmě (tib. Čhö), uchylují se k mnišské komunitě – tedy k Sanghze (sa. Sangha, tib. Gedün /dge´dun).Uvedené čtyři věci/koncepty dávají mnichům skutečnou sílu a skutečné kompetence udělat opravdu mnoho pro zlepšení všech věcí před tím, nežli dosáhnou osvícení. Výrazně dlouhé noty v melodii konané modlitby jsou charakteristickou a speciální částí
praktikované meditace. Cinkáním na tibetské činely (Ting šak) dosahují mniši hlubšího stádia tiché meditace a cítí svoji pomoc všem cítícím bytostem. Tato meditace končí druhými (sekond sounding – ozvěna) dozvuky činelů.
4. Ša Ma (ŠA-MA, šawa/jelen – mahe/buvol): Jelen a buvol (tib. /ša wa/ a /ma he/)
Pán smrti, Jama, byl potlačen a přemožen Maňdžušrím (tib. Džampal) ve formě Jamantaky (tib. Šindže Šed) – tedy přemožitele smrti. Jama se stal ochráncem nauky, dharmapalou (tib. Čhökjong). Měl šestnáct žáků, osm mužských a osm ženských, přičemž dva z nich jsou právě jelen a buvol. Tyto dvě postavy znázorňují dva hlavní aspekty pravdy, a je na ně pohlíženo jako na dva živé (personifikované) symboly oplývající magickou sílou, s jejichž pomocí lze zničit nepřátelské a negativní aspekty a síly světa.
Tanec je tradičně konán v klášteře Tašilhünpo 29. dne dvanáctého tibetského měsíce v rámci přípravy na oslavy tibetského Nového roku, zvaného Losar.
5. Čö či Čö jul: Rozseknutí/rituál sekání/rozetnutí
(tib. /gčod/)
Meditační praxe Čö patří mezi starověké tibetské techniky. Během meditačního rituálu Čö dochází k překonávání a zdolávání egoismu a nevědomosti, které jsou kauzální příčinnou veškeré desiluze a trápení. Imaginací sebe sama jako sedících/přítomných na pohřebištích, mniši vizualizují rituál rozseknutí tím, že symbolicky odsekávají některé části svého těla, které posléze nabízejí jako symbolické obětiny ze sebe sama Buddhovi a rozličným bohům a božstvům, stejně jako maso pojídajícím démonům a hladovým duchům. Na oplátku svého obětování se, touto nejsoucitnější obětinou ze sebe sama, mniši usilují o sounáležitost, splynutí s prázdnotou (sa. Šunjata, tib. Tongpa ňid) či její pochopení, která je dovede k osvícení. Mniši usilují o dosažení znalosti osmi duchovních schopností/ či mniši hledají dosažení osmi duchovních schopností, které umožňují stát se neviditelným, rychle se přemisťujícím či kráčet v prostoru/kosmu a v podzemí. Konečně, je-li všeho dosaženo pomocí nabitých schopností, mniši pokračují v modlitbách díky nimž dochází k odstranění všech překážek a k potlačení špatného vlivu démonů na cítící bytosti. Zároveň dochází ke kumulování a k nashromáždění velké soucitné lásky. Za doprovodu tibetských trumpet, které jsou tradičně zhotoveny z lidské stehenní kosti (tib. kangling), dochází k vyluzování děsivých zvuků vyzývajících přítomné démony k symbolické hostině na samotných mniších. 
