Dear UN Representatives,
We are concerned that many Tibetans are now living in an atmosphere of fear and lack of freedom.
We are concerned about the news of foreign independent media being expelled from the country and about the disconnection of mobile networks as well as the internet. We ask for whom does a state of complete inaccessibility serve?
We express our symphaties and condolences both to the Tibetan people and to the families of the victims that the protests took a toll on, and also to all those who were arrested and detained for coming to express their peaceful protests against Chinese oppression.
Due to the ongoing critical situation in Tibet we are issuing this statement:
1. We are asking the government of the People's Republic of China to immediately stop using brute force against non-violent protesters with regard to the fact the number of victims in Tibet has reached 140, according to sources in the Tibetan government in exile. We are requesting that medical care and treatment be provided to those who were wounded. We have received alarming reports of some wounded Tibetans being refused by hospitals.
2. We are asking the government of the People's Republic of China to allow access to foreign independent media, according to pre-olympic promises, and thus allow objective reporting on the current situation in the area. We are also requesting that mobile and internet networks no longer be blocked.
3. We are urgently requesting an independent investigation of the situation in Tibet by a UN-led mission and we are encouraging the Government of the Czech Republic and the Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic to work through every possible means to help arrange such a mission and to send it out. This can be brought about by approaching the Czech Republic as the part of the European Union.
4. Furthermore, we are again requesting that meaningful dialog between the Tibetan government in exile and representatives of the People's Republic of China be started. Such a dialog is according to our conviction that this is the only means leading to a real, lasting, and most importantly non-violent solution for the situation in Tibet. In this case we are also encouraging the the Government of the Czech Republic and the Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic to continue in their efforts, and by every possible means, to contact the Chinese government in this regard.
5. We are requesting Czech politicians, government representatives and officials to reconsider their part in the Olympic Games in Beijing if the Chinese government refuses to start negotiations towards a peaceful solution of the situation in Tibet with representatives of the Tibetan government in exile. The Olympic Games would thus be held in a country that refuses to respect fundamental human rights, despite previous promises that were set as a condition of staging the Games. We are afraid that in such a situation the presence of government representatives and officials of individual countries would be used for the purpose of Chinese state propaganda as a justification of the policies and politics in Tibet.
6. We are appealing to the Czech Olympic Comittee to publicly guarantee that Czech sportsmen and sportswomen, if they decide to take part in the Olympics, are free to express their opinion on the breaking of human rights in China and Tibet.
We very much appreciate the Statement of the Government of the Czech Republic that was made on 17th March 2008, where among other things there is a request to release preventively arrested detainees. We also appreciate the Statement of the Ministry of Foreign Affairs on the situation in Tibet of 16th March 2008.
We would also like to thank all the people who are actively expressing support to Tibetans.
Civic Associations:
* Lungta - www.lungta.cz
* M.O.S.T. - www.protibet.org
* Namasté Nepál - www.namastenepal.cz
* Potala - www.potala.cz
* Olympic Watch - www.olympicwatch.org
* Člověk v tísni - www.clovekvtisni.cz
30. března 2008
29. března 2008
Dalajlámova výzva čínskému lidu
Dnes bych rád adresoval své srdečné pozdravy čínským bratrům a sestrám na celém světě a zvláště těm, kteří žijí v Čínské lidové republice. Ve světle posledních událostí bych s Vámi rád sdílel své myšlenky týkající se vztahu mezi tibetským a čínským lidem a osobně Vás tak oslovil.
Jsem hluboce rozesmutněn ztrátami na životech při nedávných tragických událostech v Tibetu. Jsem si vědom toho, že při nich zemřeli i někteří Číňané. Soucítím s rodinami obětí a modlím se za ně. Nedávné nepokoje jasně poukázaly na závažnost situace v Tibetu a na neodkladnou nutnost hledat mírové a vzájemně prospěšné řešení situace skrze dialog. I při tomto kritickém průběhu událostí nadále vyjadřuji svou ochotu spolupracovat s čínskou vládou a přinést tak mírové a stabilní řešení.
Ujišťuji Vás, čínští bratři a čínské sestry, že netoužím po oddělení Tibetu. Nemám rovněž žádný zájem štěpit vztahy mezi tibetským a čínským lidem. Naopak, vždy bylo mým závazkem nalézt opravdové řešení tibetské otázky, které by dlouhodobě zajistilo zájmy obou, Číňanů i Tibeťanů. Mým hlavním zájmem je, jak stále opakuji, zachovat specifickou kulturu tibetského lidu, jejich jazyk a identitu. Jako prostý mnich, který se snaží žít svůj každodenní život podle buddhistického učení, Vás ujišťuji o upřímnosti své vlastní motivace.
Vyzýval jsem vedení ČLR, aby jasně porozumělo mému stanovisku a pracovalo na řešení těchto problémů "hledáním pravdy na základě faktů." Naléhám na čínské vedení, aby se zachovalo moudře a zavedlo smysluplný dialog s tibetským lidem. Rovněž jej žádám, aby vynaložilo opravdové úsilí a přispělo tak ke stabilitě a harmonii ČLR a zdrželo se vytváření rozporů mezi národnostmi. Nedávné události v Tibetu, tak jak byly vylíčeny státními sdělovacími prostředky, za použití klamných a zkreslených záběrů, by mohly zasít sémě rasového napětí s nepředvídatelnými dlouhodobými následky. To je něco, čím jsem velice znepokojen. Stejně tak, i přes mou opakovanou podporu konání olympijských her, čínská vláda, se záměrem vytvořit napětí mezi mnou a čínským lidem, prohlašuje, že se snažím sabotovat olympijské hry. Je nicméně povzbudivé, že část čínské inteligence a někteří učenci také vyjádřili své znepokojení nad tímto jednáním čínské vlády a nad jeho možnými nepříznivými dlouhodobými následky, zvláště pak na vztahy mezi různými národnostmi.
Od pradávna žili Tibeťané a Číňané jako sousedé. Podle záznamenané dvoutisícileté historie našich národů, jsme v různých obdobích ustavovali přátelské vztahy, dokonce uzavírali spojenectví, zatímco v jiných jsme proti sobě bojovali. Nicméně od té doby, co buddhismus vzkvétal v Číně, předtím než se rozšířil do Tibetu z Indie, spojovaly nás Tibeťany s čínským lidem hodnoty respektu a laskavosti díky našim dávným bratrům a sestrám, kteří praktikovali Dharmu. To je skutečnost známá jak čínským komunitám žijícím mimo Čínu, z nichž někteří navštívili mé přednášky o buddhismu, tak poutníkům z pevninské Číny, s nimiž jsem měl tu příležitost se setkat.
Dvacáté století bylo svědkem nesmírných změn v mnoha částech světa a též Tibet se stal jedním z takových míst. Brzy po založení Čínské lidové republiky v roce 1949, lidová osvobozenecká armáda vstoupila do Tibetu a konečným výsledkem byla sedmnácti bodová úmluva mezi Čínou a Tibetem v květnu roku 1951. Když jsem se roku 1954 až 1955 účastnil Národního lidového sjezdu v Pekingu, měl jsem možnost se setkat a osobně se spřátelit s mnoha staršími vůdci, včetně samotného předsedy Maa. Ve skutečnosti mi předseda Mao poskytl několik rad ohledně různých záležitostí, stejně jako osobní ujištění týkající se budoucnosti Tibetu. Na základě těchto příslibů, podnícen obětavostí mnoha čínských vůdců té doby, jsem se vrátil do Tibetu s důvěrou a optimismem. Někteří tibetští členové čínské Komunistické strany byli též plni nadějí. Po svém návratu do Lhasy jsem vyvinul veškeré možné úsilí o nalezení skutečné oblastní autonomie pro Tibet v rámci rodiny Čínské lidové republiky (ČLR). Věřil jsem, že by mohla nejlépe zajistit dlouhodobé zájmy obou, tibetského i čínského lidu.
