24. prosince 2008

Petice za nalezení mírového řešení tibetské otázky

Sbírání podpisů bylo zahájeno dne 10.12. v Praze před Palladiem (viz foto) a na Kuřím rynku v Ostravě. Petice byla iniciována ku příležitosti, Mezinárodního dne lidských práv, 60. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv a svobod.

Lidé se často ptají Tibeťanů: "Jak vám můžeme pomoci? Jsme tady, v malé zemi, České republice, tak vzdálené Tibetu..." Kelkhang Rinpočhe na tuto otázku při návštěvě Prahy odpověděl: "Tím, že nebudete lhostejní. Můžete apelovat na své politické představitele a přimluvit se za Tibet. Vy to můžete udělat, protože žijete v demokratické zemi, my však žádná taková práva nemáme. Využitím tohoto privilegia svobody se veřejně vyjadřovat nám můžete pomoci nesmírně."

V současné době je možné podepsat petice na těchto adresách:

Online na: http://www.petice.net/zatibet

Praha:
1) Tibet česky: Kozácká 23, Praha 10 (poblíž nám. Míru)
2) Knihkupectví Avatar, Sluneční náměstí 8, Praha 13
3) Vegetariánský restaurant Lehká hlava, Boršov 2, Praha 1
4) Klub cestovatelů Hedvábná stezka a restaurace Karavanseraj, Masarykovo nábřeží 22, Praha 1
5) Vegetariánská restaurace Beas Dhaba, Bělehradská 90, Praha 2
6) Evangelická teologická fakulta UK, Černá 9, Praha 1
7) Čajovna a obchod U Džoudyho, Jugoslávská 7, Praha 2

Ostrava:
7) M.O.S.T., Tilschové 5, Ostrava – Mariánské Hory

Olomouc:
8) Prodejna HERBA, Dolní nám.10 (podloubí u Neptunovy kašny), Olomouc (otevřeno Po-Pá 8-18, So 9-12)
9) Čajovna KRATOCHVÍLE, Sokolská 36, Olomouc (Po-Pá 11-23, So/Ne 15-22)
10) Restaurace Betánie, Wurmova 5 , Olomouc, (otevřeno Po-So 8-23h, Ne 11-21h)


nebo jinde po dohodě

Víte o spřátelené čajovně nebo obchodu, kde by bylo možné petici umístit? Dejte nám vědět!

Máte-li zájem petici podepsat nebo se připojit sbíráním podpisů, piště na: tibetcesky@gmail.com (Praha), matej@protibet.org (Ostrava) nebo volejte: M.O.S.T.: 603 730 272 a Tibet česky: 774 943 070


***

SHRNUTÍ:

Tato petice je adresována prezidentu, vládě, poslanecké sněmovně a senátu parlamentu České republiky.

Po březnových protestech v Tibetu, mnozí vládní představitelé z celého světa, včetně ČR, apelovali na Čínu, aby pokročila v řešení situace v Tibetu. Po nedávných jednáních mezi dalajlamovými zástupci a čínskou vládou však mluvčí čínské vlády Ču Wej-čchün konstatoval, že Čína nikdy v „Tibetské otázce“ neustoupí a zcela odmítl návrh na tibetskou autonomii v rámci Číny. Vzhledem ke katastrofálnímu rozsahu porušování lidských práv v Tibetu a hluboké touze Tibeťanů po změně je takto neústupná pozice čínské vlády nepřijatelná a musí být mezinárodním společenstvím odmítnuta. Situace Tibetu nebude vyřešena dokud mezinárodní společenství nepodnikne rozhodné kroky a nevyvine nátlak na Čínskou vládu, aby smysluplně jednalo s představiteli tibetské exilové vlády.

"My, níže podepsaní, žádáme, abyste se zmiňovali o situaci lidských práv v Tibetu při politických, mezinárodních a jiných jednáních, zvláště pak v době českého předsednictví Evropské unii, připomínali čínské vládě její zodpovědnost a selhání rozumným způsobem řešit situaci v Tibetu, zapojili se do vícestranného úsilí mezinárodního společenství a vyvinuli nátlak na čínskou vládu, aby tibetskou situaci vyřešila. Zároveň Vás žádáme, abyste se před představiteli čínské vlády zmiňovali o případech politických vězňů Dhondupa Wangčhena, Jigmeho Guri, Rangjunga, Sangje Lhamo a Tenzina Deleka Rinpočheho, zmíněných v textu petice.”

***
CELÝ TEXT PETICE

V Praze, Ostravě, dne 10. 12. 2008

Petice za nalezení mírového řešení situace v Tibetu

Vážený pane prezidente, členové vlády, poslanci a senátoři,

dne 10.prosince 2008 u příležitosti 60. výročí Všeobecné deklarace lidských práv a svobod jsme iniciovali tuto petici, kterou Vás, politické představitele České republiky, vyzýváme, abyste se zasazovali o zlepšení situace lidských práv v Tibetu při politických, mezinárodních a jiných setkáních a to zejména v době českého předsednictví Evropské unii.

Pokojné protesty mnichů v tibetském hlavním městě Lhase podnítily v březnu 2008 celonárodní povstání, které se rozšířilo po celém Tibetu. Čínské orgány zareagovaly na situaci hrubou silou. Více než 200 Tibeťanů bylo zabito, tisíce zadrženy, Tibet byl uzavřen a izolován od zbytku světa. Od té doby uplynuly měsíce a situace v Tibetu zůstává nadále kritická, čínské orgány pokračují v násilné represi, upírají Tibeťanům i ta nejzákladnější lidská práva.

Po březnových protestech v Tibetu, mnozí vládní představitelé z celého světa apelovali na Čínu, aby pokročila při řešení situace v Tibetu. Poslanecká sněmovna České republiky přijala v dubnu 2008 historicky první prohlášení k situaci v Tibetu. Po nedávných jednáních mezi dalajlamovými zástupci a čínskou vládou však mluvčí čínské vlády konstatoval, že Čína nikdy neustoupí ve svém přístupu k Tibetu a návrh na tibetskou autonomii zcela odmítl.

Mluvčí čínské vlády Ču Wej-čchün (angl. přepis Zhu Weiqun) v přímém přenosu z následné tiskové konference prohlásil, že v případě dalajlamova návratu do Tibetu, by dalajlama zavedl "aparteid a etnické čistky". Tento přístup velmi názorně ukazuje přístup k tibetskému problému ze strany Číny.

Vzhledem k rozsahu porušování lidských práv v Tibetu a oprávněné touze Tibeťanů po změně je takto neústupná pozice čínské vlády nepřijatelná a musí být mezinárodním společenstvím odmítnuta.

Vážení političtí představitelé České republiky, naléháme na Vás, abyste se zapojili do mezinárodního úsilí a vybídli čínskou vládu, aby Tibetský problém konstruktivně řešila. Připomínejte čínské vládě prosím její zodpovědnost za řešení této situace.

Zároveň Vás žádáme, abyste se před představiteli čínské vlády zmiňovali o případech následujících politických vězňů:

1) Dhondup Wangčhen, občan tibetské národnosti z provincie Amdo (nyní pod správou čínské provincie Čching-chaj), zatčen 26. března 2008 za natáčení Tibeťanů, kteří otevřeně mluvili o svém pohledu na Čínu a Tibet

2) Jigme (nebo také Jigme Guri), mnich z kláštera Labrang v provincii Amdo (nyní pod správou čínské provincie Kan-su), předběžně zadržen v březnu 2008 a opětovně zadržen 4. listopadu 2008 za uveřejnění informací o mučení, kterým prošel on sám a další Tibeťané ve vazbě

3) Rangjung, reportér z provincie Kham (nyní pod správou čínské provincie S'-čchuan), zadržen 11. září 2008 z neznámých důvodů

4) Sangye Lhamo, mniška zadržená spolu s dalšími mniškami 28. května 2008 za účast při protestech

5) Tenzin Delek Rinpočhe, náboženský představitel z provincie Kham (nyní pod správou čínské provincie S'-čchuan), zadržen v roce 2003 a v současné době ve výkonu doživotního trestu

10. března 2009 si připomeneme 50 let od masového tibetského povstání proti čínské okupaci v roce 1959, které bylo krvavě potlačeno a dalajlamův útěk do exilu. Mnohé vlády světa již podpořily tibetské úsilí. V současné kritické situaci je však třeba ještě většího nasazení a pomoci. Situace v Tibetu nebude vyřešena, dokud mezinárodní společenství nepodnikne rozhodné kroky a nevyvine nátlak na čínské vedení, aby smysluplně jednalo s představiteli tibetské exilové vlády.

Tento dopis považujte za petici ve smyslu zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním.

Děkujeme Vám za politickou a morální podporu těchto velmi naléhavých témat!

S úctou zástupci petičního výboru

Malé občanské sdružení tolerance (M.O.S.T.)
Skupina dobrovolných překladatelů Tibet česky

Petice byla iniciována organizací Studenti za svobodný Tibet (SFT), do češtiny přeložena a editována skupinou dobrovolných překladatelů Tibet česky. Zastupovat petiční výbor je oprávněn kterýkoliv člen petičního výboru.

23. prosince 2008

Charta 2008

Skupina odpůrců stávajícího politického systému v Číně zveřejnila 10. prosince 2008, tedy v den šedesátého výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv, takzvanou Chartu 08 - dokument nazvaný a v některých východiscích přímo koncipovaný dle naší Charty 77. Díky překladu Olgy Lomové se s ním lze nyní seznámit i v češtině.


1. Preambule

Letos si připomínáme, že uplynulo sto let od přijetí první čínské ústavy, šedesát let od zveřejnění Všeobecné deklarace lidských práv, třicet let od Zdi demokracie a deset let od chvíle, kdy čínská vláda podepsala Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech. Občané Číny, procitající po dlouhé době naplněné katastrofami v oblasti lidských práv, strádáním a mnoha složitými zápasy si den ode dne zřetelněji uvědomují, že svoboda, rovnost a lidská práva jsou univerzálními hodnotami sdílenými všemi lidmi a že demokracie, republika a ústavní vláda tvoří základní rámec moderního politického systému. „Modernizace,“ která je izolována od těchto univerzálních hodnot a základního rámce politického systému, je zhoubným procesem, který připravuje lidi o jejich práva, otupuje lidskou přirozenost a ničí lidskou důstojnost. Jakým směrem se vydává Čína ve 21. století? Bude pokračovat v „modernizaci“ pod autoritářskou vládou, nebo se přihlásí k univerzálním hodnotám, přimkne se k hlavnímu proudu civilizace a vybuduje demokratický politický systém?Jedná se o volbu, jíž se nelze vyhnout.

Velké historické změny, k nimž došlo v Číně v polovině 19. století, odhalily, jak ztrouchnivělý byl tradiční autoritářský systém a staly se předehrou obrovského proměny, jaká v dějinách této země neměla obdoby po několik tisíc let. Hnutí za pozápadnění vědy a techniky usilovalo o pokrok výhradně v rovině materiální, avšak porážka v čínsko-japonské válce v r. 1895 znovu ukázala zastaralost čínského společenského a politického systému. Sto dní reforem v r. 1898 se dotklo reforem na úrovni systému, nakonec však bylo surově potlačeno konzervativci a odsouzeno k porážce. Sinchajská revoluce z r. 1911 zdánlivě pohřbila více než dva tisíce let trvající autoritářské císařství a vytvořila první republiku v Asii. V důsledku tehdejších vnitropolitických problémů i tlaku cizích mocností se republikánské zřízení nestačilo plně rozvinout a hned vzápětí je smetl nápor diktatury. Pouhý import západní materiální kultury a porážka pokusu modernizovat společenský systém vedly Číňany k hledání kořenů problémů ve vlastní kultuře, a tak se r. 1919 zrodilo Májové hnutí za novou kulturu, které vztyčilo prapory vědy a demokracie. V důsledku občanských válek a agresí cizích mocností byl nicméně proces demokratizace čínského politického systému násilně přerušen. Po vítězství ve válce proti japonské okupaci se v Číně obnovila snaha vytvořit skutečný ústavní systém, avšak výsledek obnovené občanské války mezi Kuomintangem a komunistickou stranou zavlekl Čínu do propasti moderního totalitarismu. Nová Čína vytvořená roku 1949 je podle jména lidovou republikou, ve skutečnosti je však říší Strany. Vládnoucí strana monopolizovala veškeré politické, ekonomické a společenské zdroje a postupně způsobila celou řadu katastrof v oblasti lidských práv: Hnutí proti pravici, Velký skok, Kulturní revoluce, Masakr na náměstí Tchien-an-men, útlak lidových náboženských hnutí a potlačování hnutí na obranu čínskou vládou smluvně zaručených práv – to vše v úhrnu přineslo desítky miliónů mrtvých, lidé i celá země za to krutě zaplatili.