6. Dur Dag: Vládci pohřebišť/kostlivci (tib. /Dur khrod bdag po/ či /dur bdag/, Durtö Dagpo, sa. Čitipati)
Slovo Dur (tib. dur) znamená tibetsky pohřebiště/hřbitov a termín Dag (tib. bdag) znamená majitel/vlastník/vládce (také „já“). Tedy slovní spojení Dur Dag/Durdag znamená „vlastníci/vládci pohřebišť/vládci pohřebních polí“. Ve skutečnosti nejsou pouhými vlastníky a vládci pohřebišť, ale jsou i jejich Pány. Tento tanec v podstatě ilustruje jen to, že bez ohledu na naši (lidskou/bytostnou) důležitost, nejsme nic jiného nežli hromada kostí. Uvědomíme-li si tuto skutečnost a realizujeme-li tuto myšlenku a tento koncept, můžeme ztratit ideu o své důležitosti, nepostradatelnosti, velikosti a tedy i iluze o svém vlivu ve světě. Tanec také upozorňuje na fakt, že můžeme kdykoliv zemřít, a že je svět tvarů pouze pomíjivým. Tato reflexe může vést k přirozené snaze a tendenci pomáhat ostatním bytostem a může tedy vést k zastavení shromažďování negativních činů jedince. Melodie a zvuky které znějí během čhamového tantrického tanečního rituálu významně připravují Naši osobnost, Naše nitro, či chcete-li duši, na příští život (také na posmrtné mezistavy).
7. Kunrik/Kunrig (tib. /Kun rigs/, sa. Sarvavid): Všeobjímající znalost/Vševědění
V tibetském buddhismu hraje symbolika a symbolismus velmi důležitou roli v meditační i modlitební praxi. Termín Kunrig je titulem buddhy Vairóčany (tib. Nampar Nangdzä, bílá barva, v centru dhjáni buddhů), jehož mandala či modlidba pomáhá lidem z pekelných sfér. V průběhu této modlitby oblékají mniši ceremoniální kostýmy, používají stovky gest (muder) symbolicky ilustrující jednotlivá božstva z celkového počtu 37 božstev, která musejí být vizualizovaná v rámci meditace. Říká se, že být jednoduše svědkem předvádění těchto gest, Vám umožní ne-znovuzrodit se v nižších sférách bytí (tedy ve světě zvířat, hladových duchů atd., viz Samsára, bhavačakra atd.). Mniši z kláštera Tašilhünpo jsou považováni za jedny z nejzkušenějších ve znalosti muder. V průběhu této pasáže/modlitby mniši používají Dilbu (rituální zvonek), který symbolizuje „moudrost“, a Dordže (sa. Vadžra, česky „hromoklín“) reprezentující metody či odborné/vhodné prostředky a schopnosti (odborné schopnosti). Oba rituální předměty používané společně, představují jednotu i harmonii moudrosti a schopností.
(Po Kunrig)
Doufáme, že se Vám líbila první část našeho představení. Prosím, využijte nyní svůj čas k návštěvě našeho obchodu, kde můžete získat cenné informace o našem klášteře i více informací o naší práci. Kromě jiných zajímavých věcí tam můžete nalézt unikátní Dukhar, kterou v klášteře Tašilhünpo vytváří pouze mniši, jako ochranu před nepřátelskými/zlými vlivy a jako léčebné médium. V našem obchodě naleznete také DVD zachycující výrobu překrásné písečné mandaly, která byla tvořena v rámci mnišského turné ve Velké Británii v roce 2004. Kromě jiného se můžete informovat o sponzorském programu ze kterého se financují každodenní aktivity mnichů. Děkujeme.
PAUZA - INTERVAL V PŘEDSTAVENÍ
8. Bagži: Pánové smrti (doslova „čtyři masky“) (tib. /´bag bži/)
Historie čhamových religiózních tantrických tanců tibetského buddhismu pochází z dob nebuddhistických. Během vlády tibetského krále Thisong Decäna (r. 755-797) v 8. století, postavil významný tantrik a světec Padmasambhava/Guru Rinpočhe (tib. Päma Džungnä) na březích jezera první tibetský klášter Samjä. Legendy hovoří o tom, že Guru Rinpočhe transformoval sebe sama do podoby božstva a vykonal první buddhistický čhamový taneční obřad během svého vznášení se/poletování v éteru/vzduchem.