Naneštěstí nepokoje, které se v Tibetu začaly stupňovat přibližně od roku 1956, nakonec vedly k pokojnému povstání 10. března 1959 ve Lhase a k mému následnému úniku do exilu. Ačkoliv Tibet zaznamenal mnoho pozitivních rozvojových změn pod čínskou vládou, tyto změny, jak zdůraznil předchozí pančenláma v lednu 1989, byly zastíněny nesmírným utrpením a rozsáhlou destrukcí. Tibeťané byli odsouzeni k životu v atmosféře neustálého strachu, zatímco čínská vláda je nepřestává podezírat. Namísto pěstování nepřátelství vůči čínským vůdcům, modlím se za ně, aby se stali našimi přáteli, což jsem vyjádřil slovy své motlitby, kterou jsem napsal roku 1960, rok poté co jsem přijel do Indie: "Nechť jednoho dne nazřou moudrosti rozlišující mezi dobrem a zlem, nechť spočinou v slávě přátelství a lásky." Mnozí Tibeťané, včetně dětí školního věku, recitují tato slova při svých každodenních motlitbách.
V roce 1974, po závažných jednáních s Kashagem (mým kabinetem) a mluvčími Shromáždění tibetských lidových zástupců jsme se rozhodli nalézt střední cestu, která nebude usilovat o oddělení Tibetu od Číny, nýbrž bude podporovat mírový rozvoj Tibetu. Přestože jsme nebyli ve spojení s ČLR, která v té době byla uprostřed Kulturní revoluce, už tehdy jsme uznali, že dříve nebo později, budeme muset řešit otázku Tibetu kompromisem. Rovněž jsme uznali, že přinejmenším s ohledem na modernizaci a ekonomický rozvoj, bude pro Tibet velkým přínosem, pokud zůstane součástí ČLR. Přestože má Tibet bohaté starodávné kulturní dědictví, je materiálně nerozvinutou oblastí.
Díky své poloze na střeše světa je Tibet místem odkud pramení hlavní asijské řeky, čili ochrana životního prostředí Tibetské náhorní plošiny je nanejvýš důležitá. Jelikož je naším nejhlavnějším zájmem střežit jak tibetskou buddhistickou kulturu, zakořeněnou v hodnotách všestranné laskavosti, tak tibetský jazyk včetně tibetské identity, pracujeme celým svým srdcem na dosažení smysluplné samosprávy pro všechny Tibeťany. Ústava ČLR umožňuje toto právo národům mezi něž patří i tibetský.
V roce 1979 pozdější nejvyšší vůdce Teng Siao-pching ujistil mého osobního emisara, že "kromě nezávislosti Tibetu, veškeré ostatní otázky mohou být projednány". Vzhledem k tomu, že jsme již vyjádřili svůj přístup k hledání řešení tibetské otázky v rámci konstituce ČLR, shledali jsme, že jsme připraveni odpovědět na tuto novou příležitost. Mí zástupci se mnohokrát setkali s vládními představiteli ČLR. Od obnovení našich styků v roce 2002 se uskutečnilo šest projednávání. V zásadě se však nedospělo k žádným konkrétním výsledkům. Přesto ale, jak jsem mnohokrát prohlásil, zůstávám pevně oddán přístupu střední cesty a i zde znovu zdůrazňuji svou vůli pokračovat ve svém úsilování o nalezení řešení dialogem.
V letošním roce čínský lid hrdě a dychtivě očekává zahájení olympijských her. Osobně jsem od počátku podporoval udělění pocty pořádání olympijských her Pekingu. Můj postoj se nezměnil. Čína je nejlidnatějším státem světa, má dlouhou historii a je nesmírně bohatou civilizací. Dnes, se díky svému obdivuhodnému ekonomickému pokroku stává jednou z velmocí. To jistě vítáme. Čína si ale též potřebuje získat respekt a úctu světového společenství ustavením otevřené a harmonické společnosti založené na principech průhlednosti, svobody a právních normách. Uvedu příklad. K tomuto dni se obětem tragédie na Ťiananmenském náměstí, která nepříznivě ovlivnila život mnoha čínských občanů, nedostalo žádné nápravy či odškodnění, ani žádné oficiální odpovědi. Podobně, když tisíce řadových čínských občanů nespravedlivě trpí a jsou využíváni místními zkorumpovanými úředníky jejich legitimní stížnosti jsou buď přehlíženy nebo je na ně odpovězeno útočně. Své znepokojení vyjadřuji jako lidská bytost i jako někdo, kdo je hotov považovat se za člena obrovské rodiny, kterou je Čínská lidová republika. V tomto ohledu, oceňuji a vyjadřuji svou podporu postupu prezidenta Chu Ťin-tchaa k vytvoření "harmonické společnosti", avšak to se může stát pouze na základě vzájemné důvěry a v atmostféře svobody, včetně svobody projevu a vlády zákona. Jsem silně přesvědčen, že pokud budou tyto hodnoty přijaty, mnoho problémů souvisejících s menšinami se tím vyřeší, jak otázka Tibetu, tak východní Turkistán, vnitřní Mongolsko, kde původní populace nyná čítá pouhých 20% a celková populace 24 miliónů.
Doufal jsem, že nedávné prohlášení prezidenta Chu Ťin-tchaa, že stabilita a bezpečnost Tibetu je stabilitou a bezpečností země, by mohlo být předzvěstí nové éry pro vyřešení problémů v Tibetu. Je nešťastné, že i přes mou upřímnou snahu o zachování Tibetu jako součásti Číny, pokračují vůdci ČLR ve vznášení svých obviňění a nazývají mě "rozvracečem". Stejně tak, když Tibeťané ve Lhase a mnoha ostatních oblastech spontánně protestují, aby vyjádřili svou hluboce zakořeněnou nespokojenost, čínští vládní představitelé mě okamžitě obviňují ze řízení jejich demonstrací. Žádal jsem o důkladné vyšetřování respektovaným vyšetřovacím orgánem, aby tato obvinění přezkoumal.
Čínští bratři a čínské sestry, kdekoliv se nacházíte, naléhám na Vás, abyste pomohli rozptýlit nedorozumění mezi našimi dvěma národy. Dále Vás žádám, abyste nám pomohli nalézt mírové a trvalé řešení problémů v Tibetu skrze dialog v duchu porozumění a vstřícnosti.
V motlitbách,
dalajláma
28. března 2008
Přeloženo podle: http://www.dalailama.com/news.220.htm
Jsem hluboce rozesmutněn ztrátami na životech při nedávných tragických událostech v Tibetu. Jsem si vědom toho, že při nich zemřeli i někteří Číňané. Soucítím s rodinami obětí a modlím se za ně. Nedávné nepokoje jasně poukázaly na závažnost situace v Tibetu a na neodkladnou nutnost hledat mírové a vzájemně prospěšné řešení situace skrze dialog. I při tomto kritickém průběhu událostí nadále vyjadřuji svou ochotu spolupracovat s čínskou vládou a přinést tak mírové a stabilní řešení.
Ujišťuji Vás, čínští bratři a čínské sestry, že netoužím po oddělení Tibetu. Nemám rovněž žádný zájem štěpit vztahy mezi tibetským a čínským lidem. Naopak, vždy bylo mým závazkem nalézt opravdové řešení tibetské otázky, které by dlouhodobě zajistilo zájmy obou, Číňanů i Tibeťanů. Mým hlavním zájmem je, jak stále opakuji, zachovat specifickou kulturu tibetského lidu, jejich jazyk a identitu. Jako prostý mnich, který se snaží žít svůj každodenní život podle buddhistického učení, Vás ujišťuji o upřímnosti své vlastní motivace.
