International Herald Tribune, 1. dubna 2008
Peking | V rámci poslední série obvinění namířených na dalajlámovy příznivce čínští představitelé v úterý prohlásili, že „tibetské nezávislé síly “ organizují sebevražedné jednotky pro zahájení násilných útoků. Předseda tibetské exilové vlády tato tvrzení odmítl s tím, že Tibeťané jsou naprosto oddáni „nenásilné cestě“.
„Podle našich zdrojů je dalším plánem tibetských nezávislých sil zorganizovat sebevražedné jednotky k zahájení násilných útoků“, řekl na úterní tiskové konferenci Wu Heping, mluvčí čínského Ministerstva veřejné bezpečnosti. „Tibeťané prohlásili, že se nebojí ani krveprolití, ani obětí,“ řekl Wu, aniž by předložil jakékoli závažné důkazy, které by tato obvinění potvrzovaly.
Předseda tibetské exilové vlády Samdhong Rinpočche téhož dne znovu zdůraznil nenásilný postoj Tibeťanů. „Sebevražedné útoky jsou naprosto nepřijatelné,“ řekl. „Z naší strany není vůbec žádná pochybnost o tom, že chceme i nadále následovat cestu nenásilí.“
Čína obviňuje dalajlámu a jeho stoupence z organizování protivládních prostestů, které se konaly předešlý měsíc ve Lhase, přičemž tyto protesty prý měly být součástí kampaně vedoucí k sabotáži srpnových olympijských her a propagací nezávislosti Tibetu. Dvaasedmdesátiletý držitel Nobelovy ceny obvinění odmítá, násilí odsoudil a vyzval k nezávislému mezinárodnímu vyšetřování nepokojů a jejich původních příčin.
V úterý zamířil olympijský oheň do Kazachstánu a zahájil tak svoji měsíční pouť světem, která, jak se očekává, bude přitahovat další protestní akce proti politice Pekingu. Čínské Lidové noviny uvedly ve svém komentáři, že Čína je již připravena na obtíže, neboť „úspěšné pořádání olympiády je přáním 1,3 miliardy Číňanů.“
Olympijský oheň odletěl po komplikovaném a přísně zabezpečeném zahajovacím obřadu výsadním letadlem z Pekingu, kde se budou konat olympijské hry v srpnu a před svým návratem na čínskou pevninu (4. května) se zastaví celkem na 21 místech.
Aktivisté v Londýně, Paříži a San Francisku přislíbili, že naruší jeho pouť, aby tak poukázali na případy zahrnující jak tibetskou nezávilost, tak súdánskou krizi v Dárfúru. Nicméně i Kazachstán a případně Turecko by mohly být předmětem kritiky pro ujgurkou menšinu čínských muslimů žijících v zahraničí.
Protesty, které začaly 10. března (v den výročí povstání proti čínské vládě roku 1959) a o čtyři dny později se vystupňovaly v násilné nepokoje, se rozšířily se do širých oblastí západní Číny obývaných Tibeťany. Čínské státní sdělovací prostředky se zaměřily výhradně na oběti v Tibetu, přičemž uveřejnily jména 14 z 18 civilistů a jednoho policisty, kteří byli údajně zabiti při nepokojích ve Lhase. Tibeťané v exilu však udávají mnohem vyšší počty obětí násilí i následného tvrdého potlačení protestů, téměř 140 mrtvých.
Na protest proti násilným čínským represím odmítl kapitán indické fotbalové reprezentace, Baichung Bhutia, nést olympijskou pochodeň v Novém Dillí.
Přeloženo podle: http://www.iht.com/articles/2008/04/01/asia/tibet.php