Ovšem věří se, že ohledně původu čhamu konaného v klášteře Tašilhünpo tomu bylo trochu jinak. Původ čhamu v klášteře Tašilhünpo je poněkud jiný. Historie čhamového rituálu v klášteře Tašilhünpo odkazuje k 17. století, přesněji k postavě 5. Pančhenlamy Lobzang Ješiho (vize Sengge Ješeho 1653-1705 a pověření 5. pančhenlamy Lobzang Čhokji Ňimy 1570-1662) a pochází přímo ze Šambhaly. Právě čham kláštera Tašilhünpo je prvním čhamem v linii Gelugpa, prvním čhamem v tradici tzv „žlutých čepic“.
V Bagži čhamu, podobně jako v tancích jelena a buvola, vystupují čtyři figury totožné se čtyřmi žáky Jamantaky, ničitele smrti. Tyto čtyři postavy odívají čtyři masky rozličných barev; bílou masku, žlutou, červenou a modrou (či tmavou/až černou). Uvedené barvy oplývají specifickými charakteristikami: bílá je barva Šivy – znamená mír, žlutá (Gjepa) – znamená růst/hojnost, červená (Wang) – vystihuje sílu a moc a zelená barva (Dahk po) – znázorňuje zlobu/děs a hrůzu. Všechna ochranná božstva více méně obsahují tyto čtyři zmíněné koncepty a aspekty. Podobně jako ve většině čhamů, je i v tomto čhamu hlavní ideou a myšlenkou pomíjivost a nestálost, která je v Bakši čhamu reprezentována miskou z lebky (sa. kapála, tib. bandha) a trojhrannou magickou dýkou (sa. kíla, tib. phurbu), které svírají mniši v rukou. Pestrobarevné mnohovrstevnaté kostýmy odívané mnichy pomáhají při vizualizaci nádherných kostýmů a rouch odívaných božstvy, s nimiž se mniši tanečníci touto cestou ztotožňují a do nichž se snaží transformovat. 9. Gangso: Naplnění touhy a žádosti božstev
(tib. /bsgang gso/)
Termín „Gang“ v tibetštině znamená „plnit/naplnit“ a termín „so“ znamená „nabídnout/resp. obětovat bohům“. Gangso tedy znamená asi toto: obětováním obětin dochází k plnění a naplňování přání božstev. Pomocí podobných aktivit mniši dokáží, jak věří, odstranit a přemoci všechny negativní jevy a aspekty. Následováním a praktikováním meditace Gangso mniši vizualizují samy sebe do pozice mocnější a silnější nežli je pozice mocných božstev, která jsou svolána do jejich blízkosti. Mniši vítají božstva a ochránce, přináší jim obětiny a žádají o moc odstraňovat překážky mysli, čistí prostředí od negativních vlivů a přinášejí mír a harmonii do časoprostoru/do kosmu a universa. Závěrem meditace je modlitba/Púdža která má přimět ochránce a božstva k návratu domů. Velmi často jsou také mniši z kláštera Tašilhünpo pozýváni lidmi do jejich obydlí, aby tam meditací a bohoslužbou Gangso zajistili štěstí, zdraví a úspěšné podnikání.
10. Tuso: Purifikace/očista (tib. /khrus so/)
Tato modlitba je používána oběma směry a vyznavači v rámci tibetského buddhismu: jak tantrickými praktikujícími, tak také těmi specialisty, kteří si vybrali důraz a zaměření na studium posvátných textů (šáster, súter atd.). Dva zmíněné směry, tedy tantrický a studijní, na posvátné texty zaměřenný, realizují zmíněnou purifikační bohoslužbu. Ta je praktikována především tehdy, jsou-li lidé nemocní. Nejprve je purifikována běžná voda až do dob,y kdy je vhodná pro bohy a božstva. Posléze mniši vizualizují buddhy, a to tak, jako by tito byli rozpuštěni v zrcadle. Následně je použita posvátná rituální bílá šála zvaná khatag jako obětina, reprezentující obydlí pro buddhy.