Vyzýval jsem vedení ČLR, aby jasně porozumělo mému stanovisku a pracovalo na řešení těchto problémů "hledáním pravdy na základě faktů." Naléhám na čínské vedení, aby se zachovalo moudře a zavedlo smysluplný dialog s tibetským lidem. Rovněž jej žádám, aby vynaložilo opravdové úsilí a přispělo tak ke stabilitě a harmonii ČLR a zdrželo se vytváření rozporů mezi národnostmi. Nedávné události v Tibetu, tak jak byly vylíčeny státními sdělovacími prostředky, za použití klamných a zkreslených záběrů, by mohly zasít sémě rasového napětí s nepředvídatelnými dlouhodobými následky. To je něco, čím jsem velice znepokojen. Stejně tak, i přes mou opakovanou podporu konání olympijských her, čínská vláda, se záměrem vytvořit napětí mezi mnou a čínským lidem, prohlašuje, že se snažím sabotovat olympijské hry. Je nicméně povzbudivé, že část čínské inteligence a někteří učenci také vyjádřili své znepokojení nad tímto jednáním čínské vlády a nad jeho možnými nepříznivými dlouhodobými následky, zvláště pak na vztahy mezi různými národnostmi.
Od pradávna žili Tibeťané a Číňané jako sousedé. Podle záznamenané dvoutisícileté historie našich národů, jsme v různých obdobích ustavovali přátelské vztahy, dokonce uzavírali spojenectví, zatímco v jiných jsme proti sobě bojovali. Nicméně od té doby, co buddhismus vzkvétal v Číně, předtím než se rozšířil do Tibetu z Indie, spojovaly nás Tibeťany s čínským lidem hodnoty respektu a laskavosti díky našim dávným bratrům a sestrám, kteří praktikovali Dharmu. To je skutečnost známá jak čínským komunitám žijícím mimo Čínu, z nichž někteří navštívili mé přednášky o buddhismu, tak poutníkům z pevninské Číny, s nimiž jsem měl tu příležitost se setkat.
Dvacáté století bylo svědkem nesmírných změn v mnoha částech světa a též Tibet se stal jedním z takových míst. Brzy po založení Čínské lidové republiky v roce 1949, lidová osvobozenecká armáda vstoupila do Tibetu a konečným výsledkem byla sedmnácti bodová úmluva mezi Čínou a Tibetem v květnu roku 1951. Když jsem se roku 1954 až 1955 účastnil Národního lidového sjezdu v Pekingu, měl jsem možnost se setkat a osobně se spřátelit s mnoha staršími vůdci, včetně samotného předsedy Maa. Ve skutečnosti mi předseda Mao poskytl několik rad ohledně různých záležitostí, stejně jako osobní ujištění týkající se budoucnosti Tibetu. Na základě těchto příslibů, podnícen obětavostí mnoha čínských vůdců té doby, jsem se vrátil do Tibetu s důvěrou a optimismem. Někteří tibetští členové čínské Komunistické strany byli též plni nadějí. Po svém návratu do Lhasy jsem vyvinul veškeré možné úsilí o nalezení skutečné oblastní autonomie pro Tibet v rámci rodiny Čínské lidové republiky (ČLR). Věřil jsem, že by mohla nejlépe zajistit dlouhodobé zájmy obou, tibetského i čínského lidu.
Naneštěstí nepokoje, které se v Tibetu začaly stupňovat přibližně od roku 1956, nakonec vedly k pokojnému povstání 10. března 1959 ve Lhase a k mému následnému úniku do exilu. Ačkoliv Tibet zaznamenal mnoho pozitivních rozvojových změn pod čínskou vládou, tyto změny, jak zdůraznil předchozí pančenláma v lednu 1989, byly zastíněny nesmírným utrpením a rozsáhlou destrukcí. Tibeťané byli odsouzeni k životu v atmosféře neustálého strachu, zatímco čínská vláda je nepřestává podezírat. Namísto pěstování nepřátelství vůči čínským vůdcům, modlím se za ně, aby se stali našimi přáteli, což jsem vyjádřil slovy své motlitby, kterou jsem napsal roku 1960, rok poté co jsem přijel do Indie: "Nechť jednoho dne nazřou moudrosti rozlišující mezi dobrem a zlem, nechť spočinou v slávě přátelství a lásky." Mnozí Tibeťané, včetně dětí školního věku, recitují tato slova při svých každodenních motlitbách.
V roce 1974, po závažných jednáních s Kashagem (mým kabinetem) a mluvčími Shromáždění tibetských lidových zástupců jsme se rozhodli nalézt střední cestu, která nebude usilovat o oddělení Tibetu od Číny, nýbrž bude podporovat mírový rozvoj Tibetu. Přestože jsme nebyli ve spojení s ČLR, která v té době byla uprostřed Kulturní revoluce, už tehdy jsme uznali, že dříve nebo později, budeme muset řešit otázku Tibetu kompromisem. Rovněž jsme uznali, že přinejmenším s ohledem na modernizaci a ekonomický rozvoj, bude pro Tibet velkým přínosem, pokud zůstane součástí ČLR. Přestože má Tibet bohaté starodávné kulturní dědictví, je materiálně nerozvinutou oblastí.
Díky své poloze na střeše světa je Tibet místem odkud pramení hlavní asijské řeky, čili ochrana životního prostředí Tibetské náhorní plošiny je nanejvýš důležitá. Jelikož je naším nejhlavnějším zájmem střežit jak tibetskou buddhistickou kulturu, zakořeněnou v hodnotách všestranné laskavosti, tak tibetský jazyk včetně tibetské identity, pracujeme celým svým srdcem na dosažení smysluplné samosprávy pro všechny Tibeťany. Ústava ČLR umožňuje toto právo národům mezi něž patří i tibetský.
V roce 1979 pozdější nejvyšší vůdce Teng Siao-pching ujistil mého osobního emisara, že "kromě nezávislosti Tibetu, veškeré ostatní otázky mohou být projednány". Vzhledem k tomu, že jsme již vyjádřili svůj přístup k hledání řešení tibetské otázky v rámci konstituce ČLR, shledali jsme, že jsme připraveni odpovědět na tuto novou příležitost. Mí zástupci se mnohokrát setkali s vládními představiteli ČLR. Od obnovení našich styků v roce 2002 se uskutečnilo šest projednávání. V zásadě se však nedospělo k žádným konkrétním výsledkům. Přesto ale, jak jsem mnohokrát prohlásil, zůstávám pevně oddán přístupu střední cesty a i zde znovu zdůrazňuji svou vůli pokračovat ve svém úsilování o nalezení řešení dialogem.
V letošním roce čínský lid hrdě a dychtivě očekává zahájení olympijských her. Osobně jsem od počátku podporoval udělění pocty pořádání olympijských her Pekingu. Můj postoj se nezměnil. Čína je nejlidnatějším státem světa, má dlouhou historii a je nesmírně bohatou civilizací. Dnes, se díky svému obdivuhodnému ekonomickému pokroku stává jednou z velmocí. To jistě vítáme. Čína si ale též potřebuje získat respekt a úctu světového společenství ustavením otevřené a harmonické společnosti založené na principech průhlednosti, svobody a právních normách. Uvedu příklad. K tomuto dni se obětem tragédie na Ťiananmenském náměstí, která nepříznivě ovlivnila život mnoha čínských občanů, nedostalo žádné nápravy či odškodnění, ani žádné oficiální odpovědi. Podobně, když tisíce řadových čínských občanů nespravedlivě trpí a jsou využíváni místními zkorumpovanými úředníky jejich legitimní stížnosti jsou buď přehlíženy nebo je na ně odpovězeno útočně. Své znepokojení vyjadřuji jako lidská bytost i jako někdo, kdo je hotov považovat se za člena obrovské rodiny, kterou je Čínská lidová republika. V tomto ohledu, oceňuji a vyjadřuji svou podporu postupu prezidenta Chu Ťin-tchaa k vytvoření "harmonické společnosti", avšak to se může stát pouze na základě vzájemné důvěry a v atmostféře svobody, včetně svobody projevu a vlády zákona. Jsem silně přesvědčen, že pokud budou tyto hodnoty přijaty, mnoho problémů souvisejících s menšinami se tím vyřeší, jak otázka Tibetu, tak východní Turkistán, vnitřní Mongolsko, kde původní populace nyná čítá pouhých 20% a celková populace 24 miliónů.