Politika reforem a uvolňování v posledních třiceti letech umožnila Číně zbavit se všeobecné chudoby a do extrému dovedeného totalitního způsobu vlády, výrazně se zlepšily materiální podmínky a životní úroveň lidí, částečně byly obnoveny individuální ekonomické svobody a společenská práva, začala se rodit občanská společnost a mezi lidmi začalo sílit volání po lidských právech a politických svobodách. Také držitelé moci zároveň s tím, jak provádějí ekonomické reformy směřující k tržnímu hospodářství a privatizaci, mění postoj k principům lidských práv a od počátečního naprostého odmítaní začínají uznávat jejich existenci. V letech 1997 a 1998 čínská vláda podepsala dvě významné mezinárodní úmluvy o lidských právech a Všečínské shromáždění lidových zástupců v r. 2004 schválilo změnu Ústavy, do které byla vtělena formulace o respektování a ochraně lidských práv. Letos dále vláda slíbila, že přijme a bude prosazovat Akční plán prosazování lidských práv. Avšak tento pokrok v čínské politice se až doposud většinou zastavil na papíře; máme zákony, nemáme však vládu zákona, máme ústavu, nemáme však vládu, jež by se jí řídila – toto je stále realita, kterou všichni máme na očích. Držitelé moci nadále zachovávají autoritářský způsob vlády, odmítají politické reformy a v důsledku toho bují korupce a těžko se prosazuje vláda zákona, lidská práva skomírají, vytrácí se morálka, ve společnosti dochází k radikální polarizaci, je deformován ekonomický rozvoj, dochází k drancování přírodního prostředí a kulturního dědictví, chybí právní záruky občanských a majetkových práv i záruky dávající prostor občanům, aby usilovali o štěstí, uvnitř společnosti se bez přestání hromadí rozpory, mezi lidmi překypuje nespokojenost, zejména dochází k ostré antagonizaci mezi představiteli státu a občany a prudce roste počet konfliktů mezi skupinami občanů a státem. To vše ukazuje na tendenci směřující ke katastrofální ztrátě kontroly nad událostmi, přičemž zaostávání stávajících struktur dosáhlo již takové míry, že se reformy ukazují jako naprosto nezbytné.


2. Naše základní principy

V tomto zlomovém historickém okamžiku, kdy se rozhoduje o budoucnosti Číny, je třeba znovu se zamyslet nad stoletým procesem modernizace a znovu potvrdit následující základní principy:

Svoboda: Svoboda je jádrem univerzálních hodnot. Svoboda slova, tisku, vyznání, shromažďování, sdružování, právo volby místa pobytu, právo na stávku a demonstraci – to vše jsou konkrétní projevy svobody. Pakliže svoboda skomírá, nelze hovořit o moderní civilizaci.

Lidská práva: Lidská práva nejsou něčím, co člověku dává stát, ale jsou to práva, jimiž je člověk nadán v okamžiku svého narození. Obrana lidských práv je hlavním cílem vlády a legálním základem veřejné moci, stejně jako inherentním požadavkem pro to, aby základním východiskem byl člověk. Všechny minulé politické katastrofy v Číně jsou těsně spjaté s tím, že držitelé moci ignorovali lidská práva. Člověk je hlavním subjektem státu, stát je od toho, aby sloužil lidu, vláda existuje kvůli lidu.

Rovnost: Všichni jednotliví lidé, bez ohledu na svoje společenské postavení, povolání, pohlaví, ekonomickou situaci, rasu, barvu pleti a náboženské či politické vyznání jsou si rovni ve své integritě, důstojnosti a svobodě. Je nutné v praxi naplňovat zásadu rovnosti všech lidí před zákonem, uskutečňovat principy rovnosti společenských, ekonomických, kulturních a politických práv všech občanů.

Republikánské zřízení: Republikánské zřízení přináší naplnění tradičního čínského ideálu vyjádřeného slovy “všichni společně se podílejí na správě věcí a žijí spolu v míru“. K tomu je nutná dělba a vyváženost moci a vyvažování zájmů. To jest stav, kdy za podmínek rovnosti, spravedlivé soutěže a společné politické diskuse představitelé různých zájmů, různé společenské organizace, uskupení usilující o prosazování rozmanitých kultur a různých přesvědčení řeší mírovými prostředky věci obecného zájmu.

Demokracie: Nejzákladnějším významem demokracie je, že moc je v rukou lidu a vlády volené lidem. Demokracie se vyznačuje následujícími rysy: 1] legitimita vlády pochází od lidu, politická moc pramení z lidu; 2]političtí vládcové jsou lidem voleni; 3] občané mají skutečné právo volby z více možností, přičemž ze svobodných voleb musejí vzejít všichni důležití představitelé vlády na všech úrovních, kteří tak získávají mandát na omezenou dobu; 4] na jedné straně je respektováno rozhodnutí většiny, na straně druhé jsou však chráněna základní lidská práva menšin. Jednou větou řečeno, demokracie je moderním společně užívaným nástrojem, který umožňuje, aby vláda skutečně patřila lidu, aby se na ní lid podílel a aby vláda lidu prospívala.

Ústavní vláda: Ústavní vláda je základním principem, který zabezpečuje elementární svobody a práva občanů skrze zákonná ustanovení a za pomoci vlády zákona, vymezuje a jasně stanoví hranice práv a jednání vlády a poskytuje pro to odpovídající systém.

V Číně dávno a navěky zmizela doba císařství a v celosvětovém měřítku nastává soumrak autoritářských systémů. Občané se musejí stát skutečnými pány své země. Jediným východiskem pro Čínu je zbavit se otrockého myšlení, které spoléhá na jasnozřivého vládce a poctivé úředníky a rozvinout moderní občanský postoj, který občanská práva považuje za své základní východisko, je si vědom vlastní zodpovědnosti, uskutečňuje svobodu, osobně prosazuje demokracii a ctí vládu zákona.


3. Naše základní návrhy

V souladu s těmito východisky, vedeni pocitem zodpovědnosti a v konstruktivním občanském duchu vznášíme následující konkrétní návrhy týkající se státní politiky, občanských práv a různých oblastí vývoje společnosti

1. Změna ústavy: Navrhujeme změnit ústavu v souladu s výše uvedenými základními hodnotami a principy. Ze stávající ústavy je nutné odstranit články, které nejsou v souladu s principem moci pocházející od lidu, tak, aby se naše ústava stala dokumentem skutečně ochraňujícím lidská práva, základní podmínkou vykonávání veřejné moci, nejvyšším aplikovatelným zákonem, který nesmí porušit žádný jednotlivec ani organizace či politická strana. Tak bude položen právní základ pro demokratizaci Číny.

2. Oddělení moci: Vytvořit moderní systém vlády, která je založena na systému dělby a rovnováhy moci a zaručuje oddělení moci zákonodárné, soudní a výkonné. Ustanovit administrativu založenou na legislativních předpisech a vládu, která se musí zodpovídat před občany. To zabrání přílišnému rozšiřování moci administrativy. Vláda musí být zodpovědná vůči svým daňovým poplatníkům; je třeba vytvořit systém správy a dělby moci mezi ústřední vládou a místními vládami, pravomoci ústřední vlády musí být jasně vymezené ústavou, místní správa musí uskutečňovat plnou samosprávu.

3. Zákonodárná demokracie: Všechny zákonodárné orgány by měly být vytvářeny na základě přímé volby, zákonodárný proces musí být založen na principech rovnosti a spravedlnosti a realizovat tak demokracii v zákonodárství.

4. Nezávislost soudnictví: Soudnictví musí stát nad zájmy politické strany, která se nesmí žádným způsobem vměšovat do rozhodování soudů. Je třeba zachovávat nezávislost soudů a zajistit jejich nestrannost; zřídit ústavní soud, zřídit systém kontroly případů porušení ústavy a bránit její autoritu. Co nejdříve je třeba zrušit Výbory pro politické a legislativní otázky na všech úrovních organizace komunistické strany a zabránit zneužívání veřejných nástrojů moci v zájmu partikulárního prospěchu.

5. Veřejné nástroje užívat k veřejnému prospěchu: Uskutečnit zestátnění armády, armáda musí být věrná ústavě a státu, armádu musí opustit stranické organizace a je třeba zvyšovat profesionální úroveň armády. Všechny složky státního aparátu, včetně policie, musí zachovávat politickou neutralitu. Je třeba odstranit diskriminaci z hlediska stranické příslušnosti při zaměstnávání v rámci státního aparátu, je nutné přijímat do těchto zaměstnání podle principu rovnosti a bez ohledu na stranickou příslušnost.

6. Ochrana lidských práv: Je třeba, aby byla reálně chráněna lidská práva a respektována lidská důstojnost. Je třeba zřídit Výbor pro ochranu lidských práv, jenž by se zodpovídal nejvyššímu legislativnímu orgánu a zabraňoval by vládě, aby zneužívala veřejnou moc k porušování lidských práv. Zejména je třeba chránit osobní svobodu; nikdo nesmí být protizákonně vězněn, zadržován, předvoláván, vyslýchán či trestán. Je třeba zrušit systém převýchovy prací.

7. Volby veřejných činitelů: Je nutné všude prosadit systém demokratických voleb podle principu, v němž všichni mají stejné právo jednoho hlasu. Je třeba systematicky postupně zavést přímé volby nejvyšších představitelů státní správy na všech úrovních. Pravidelně konat svobodné volby za účasti více kandidátů a s mandátem omezeným na dobu určitou a těchto voleb se účastnit jsou základními a nezcizitelnými lidskými právy.

8. Rovnost měst a venkova: Je třeba zrušit dnešní systém registrace obyvatelstva, který rozděluje obyvatele měst a obyvatele venkova, uplatnit ústavní právo, podle kterého jsou si všichni rovni, a tak zabezpečit právo občanů na svobodu pohybu.

9. Svoboda sdružování: Aby bylo zabezpečeno právo občanů svobodně se sdružovat, je třeba stávající systém registrace občanských sdružení založený na nutnosti dostat povolení k činnosti nahradit systémem pouhého nahlášení. Je nutné uvolnit zákaz zakládat politické strany; činnost politických stran je třeba regulovat na základě ústavy a zákonných předpisů a musí být zrušena monopolizace politické moci jednou stranou. Musí se uskutečnit princip svobody činnosti politických stran ve vyrovnané konkurenci, činnost politických stran a jejich legalizace se musí stát běžnou záležitostí.

10. Svoboda shromažďování: Pokojná shromáždění, průvody, demonstrace a svoboda projevu jsou základní občanské svobody zaručené v ústavě. Nesmí být protizákonně porušovány stranou, která je u moci, a v rozporu s ústavou omezovány.

11. Svoboda projevu: Je třeba realizovat svobodu slova, tisku a vědecké práce, aby bylo zaručeno právo občanů na to být pravdivě informován a vykonávat kontrolní úlohu vůči moci. Je třeba připravit zákon o médiích a tiskový zákon, uvolnit cenzuru a zrušit paragraf Trestního zákona týkající se „zločinu podněcování k podvracení státní moci“. Konec kriminalizace slova.