Voda, kterou je poléváno a zkrápěno zrcadlo, symbolizuje proces očisty a koupele buddhovských těl, řečí a myslí, zatímco je ve stejnou dobu prováděna imaginace negativních skutků lidského či osobního těla, řeči a mysli, které jsou tímto eliminovány. Khatag následně slouží k osušení těla po koupeli a jako obětina z šatů, ilustrovaná bohatým brokátovým oděvem. Toto je konáno na diagonálním principu, přičemž brokát symbolizuje obětiny šperků/ornamentů a drahokamů pro Buddhu. Tak jako je zrcadlo opět vyzvednuto, tak také mniši žádají Buddhy k odchodu a návratu do jejich vlastních oblastí a sfér.
11. Tagsäl: Umění debaty (tib. /rtag gsal/)
Po roce 1959, během čínské Kulturní revoluce, následovalo Dalajlamu do indického exilu také mnoho mnichů z kláštera Tašilhünpo jehož dvě třetiny byly zničeny. V roce 1972 tak někteří z uprchlých mnichů znovu založili klášter Tašilhünpo, tentokrát v exilu v indickém státě Karnataka (Bylakupe v distriktu Mysore). Pančhenlama již nebyl schopen opustit Tibet díky tvrdým podmínkám které v oblasti Tibetu panovaly, zvláště v posledních deseti letech před svou smrtí v roce 1989. V roce 1995, v návaznosti na tibetský kalendář, byla rozpoznána Jeho Svátostí 14. Dalajlamou 11. reinkarnace Pančhenlamy. Gendün Čhokji Ňima, 11. Pančhenlama, se narodil v roce 1989 v Centrálním Tibetu. Krátce na to byl ve věku 6ti let uvězněn a od té doby je jeho místo pobytu, i místo pobytu jeho rodiny stále neznámé a nejasné. V Tibetu není již delší dobu možné svobodně praktikovat buddhismus. Také mniši nemohou svobodně realizovat svoje náboženství, a tak spatřit Tagsäl, tedy dialektickou debatu, není v dnešním Tibetu nic obvyklého. Tato forma debaty patří mezi základní části a složky jejich náboženského buddhistického tréninku, zvláště pak v linii a tradici Gelug/Gelugpa (zvané „žlutých čepic“). V exilním klášteře Tašilhünpo se podobné dialektické debaty konají zpravidla každý večer před klášterem, účastní se jich především mladí mniši.
V praxi to vypadá asi tak, že jeden z mnichů sedí na zemi čelem ke svému stojícímu oponentovi. Sedící mnich se snaží bránit své myšlenky a koncepty, oponent pak argumentuje proti jeho názorům. Oba by měli čerpat své argumenty z hlubokých znalostí buddhistických písem a textů. Podobná debata přibližuje oba debatující blíže k pochopení filozofických významů buddhistických konceptů.
Umění debaty má svůj vlastní symbolismus se specifickou gestikulací rukou. Tak například zvedání pravé ruky vytahuje všechny cítící bytosti z pekelných sfér do oblastí nebeských, zatímco tlačení levé ruky směrem dolů redukuje a omezuje negativní elementy. Navzdory dojmu, debatující mniši cítí jen minimální emoce. Někdy se debata jeví jako vzrušená, nicméně oponenti zůstávají více méně v klidu a bez emocí. V textech se objevuje také toto přirovnání: „tvář debatujícího je jako hlava lva – tedy zuřivá, ale jeho mysl je jako zasněžená hora – tedy v klidu“. Předmětem mnišské dialektické debaty dnes večer je podstata a přirozenost soucitu.
