Dnes bych rád adresoval své srdečné pozdravy čínským bratrům a sestrám na celém světě a zvláště těm, kteří žijí v Čínské lidové republice. Ve světle posledních událostí bych s Vámi rád sdílel své myšlenky týkající se vztahu mezi tibetským a čínským lidem a osobně Vás tak oslovil.
Jsem hluboce rozesmutněn ztrátami na životech při nedávných tragických událostech v Tibetu. Jsem si vědom toho, že při nich zemřeli i někteří Číňané. Soucítím s rodinami obětí a modlím se za ně. Nedávné nepokoje jasně poukázaly na závažnost situace v Tibetu a na neodkladnou nutnost hledat mírové a vzájemně prospěšné řešení situace skrze dialog. I při tomto kritickém průběhu událostí nadále vyjadřuji svou ochotu spolupracovat s čínskou vládou a přinést tak mírové a stabilní řešení.
Ujišťuji Vás, čínští bratři a čínské sestry, že netoužím po oddělení Tibetu. Nemám rovněž žádný zájem štěpit vztahy mezi tibetským a čínským lidem. Naopak, vždy bylo mým závazkem nalézt opravdové řešení tibetské otázky, které by dlouhodobě zajistilo zájmy obou, Číňanů i Tibeťanů. Mým hlavním zájmem je, jak stále opakuji, zachovat specifickou kulturu tibetského lidu, jejich jazyk a identitu. Jako prostý mnich, který se snaží žít svůj každodenní život podle buddhistického učení, Vás ujišťuji o upřímnosti své vlastní motivace.
Vyzýval jsem vedení ČLR, aby jasně porozumělo mému stanovisku a pracovalo na řešení těchto problémů "hledáním pravdy na základě faktů." Naléhám na čínské vedení, aby se zachovalo moudře a zavedlo smysluplný dialog s tibetským lidem. Rovněž jej žádám, aby vynaložilo opravdové úsilí a přispělo tak ke stabilitě a harmonii ČLR a zdrželo se vytváření rozporů mezi národnostmi. Nedávné události v Tibetu, tak jak byly vylíčeny státními sdělovacími prostředky, za použití klamných a zkreslených záběrů, by mohly zasít sémě rasového napětí s nepředvídatelnými dlouhodobými následky. To je něco, čím jsem velice znepokojen. Stejně tak, i přes mou opakovanou podporu konání olympijských her, čínská vláda, se záměrem vytvořit napětí mezi mnou a čínským lidem, prohlašuje, že se snažím sabotovat olympijské hry. Je nicméně povzbudivé, že část čínské inteligence a někteří učenci také vyjádřili své znepokojení nad tímto jednáním čínské vlády a nad jeho možnými nepříznivými dlouhodobými následky, zvláště pak na vztahy mezi různými národnostmi.
Od pradávna žili Tibeťané a Číňané jako sousedé. Podle záznamenané dvoutisícileté historie našich národů, jsme v různých obdobích ustavovali přátelské vztahy, dokonce uzavírali spojenectví, zatímco v jiných jsme proti sobě bojovali. Nicméně od té doby, co buddhismus vzkvétal v Číně, předtím než se rozšířil do Tibetu z Indie, spojovaly nás Tibeťany s čínským lidem hodnoty respektu a laskavosti díky našim dávným bratrům a sestrám, kteří praktikovali Dharmu. To je skutečnost známá jak čínským komunitám žijícím mimo Čínu, z nichž někteří navštívili mé přednášky o buddhismu, tak poutníkům z pevninské Číny, s nimiž jsem měl tu příležitost se setkat.
Dvacáté století bylo svědkem nesmírných změn v mnoha částech světa a též Tibet se stal jedním z takových míst. Brzy po založení Čínské lidové republiky v roce 1949, lidová osvobozenecká armáda vstoupila do Tibetu a konečným výsledkem byla sedmnácti bodová úmluva mezi Čínou a Tibetem v květnu roku 1951. Když jsem se roku 1954 až 1955 účastnil Národního lidového sjezdu v Pekingu, měl jsem možnost se setkat a osobně se spřátelit s mnoha staršími vůdci, včetně samotného předsedy Maa. Ve skutečnosti mi předseda Mao poskytl několik rad ohledně různých záležitostí, stejně jako osobní ujištění týkající se budoucnosti Tibetu. Na základě těchto příslibů, podnícen obětavostí mnoha čínských vůdců té doby, jsem se vrátil do Tibetu s důvěrou a optimismem. Někteří tibetští členové čínské Komunistické strany byli též plni nadějí. Po svém návratu do Lhasy jsem vyvinul veškeré možné úsilí o nalezení skutečné oblastní autonomie pro Tibet v rámci rodiny Čínské lidové republiky (ČLR). Věřil jsem, že by mohla nejlépe zajistit dlouhodobé zájmy obou, tibetského i čínského lidu.
Naneštěstí nepokoje, které se v Tibetu začaly stupňovat přibližně od roku 1956, nakonec vedly k pokojnému povstání 10. března 1959 ve Lhase a k mému následnému úniku do exilu. Ačkoliv Tibet zaznamenal mnoho pozitivních rozvojových změn pod čínskou vládou, tyto změny, jak zdůraznil předchozí pančenláma v lednu 1989, byly zastíněny nesmírným utrpením a rozsáhlou destrukcí. Tibeťané byli odsouzeni k životu v atmosféře neustálého strachu, zatímco čínská vláda je nepřestává podezírat. Namísto pěstování nepřátelství vůči čínským vůdcům, modlím se za ně, aby se stali našimi přáteli, což jsem vyjádřil slovy své motlitby, kterou jsem napsal roku 1960, rok poté co jsem přijel do Indie: "Nechť jednoho dne nazřou moudrosti rozlišující mezi dobrem a zlem, nechť spočinou v slávě přátelství a lásky." Mnozí Tibeťané, včetně dětí školního věku, recitují tato slova při svých každodenních motlitbách.