12. Náboženská svoboda: Je nutné zaručit náboženskou svobodu a svobodu vyznání. Navrhujeme uskutečnit odluku církve od státu; vláda se nemá vměšovat do aktivit souvisejících s náboženskou vírou. Je nutné revidovat či zrušit všechna ustanovení zákona, administrativní nařízení a místní vyhlášky, které omezují náboženské svobody občanů či jim je upírají. Náboženské aktivity nadále nesmí být řízeny pomocí administrativních nařízení a státních zákonů. Systém, podle kterého náboženská sdružení (včetně center náboženských aktivit) získávají legální statut až po předchozím povolení a oficiální registraci, je třeba zrušit a nahradit jej dobrovolnou a ničím neomezovanou registrací.

13. Občanská výchova: Je nutné zrušit přeideologizovanou politickou výchovu i systém zkoušek z politické výchovy sloužící politice jedné strany a místo toho zavést nadstranickou občanskou výchovu založenou na šíření univerzálních hodnot a idejí občanských práv. Je třeba pěstovat občanské uvědomění a propagovat ušlechtilé občanské ctnosti služby společnosti.

14. Ochrana vlastnictví: Je třeba vytvořit a chránit právo na soukromé vlastnictví, zavést systém svobodného, otevřeného tržního hospodářství, zaručit právo svobodně zakládat podniky a živnosti, odstranit monopol státní administrativy. Navrhujeme zřídit Výbor pro státní majetek, jenž bude zodpovědný nejvyššímu zákonodárnému shromáždění, a spořádaně a v souladu se zákonem začít provádět reformu vlastnictví, zprůhlednit vlastnické vztahy a zodpovědnost. Dále navrhujeme rozvinout novou pozemkovou reformu, zahájit proces privatizace půdy a reálně zabezpečit právo občanů a zejména rolníků na vlastnictví půdy.

15. Reforma financí a daní: Je nutné zavést demokratickou kontrolu veřejných financí a zaručit práva daňových poplatníků. Systém veřejných financí musí být založen na jasně vymezených právech a povinnostech a mechanismech pohybu financí tak, aby byl vytvořen systém racionálního a účinného přerozdělování veřejných financí na všech úrovních státní správy. Nezbytná je zásadní reforma daňového systému, snížení daní, zjednodušení systému vybíraných daní a spravedlivé rozložení břemene daní. Není přijatelné, aby administrativní orgány svévolně navyšovaly a ukládaly dodatečné daně, které neprošly procesem veřejné volby a schválením zákonodárného orgánu. Skrze reformu vlastnictví a vytvořením větší rozmanitosti tržních subjektů a konkurenčních mechanismů dojde ke snížení prahu pro vstup financí a vzniknou podmínky pro vytváření finančních zdrojů zdola – tak bude možné plně rozvinout vitální bankovní systém.

16. Sociální zabezpečení: Je třeba vytvořit systém sociálního zabezpečení, který zahrne všechny občany, aby naši občané získali základní jistoty v oblasti vzdělání, zdravotní péče, penzijního zabezpečení a pro případ nezaměstnanosti.

17. Ochrana životního prostředí: Je třeba chránit životní prostředí, prosazovat udržitelný rozvoj, chovat se zodpovědně k dětem a vnukům i celému lidstvu. V praxi je třeba uplatňovat zodpovědnost, kterou za tento úkol musejí nést státní úředníci na všech úrovních. Zároveň je nutné umožnit, aby se plně rozvinula role občanských sdružení při ochraně životního prostředí a aby mohly plnit kontrolní úlohu.

18. Federální republika: Je třeba zapojit se v souladu principy rovnosti a spravedlnosti do procesu zachování míru a rozvoje regionu a dávat příklad zodpovědné mocnosti. Svobodný systém v Hong-kongu a Macau musíme zachovat. Je nutné hledat mírové řešení otázky vztahů s Taiwanem prostřednictvím rozhovorů na bázi rovnosti obou partnerů a oboustranné spolupráce. S velkou moudrostí se snažme objevit schůdnou cestu a systém, jenž by umožnil rozkvět pro všechny naše národy, a v rámci daném demokratickou ústavou vytvořme Čínskou federativní republiku.

19. Spravedlnost: Je nutné očistit jméno všech, kdo utrpěli pronásledováním v minulých politických kampaních, i jména jejich rodinných příslušníků a dát jim odškodnění. Propusťte všechny politické vězně a vězně svědomí, propusťte všechny, kdo byli odsouzeni kvůli náboženskému přesvědčení. Zřiďte Vyšetřovací komisi s cílem vyšetřit a objasnit skutečnou povahu událostí nedávné minulosti, ať jasně vyjde najevo zodpovědnost a naplní se spravedlnost. Na tomto základě usilujme o společenský soulad.


4. Závěr

Čína coby světová velmoc, jeden z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN a člen výboru OSN pro lidská práva by měla cítit povinnost učinit přínos pro mír všeho lidstva a pokroku ve věci lidských práv. Je však politováníhodné, že mezi velmocemi dnešního světa, právě jen v Číně zůstává plně zachován autoritářský režim. V důsledku toho zde stále dochází ke katastrofálnímu porušování lidských práv, rozvoj čínského národa je spoután a omezován je i pokrok lidské civilizace. To se musí změnit! Demokratickou transformaci politického systému nelze dále odkládat.

Právě z těchto důvodů nalézáme odvahu v praxi projevit občanský postoj a zveřejňujeme Chartu 08. Doufáme, že všichni čínští občané, kdo stejně jako my pociťují krizi, pocit zodpovědnosti a pocit povinnosti, bez ohledu na to, zda zastávají oficiální postavení či stojí mimo struktury a bez ohledu na své společenské postavení se spojí kolem společné myšlenky a zapomenou na to, co je rozděluje, aktivně se zapojí do občanského hnutí a společně uvedou do pohybu velkou transformaci čínské společnosti s cílem co nejdříve vybudovat svobodnou a demokratickou zemi řídící se ústavním pořádkem a naplní tak soustavné snažení a sny Číňanů posledních více než sta let.

Text Charty 08 byl převzat z Literárky v síti.

Porovnání stavu lidských práv v novém a starém Tibetu

Tento článek byl zveřejněn na stránkách čínského velvyslanectví v České republice.

Své názory na tento článek můžete zasílat přímo čínskému velvyslanectví.

2008/10/23

Xiraonima (národnost tibetská)

prorektor Ústřední národní univerzity a ředitel Institutu tibetologie

Originál otištěn v časopise „Zkoumání mezinárodních otázek" ročník 4/2008

14. března 2008 vyvolala dalajlámova klika ve městě Lhasa násilný incident bití, rabování a pálení, který zapřičinil smrt mnoha nevinných lidí. Proti tomuto se dalajlámova klika bezdůvodně ohradila a falešně obvinila čínskou vládu, že potlačením rebelie porušila lidská práva v Tibetu. Je to to samé, jako když dalajlámova klika již po dlouhou dobu používá „lidská práva" jako nástroj, díky kterému by se jí podařilo dosáhnout cíle rozdělit Čínu. Je zřejmé, že dalajlámova klika se pokusila ve specifickém období vyvolat nepokoje, narušit konání Olympijských her v Pekingu a stabilní a harmonickou politickou situaci v Tibetu. Mylně se domnívali, že během letošních olympijských her pořádaných v Číně vyvolají v této době rozepře, a nadále vytvářeli lži o tom, že čínský vláda „porušuje lidská práva v Tibetu", aby dosáhli toho, že mezinárodní společnost bude Olympijské hry v Pekingu bojkotovat, a tak donutí čínskou vládu k ústupku, který nakonec povede k tzv. „nezávislosti Tibetu".

Některé země na západě taktéž překrucovali černé a bílé a velice se zaobírali „problematikou lidských práv v Tibetu". Dalajlámovu kliku, jejíž záznamy o lidských právech nejsou zářivé, zaobalili do postavy „ochránce lidských práv"; feudální otrokářský systém starého Tibetu, který je s lidskými právy stejně nekompatibilní jako jsou voda a oheň, popsali jako „ráj lidských práv"; členy Komunistické strany Číny, kteří v boji o to, aby měl tibetský lid zcela zajištěn lidská práva, nehleděli sami na sebe, pomlouvačně označili za ty, kteří „šlapají po lidských právech"; socialistický systém, který opravdu zeširoka oplývá lidskými právy, pohanili označením „nehumánní totalitní systém". Ve skutečnosti právě ve starém Tibetu za vlády dalajlámy byla základní práva lidu pošlapávána. A nadto právě po útěku dalajlámy a poté, co nová Čína začala Tibet spravovat, zakusili obyvatelé nového Tibetu plně lidských práv. Fakta jsou předsvědčivým argumentem. Jako Tibeťan je chci hlasitě uvést.

1. Záznamy o lidských právech ve starém Tibetu

Malá skupina lidí ze západu a dalajlámova klika spolu s „bojem o lidská práva za Tibeťany" vykreslují Tibet minulosti jako „svaté místo na zemi". Dalajláma kdysi prohlásil: „V minulosti žil a pracoval lid našeho zasněženého Tibetu v míru a pokoji v záři buddhova světla." Ve skutečnosti byly ve starém Tibetu vláda a náboženství propojeny a existoval zde feudální otrokářský společenský systém, ve kterém měli výsadní postavení mniši. V té době zabrali tři velcí feudálové, kteří tvořili pouze 5% obyvatel Tibetu, veškerou ornou půdu, pastviny, lesy a velkou část dobytka, a více než 95% rolnických pachtýřů bylo naprosto bez prostředků. Moji předkové byli všichni rolnickými pachtýři, matka již v sedmi letech pracovala pro feudálního pána. V té době museli pachtýři kromě povinné práce a placení daní platit svému pánovi daň z hlavy, aby byl tak vyjádřen jejich závislý vztah na něm. V tibetštině se tento druh závislého vztahu nazývá „miza", což znamená „kořeny člověka"; daň z hlavy se pak nazývala „mibao". Tyto specifické výrazy odrážejí existenci této společnosti. Feudální pánové disponovali těly pachtýřů, ti byli jejich osobním majetkem, který byl libovolně přemísťován. Např. majitel mohl podle finanční situace své osoby, podle pracovní schopnosti či podle pohlaví rozhodnout o ceně a normě pro výměnu. Na tomto místě můžeme poskytnout záznam z jedné smlouvy sepsané v době starého Tibetu:

„Mezi obyvateli okresů Sajia a Lazi došlo k výměně: dvě manželky Dadongjiebua, které jsou dcerami Qiandeluoa a s Dadongjiebuem nebyly oficiálně sezdány, budou vyměněny za manželku a dceru Guonudawaa, která s ním byla sezdána oficiálně. Pokud budou mít obě strany důkazy, není třeba nic dokládat; pokud nebudou předloženy důkazy, pak musí obě strany podle principu reciprocity ušlého zisku uskutečnit obchodní jednání a výměnu osob. Mezi občany okresu Lazi – Xianubaisaduoem, který bude nadále platit daň z hlavy (zlato nahradí prací), a Diankangpingcuoem dojde k výměně jejich čtyř manželek, tito se dohodli na náhradě úšlého zisku podle množství nástrojů a počtu lidí, buddhistický klášter Sajia vrátí majetek Diankangpingcuovy ženy, který získal.... Podle dohody mezi občany okresu Lazi – Zongbenem a Wang Jieem, představitelem místoúředníka v Sajia a podle nařízení představených byla uskutečněna pro výše zmíněné osoby vnitřní výměna. Aby se předešlo případným neshodám, jsou speciálně stanoveny dva exempláře smlouvy." [1]

Feudální pán díky různým potřebám mohl ještě svůj subjekt bez náhrady nebo za náhradu přesunout k jinému feudálovi. Poté, co byl subjekt přeložen, jeho osoba se stala zcela závislou na novém majiteli, chování takto přeloženého subjektu bylo často součástí smlouvy o přeložení, takováto smlouva byla podle zákona ve starém Tibetu stejně tak platná. Přeložený subjekt musel po přeložení bezpodmínečně platit novému majiteli za robotu a odvádět daně. Přeložený subjekt se tomuto mohl pouze podvolit, nesměl se vzepřít. Početní rolničtí pachtýři a otroci pohřbili svou osobní svobodu, což je také vyjádřeno tím, že tito mohli být používáni otrokáři pro splacení svých dluhů. Pokud subjekt nebyl schopen dluh splatit, často byl přinucen poslat příbuzného, aby věřiteli dluh nahradil. Obchod s otroky byl ve starém Tibetu běžnou záležitostí. Známá francouzská badatelka a tibetoložka Dawei Nier navštívila Tibet třikrát. Její dojmy z útrap pachtýřů ve starém Tibetu byly velice hluboké. V knize „Starý Tibet tváří v tvář novému životu Číny" uvádí: „Když jsem cestovala, nosila jsem tibetské oblečení a mluvila jsem tibetsky ... proto se mnou mluvili otevřeně a ani v nejmenším neskrývali své útrapy a svou chudobu, stejně jako všemožné daně a poplatky, které na ně těžce doléhaly ... stejně jako ostatní jejich vrstevníci i tito rolníci jsou politováníhodnými nevolníky. Nemají práva, nemají vůbec možnost opustit svá bydliště, jsou to lidé hledající jiná území a pány, kteří by nebyli tak krutí. Je mezi nimi pár lidí, kteří uprchli do okolních oblastí, avšak nakonec byli starým pánem odejmuti novému pánu a vzati zpět do rodné vesnice, kde dostali výprask a pokutu obrovských rozměrů. Jelikož se velice obávali toho, že pán potrestá jejich příbuzné, ti, kteří chtěli uprchnout, se nakonec k tomuto kroku neodvážili. Neboť jakmile někdo uprchl, všichni jeho příbuzní na to velice doplatili." [2] Z toho je zřejmé, že nevolníci ve starém Tibetu již neexistovali jako lidé, ale byli postaveni na roveň věcem, a nelze tedy vůbec mluvit o nějakých právech.