Doufal jsem, že nedávné prohlášení prezidenta Chu Ťin-tchaa, že stabilita a bezpečnost Tibetu je stabilitou a bezpečností země, by mohlo být předzvěstí nové éry pro vyřešení problémů v Tibetu. Je nešťastné, že i přes mou upřímnou snahu o zachování Tibetu jako součásti Číny, pokračují vůdci ČLR ve vznášení svých obviňění a nazývají mě "rozvracečem". Stejně tak, když Tibeťané ve Lhase a mnoha ostatních oblastech spontánně protestují, aby vyjádřili svou hluboce zakořeněnou nespokojenost, čínští vládní představitelé mě okamžitě obviňují ze řízení jejich demonstrací. Žádal jsem o důkladné vyšetřování respektovaným vyšetřovacím orgánem, aby tato obvinění přezkoumal.
Čínští bratři a čínské sestry, kdekoliv se nacházíte, naléhám na Vás, abyste pomohli rozptýlit nedorozumění mezi našimi dvěma národy. Dále Vás žádám, abyste nám pomohli nalézt mírové a trvalé řešení problémů v Tibetu skrze dialog v duchu porozumění a vstřícnosti.
V motlitbách,
dalajláma
28. března 2008
Přeloženo podle: http://www.dalailama.com/news.220.htm
Walkerův svět | Čína v Tibetu
Martin Walker, United Press International
Washington, 17. března 2008 (UPI) -- Jeden ze závažných aspektů tragédie v Tibetu vyjde najevo, posoudíme-li jej v kontextu se seznamem míst světa, kde je porušování lidských práv nejčastější. Dárfúr v Súdánu, Zimbabwe, Severní Korea, Barma, Uzbekistán, Tibet – tato místa by většina lidí umístila jako první na takovém seznamu.
A to, co mají společné je zásadní role Číny. V Tibetu, který je pod přímou nadvládou Číny od roku 1951, byl oficiální počet mrtvých při nepokojích v posledních čtyřech dnech stanoven čínskou vládou na deset, avšak spolehlivější zprávy přímo ze země uvádějí mnohem vyšší číslo - sto mrtvých.
Čína spravuje Tibet železnou rukou a zároveň jej kolonizuje obrovským počtem čínských imigrantů, Hanů, což je část toho, co dalajláma nazývá kulturní genocidou. Právě čínští Hanové se stali terčem posledních nepokojů.
Nemělo by se zapomínat na to, že zásluhy současného čínského vůdce, Chu Ťin-tchaa, díky kterým se dostal k vysokému vládnímu postu, čítají nemilosrdné a kruté potlačení předchozích protestů v roce 1989-1990, kdy byl stranickým předsedou ve Lhase. Bylo to období vzpoury, které předznamenala smrt pančenlámy, stěžejního buddhistického duchovního představitele (mnozí Tibeťané podezírají Chua, že se podílel na jeho smrti), a udělění Nobelovy ceny míru dalajlámovi.
Chu vyhlásil v oblasti stanné právo a do tibetských čvrtí ve Lhase, kde bylo poté zabito něco mezi čtyřiceti až stodvaceti Tibeťany, poslal dva tisíce vojáků. Stovky Tibeťanů byly uvězněny a zpráva zvláštního Výboru OSN proti mučení obsahovala drásající výčty jejich osudů. Jako cenu za svoji krutost, byl Chu za podpory Džiang Ze Mina zvolen do stálé komise Ústředního výboru komunistické strany, což vedlo až k jeho zvolení prezidentem. Tibeťané v exilu tvrdí, že Chu se vyšplhal k nejvyššímu mocenskému postu přes těla mrtvých Tibeťanů.
V jiných případech je role Číny méně přímá, ale stejně tak ostudná. Severní Korea je převážně závislá na čínské ropě, a to do té míry, že se stala jejím klientským státem. V Barmě, kde kruté letošní potlačování protestů buddhistických mnichů nyní vypadá jako strašlivá generální zkouška před událostmi v Tibetu, má Čína své elektronické odposlechové systémy na ostrovech, čínští inženýři zde budují přístavy, silnice, ropné a plynové terminály. A navíc je Barma pod diplomatickou ochranou Číny v OSN.
Čína zároveň kryje Súdán před dohledem OSN, který zajišťuje celých deset procent čínského dovozu ropy. Podobně jako v případě Barmy i ropné zájmy v Súdánu, jak se zdá převažují nad přáním některých čínských diplomatů o spíše zodpovědnou úlohu Číny v mezinárodních záležitostech.
Čína též napomohla udržení režimu zimbabského prezidenta Mugabeho. Měla při tom značnou podporu své staré dobré spojenkyně Severní Koreji, jejíž armádní poradci se na počátku osmdesátých let neblaze proslavili při Mugabeho krvavém potlačení jižního kmene N'Dbele (Matabele), a podpořili tak jeho vládu. Odhady celkového počtu obětí se pohybují mezi třemi až sedmi tisíci.
Čína rovněž před dvěma lety zavřela oči před masakry demonstrantů ve městech Andižan a Pachtabád v Uzbekistánu. Oficiální počty uvádějí 169 mrtvých, ale zprávy očitých svědků uvedly, že jich bylo přes 700. Zanedlouho poté byl uzbecký prezident Karimov v Pekingu poctěn titulem „starého přítele čínského lidu“. Karimov pak podepsal dohodu o rozvoji ropných polí v hodnotě 600 miliónů dolarů, která měla za důsledek zmaření snah Rady bezpečnosti OSN o mezinárodní odsouzení uzbecké represe.
„Co se týče nedávných událostí v Uzbekistánu, jedná se o vnitřní záležitost tohoto státu“, vyjádřil se mluvčí čínského Ministerstva zahraničí. „Všichni jsme po celou dobu pevně podporovali úsilí uzbecké vlády v boji proti všem třem silám: teroristům, separatistům a extrémistům.“
Jako autoritářský režim, který se příliš neohlíží na lidská práva svých vlastních občanů, ani na jejich svobodný přístup k informacím, trvá Čína na tom, že ostatní země nemají žádné právo se vměšovat do vnitřních záležitostí suverénních států. Zároveň jsou zde určité náznaky toho, že se Čína otevírá reformám, což je zřetelné v její alespoň částečné spolupráci s dalšími šesti národy, které se zabývají korejskou nukleární otázkou.
Ale rozhodujícím faktorem je, že Čína je téměř nepřístupná mezinárodnímu vlivu, a že si je toho dobře vědoma. Dokonce i předtím, než americká ekonomika poklesla do recese, dodaly čínské podíly ve Spojených státech v hodnotě 1,5 biliónů, státní obligace, dolarová hotovost a zahraniční devizy Pekingu nemírného mezinárodního vlivu. A v současné době, kdy by tempo ekonomického růstu Číny mohlo být poslední záchranou globální ekonomiky před následováním Spojených Států do recese, panuje silná něchuť napadat Čínu kvůli Tibetu.
Tibetská krize byla předvídatelná. Tibetští i ujgurští muslimští aktivisté v západní Číně vědí, že letošní olympijské hry v Pekingu jim poskytly příležitost. Pekingu bylo jasné, že se pořádáním her vystavuje takovému ohrožení, a že případná represe přiláká velkou míru mezinárodní kritiky.
Čína se na takové problémy připravila způsobem sobě vlastním a pečlivě vypracovala co možná nejefektivnější a nejméně kompromitující odezvu. Vzhledem ke své ekonomicky důležité roli ve světovém dění, Čína si pravděpodobně spočítala, že její reputace a její hry nadměrně neutrpí ani tibetskou represí, ani vstřícným přístupem k diktátorům.
Pokud je tomu tak, pak by i hromadný nářek po lidských právech, který se ukázal překvapivě účinným v případě Sovětského svazu, mohl ztrácet svou váhu. To by však znamenalo děsivou porážku. Lidská práva poskytla OSN, Spojeným státům, Evropě a značné části zbytku světa kauzu za kterou se všichni společně postavili, nebo o které alespoň mluví.
Mohlo by zde jít o jedno z těch pokrytectví, kdy neřest vzdává hold ctnosti, avšak je to právě symbolická role lidských práv, která byla jedním z nejslibnějších posunů v mezinárodním dění od dob helsinské smlouvy z roku 1975.