12. Žanag (tib. /žwa nag/): Tanec černých miter/tanec černých klobouků Tento tanec patří mezi nejvýznamnější a nejznámější čhamové tance. V Tibetu byly tyto tance předváděny v návaznosti na oslavy tibetského Nového roku a oslavovaly účinné vítězství nad nepřátelskými sílami, démony atd. Původ tanců sahá k událostem spojených se životem a vládou 42. krále Tibetu, krále Langdarmy. Tehdy se v Tibetu 9. století (resp. v roce 839-†842/6) dostal k moci proti-buddhistický král Langdarma. Toho času přijíždí do Lhasy na načerno natřeném koni mnich Lhalong Pedor (Lhalki Palgji Dordže), který hodlá tančit rituální tance přímo před zraky Langdarmy. Zmíněný mnich oděný do kostýmu žanagů, ukrývá v mnohovrstevnatém kostýmu s širokými rukávy luk a šíp. V momentě kdy se tancem posune přímo před tvář nepřátelského krále, střílí za pomoci luku šíp do Langdarmova srdce. Následně, využívaje velkého zmatku, ujíždí na svém koni pryč. Při útěku brodí se svým koněm řeku, přičemž černá barva – nanesena na tělo koně uhlem – se smývá. Dále tedy prchá na hřbetě bílého koně po kterém nikdo více nepátrá v domění, že vrah krále Langdarmy sedlá koně černého.
Při tanci žanagů svírají mnišští tanečníci v rukou magickou trojhrannou dýku – sa. vadžrakílu, tib. dordže phurbu – vhodnou ke zničení nepřátelských sil, a misku z lidské lebky – sa. kapála, tib. bandha – jako připomínku pomíjivosti a nestálosti existence. (po tanci žanagů)
Představení rituálních tanců které jste právě shlédli, patří mezi unikátní a význačné kulturní dědictví Tibetu, tibetského buddhismu a konkrétně pak kláštera Tašilhünpo v indickém exilu. Bohužel tito mniši nemohou praktikovat tento religiózní buddhistický tantrický tanec v maskách ve svém původním monastickém centru Tašilhünpo v Tibetu. V exilním diasporním klášteře Tašilhünpo tito mniši pokračují v uchovávání těchto, a podobných, buddhistických tradic, kterým hrozí nebezpečí úpadku, zapomnění a vyhynutí. Konkrétním a ne nevýznamným problémem kláštera Tašilhünpo a jeho mnichů, je uvěznění a nezvěstnost jejich hlavního představeného, tedy Pančhenlamy, který se stal jedním z nejmladších politických vězňů na světě. Jeho Svátost Dalajlama se osobně angažuje ve věci pomoci klášteru Tašilhünpo tak, aby tento exilní významný buddhistický edukační monastický komplex vzkvétal a přežil.
Veškerý získaný finanční výtěžek a zisk z tohoto mnišského turné bude bezezbytku a přímo využit klášterem Tašilhünpo v indickém exilu.
Rádi bychom poděkovali Vám všem, kteří nás mohou dnes večer všemožně podpořit.
A nyní:
13. Šidžö: Dedikační modlitby/modlitby zasvěcení/modlitby věnování
(tib. /šis brdžod/)
Závěrem této duchovní události s blahodárným odkazem je nutné, podobně jako na začátku představení, akcentovat pozitivní motivace všech zúčastněných. Původně to mohou být okvětní lístky, ale nyní jsou roztroušena rýžová zrnka jako obětiny a jako gesta vděčnosti buddhům za jejich ochraňování a uschování prospěšných hodnot, které byly akumulovány a nashromážděny během předvedené čhamové ceremonie. Bez tohoto odkazu, bez této dedikace, se můžete stát rozladěnými, naštvanými a naakumulované prospěšné hodnoty tak mohou být znehodnoceny i zničeny. Mniši pronesou a realizují závěrečné modlitby a bohoslužby, na jedné straně pro blaho časoprostoru a životního prostředí, na straně druhé pro dobré zdraví duše i těla všech cítících bytostí v rámci dosažení universální spirituální a duchovní harmonie. (po Šidžö)
Doufáme, že se Vám předvedené rituální představení líbilo, a že jste si jej plně užili. Velmi Vám děkujeme, že jste dnes večer přišli, a že jste tím podpořili také náš klášter Tašilhünpo. Doufáme a věříme, že se nevidíme naposledy.
Dobrou noc a Taši Deleg.
Autor fotografií: Patrik Stanko
Žádné komentáře:
Okomentovat