Ve starém Tibetu byly právní vztahy početných pachtýřů a otroků vztahem utlačujícího a utlačovaného, vztahem vykořisťujícího a vykořisťovaného, ve kterých neexistovala žádná forma rovnocennosti. Zákoník starého Tibetu dělil lidi do několika stupňů, které striktně rozlišovaly nadřazené a podřazené, bohaté a chudé, a ochraňoval tento feudální systém. V „Zákoníku třinácti" a v „Zákoníku šestnácti"[3] je jasně stanoveno, že „lidé se dělí na tři vrstvy: horní, střední, spodní, každá vrstva se pak dále dělí na tři stupně, horní, střední a spodní. Mezi nimi je systém horní, střední a spodní vrstvy stanoven podle jejich krevní příbuznosti výše či méně postaveným." Horní vrstvu tvořili tibetští vládci, vyšší a nižší živoucí buddhové a aristokracie; střední vrstvu tvořili obchodníci, úředníci, majitelé stád a další; spodní vrstvu pak tvořili pachtýři, kováři, řezníci apod. Dodnes je v tibetských archívech uchována „Zpráva o nedovolení nechávat u sebe potomky kovářů", v archívech je jasně zaznamenáno, že v minulosti každý, kdo se narodil v rodině zlatníka, kovotepce, kováře či řezníka, byl považován za člověka ze spodní vrstvy a jako takový nemohl pracovat ve vládě, nemohl se ukazovat na veřejnosti a nemohl se spojit do manželského svazku s jinou rodinou. V roce 1953 v okrese Duilongdeqing žil jeden potomek kováře, který pracoval po boku 14. dalajlámy. Když se dalajláma dozvěděl, že tento je potomkem kováře, ihned jej vyhnal. Zákon také stanovil, že v každé vrstvě společnosti jsou rozdíly v „ceně života". „Lidé se dělí do vrstev, a proto je cena lidského života vysoká a nízká". Co se týče ceny života vladaře, zákon říká toto: „Když zabijete vladaře Yazi, je cenou jeho života váha jeho těla ve zlatě; když rolník zabije vladaře Gesa, náhrada za lidský život není jasně spočitatelná." Z toho je zřejmé, že cena života lidí z horní vrstvy nebyla omezena. Co se týče ceny života lidí ze střední vrstvy, zákon stanovuje cenu ve zlatě „300 až 400 liangů". Co se týče ceny života lidí ze spodní vrstvy, zákon stanoví cenu takto: „Pokud jsou lovci, kováři, řezníci a jiní zavražděni, cena jejich života je jeden provaz ze slámy." Ve feudálním právu, ve kterém byli lidé děleni na třetí, šestý a devátý stupeň, byla cena života početných pachtýřů, otroků a příslušníků spodní vrstvy nejnižší. Nevolníci ze „spodní vrstvy spodního stupně" byli krutě vykořisťováni a utlačováni, neměli vůbec žádná práva jako jsou např. volební právo, politická práva, právo dohlížet apod. I když gexia také říká, že nevolníci mohou podat žalobu na místního úředníka, který porušuje zákon, je k podání žaloby nejprve potřeba člověka, který by žalobu napsal, dále je třeba nalézt vlivného patrona, a navíc je třeba věnovat velké množství darů. Jak by mohli mít chudobní nevolníci, kteří nemají ošacení ani dostatek jídla, ještě schopnost někoho žalovat? Jeden významný zahraniční tibetolog kdysi řekl, že vládní instituce ve starém Tibetu byly „ústředím aristokracie". S narozením nových členů velkých aristokratických rodin v Tibetu získali ihned tito úřad čtvrtého stupně, kolem sedmnáctého či osmnáctého roku mohli zastávat významné postavení v místních vládách starého Tibetu. Není tedy divu, že Angličan Charles Bell řekl, že aristokracie a buddhističtí mniši obsadili důležitá místa ve vládě starého Tibetu.

V případě trestního práva, nejen že se o ceně života rozhodovalo podle zařazení do vrstvy, ale postupovalo se podle tohoto zařazení taktéž při určování trestů. Když porušili zákon pachtýři, otroci či další osoby řazené do spodní vrstvy, ukládal zákon velice přísné tresty; avšak k lidem z horní vrstvy, kteří svým chováním ublížili lidem ze spodní vrstvy, postupoval zákon zcela jinak. Např. pokud vznikl mezi osobou ze spodní vrstvy a osobou z horní vrstvy spor, byla zatčena osoba ze spodní vrstvy. („Zákoník třinácti" odstavec 3) Nebo když osoba ze spodní vrstvy spáchala trestný čin na osobě z horní vrstvy, byl tento čin trestán velice přísně, ale když osoba z horní vrstvy spáchala trestný čin na osobě ze spodní vrstvy, tak trest byl mírný nebo dokonce žádný. „Újma na zdraví u horní a spodní vrstvy je rozdílná: pokud plebs zraní úředníka, podle závažnosti poranění je viníkovi uříznuta ruka a noha; pokud majitel zraní poddaného, nerozhoduje se již o trestu ani o náhradě." („Zákoník třinácti" odstavec 8). Pátý dalajláma kdysi vynesl příkaz: „Lide města Lariziba, slyš mé nařízení .... pokud se opět pokusíte o dosažení svobody, budete vyhledávat pohodlí, opravňuji město Lariziba, aby vás potrestalo useknutím ruky, nohy, vydloubnutím očí, bitím či zabitím." Rodina 14. dalajlámy kdysi spravovala jednu malou vesnici, ve které během deseti let bylo jedenáct pachtýřů zbito až do zmrzačení, několik lidí zemřelo na následky těžkých zranění. Podobné události nebyly v tehdejších tibetských oblastech ničím neobvyklým, moje babička byla zaživa ubita k smrti svým pánem, a to proto, že se při otvírání dveří pánovi zpozdila o několik minut.

Již z paragrafů a odstavců zákoníku starého Tibetu je patrné, že mezi početnou skupinou pachtýřů a otroků starého Tibetu a malou skupinou pánů neexistovala vůbec žádná rovnocennost. Nejenže byl rozdíl ve využití zákona v rámci nestejného chování ve vztazích stejného zákona, ale i základní legislativní esence a principy sloužily k tomu, aby potvrdily a ochránily privilegia feudální otrokářské třídy. Zákon otevřeně dělil lidi do nestejných vrstev, na početné skupině pachtýřů a otroků uplatňoval nanejvýš kruté a utlačovatelské metody. Nejen že ve starém Tibetu budovaly místní vlády na všech stupních vězení a řešili případy, ale i velké chrámy, otrokáři či hlavy kmenů mohly řešit případy a budovat vězení. Starý zákoník uplatňoval na zločinné chování početného nevolnictva systém trestů i bez viny, princip těžkého trestu za menší provinění, navíc tresty byly velice kruté a nelítostné. Ve čtvrtém paragrafu „Zákoníku třinácti" o „trestu zmrzačením za těžký zločin" se jako způsob zmrzačení uvádí toto: vydloubnutí očí, uříznutí nohy, vyříznutí jazyka, useknutí ruky, svržení ze skály, smrt utopením a další. Tyto kruté tělesné tresty sloužily k potlačení pachtýřů a otroků. Angličan David Maiketangna se ve své knize „Pravdy o Tibetu" zmiňuje o tehdejším tibetském zákoníku takto: „Nejtěžším trestem v Tibetu byl trest smrti, a za předpokladu, že láma nebyl schopen reinkarnace při tvoření duše, tak kromě nejtěžšího trestu bylo výhodné tělo rozčtvrtit a rozbít lebku. Dalším velice běžným trestem bylo zašít při rozsudku smrti zločince do koženého pytle a vhodit jej do řeky, kde se čekalo, až se potopí a zemře, neboť po pěti minutách se začne kožený pytel plující po hladině řeky potápět. Pak zjišťovali, zda ještě žije, aby jej znovu hodili do vody a čekali, až zemře. Tělo pak bylo vyndáno zkoženého pytle a roztrháno, končetiny a trup byly vhozeny do řeky, která je odplavila pryč… mezi jiné drastické tresty patřilo např. shození zločince zútesů na velký kámen, či trest pomalým umrzáním," dále zmínil trest usekávání končetin, vyříznutí očí, píchání pod nehty apod. [4] Před mírovým osvobozením Tibetu zahynul na následky těchto krutých trestů neurčitý počet pachtýřů a otroků.

Ani v oblasti náboženské víry nebyli lidé ve starém Tibetu svobodni. To se odráželo vnásledujícím:

(1) Nevolníci byli nuceni, aby poskytli jedno ze svých dětí lámovi, pro kterého by vchrámu sloužilo.

(2) Někteří feudální pánové přislíbili postavit nový buddhistický chrám a báli se, že nikdo nebude chtít stát se mnichem nebo bude počet mnichů nízký, a tak nutili obyčejné lidi ktomu stát se mnichy.

(3) Někteří nevolníci museli pod nátlakem posílat své syny a dcery do chrámů, aby se tam znich stali mnichové a mnišky. Tito mnichové a tyto mnišky se pak vchrámech stali otroky a jejich účast na opravdových náboženských aktivitách byla velice nízká. Někteří lidé byli lámy po celý život aniž by rozuměli i těm nejzákladnějším znalostem z buddhismu.

(4) Rozpory mezi náboženskými sektami ve starém Tibetu byli rozšířené. Ten, kdo měl moc, si tu jednu sektu k soě přilákal, tu jinou sektu napadal, což vmyšlení mnichů a mnišek vyvolávalo pocit útlaku stejně tak jako pocit útlaku politického, pocit bezpečí byl omezen, stejně jako pocit svobody.

(5) Ženy byly utiskovány, vmnoha chrámech měly zakázány vstup do určitých místností či sálů.