Pokud se Číně bude i nadále tolerovat její opovrhování základními lidskými právy Charty OSN, bude to prohra každého z nás.
Přeloženo podle článku na: http://www.upi.com/International_Security/Emerging_Threats/Analysis/2008/03/17/walkers_world_china_in_tibet/9644/
Project Syndicate: Proti odpůrcům lidských práv uvnitř OSN
Související článek o roli a proměnách OSN v českém jazyce: http://www.project-syndicate.org/commentary/weschlerj1/Czech
Washington, 17. března 2008 (UPI) -- Jeden ze závažných aspektů tragédie v Tibetu vyjde najevo, posoudíme-li jej v kontextu se seznamem míst světa, kde je porušování lidských práv nejčastější. Dárfúr v Súdánu, Zimbabwe, Severní Korea, Barma, Uzbekistán, Tibet – tato místa by většina lidí umístila jako první na takovém seznamu.
A to, co mají společné je zásadní role Číny. V Tibetu, který je pod přímou nadvládou Číny od roku 1951, byl oficiální počet mrtvých při nepokojích v posledních čtyřech dnech stanoven čínskou vládou na deset, avšak spolehlivější zprávy přímo ze země uvádějí mnohem vyšší číslo - sto mrtvých.
Čína spravuje Tibet železnou rukou a zároveň jej kolonizuje obrovským počtem čínských imigrantů, Hanů, což je část toho, co dalajláma nazývá kulturní genocidou. Právě čínští Hanové se stali terčem posledních nepokojů.
Nemělo by se zapomínat na to, že zásluhy současného čínského vůdce, Chu Ťin-tchaa, díky kterým se dostal k vysokému vládnímu postu, čítají nemilosrdné a kruté potlačení předchozích protestů v roce 1989-1990, kdy byl stranickým předsedou ve Lhase. Bylo to období vzpoury, které předznamenala smrt pančenlámy, stěžejního buddhistického duchovního představitele (mnozí Tibeťané podezírají Chua, že se podílel na jeho smrti), a udělění Nobelovy ceny míru dalajlámovi.
Chu vyhlásil v oblasti stanné právo a do tibetských čvrtí ve Lhase, kde bylo poté zabito něco mezi čtyřiceti až stodvaceti Tibeťany, poslal dva tisíce vojáků. Stovky Tibeťanů byly uvězněny a zpráva zvláštního Výboru OSN proti mučení obsahovala drásající výčty jejich osudů. Jako cenu za svoji krutost, byl Chu za podpory Džiang Ze Mina zvolen do stálé komise Ústředního výboru komunistické strany, což vedlo až k jeho zvolení prezidentem. Tibeťané v exilu tvrdí, že Chu se vyšplhal k nejvyššímu mocenskému postu přes těla mrtvých Tibeťanů.
V jiných případech je role Číny méně přímá, ale stejně tak ostudná. Severní Korea je převážně závislá na čínské ropě, a to do té míry, že se stala jejím klientským státem. V Barmě, kde kruté letošní potlačování protestů buddhistických mnichů nyní vypadá jako strašlivá generální zkouška před událostmi v Tibetu, má Čína své elektronické odposlechové systémy na ostrovech, čínští inženýři zde budují přístavy, silnice, ropné a plynové terminály. A navíc je Barma pod diplomatickou ochranou Číny v OSN.
Čína zároveň kryje Súdán před dohledem OSN, který zajišťuje celých deset procent čínského dovozu ropy. Podobně jako v případě Barmy i ropné zájmy v Súdánu, jak se zdá převažují nad přáním některých čínských diplomatů o spíše zodpovědnou úlohu Číny v mezinárodních záležitostech.
Čína též napomohla udržení režimu zimbabského prezidenta Mugabeho. Měla při tom značnou podporu své staré dobré spojenkyně Severní Koreji, jejíž armádní poradci se na počátku osmdesátých let neblaze proslavili při Mugabeho krvavém potlačení jižního kmene N'Dbele (Matabele), a podpořili tak jeho vládu. Odhady celkového počtu obětí se pohybují mezi třemi až sedmi tisíci.
Čína rovněž před dvěma lety zavřela oči před masakry demonstrantů ve městech Andižan a Pachtabád v Uzbekistánu. Oficiální počty uvádějí 169 mrtvých, ale zprávy očitých svědků uvedly, že jich bylo přes 700. Zanedlouho poté byl uzbecký prezident Karimov v Pekingu poctěn titulem „starého přítele čínského lidu“. Karimov pak podepsal dohodu o rozvoji ropných polí v hodnotě 600 miliónů dolarů, která měla za důsledek zmaření snah Rady bezpečnosti OSN o mezinárodní odsouzení uzbecké represe.
„Co se týče nedávných událostí v Uzbekistánu, jedná se o vnitřní záležitost tohoto státu“, vyjádřil se mluvčí čínského Ministerstva zahraničí. „Všichni jsme po celou dobu pevně podporovali úsilí uzbecké vlády v boji proti všem třem silám: teroristům, separatistům a extrémistům.“
Jako autoritářský režim, který se příliš neohlíží na lidská práva svých vlastních občanů, ani na jejich svobodný přístup k informacím, trvá Čína na tom, že ostatní země nemají žádné právo se vměšovat do vnitřních záležitostí suverénních států. Zároveň jsou zde určité náznaky toho, že se Čína otevírá reformám, což je zřetelné v její alespoň částečné spolupráci s dalšími šesti národy, které se zabývají korejskou nukleární otázkou.
Ale rozhodujícím faktorem je, že Čína je téměř nepřístupná mezinárodnímu vlivu, a že si je toho dobře vědoma. Dokonce i předtím, než americká ekonomika poklesla do recese, dodaly čínské podíly ve Spojených státech v hodnotě 1,5 biliónů, státní obligace, dolarová hotovost a zahraniční devizy Pekingu nemírného mezinárodního vlivu. A v současné době, kdy by tempo ekonomického růstu Číny mohlo být poslední záchranou globální ekonomiky před následováním Spojených Států do recese, panuje silná něchuť napadat Čínu kvůli Tibetu.
Tibetská krize byla předvídatelná. Tibetští i ujgurští muslimští aktivisté v západní Číně vědí, že letošní olympijské hry v Pekingu jim poskytly příležitost. Pekingu bylo jasné, že se pořádáním her vystavuje takovému ohrožení, a že případná represe přiláká velkou míru mezinárodní kritiky.
Čína se na takové problémy připravila způsobem sobě vlastním a pečlivě vypracovala co možná nejefektivnější a nejméně kompromitující odezvu. Vzhledem ke své ekonomicky důležité roli ve světovém dění, Čína si pravděpodobně spočítala, že její reputace a její hry nadměrně neutrpí ani tibetskou represí, ani vstřícným přístupem k diktátorům.
Pokud je tomu tak, pak by i hromadný nářek po lidských právech, který se ukázal překvapivě účinným v případě Sovětského svazu, mohl ztrácet svou váhu. To by však znamenalo děsivou porážku. Lidská práva poskytla OSN, Spojeným státům, Evropě a značné části zbytku světa kauzu za kterou se všichni společně postavili, nebo o které alespoň mluví.
Mohlo by zde jít o jedno z těch pokrytectví, kdy neřest vzdává hold ctnosti, avšak je to právě symbolická role lidských práv, která byla jedním z nejslibnějších posunů v mezinárodním dění od dob helsinské smlouvy z roku 1975.
Pokud se Číně bude i nadále tolerovat její opovrhování základními lidskými právy Charty OSN, bude to prohra každého z nás.