V roce 1974, po závažných jednáních s Kashagem (mým kabinetem) a mluvčími Shromáždění tibetských lidových zástupců jsme se rozhodli nalézt střední cestu, která nebude usilovat o oddělení Tibetu od Číny, nýbrž bude podporovat mírový rozvoj Tibetu. Přestože jsme nebyli ve spojení s ČLR, která v té době byla uprostřed Kulturní revoluce, už tehdy jsme uznali, že dříve nebo později, budeme muset řešit otázku Tibetu kompromisem. Rovněž jsme uznali, že přinejmenším s ohledem na modernizaci a ekonomický rozvoj, bude pro Tibet velkým přínosem, pokud zůstane součástí ČLR. Přestože má Tibet bohaté starodávné kulturní dědictví, je materiálně nerozvinutou oblastí.
Díky své poloze na střeše světa je Tibet místem odkud pramení hlavní asijské řeky, čili ochrana životního prostředí Tibetské náhorní plošiny je nanejvýš důležitá. Jelikož je naším nejhlavnějším zájmem střežit jak tibetskou buddhistickou kulturu, zakořeněnou v hodnotách všestranné laskavosti, tak tibetský jazyk včetně tibetské identity, pracujeme celým svým srdcem na dosažení smysluplné samosprávy pro všechny Tibeťany. Ústava ČLR umožňuje toto právo národům mezi něž patří i tibetský.
V roce 1979 pozdější nejvyšší vůdce Teng Siao-pching ujistil mého osobního emisara, že "kromě nezávislosti Tibetu, veškeré ostatní otázky mohou být projednány". Vzhledem k tomu, že jsme již vyjádřili svůj přístup k hledání řešení tibetské otázky v rámci konstituce ČLR, shledali jsme, že jsme připraveni odpovědět na tuto novou příležitost. Mí zástupci se mnohokrát setkali s vládními představiteli ČLR. Od obnovení našich styků v roce 2002 se uskutečnilo šest projednávání. V zásadě se však nedospělo k žádným konkrétním výsledkům. Přesto ale, jak jsem mnohokrát prohlásil, zůstávám pevně oddán přístupu střední cesty a i zde znovu zdůrazňuji svou vůli pokračovat ve svém úsilování o nalezení řešení dialogem.
V letošním roce čínský lid hrdě a dychtivě očekává zahájení olympijských her. Osobně jsem od počátku podporoval udělění pocty pořádání olympijských her Pekingu. Můj postoj se nezměnil. Čína je nejlidnatějším státem světa, má dlouhou historii a je nesmírně bohatou civilizací. Dnes, se díky svému obdivuhodnému ekonomickému pokroku stává jednou z velmocí. To jistě vítáme. Čína si ale též potřebuje získat respekt a úctu světového společenství ustavením otevřené a harmonické společnosti založené na principech průhlednosti, svobody a právních normách. Uvedu příklad. K tomuto dni se obětem tragédie na Ťiananmenském náměstí, která nepříznivě ovlivnila život mnoha čínských občanů, nedostalo žádné nápravy či odškodnění, ani žádné oficiální odpovědi. Podobně, když tisíce řadových čínských občanů nespravedlivě trpí a jsou využíváni místními zkorumpovanými úředníky jejich legitimní stížnosti jsou buď přehlíženy nebo je na ně odpovězeno útočně. Své znepokojení vyjadřuji jako lidská bytost i jako někdo, kdo je hotov považovat se za člena obrovské rodiny, kterou je Čínská lidová republika. V tomto ohledu, oceňuji a vyjadřuji svou podporu postupu prezidenta Chu Ťin-tchaa k vytvoření "harmonické společnosti", avšak to se může stát pouze na základě vzájemné důvěry a v atmostféře svobody, včetně svobody projevu a vlády zákona. Jsem silně přesvědčen, že pokud budou tyto hodnoty přijaty, mnoho problémů souvisejících s menšinami se tím vyřeší, jak otázka Tibetu, tak východní Turkistán, vnitřní Mongolsko, kde původní populace nyná čítá pouhých 20% a celková populace 24 miliónů.
Doufal jsem, že nedávné prohlášení prezidenta Chu Ťin-tchaa, že stabilita a bezpečnost Tibetu je stabilitou a bezpečností země, by mohlo být předzvěstí nové éry pro vyřešení problémů v Tibetu. Je nešťastné, že i přes mou upřímnou snahu o zachování Tibetu jako součásti Číny, pokračují vůdci ČLR ve vznášení svých obviňění a nazývají mě "rozvracečem". Stejně tak, když Tibeťané ve Lhase a mnoha ostatních oblastech spontánně protestují, aby vyjádřili svou hluboce zakořeněnou nespokojenost, čínští vládní představitelé mě okamžitě obviňují ze řízení jejich demonstrací. Žádal jsem o důkladné vyšetřování respektovaným vyšetřovacím orgánem, aby tato obvinění přezkoumal.
Čínští bratři a čínské sestry, kdekoliv se nacházíte, naléhám na Vás, abyste pomohli rozptýlit nedorozumění mezi našimi dvěma národy. Dále Vás žádám, abyste nám pomohli nalézt mírové a trvalé řešení problémů v Tibetu skrze dialog v duchu porozumění a vstřícnosti.
V motlitbách,
dalajláma
28. března 2008
Přeloženo podle: http://www.dalailama.com/news.220.htm