Ve feudálním otrokářském systému postupněspolečnost a hospodářství Tibetu upadaly, zemědělských a orných prací bylo sice mnoho, ovšem jako výrobních nástrojů se stále používaly dřevěné pluhy a motyky; louky a pastviny pustly, objevovaly se závažné nemoci. Společnost a kultura dlouhodobě zpomalovaly, nové myšlenky, nová kultura či věda a technologie byly považovány za heretické. Negramotnost přesahovala více než 90%. Život obyvatel byl extrémně nuzný, podle záznamů varchívech nemělo vroce 1950 více než 90% obyvatel Tibetu obydlí. Ve Lhase, ve které tehdy žilo pouze 37 tisíc obyvatel, žilo čtyři až pět tisíc žebráků. Místopředseda celostátní politické konzultativní konference kdysi řekl: „Podle záznamů ze 40. let 20. století jsem spolu sblízkými přáteli několikráte diskutoval o krizi ve společnosti staréTibetu, všichni si myslí, že tento model nebude trvat dlouho, nevolníci vymřeli, aristokracie nemůže přežít, celá společnost bude zničena. Tudíž demokratické reformy nejenže osvobodily nevolníky a výrobní sílu, ale zároveň také zachránily celý Tibet." [5]

Práva obyvatel nového Tibetu jsou zabezpečena

Co se týče lidských práv, soudruh Teng Xiaoping pronesl známý projev: „Co jsou to lidská práva? Za prvé, jakého počtu lidí se lidská práva týkají? Jedná se o lidská práva většiny nebo menšiny? Nebo jsou to lidská práva pro všechen lid vzemi? Lidská práva tak, jak je chápe západní svět, jsou něco úplně jiného než lidská práva vČíně, názory jsou rozdílné." [6] To znamená, že se Čína vrámci ochrany lidských práv bude zaměřovat na lidský práva většiny obyvatel. Při uvažování o problematice lidských práv v Tibetu se zaměřujeme na lidská práva početného obyvatelstva Tibetu. Od mírového osvobození Tibetu vychází ústřední vláda právě ztohoto stanoviska a chrání a rozvíjí základní práva obyvatel Tibetu.

Za prvé, ústřední vláda na základě „Dohody o sedmnácti bodech" a podle „Ústavy" a „Zákona o autonomii národnostních oblastí Čínské lidové republiky" vybudovala v Tibetu autonomní režim. Početný pracující lid v Tibetu uchopil moc nad svým vlastním životem do svých rukou. Stejně jako národ Hanů i oni rovnocenně požívají práv vyplývajících ze všech stávajících zákonů a předpisů, navíc však mají ještě specifická práva, tj. uskutečnit autonomní systém národnostní oblasti.

V nové Číně stanoví ústava toto: všechna práva Čínské lidové republiky patří lidu, orgány, které uplatňují práva lidu jsou Všečínské shromáždění lidových zástupců a lidoví zástupci místních vlád. V autonomní oblasti Tibet všichni, kdo dosáhnou 18 let, mají bez rozdílů národnosti, rasy, pohlaví, povolání, rodinného zázemí, náboženské víry, stupně vzdělání či majetkových poměrů právo volit a být zvoleni. Možnost vznášet připomínky a požadavky kolektivu lidu lidových zástupců, předkládat různé návrhy a předávat je vládě k řešení plně Tibeťanům a dalším národnostním menšinám zabezpečují postavení vůdce při začlenění se do státních záležitostí a záležitostí místního charakteru. V roce 2008 se ve volbách do vlád autonomní oblasti Tibet, do městkých, okresních a vesnických vlád účastnilo přímých voleb na okresní úrovni více než 95% voličů z celé oblasti, v některých oblastech se počet voličů přiblížil až 100%. Mezi lidovými zástupci zvolenými ve volbách přesahuje procento zastoupení lidových zástupců tibetské národnosti nebo jiných národnostních menšin ve vládě autonomní oblasti a městské vládě 80%, ve vládách okresů a vesnic přesahuje tento počet 90%.

Velká snaha, která je věnována výchově kádrů mezi národnostními menšinami, je klíčová proto, aby se uskutečnila autonomie národnostních menšin a vyřešila se národnostní problematika. Národ realizující oblastní autonomii uskutečňuje autonomní práva prostřednictvím národnostních kádrů vrámci autonomních orgánů, které spravují vnitřní záležitosti příslušného národa a které jsou pány sebe sama. Současně jakožto rovnocenní členové velké rodiny mateřské země se národnostní menšiny stejně jako Hanové zapojují do správy státních záležitostí.

„Zákon o oblastní autonomii národnostních menšin Čínské lidové republiky" stanoví: „Každý národ má svobodu používat a rozvíjet vlastní jazyk a písmo". [7] Od mírového osvobození Tibetu stále dbá čínská vláda na to, aby se na všech stupních tibetských škol vyučovala, používala a rozvíjela tibetština. Od roku 1978 ústředí několikráte svolalo pracovní sympozium Tibetu, na kterém se zdůrazňovalo studium a použití tibetského jazyka a písma. Včervenci 1987 vypracovala autonomní oblast Tibet „Rozhodnutí o studiu, použití a rozvoji tibetského jazyka a písma" a jasně tak byla stanovena stejná váha tibetského a čínského jazyka vautonomní oblasti Tibet, přičemž důraz byl kladen na princip studia tibetského jazyka a písma. Vláda autonomní oblasti navíc vznesla realizování připomínek vrámci studia, použití a rozvoje tibetského jazyka a písma. Na tibetských školách se vyučuje vtibetštině a hodiny tibetštiny jsou hlavním studijním předmětem. Vzdělávací systém spočívá vtom, že studijní materiály od základních škol po školy střední jsou psány vtibetštině, stejně tak jako ostatní doplňkový studijní materiál. Všechny materiály autonomní oblasti a všechna vydaná oznámení, značky na veřejných místech a soudní spisy jsou psány jak tibetštině tak v čínštině.

Popularizace vzdělání je důležitou cestou krealizaci suverénních práv dnešních Tibeťanů. Ve starém Tibetu neexistovaly základní školy vmoderním smyslu slova, více než 95% pachtýřů a otroků bylo odepřeno právo na vzdělání, procento dětí dosahujících věku pro zahájení školní docházky nedosahovalo 2%. Např. varistokratické rodině Dazi bylo 550 lidí z581 negramotných. Většinu z 31 gramotných lidí tvořili feudální pán, jeho zástupci, děti a několik mnichů. [8] Po založení autonomie investoval stát obrovskou lidskou, materiální a finanční sílu, a do září 2006 dosáhl počet žáků navštěvujících všechny typy a stupně škol vcelé oblasti Tibetu 530 tisíc, počet dětí dosahujících věku pro zahájení školní docházky dosáhl 96,5%. [9] V Tibetu mají své magistry, doktory a řadu významných odborníků a učenců v celé Číně. [10]

V dnešním Tibetu existuje bezplatné vzdělání od základních škol po školy vysoké, stát navíc ve školách nacházejících se v oblastech vzdálených a špatně dostupných realizuje tzv. „tři balíčky" (balíček jídla, balíček bydlení a balíček ošacení). Za hlubokého zájmuze strany ústřední vlády byl vpasteveckých oblastech vybudován nový mechanismus pro zabezpečení vzdělání a financování na základních a středních školách a zvýšila se tak úroveň zabezpečení povinné školní docházky. Studenti, kteří jsou ve fázi povinné školní docházky, nemusí platit poplatky za studium, jsou jim zadarmo poskytovány studijní materiál a sešity, vpasteveckých oblastech je uplatňována politika „třech balíčků", jehožhlavním obsahem jsou „balíček jídla, balíček bydlení a balíček výdajů na studium". Tří-balíčkové fondy každoročně vydají asi 330 milionů yuanů. Zájem a pomoc státu tibetskému vzdělání je patrná i vmé rodině. Narodil jsem se vrodině pachtýře, já a mí čtyři sourozenci jsme všichni absolvovali vysoké školy. Dnes jsem prorektorem a tutorem doktorandů vnejvyšší vzdělávací instituci národnostních menšin vČíně - Ústřední národní univerzitě. Moji sourozenci pracují jako státní zástupci, lékaři, vysokoškolští učitelé, dva znich studovali na univerzitě tibetský jazyk a literaturu. Bylo by toto možné ve staré společnosti? Mohu uvést ještě jeden příklad, ve vesnici Banjuelunbu vtibetském Jiangzi se ptali vesničanů, jak jsou spokojeni s docházkou svých dětí do školy. Kromě jedné rodiny, která neodpověděla, vyjádřilo 22 rodin velkou spokojenost, 21 rodin vyjádřilo spokojenost. [11] Ztéto vesnice pochází několik státních kádrů na úrovni převyšující představitele vesnice. Je evidentní, že rozvoj vzdělání velice zvýšil vědecké a kulturní kvality všech národností obývající Tibet, což vytvořilo nezbytné podmínky pro to, aby se masy zapojily do politických záležitostí.

Autonomní oblast Tibet obzvláště dbána chranu a uspořádání tibetského kulturního dědictví a rozvoj a rozkvět kultury tibetského národa. Po mnoho let, kdy byla vzácná historická díla vtibetském jazyce a historické archiválie uzavřeny a veřejnosti tak málo známy, se mohly znovu objevit na denním světě. Projekt vytvoření správné verze „Velkého zákona Tibetu", který stát podporuje především, je již dokončen. „Velký zákon Tibetu", který je nazýván „pokladnicí sta věd" starobylé společnosti Tibetu, byl systematicky uspořádán a vydán vcelém svém rozsahu. Obzvláště stojí za vyzdvihnutí nejdelší historická báseň na světě „Vyprávění o králi Gesaerovi". Od roku 1979 vybudovala vláda orgány a investovala finance, aby zachránila, uspořádala a vydala tato díla, dosoučasné doby nahrálo 57 umělců 130 děl, přepsáno bylo více než 90 děl, více než 30 děl bylo uspořádáno a vydáno. Plán druhé řady státního nehmotného kulturního dědictví, který letos zveřejnilo Ministerstvo kultury Číny, zdědilo 551 lidí, zčehož 22 lidí pochází zTibetu. Vědecké a výzkumné plány státu jako jsou „Sbírka čínských lidových příběhů – svazek Tibet", „Sbírka čínských národních říkadel – svazek Tibet", „Sbírka čínských lidových písní – svazek Tibet", „Sbírka čínských operních písní – svazek Tibet" či další kompilace jsou již dokončeny. Toto je efektivní a ochranný příslib pro celkovou záchranu krásné tibetské národní tradiční kultury a lidového umění.

Svoboda náboženského vyznání obyvatel Tibetu a jejich tradice a zvyklosti jsou respektovány a ochraňovány. Podle statistik od 80. let 20. století věnoval stát přes 300 milionů yuanů a množství materiálu ze zlata a platiny na opravu a ochranu tibetských chrámů. Ztoho na opravu paláce Potála uvolnil stát částku přesahující 55 milionů yuanů, vprůběhu více než pěti let je to za posledních několik století restaurátorský projekt snejvyššími výdaji a snejvětším rozsahem. Vsoučasné době se vTibetu nachází více než 1700 buddhistických chrámů a míst určených pro náboženské aktivity, vchrámech žije přes 46 tisíc mnichů a mnišek, všechny velké náboženské svátky a náboženské akce se pravidelně konají; každoročně zavítá do Lhasy více než milion tibetských věřících při své pouti poklonit se Buddhovi a obětovat vonné tyčinky.[12] Vhlavních tibetských městech jako jsou Lhasa, Žikace, Zedang či Čchamdo jsou dodnes symbolickými stavbami stále palác Potála a některé velkolepé skvoucí buddhistické chrámy. „Přes 2 miliony věřících vTibetu má kdispozici tolik náboženských míst, tolik jich není vžádné jiné čínské provincii a pravděpodobně ani nikde jinde na světě. [13]

Za současnéhouchování si tradice a zvyklostí v tibetském odívání, stravě a bydlení absorbovali Tibeťané nemálo nových moderních a civilizovaných prvků vtěchto oblastech i voblastech svatebních obřadů, pohřbívání či manželství, což do velké míry obohatilo život obyvatel Tibetu.