Přeloženo podle článku na: http://www.upi.com/International_Security/Emerging_Threats/Analysis/2008/03/17/walkers_world_china_in_tibet/9644/
Project Syndicate: Proti odpůrcům lidských práv uvnitř OSN
Související článek o roli a proměnách OSN v českém jazyce: http://www.project-syndicate.org/commentary/weschlerj1/Czech
28. března 2008
Rusko podporuje čínskou vládu v otázce Tibetu, výzvu k bojkotu olympijských her prohlašuje za "nepřijatelnou"
The Hindu
Pondělí, 17.března 2008
Moskva (AP): Rusko v pondělí vyjádřilo podporu čínské vládě v souvislosti s násilím v Tibetu, označilo vztahy Číny a dalajlámy za vnitřní záležitosti země a snahy o bojkot olympijských her v Pekingu za „nepřijatelné“.
,,Doufáme, že čínské úřady přijmou všechna nezbytná opatření vedoucí k zastavení nelegální činnosti a postarají se o nejrychlejší možnou normalizaci situace“, uvedlo ruské ministerstvo zahraničí ve své tiskové zprávě k situaci v Tibetu.
,,Rusko opětovně prohlásilo, že na Tibet pohlíží jako na nezcizitelnou část Číny a považuje řešení vztahů s dalajlámou za vnitřní záležitost Čínské lidové republiky“, uvádí se v prohlášení.
Rusko a Čína mají pevná politická pouta a podporovují navzájem svou územní celistvost navzdory separatistickým hnutím v obou zemích.
Ruské Ministerstvo zahraničí varovalo proti bojkotu srpnových olympijských her v Pekingu.
,,Chtěli bychom zdůraznit, že snahy o zpolitizování letošního pořádání letních olympijských v Číně jsou nepřijatelné“, sdělilo. Rusko si je ,,jisté, že čínská strana zajistí nejvyšší možnou úroveň organizace her včetně řešení otázky bezpečnosti sportovců a návštěvníků“.
Spojené Státy bojkotovaly olympiádu v Moskvě v roce 1980.
Čína a Rusko společně vyjádřily své znepokojení nad dominantním postavením Spojených Států v celosvětovém dění. Čína se přitom od rozpadu Sovětského bloku stala předním odběratelem ruských výrobců zbraní. V roce 2001 podepsalo Rusko s Čínou dohodu o spolupráci, která potvrdila ruskou podporu čínské územní celistvosti.
Moskva zamítla dalajlámovy žádosti o vízum nejméně třikrát od jeho poslední návštěvy v roce 1994 a v roce 2004 mu umožnila vstup do země k návštěvě ruského centra početné buddhistické komunity za podmínky, že se zdrží jakýchkoli politických setkání.
Přeloženo podle: http://www.hindu.com/thehindu/holnus/000200803171760.htm
Pondělí, 17.března 2008
Moskva (AP): Rusko v pondělí vyjádřilo podporu čínské vládě v souvislosti s násilím v Tibetu, označilo vztahy Číny a dalajlámy za vnitřní záležitosti země a snahy o bojkot olympijských her v Pekingu za „nepřijatelné“.
,,Doufáme, že čínské úřady přijmou všechna nezbytná opatření vedoucí k zastavení nelegální činnosti a postarají se o nejrychlejší možnou normalizaci situace“, uvedlo ruské ministerstvo zahraničí ve své tiskové zprávě k situaci v Tibetu.
,,Rusko opětovně prohlásilo, že na Tibet pohlíží jako na nezcizitelnou část Číny a považuje řešení vztahů s dalajlámou za vnitřní záležitost Čínské lidové republiky“, uvádí se v prohlášení.
Rusko a Čína mají pevná politická pouta a podporovují navzájem svou územní celistvost navzdory separatistickým hnutím v obou zemích.
Ruské Ministerstvo zahraničí varovalo proti bojkotu srpnových olympijských her v Pekingu.
,,Chtěli bychom zdůraznit, že snahy o zpolitizování letošního pořádání letních olympijských v Číně jsou nepřijatelné“, sdělilo. Rusko si je ,,jisté, že čínská strana zajistí nejvyšší možnou úroveň organizace her včetně řešení otázky bezpečnosti sportovců a návštěvníků“.
Spojené Státy bojkotovaly olympiádu v Moskvě v roce 1980.
Čína a Rusko společně vyjádřily své znepokojení nad dominantním postavením Spojených Států v celosvětovém dění. Čína se přitom od rozpadu Sovětského bloku stala předním odběratelem ruských výrobců zbraní. V roce 2001 podepsalo Rusko s Čínou dohodu o spolupráci, která potvrdila ruskou podporu čínské územní celistvosti.
Moskva zamítla dalajlámovy žádosti o vízum nejméně třikrát od jeho poslední návštěvy v roce 1994 a v roce 2004 mu umožnila vstup do země k návštěvě ruského centra početné buddhistické komunity za podmínky, že se zdrží jakýchkoli politických setkání.
Přeloženo podle: http://www.hindu.com/thehindu/holnus/000200803171760.htm
27. března 2008
Tibet byl vyjmut z programu zasedání Rady OSN pro lidská práva
Amnesty International
26. března 2008
Jednání o situaci v Tibetu bylo na úterním zasedání Výboru pro lidská práva OSN v Ženevě zameteno pod stůl.
Po opakovaných protestech proti Číně, řekl prezident rady nevládním organizacím, že nemohou omezovat své připomínky k bodům jednání pouze na situaci jedné země.
Organizace Amnesty International připravila slovní prohlášení zaměřené na závažné nedostatky v závazcích Číny vůči Vídeňské deklaraci, která má zajišťovat příslušníkům tibetské menšiny plné a účinné užívání lidských práv a základních svobod bez jakékoli diskriminace.
Při jeho předčítání byla organizace přinucena zkrátit své prohlašení kvůli čínským námitkám. Delegátka Amnesty International, Patricia Scannellová, ukončila řeč k radě připomínkou, že Vídeňská deklarace a Akční program OSN povtvrdily, že „ prosazování a dodržování všech lidských práv je legitimním zájmem mezinárodního společenství“.
Mnoho dalších nevládních organizací bylo rovněž zklamáno při svých snahách diskutovat o situaci v Tibetu.
Ve svém prohlášení vyjádřila Amnesty International hluboké znepokojení nad porušováním lidských práv během nedávných událostí v Tibetské autonomní oblasti a v sousedních oblastech. Organizace měla v úmyslu vyzvat radu, aby se této situaci věnovala.
,,Přestože omezení, kterými Čína ztížila dnešní debatu nás velice zklamala, Amnesty International vítá, že v rámci svých připomínek, čínská delegace přijala projednávání situace jako bod číslo 4 na programu jednání [„Situace lidských práv, které si žádají pozornost Rady OSN],“ vyjádřila se Patricia Scannellová, zplnomocněná zástupkyně představitelů Amnesty International pro OSN v Ženevě.
Přeloženo podle: http://www.amnesty.org/en/news-and-updates/news/tibet-human-rights-councils-agenda-20080326
26. března 2008
Jednání o situaci v Tibetu bylo na úterním zasedání Výboru pro lidská práva OSN v Ženevě zameteno pod stůl.
Po opakovaných protestech proti Číně, řekl prezident rady nevládním organizacím, že nemohou omezovat své připomínky k bodům jednání pouze na situaci jedné země.
Organizace Amnesty International připravila slovní prohlášení zaměřené na závažné nedostatky v závazcích Číny vůči Vídeňské deklaraci, která má zajišťovat příslušníkům tibetské menšiny plné a účinné užívání lidských práv a základních svobod bez jakékoli diskriminace.
Při jeho předčítání byla organizace přinucena zkrátit své prohlašení kvůli čínským námitkám. Delegátka Amnesty International, Patricia Scannellová, ukončila řeč k radě připomínkou, že Vídeňská deklarace a Akční program OSN povtvrdily, že „ prosazování a dodržování všech lidských práv je legitimním zájmem mezinárodního společenství“.
Mnoho dalších nevládních organizací bylo rovněž zklamáno při svých snahách diskutovat o situaci v Tibetu.
Ve svém prohlášení vyjádřila Amnesty International hluboké znepokojení nad porušováním lidských práv během nedávných událostí v Tibetské autonomní oblasti a v sousedních oblastech. Organizace měla v úmyslu vyzvat radu, aby se této situaci věnovala.
,,Přestože omezení, kterými Čína ztížila dnešní debatu nás velice zklamala, Amnesty International vítá, že v rámci svých připomínek, čínská delegace přijala projednávání situace jako bod číslo 4 na programu jednání [„Situace lidských práv, které si žádají pozornost Rady OSN],“ vyjádřila se Patricia Scannellová, zplnomocněná zástupkyně představitelů Amnesty International pro OSN v Ženevě.
Přeloženo podle: http://www.amnesty.org/en/news-and-updates/news/tibet-human-rights-councils-agenda-20080326
24. března 2008
Čína vytýká zahraničním médiím zpravodajství o Tibetu
Přeloženo podle článku v International Herald Tribune | Asia Pacific
David Barboza
Pondělí, 24. března 2008
Šanghaj Čína ostře kritizovala zahraniční reportéry za způsob jakým informují o vzpouře v Tibetu, obvinila je ze zaujatého zpravodajství a brání jim v přístupu do Tibetu a sousedních oblastí, aby informovali o nepokojích.
Vláda též zvýšila svoji propagandistickou kampaň snažící se přesvědčit čínskou veřejnost, že dalajláma, tibetský exilový vůdce, podnítil násilí páchané v Tibetu čtrnáctého března, a že Čína je obětí separatistické teroristické aktivity.
Kampaň je nejjasnějším znakem čínského znepokojení nad tím, že by tibetské nepokoje stejně jako protivládní protesty související s Dárfúrem, mohly přerušit nadcházející letní olympijské hry.
Na znamení napětí v médiích, přerušili v pondělí tři členové aténské pobočky pařížského sdružení zasazujícího se o práva médií, Reportéři bez hranic, ceremonii zažehnutí olympijského ohně v Řecku. Incident se stal, když Liu Qi, prezident organizačního výboru pekingských her, promlouval k tisícům diváků, hodnostářům a olympijským činitelům.
Zdá se, že vláda blokuje zahraniční webové stránky v Číně a cenzuruje zdejší zahraniční televizní vysílání o situaci v Tibetu. Stránka Youtube.com byla zablokována po propuknutí nepokojů a vysílání CNN a BBC je pravidelně přerušováno při jakékoli zmínce o Tibetu. Též stránka deníku New York Times byla v posledních dnech blokována a cenzurována.
O víkendu povolila vláda čínským webovým stránkám, jejichž politický obsah je obvykle těžce cenzurován, zveřejnění ostré kritiky zahraničních zpráv o Tibetu a záběrů zachycujících násilí Tibeťanů rabujících a útočících na čínské Hany ze čtrnáctého března, z tibetského hlavního města Lhasy.
Záběry vzbudily pobouření v Číně a vedly k rozčilení a k okamžité prudké reakci skrze internetové příspěvy tvrdě odsuzující Tibeťany.
Státem kontrolované sdělovací prostředky dostaly povolení k reportážím v Tibetu a sousedních oblastech, kde došlo k násilným protestům.
Ale zahraničním novinářům byl přístup do Tibetu zamítnut a sousední oblasti, kde žije velké množství Tibeťanů byly též zablokovány. Mnoho reportérů, kterým se podařilo se dostat do Tibetu po nepokojích, bylo přinuceno oblast opustit.
Zahraniční novináři v Číně tvrdí, že takové zásahy jsou porušením slibu ke kterému se čínská vláda zavázala, a sic že poskytne novinářům větší svobodu tisku a umožní jim přístup do země v měsících před nadcházejícími olympijskými hrami.
"V době, kdy Čína slibuje větší otevřenost světu je toto velikým zklamáním", řekla Jocelyn Fordová, nezávislá novinářka a předsedkyně zdějšího Výboru pro svobodu médií Spolku zahraničních zpravodajů.
Aby utišili zahraniční reportéry, oznámili v pondělí představitelé v Pekingu několika novinářům, že skupinka dvanácti reportérů bude moci odcestovat ke konci tohoto týdne do Lhasy v rámci speciální vládou kontrolované výpravy do hlavního města. Zda jim bude umožněno nezávisle se dotazovat lidí nebylo vyjasněno.
Vláda nevydala žádná oficiální prohlášení, která by kritizovala zahraniční média. V posledních dnech ale státem kontrolované noviny, televizní stanice a webové stránky uveřejňují články a komentáře na obvyklé téma: překroucené informace zahraničních médií.
Titulní strana víkendového vydání China Daily, novin v anglickém jazyce, uvádí: "Zprávy o vzpouře ukazují zkreslené informace západních médií." A oficiální tisková kancelář Nová Čína vydala o víkendu zprávu naznačující, že záběry CNN nesprávně interpretují situaci.
"Dříve jsem se domníval, že západní sdělovací prostředky jsou spravedlivé," napsal někdo do online komentářů China Daily. "Ale jak mohou zavírat oči před zabíjením a žhářstvím vzbouřenců?"
Gao Zhikai, bývalý úředník Ministerstva zahraničních věcí, prohlásil, že zahraniční sdělovací prostředky jsou částečně na vině a tvrdí, že velké množství reportáží o Tibetu bylo překroucených.
"Pokud čtete zahraniční zpravodajství, jediné sdělení, kterého se Vám dostane je, že Čína je velice tyranská země, a že se v Tibetu dopouští mnoha špatných věcí, a že je úplně pomatená," řekl Gao. "A o dalajlámovi se mluví jako kdyby to byl bůh."
Nicméně James Miles, novinář Economistu, kterému se podařilo být ve Lhase během nepokojů, byl vychvalován čínskou státní televizí poté, co informoval o situaci v týdeníku Economist a poskytl rozhovor CNN v němž popisuje nepokoje ve Lhase a tvrdí, že Tibeťané označovali čínské Hany, pálili jejich obchody, házeli po nich kameny a napadali je.
Stěžejní bylo, řekl čínský komentátor, že vzbouřenci zabíjeli nevinné Číňany, ne to, že vláda zabíjela vzbouřence.
Státem kontrolovaná televize například v pondělí uvedla, že demonstranti upálili v garáži pět Číňanů k smrti včetně osmiměsíčního chlapce. Vláda rovněž stále dokola opakuje, že nepokoje byly řízeny dalajlámovou klikou, aby narušily olympijské hry.
Ze své pozice, Dalajláma již týden prohlašuje, že neorganizoval nepokoje, a že podporoval rozhodnutí přidělit Číně pořádání olympijských her.
V pondělí, ministryně zahraničí Condoleezza Riceová, naléhala na čínskou vládu, aby komunikovala s dalajlámou, oznámila agentura Reuters v Pekingu.
"Věříme, že odpovědí na problémy jsou dlouhodobě udržitelná opatření čínské vlády směrem k Tibetu," řekla Riceová na tiskové konferenci ve Washingtonu.
V Paříži prezident Nicolas Sarkozy požadoval konec násilí v Tibetu a prohlásil, že Francie by byla ochotna umožnit vyjednávání mezi Čínou a dalajlámovými zástupci, oznámila agentura Reuters.
Dva pondělní průzkumy veřejného mínění ve Francii ukázaly, že většina Francouzů je pro bojkot olympijské zahajovací ceremonie v Pekingu.
Čínská vláda trvá na tom, že zahraniční média nerozumí Tibetu a snahám vlády o zajištění prosperity oblasti.
Ale místní novináři tvrdí, že omezení pohybu zpravodajů situaci zhoršuje.
"Reportérům není ani dovoleno, aby se dozvěděli o celkové situaci v Tibetu", řekla Fordová ze Spolku zahraničních zpravodajů v Pekingu. "My ani nevíme proč se lidé bouřili a co požadují."
Georg Blume, reportér německého plátku Die Zeit, byl jedním z mála západních novinářů, kteří se dostali do Lhasy po nepokojích. Přijel tam patnáctého března a řekl, že viděl rozsáhlé oblasti zničené demonstranty, žhářstvím a rabováním.
Řekl, že někteří Tibeťané, kteří se účastnili demonstrací, byli hrdí, že se konečně mohli postavit Číňanům, jiní se vyjádřili, že se stydí za násilí.