Je nezbytné zmínit, že někteří lidé dnes vzahraničí rozvíjejí pochybnosti o tibetské kultuře. Avšak ti, kteří opravdu navštívili Tibet, zřetelně viděli krásnou a poutavou tibetskou kulturu, která postupně vzkvétá a rozvíjí se. Čínská vláda klade velký důraz na masovou kulturu a umění. Vautonomní oblasti Tibet je 10 speciálních uměleckých divadelních souborů, 18 lidových uměleckých souborů, více než 500 dobrovolných uměleckých seskupení a 160 souborů tibetské opery. Každoročně pořádané oslavy svátků jako jsou svátek Shoton ve Lhase, umělecký svátek Perlového vrcholku voblasti Žikace, umělecký svátek Yalongvoblasti Shannan či závody na koních a slavnost qiaqin voblasti Naqu a další rozsáhlé lidové masové kulturní akce se již postupně staly tradičními kulturními lidovými svátky vcelé oblasti. Tyto soubory také často vystupují vzahraničí, kde bez výjimky vzbuzují velký rozruch.[14] Jeden cizinec po shlédnutí vystoupení tibetských písní a tanců jej zhodnotil takto: „Měli jsme možnost obdivovat tance a hudbu se specifikami Tibetu a pocítit starobylou a nádhernou východní kulturu." Tibetští krajané žijící vzahraničí pak dojatě našim hercům řekli: „Vaše vystoupení byly čistě tibetské lidové a tradiční tance a zpěvy." [15] Aby mohla být zabezpečena plná realizace správy vlastních suverénních práv tamní ekonomické výstavby autonomní oblasti Tibet, poskytla ústřední vláda pro rozvoj společnosti a ekonomiky autonomní oblasti Tibet speciální pozornost, v oblastech financí, daní, bankovnictví a dalších oblastech realizuje speciální politiku výhod, v oblastech kapitálu, technologie a lidských schopností a dalších oblastech poskytla velkou podporu, obzvláště od roku 1980 po současnost. Ústřední vláda ustanovila politiku řady výhod a podpůrných opatření a postupně několikráte nashromáždila a naplánovala množství infrastrukturních projektů. Z toho v roce 1994 naplánovala 62 projektů o celkových investicích 5 mld. yuanů; v roce 2001 naplánovala 117 projektů o celkových investicích 3,12 mld. yuanů; v roce 2007 znovu naplánovala 180 projektů a celkově investovala více než 100 mld. yuanů. Ústřední vláda investuje především do energetických zdrojů pro dopravu, do infrastruktury zemědělství a pastevectví, do ochrany životního prostředí a do zlepšení a zkvalitnění výrobních a životních podmínek početných rolníků a pastevců.

Dnešní Tibet, který prošel několika desítkami let výstavby, udělal skok z feudální otrokářské společnosti do moderní civilizované společnosti. Početný tibetský lid již není otrokem feudálních pánů, jejich život zaznamenal kvalitní skok vpřed, stali se z nich pány společnosti. Ve starých dobách vládla v zasněžených oblastech náhorní plošiny vitalita a živoucí síla. Na tomto místě bych použil několik čísel pro vysvětlení problematiky: podle statistik v roce 2007 činil průměrný příjem tibetských rolníků a pastevců 2788 yuanů, což představuje nárůst oproti předcházejícímu roku o 14,5% a oproti roku 2002 o 83,8%; o 7 procentních bodů přesahuje průměrnou úroveň v celé zemi, průměrný plat rolníků a pastevců si v posledních pěti letech udržuje dvoumístný nárůst. [16]

Není tedy divu, že rolníci v Tibetu upřímně říkají: „Současný systém je dobrý, i vláda je dobrá. Všichni to vítáme a ochraňujeme. Lidé, kteří jsou znalí a schopní, jsou velice žádaní; a i ti, kteří nejsou znalí a nebo jsou méně schopni, i o ty se postaráme. Někteří lidé bohatnou rychleji, někteří pomaleji, rychleji nebo pomaleji, všem se daří dobře. A proč? Protože toto místo spravuje vláda a sleduje jej. Když se objeví těžkosti, máte se na koho obrátit o pomoc; když pociťujete křivdu, máte se u koho dovolat spravedlnosti; ať jsou vedra nebo mrazy, vždy je někdo, kdo se o vás postará; když onemocníte nebo jste zraněni, z vesnice vyšlou člověka, aby vás doprovodil do nemocnice. To ve staré společnosti také existovalo? Já jsem o tom neslyšel, ani o tom neslyšel můj otec, možná to existovalo ve vyprávěních."[17] Není také divu, že když se redaktor kanálu světově známé společnosti DISCOVER, která vyrábí dokumentární filmy, vrátil z Tibetu, řekl, že Tibet má „velice krásnou kulturu, ve které jsou hodně patrné lidské city, jsou skvělí. Na tvářích všech lidí vidíte úsměvy, což je v dnešním světě velice vzácné." [18]

Ano, kdokoliv, kdo je bez předsudků, uzná, že čínská vláda vycházející z reálií vlastní země svou neutuchající snahou dosáhla podle cílů ústavy Organizace spojených národů a esence příslušných mezinárodních listin o lidských právech, a pro podnícení a ochranu lidských práv čínského lidu, pozoruhodných výsledků, obzvláště změny v situaci lidských práv v Tibetu jsou obrovské. Avšak někteří lidé přesto stále napadají tibetskou politiku Číny, obzvláště v březnu tohoto roku využili někteří lidé na Západě násilného incidentu bití, pálení a rabování ze 14. března a podpořili malou skupinu separatistů na nezávislý Tibet v jejich neustálém volání po „ochraně lidských práv v Tibetu", bezpředmětně kritizovali čínskou vládu za „vážné narušení lidských práv v Tibetu", prohlašovali „bojujme za lidská práva pro Tibeťany". Proto nemůžeme nevznést takovouto pochybnost: když ve starém Tibetu žili obyčejní lidé v propasti útrap jako otroci a žebráci, proč byli tito ochránci lidských práv ze Západu ze strachu zticha? Kdo tehdy vznesl požadavek po zlepšení situace kolem lidských práv vTibetu? A když se tibetský lid stal vládcem nad svým vlastním osudem a ve všech ohledech dosáhl historického pokroku, proč se přesto objevily různé špinavé řeči, proč se toto stalo? Po násilném incidentu ve Lhase ze 14. března tohoto roku postupoval stát vzájmu ochrany početného lidu podle práva, což je ve všech právních státech normální, proč tedy, když se jedná o Čínu, se do toho někteří lidé vměšují?

Americký prezident Lincoln kdysi řekl, že když pastevci vyženou vlka, názor ovce a vlka je naprosto odlišný. Tzv. „otázka lidských práv vTibetu" je ve skutečnosti snahou o rozdělení Číny pod vlajkou ochrany lidských práv. Vhistorii se některé imperialistické státy velice snažily podpořit invazivní politiku, iniciovaly a podporovaly malou skupinu separatistů vTibetu a bez skrupulí vykřikovali „nezávislost Tibetu". Britské impérium vletech 1888 a 1903 vyslalo své vojáky kinvazi do Tibetu, ale i když to bylo vdobě úpadku státní síly Číny, stejně nebyla tato invaze úspěšná. Po založení Čínské lidové republiky bylo ještě obtížnější docílit imperialistických plánů o rozdělení Číny ozbrojenou silou. Princip je jednoduchý, jelikož je Tibet jednou ze součástí Číny, což je všeobecně uznáváno mezinárodní společností, neuznání malé skupiny lidí je naprosto neefektivní. Vtomto bodě mají západní protičínské síly jasno. Proto podporují novou cestu pro tibetské separatisty, změnily prostředky a vyrazili s „otázkou lidských práv vTibetu". Tím si myslí, že se chytají stébla. Fakta dokazují, že se rozhodně nezajímají o „otázku lidských práv vTibetu" zdůvodu morálky a spravedlnosti či ze soucitu spočetným tibetským lidem. Zajímají se o svou moc a svou nadvládu. Kanadský tibetolog Dan Gelunfu „uhodil hřebíček na hlavičku", když řekl, že „pro zájem vlastní země udělali z Tibetu pouhou vlajku, kterou můžou vyvěsit, a to proto, aby to odpovídalo jejich potřebám o strategickém rozmístění ve světě." Jinými slovy řečeno tedy chtějí tímto prostředkem vyvolat národnostní nálady a podnítit rozpory mezi národnostmi, vyvinout tlak, kontrolou rozvoje socialismu v Číně donutit čínský lid změnit cestu, kterou si sám zvolil. Toto rozhodně nemůže být čínským lidem přijato zahrnujíce do toho i početný tibetský národ.

Poznámky:

[1] Sborník veřejných listin tibetského historického archívu. Str. 17 – 18.
[2] Nier, Dawei: Starý Tibet tváří v tvář novému životu Číny.
[3] Zhou Runnian, Xiraonima přel.: Tibetský starý zákoník. Vydatelství Ústřední národní univerzity, 1994.
[4] Maiketangna, Zheng Baoshan přel.: Pravdy o Tibetu. Vydáno ve 24. roce Čínské republiky, str. 167 – 172.
[5] Čínský Tibet. 1/1991, str. 24.
[6] Výbor z děl Deng Xiaopinga. Svazek 3., str. 125.
[7] ibidem.
[8] Wang Gui, Xiraonima, Tang Jiawei: Historické místo Tibetu. Národní vydavatelství, 1997, str. 661.
[9] „Z celkového počtu 530000 dětí školního věku v Tibetu dosáhlo procento dětí navštěvujících školu 96,5%". Agentura Nová Čína, 26. 1. 2007.
[10] „Moderní rozvoj Tibetu". Tisková kancelář Státní rady, internetové stránky Agentury Nová Čína, 8. 11. 2001.
[11] Xu Ping, Deng Dui: Život rolníků v Tibetu. Vydavatelství tibetských studií v Číně, 2000, str. 186.
[12] „50 let Tibetu". Tisková kancelář Lidové vlády autonomní oblasti Tibet, internetové stránky Zpravodajství Číny, 24. 5. 2001.
[13] „Může 1780 tibetských buddhistických klášterů a náboženských míst plně
uspokojit potřeby věřících". Lang Jie, Duo Qiong, Bianbaciren. Zahraniční vydání Lidového deníku, 10. 4. 2003.
[14] „50 let Tibetu". Tisková kancelář Lidové vlády autonomní oblasti Tibet, internetové stránky Zpravodajství Číny, 24. 5. 2001.
[15] Wang Gui, Xiraonima: Historické místo Tibetu. Národní vydavatelství, 1997, str. 669.
[16] Deník Záře, 30. 3. 2008.
[17] Miu Dongfan, Bianduo přel.: „Ge lie de san qi san luo". In Čínský Tibet, letní číslo/1992, str. 19.
[18] Lidská práva. 5/2003, str. 54.

10. prosince 2008

Medvídek pro TIBET

Máte už předvánoční shon? Zkuste to letos trochu jinak...

út 16.12. - Olomouc - 17:00 - Jazz Tibet Club, Sokolská 48 (naproti kina Metropol)
st 17.12. - Brno - 17:00 - Středisko volného času Lužánky, Lidická 50

Přineste sami nebo se svým dítětem hračku, kterou samo věnuje. Nemusí být nová, ale nepoškozená a čistá. Nemáte-li hračku, přijďte nějakou vydražit. Na místě proběhne dražba (vyvolávací cena 50,- Kč/ks), jejíž celý výtěžek půjde na nákup školních potřeb do tibetské exilové vesničky v indickém Mussoorie, která je zapojena do našeho projektu Kmotrovství na dálku.

Program: výstava fotografií / dražba hraček / kreslení obrázků / malování na tváře / koncert Music BoDo

Vstup zdarma. Nekuřácké prostředí.

Projekt Kmotrovství na dálku můžete podpořit také zasláním SMS (30,- Kč) ve tvaru "DMS KMOTROVSTVI" na číslo 87777.

Za podpory: Jazz Tibet Club, Kvapil Elektro, Vincentinum, Nestlé, Vlastivědného muzea Olomouc a měsíčníku Info

Kontakt: Olomouc - Jan Řihošek - tel. 777 111303 / Brno - Markéta Přibylová - tel. 605 848488
Více informací na www.ProTibet.org

4. prosince 2008

Tisková zpráva k Mezinárodnímu dni lidských práv

V Praze, 3.12. 2008

10. prosinec je celosvětovým dnem lidských práv, jehož smyslem je připomenout základní práva každého jednotlivce. Je to též den aktivit stavících se za ty, jimž byla tato práva odepřena. Po celém světě, v Praze i dalších městech ČR, se uskuteční shromáždění na podporu Tibeťanů uvnitř Tibetu, čínských disidentů a všech lidí, kteří riskovali své životy, aby vyjádřili svůj nesouhlas s totalitními režimy.

Připojte se k Mezinárodnímu dni lidských práv, akci organizace Studenti za svobodný Tibet (SFT) a tisícům lidí, kteří nejsou lhostejní k utrpení ve světě! Pomozte svým podpisem zastavit čínský útlak v Tibetu, připomenout odvahu a nasazení Tibeťanů a čínských disidentů.


KDY? 10. prosince 2008 v 18:30
KDE? PRAHA - Náměstí Republiky, před Palladiem
CO? Petiční akce





KDY? 10. prosince 2008 v 18:00
KDE? OSTRAVA – Jiráskovo nám. (Kuří rynek), zakončí se v Komenského sadech
CO? Informace o lidských právech v Číně, Tibetu, Barmě, petiční akce






Čína patří k zemím s největším počtem poprav. V Číně je stále možné zbavit člověka na několik let svobody bez řádného soudního procesu. Čínský režim stupňuje útlak a kontrolu a upírá Tibeťanům i ta nejzákladnější lidská práva. Situace v Tibetu je i nadále kritická. Výbor OSN proti mučení nedávno zaznamenal, že v Tibetu se stupňuje "atmosféra strachu" a vyjádřil hluboké znepokojení nad "dlouhodobými zprávami o mučení, bití, poutání a jiném hrubém zacházení, zvláště na tibetských mniších a mniškách". Čínské ozbrojené složky i nadále dozorují v ulicích tibetských měst a vesnic, vlastenecká výchova a další propaganda se zpřísňuje v klášterech, Tibeťané jsou i nadále předběžně zatýkáni a tisíce jsou pohřešovány či zadržovány bez řádného soudního procesu.


Jako odpověď na prohlášení čínské vlády, že "v otázce Tibetu nikdy neustoupí" a jako přípravu na 50. výročí povstání Tibeťanů proti čínské okupaci, se bude podepisovat petice apelující na politické představitele ČR, aby se během českého předsednictví EU postavili za Tibet a tibetské politické vězně a zmiňovali se o tamější kritické situaci při setkáních se svými čínskými protějšky. Budou též poskytovány informace o předvánoční kampani Podpořte tibetské děti, nekupujte "Made in China"!

Organizace: Tibet česky / Malé občanské sdružení tolerance (M.O.S.T.) / Studenti za svobodný Tibet (SFT)
Více informací o akci v Ostravě: www.ProTibet.org
Podporují nás a účastní se: občanské sdružení Lungta

Koordinace v Praze: Tibet česky
Kontakt: Sandra Pikorová
E-mail: tibetcesky@gmail.com
Mobil: 774 943 070

Koordinace v Ostravě: Malé občanské sdružení tolerance (M.O.S.T.)
Kontakt: Matěj Kastner
E-mail: matej@ProTibet.org
Mobil: 776 275 572

2. prosince 2008

Pošlete dopis nebo email, zastaňte se Tibetu

Napište svým politickým představitelům v souvislosti s Dnem lidských práv a požádajte je, aby v tento den, pokud budou mít příležitost veřejně promluvit, zmínili Tibet, a aby nemlčeli v následujících měsících při setkání se svými čínskými protějšky.
Dopis si můžete vhodně upravit.

Doporučené adresy:

Vláda ČR:
Vláda ČR: posta@vlada.cz, Předseda vlády, Mirek Topolánek: mirek.topolanek@ods.cz, ministr zahraničí, Karel Schwarzenberg: schwarzenbergk@senat.cz, Alexandr Vondra, místopředseda vlády pro evropské záležitosti: vondraa@senat.cz, Cyril Svoboda, Předseda Legislativní rady: svoboda.cyril@vlada.cz

Skupina přátel Tibetu
Kateřina Jacques: jacquesk@psp.cz, Martin Bursík: martin.bursik@zeleni.cz, Ondřěj Liška: ondrej.liska@zeleni.cz, Petr Bratský: petr@bratsky.cz, František Bublan: bublanf@psp.cz, Tomáš Dub: dubt@psp.cz, Radim Chytka: poslanec@rchytka.cz , Marcela Mertinová: mertinovam@psp.cz, Vlasta Parkanová: vlasta.parkanova@kdu.cz, Petr Pleva: pleva@psp.cz, Přemysl Rabas: premysl.rabas@zeleni.cz, Jan Schwippel: schwippelj@psp.cz, Lucie Talmanová: talmanova@psp.cz, Tomáš Úlehla: ulehlat@psp.cz, Marek Benda: bendam@psp.cz

Sympatizanti Skupiny přátel Tibetu:
Džamila Stehlíková: stehlikova.dzamila@vlada.cz, Jaromír Štětina: stetinaj@senat.cz

Jednotlivé strany:
ODS: info@ods.cz, ČSSD: info@socdem.cz, KDU-ČSL: info@kdu.cz, Strana zelených: info@zeleni.cz



TEXT EMAILU/DOPISU


V Praze, dne ______________

Vážení/Vážený/Vážená ______________,

10. prosinec je dnem 60. výročí Všeobecné deklarace lidských práv a svobod. V této souvislosti si Vás dovoluji požádat, abyste se 10. prosince 2008 zmínil/a o situaci lidských práv v Tibetu při veřejných jednáních a vystoupeních, kterých se budete účastnit.

Letos v březnu podnítily pokojné protesty mnichů v tibetském hlavním městě Lhase celonárodní povstání, které se rozšířilo po celém Tibetu. Čínské orgány zareagovaly na situaci hrubou silou, na 200 Tibeťanů bylo zabito, tisíce zadrženy a Tibet byl uzavřen a izolován od zbytku světa. Od té doby uplynulo 8 měsíců a situace v Tibetu zůstává i nadále kritická, čínské orgány pokračují v násilném útlaku a kontrole, upírají Tibeťanům i ta nejzákladnější lidská práva.

Po březnových protestech v Tibetu, mnozí vládní představitelé z celého světa apelovali na Čínu, aby pokročila v řešení tibetské otázky. Po nedávných jednáních mezi dalajlamovými zástupci a čínskou vládou však mluvčí čínské vlády konstatoval, že Čína nikdy v tibetské otázce neustoupí a odmítl návrh na tibetskou autonomii. V přímém přenosu tiskové konference, Zhu Weiqun, mluvčí čínské vlády, napadl dalajlamu, když řekl, že kdyby byl dalajlama v Tibetu, zavedl by "aparteid a etnické čistky".
Vzhledem k rozsahu porušování lidských práv v Tibetu a hluboké touze Tibeťanů po změně je takto neústupná pozice čínské vlády nepřijatelná a musí být mezinárodním společenstvím odmítnuta.

Naléhám na Vás, politické představitele České republiky, abyste připomínali čínské vládě její zodpovědnost a selhání rozumným způsobem řešit situaci v Tibetu. Je zvláště naléhavé, abyste se zapojili do vícestranného úsilí a vyvinuli nátlak na čínskou vládu, aby tibetskou situaci vyřešila.

Zároveň Vás žádám, abyste se před čínskou vládou zmiňovali o případech následujících politických vězňů:

1) Dhondup Wangchen, občan tibetské národnosti z provincie Amdo (nyní pod správou provincie China’s Qinghai), zatčen 26. března 2008 za natáčení Tibeťanů, kteří otevřeně mluvili o svém pohledu na Čínu a Tibet

2) Jigme (či Jigme Guri), mnich z kláštera Labrang v provincii Amdo (nyní pod správou provincie China’s Gansu), předběžně zadržen v březnu a opětovně zadržen 4. listopadu 2008 za uvěřejnění informací o mučení, kterým prošel on sám a další Tibeťané ve vazbě

3) Rangjung, reportér z provincie Kham (nyní pod správou provincie China’s Sichuan), zadržen 11. září 2008 z neznámých důvodů

4) Sangye Lhamo, mniška zadržená spolu s dalšími mniškami 28. května za účast při protestech

5) Tenzin Delek Rinpoche, náboženský představitel z provincie Kham (nyní pod správou provincie China’s Sichuan), zadržen v roce 2003 a v současné době ve výkonu doživotního trestu

Březen roku 2009 připomene 50 let od masového tibetského povstání proti čínské vládě v roce 1959 a dalajlamův útěk do exilu. Mnohé vlády světa v té době horlivě podpořily tibetské úsilí. V tomto kritickém období je však třeba ještě většího nasazení a pomoci. Situace Tibetu nebude vyřešena dokud mezinárodní společenství nepodnikne rozhodné kroky a nevyvine nátlak na čínské vedení, aby smysluplně jednalo s představiteli tibetské exilové vlády.


Děkuji Vám za zvážení těchto zvláště naléhavých témat,

S úctou,

[VAŠE CELÉ JMÉNO]

[VAŠE ADRESA]

[DATUM]

Dalajlama v Praze - ohlasy médií

English:

The Earth Times: Dalai Lama arrives in Prague for four-day visit

Czech Press Agency (CTK): Dalai Lama is in Prague

Czech Radio 7: Dalai Lama visits Prague on first leg of European tour

Phayul: His Holiness the Dalai Lama Calls on Czech Prime Minister

Phayul: Dalai Lama to meet former Czech President Václav Havel

The Earth Times: Czech premier meets Dalai Lama amid EU-China tensions

Phayul: His Holiness Calls on Czech Foreign Minister

Phayul: Friendship with China is Essential, But not Just For Economy: Dalai Lama

Reuters: China warns Sarkozy of fallout from Dalai Lama meeting

Telegraph.co.uk: Sexual intercourse spells trouble, says Dalai Lama














česky:

ČT24: Tibetský dalajlama navštíví Prahu

ČTK: Na konci listopadu přijede do Prahy dalajlama

HN: Evropa vítá dalajlamu, Čína zuří

Aktuálně.cz: Dalajláma přijede do Prahy. Na pozvání Václava Havla

Aktuálně.cz: Dalajláma přiletěl do Prahy, zítra má přednášku

ČTK: Dalajlama je v Praze, bude přednášet o porozumění

tn.cz: Dalajlama přiletěl do Česka, přednášku můžete sledovat na webu

ČTK: Dalajlama si vydobyl respekt a úctu nenásilným řešení problémů

HN: Cestující dalajlama: "Zázraky nečekejte"

Radio Praha, Český rozhlas 7: Dalajláma v Praze

Aktuálně.cz: Dalajlama je v Česku, vyprodal Kongresové centrum

ČTK: Dalajlama vyzýval k dialogu a soucítění

ČT24, videoreportáž: Dalajlama: Soucit a realistický pohled pomáhají nalézt vnitřní pocit štěstí

Blesk.cz: Dalajlama se setká s Havlem

iDnes: Dalajlama v Praze vyprodal sál, hodinu debatoval s premiérem

iDnes.cz: Dalajlama bude poprvé jednat s českými poslanci, Číně se to nelíbí

Aktuálně.cz: Vztahy Evropské unie s Čínou ovládl tibetský mráz

ČTK: Čína viní Francii ze zrušení summitu EU-Čína

Aktuálně: Sarkozy rozčeřil euročínské vody. Sejde se s dalajlámou

Novinky.cz: Pohlavní styk přináší jen problémy, míní dalajláma

Blesk.cz: Dalajlama (73) varuje lidstvo před sexem!

ČT24, videozáznam z tiskové konference: Dalajlama hovořil o lidských hodnotách a vyjednávání s Čínou

HN: Postoj dalajlamy k Číně mladí Tibeťané odmítají

Lidovky.cz: Dalajlama vyzýval v Praze k soucitu

ChristNet.cz: Dalajlama hovořil na setkání s novináři o lidských hodnotách i o propagaci lidské svobody

euPortál: Dalajlámovo poselství je náboženský kýč

ČTK: Havel s dalajlamou přemýšleli, jak více pomoci Tibetu

Týden.cz: Dalajlama: Je krásné, že Havel přestal kouřit

Blesk.cz: Dalajlama k Havlovi: Dobře, že jsi přestal kouřit!

iHNed.ct: Summit EU-Čína nebude. Kvůli návštěvě dalajlamy

ČTK: Dalajlamu zklamalo rozhodnutí Číny zrušit summit s EU

iDnes.cz: VIDEO: Pro Číňany jsem démon s růžky, bavil dalajlama novináře

Lidovky.cz: Zrušení summitu? Chyba

Novinky.cz: Dalajláma: Jednání s Čínou uvízla na mrtvém bodě

HN: Tseten Samdup Chhoekyapa: Žena jako příští dalajlama? Nic není vyloučeno

Novinky.cz: Nástupcem dalajlámy by už za jeho života mohl být třiadvacetiletý karmapa

ežurnál: Přátelský feudalismus: mýtus o Tibetu (komplet)


Autorka fotografií: Ľudmila Miškaňová

1. prosince 2008

Tlačová konferencia s Jeho Svätosťou dalajlámom

1.12.2008

V dňoch 29.11.2008 až 1.12.2008 navštívil Jeho Svätosť dalajláma Prahu na pozvanie Václava Havla a Fóra 2000. Pri rozhovore s médiami rozpráva o svojej návšteve, ktorú nazýva nepolitickou. Všetky jeho návštevy bývajú nepolitické, s výnimkou niektorých návštev Washingtonu a Bruselu. Ich cieľom je vždy zdôraznenie ľudskej hodnoty, pretože každý má právo na plnohodnotný a šťastný život. Mnoho ľudí sa sústreďuje len na peniaze, no tie nedokážu zaplatiť pozitívne emócie. Závislosť na materiálnom svete nám skôr spôsobuje stres a ruší pokoj mysle. Preto k nám dalajláma neprišiel ako politický predstaviteľ, ale ako obyčajný človek, jeden zo 6 miliónov prostých ľudí, aby pohovoril o súcite, láske, tolerancii a odpúšťaní. Tieto vlastnosti pritom vôbec nemusia pochádzať z nejakého náboženstva, závisia len od našich vlastných činov, ktoré sa odvíjajú od motivácie. Dalajláma vraví o našej roli v tomto svete – je ňou morálna zodpovednosť priniesť viac šťastia, jednoty, stability a spravodlivosti do spoločnosti. Mnoho z problémov, ktorým dnes čelíme, sme si vytvorili sami; logicky sme preto schopní ich aj napraviť.

Na otázku, aký má Jeho Svätosť vzťah k západným politickým predstaviteľom odpovedá, že každý vzťah založený na otvorenosti, čestnosti a úprimnosti je dobrý. Zmieňuje prezidenta Busha: „Je to dobrý priateľ. Odhliadnúc od toho, že jeho politika je neraz pohromou, ako človeka ho mám veľmi rád." Vraví o ňom, že je otvorený a veľmi priamy. Niekedy, keď sa dalajláma stretáva s rôznymi politickými predstaviteľmi, má dojem, že i napriek zdvorilým frázam je medzi nimi veľká vzdialenosť, ktorú je možné prekonať až po mnohých stretnutiach. S prezidentom Bushom si však začal byť veľmi blízky už po tom prvom. Priamosť je preto veľmi dôležitá pre dôveru, ktorá je základom priateľstva a komunikácie. Taktiež vyjadril svoju veľkú úctu voči Václavovi Havlovi a bývalému poľskému prezidentovi Lechovi Walesovi, ktorí sú jeho priateľmi a ktorí podľa neho mimoriadne prispeli k rozvoju solidarity, demokracie a slobody.

Autorka článku a fotografie: Ľudmila Miškaňová

Videozáznam z dalajlamovy přednášky a fotogalerie z jeho pražské návštěvy



Na webových stránkách Fora 2000 můžete shlédnout videozáznam z dalajlamovy přednášky.

Také zde naleznete stručné informace o Jeho Svatosti a fotogalerii zachycující jeho pražskou návštěvu.

30. listopadu 2008

Prednáška Jeho Svätosti dalajlámu

Vždy, keď počúvam tibetských mníchov, napadne mi to isté – neprišli nám ukázať žiadne východné kúzla, ale obyčajné šťastie jednoduchého života.

Na prednášky Jeho Svätosti chodieva mnoho ľudí, ktorí majú veľké očakávania, myslia si, že dalajláma disponuje zázračnými či dokonca liečivými schopnosťami. Jeho Svätosť sa tomu smeje, vraví, že ak by také schopnosti naozaj mal, použil by ich na svoje žlčové kamene. Je to len človek, ako my ostatní.

Našou prirodzenou túžbou je žiť šťastný život. Kľúčom k jej splneniu je pokoj mysle – ak ho dosiahneme, nebude viac záležať na vonkajších okolnostiach, dokážeme byť šťastní. Ba čo viac, pokoj mysle je jedným z kľúčových predpokladov fyzického zdravia. To bolo dokázané aj prostredníctvom vedeckých výskumov.

Sú dva dôležité faktory. Prvým z nich je súcitenie a vrelosť srdca, ktoré nám pomáhajú byť voči ostatným otvorenejší, bezprostrednejší. Súcit nás tiež zbavuje strachu, podozrievavosti, hnevu a nenávisti. Ďalším poznatkom, ktorý Jeho Svätosť spomenula je fakt, že máme vždy množstvo problémov, ktoré v skutočnosti vytvárame my sami. Každý sa im chce vyhnúť, a predsa vznikajú. Príčina je jednoduchá - je ňou náš nerealistický prístup. Realitu totiž môžeme poznať, len ak sa na všetko pozeráme z mnohých uhlov, nielen z jedného, a to robí málokto.

Vedci len nedávno odhalili, že ľudia, ktorí často vravia ja, môj, mňa, sú vystavení oveľa vyššej pravdepodobnosti infarktu ako ostatní. Takto sebeckí ľudia majú krátkozraký pohľad na svet, nevidia problémy iných, preto sa im ich vlastné problémy, nech sú akokoľvek malé, zdajú neprekonateľné a vyrovnávajú sa s nimi s oveľa väčšími ťažkosťami ako altruisti. Je to otázka prístupu. Sebecký prístup je nerealistický a škodí nám.

Je možné naučiť sa súcitu? Áno, je. Prvým človekom, ktorý učil dalajlámu láske, vrelosti a súcitu však nebol jeho učiteľ, ale mama. Blízky vzťah medzi matkou a dieťaťom je tým najdôležitejším pre šťastie oboch. Tí, ktorí boli o materinskú lásku v detstve ukrátení, majú aj v ďalšom živote ťažkosti prejaviť ostatným lásku. Nedostatok lásky v medziľudských vzťahoch je vždy nezdravý.

Aby sme to zhrnuli, ak robíte niečo dobré, je to pre vás prínosom, zlé skutky však so sebou prinášajú negatívne dôsledky.

Autorka: Ľudmila Miškaňová

28. listopadu 2008

Přednášku dalajlamy můžete sledovat on-line



Pro ty z Vás na které se nedostaly lístky je tu dobrá zpráva: přednášku můžete sledovat online.

Více informací na stránkách Fora 2000.

23. listopadu 2008

Tibeťané zápolí s následnictvím dalajlamy

Time, CNN | 22. listopadu, 2008

Přání "Ať žije dalajlama!" je pro Tibeťany hlubokou motlitbou. Zatímco se však modlí, aby oddálili jeho smrt, zástupci tibetského společenství už se na onu chvíli nestydí připravovat.

"Lidé opakovaně požadují, aby jim Jeho Svatost dalajlama pomohl najít nezpochybnitelného následníka", uvedl na mimořádném summitu v Dharamasale Lhakdor, exilový poslanec a ředitel Knihovny tibetských děl a archívů, který jako mnozí Tibeťané užívá pouze jednoho jména. Tibeťané nechtějí, aby se opakovala nešťastná událost jako z roku 1995, kdy si čínská vláda, namísto jimi vybraného následníka pančhenlamy, zvolila svého vlastního kandidáta. Fotky chlapce, kterého Číňané odmítli uznat jako 11. pančhenlamu a o němž se věří, že byl uvězněn, jsou stále ještě vystaveny na různých místech v Dharamsale. Tibeťané se obávají, že Čína se znovu podobného vměšování dopustí po dalajlamově smrti a zneužije dlouho tradovaného procesu hledání další reinkarnace skrze řadu znamení.

Jaké jsou tedy možnosti? Mezi vyslanci se mluví o tom, že je možné rozpoznat reinkarnaci staršího lamy za jeho vlastního života. Dalajlama se o tom nedávno zmínil, čímž vyvolal jak naděje, že on sám bude jmenovat přímého následovníka, tak i filozofické zamýšlení se nad legitimitou takového kroku. "Je to jakoby se tělo, mysl a duch rozdělily ve dvojí", vyjádřil se jeden z exilových poslanců.

"Je kolem toho zmatek", řekl Lhakdor, mnich, který často cestuje s dalajlamou jako jeho tlumočník. Aby věc objasnil, uvedl, že dalajlama jednoduše odkazuje na možnou změnu tradiční skupiny hledačů, kteří sledují daná znamení, která poskytl zesnulý lama před svou smrtí. Kritici tradičního procesu se přou, že ačkoli má jistý historický precedens, je zastaralý a mohl by otevřít cestu k obvinění dalajlamy z toho, že se snaží založit dynastii. "Je to trochu nedůvěryhodné", sdělil Jamyang Norbu, aktivní zastánce tibetské nezávislosti.

Zda se dalajlama rozhodne k tomuto novému kroku nebo ne, již teď se zdá, že zahájil proces hledání následovníka jinými, mnohem méně nápadnými, způsoby. Starší lamové všech čtyř buddhistických škol si pravidelně přicházejí poslechnout jeho učení. Fakt, že dalajlama zařídil, aby byl Karmapa, významný lama, který před osmi lety uprchl z kláštera v Tibetu, vzděláván v několika jazycích, včetně korejštiny, je náznakem jeho možné budoucí role v širším světovém měřítku.

Nejdůležitější však je momentálně mimořádný summit, který je snahou o to, aby byla tibetská exilová vláda demokratičtější, otevřenější a schopná se rozhodovat bez dalajlamy. Exiloví poslanci učinili v tomto směru první krok v sobotu, když odhlasovali rezoluci, která potvrdila dalajlamův "přístup střední cesty" vůči Číně, ale též úplně poprvé, uznala a legitimizovala požadavek úplné nezávislosti a ukončení vyjednávání s Čínou. "Je to významná změna", řekl Lobsang Sengge, tibetský exilový poslanec a odborný asistent práva na Harvardské univerzitě, jehož výzkum se zaměřuje na vnitrostátní demokracii exilové vlády. Vypadá to, že klíčem k budoucímu vedení tibetské komunity budou Tibeťané sami.

Přeloženo podle článku: Tibetans Grapple With Dalai Lama Succession

21. listopadu 2008

Pomozte najít pančhenlamu Tibetu

Připojte se na stránkách kláštera Tašilhunpo k akci na záchranu uneseného pančhenlamy, druhého nejvyššího duchovního Tibetu: http://www.tashilhunpo.org/alerts/amber_alert_cz.htm

Osm mnichů kláštera Tašilhunpo navštívilo ve dnech 20. - 27. října 2008 v rámci Týdne tibetské kultury Prahu. Mniši přijeli do České republiky prezentovat tibetskou kulturu, předvedli čhamové tance, vytvořili mandalu a především šířili povědomí o uneseném pančhenlamovi.


Pančhenlama

Gendün Čhökji Ňima, chlapec na obrázku je politickým vězněm od svých 6 let, kdy byl rozpoznán jako reinkarnace pančhenlamy, po dalajlamovi druhým nejvyšším tibetským duchovním. Bezprostředně po jmenování ho nechala čínská vláda unést s celou rodinou a jmenovala svého vlastního pančhenlamu. Pančhenlama podle tibetské tradice hraje stěžejní roli při rozpoznání příštího dalajlamy a naopak. Dodnes nejsou o chlapci žádné zprávy. Letos oslavil své smutné 19. narozeniny.