Stěžovali si na sociální diskriminaci, nerovné platové podmínky a zvěsti, které slyšel téměř každý, že tibetští mniši byli zatčeni a dokonce zabiti ve dnech před propuknutím nepokojů.
Bylo mu nařízeno, aby odjel po pěti dnech.
"Každý den byla policie v mém hotelovém pokoji," řekl Blume. Říkali: ¨Musíte odjet.¨ Nakonec vyhrožovali, že mi seberou vízum, tak jsem odjel."
Zatčení čínského aktivisty
Čínský aktivista, který vpustil do oběhu otevřený dopis s titulkem "Chceme lidská práva, ne olympiádu" byl v pondělí odsouzen k pěti letům vězení, dle slov soudního činitele, jak o tom informoval Associated Press v Pekingu.
Aktivista, Yang Chunlin, byl odsouzen za rozvracení státu, trestný čin, který čínské vládní orgány běžně užívají k potírání disentu.
Originální verze na stránkách: http://www.iht.com/articles/2008/03/24/asia/beijing.php
David Matas, Pocta Kao Č'-šengovi
Související článek o čínském obhájci lidských práv, boji Číny proti "nepřátelům státu", o nelidských praktikách na členech hnutí Falun Gong a dalším
Do češtiny přeložená verze článku: http://www.velkaepocha.sk/content/view/3055/40/
Původní článek v angličtině: http://en.epochtimes.com/news/7-7-16/57694.html
David Barboza
Pondělí, 24. března 2008
Šanghaj Čína ostře kritizovala zahraniční reportéry za způsob jakým informují o vzpouře v Tibetu, obvinila je ze zaujatého zpravodajství a brání jim v přístupu do Tibetu a sousedních oblastí, aby informovali o nepokojích.
Vláda též zvýšila svoji propagandistickou kampaň snažící se přesvědčit čínskou veřejnost, že dalajláma, tibetský exilový vůdce, podnítil násilí páchané v Tibetu čtrnáctého března, a že Čína je obětí separatistické teroristické aktivity.
Kampaň je nejjasnějším znakem čínského znepokojení nad tím, že by tibetské nepokoje stejně jako protivládní protesty související s Dárfúrem, mohly přerušit nadcházející letní olympijské hry.
Na znamení napětí v médiích, přerušili v pondělí tři členové aténské pobočky pařížského sdružení zasazujícího se o práva médií, Reportéři bez hranic, ceremonii zažehnutí olympijského ohně v Řecku. Incident se stal, když Liu Qi, prezident organizačního výboru pekingských her, promlouval k tisícům diváků, hodnostářům a olympijským činitelům.
Zdá se, že vláda blokuje zahraniční webové stránky v Číně a cenzuruje zdejší zahraniční televizní vysílání o situaci v Tibetu. Stránka Youtube.com byla zablokována po propuknutí nepokojů a vysílání CNN a BBC je pravidelně přerušováno při jakékoli zmínce o Tibetu. Též stránka deníku New York Times byla v posledních dnech blokována a cenzurována.
O víkendu povolila vláda čínským webovým stránkám, jejichž politický obsah je obvykle těžce cenzurován, zveřejnění ostré kritiky zahraničních zpráv o Tibetu a záběrů zachycujících násilí Tibeťanů rabujících a útočících na čínské Hany ze čtrnáctého března, z tibetského hlavního města Lhasy.
Záběry vzbudily pobouření v Číně a vedly k rozčilení a k okamžité prudké reakci skrze internetové příspěvy tvrdě odsuzující Tibeťany.
Státem kontrolované sdělovací prostředky dostaly povolení k reportážím v Tibetu a sousedních oblastech, kde došlo k násilným protestům.
Ale zahraničním novinářům byl přístup do Tibetu zamítnut a sousední oblasti, kde žije velké množství Tibeťanů byly též zablokovány. Mnoho reportérů, kterým se podařilo se dostat do Tibetu po nepokojích, bylo přinuceno oblast opustit.
Zahraniční novináři v Číně tvrdí, že takové zásahy jsou porušením slibu ke kterému se čínská vláda zavázala, a sic že poskytne novinářům větší svobodu tisku a umožní jim přístup do země v měsících před nadcházejícími olympijskými hrami.
"V době, kdy Čína slibuje větší otevřenost světu je toto velikým zklamáním", řekla Jocelyn Fordová, nezávislá novinářka a předsedkyně zdějšího Výboru pro svobodu médií Spolku zahraničních zpravodajů.
Aby utišili zahraniční reportéry, oznámili v pondělí představitelé v Pekingu několika novinářům, že skupinka dvanácti reportérů bude moci odcestovat ke konci tohoto týdne do Lhasy v rámci speciální vládou kontrolované výpravy do hlavního města. Zda jim bude umožněno nezávisle se dotazovat lidí nebylo vyjasněno.
Vláda nevydala žádná oficiální prohlášení, která by kritizovala zahraniční média. V posledních dnech ale státem kontrolované noviny, televizní stanice a webové stránky uveřejňují články a komentáře na obvyklé téma: překroucené informace zahraničních médií.
Titulní strana víkendového vydání China Daily, novin v anglickém jazyce, uvádí: "Zprávy o vzpouře ukazují zkreslené informace západních médií." A oficiální tisková kancelář Nová Čína vydala o víkendu zprávu naznačující, že záběry CNN nesprávně interpretují situaci.
"Dříve jsem se domníval, že západní sdělovací prostředky jsou spravedlivé," napsal někdo do online komentářů China Daily. "Ale jak mohou zavírat oči před zabíjením a žhářstvím vzbouřenců?"
Gao Zhikai, bývalý úředník Ministerstva zahraničních věcí, prohlásil, že zahraniční sdělovací prostředky jsou částečně na vině a tvrdí, že velké množství reportáží o Tibetu bylo překroucených.
"Pokud čtete zahraniční zpravodajství, jediné sdělení, kterého se Vám dostane je, že Čína je velice tyranská země, a že se v Tibetu dopouští mnoha špatných věcí, a že je úplně pomatená," řekl Gao. "A o dalajlámovi se mluví jako kdyby to byl bůh."
Nicméně James Miles, novinář Economistu, kterému se podařilo být ve Lhase během nepokojů, byl vychvalován čínskou státní televizí poté, co informoval o situaci v týdeníku Economist a poskytl rozhovor CNN v němž popisuje nepokoje ve Lhase a tvrdí, že Tibeťané označovali čínské Hany, pálili jejich obchody, házeli po nich kameny a napadali je.
Stěžejní bylo, řekl čínský komentátor, že vzbouřenci zabíjeli nevinné Číňany, ne to, že vláda zabíjela vzbouřence.
Státem kontrolovaná televize například v pondělí uvedla, že demonstranti upálili v garáži pět Číňanů k smrti včetně osmiměsíčního chlapce. Vláda rovněž stále dokola opakuje, že nepokoje byly řízeny dalajlámovou klikou, aby narušily olympijské hry.
Ze své pozice, Dalajláma již týden prohlašuje, že neorganizoval nepokoje, a že podporoval rozhodnutí přidělit Číně pořádání olympijských her.
V pondělí, ministryně zahraničí Condoleezza Riceová, naléhala na čínskou vládu, aby komunikovala s dalajlámou, oznámila agentura Reuters v Pekingu.
"Věříme, že odpovědí na problémy jsou dlouhodobě udržitelná opatření čínské vlády směrem k Tibetu," řekla Riceová na tiskové konferenci ve Washingtonu.
V Paříži prezident Nicolas Sarkozy požadoval konec násilí v Tibetu a prohlásil, že Francie by byla ochotna umožnit vyjednávání mezi Čínou a dalajlámovými zástupci, oznámila agentura Reuters.
Dva pondělní průzkumy veřejného mínění ve Francii ukázaly, že většina Francouzů je pro bojkot olympijské zahajovací ceremonie v Pekingu.
Čínská vláda trvá na tom, že zahraniční média nerozumí Tibetu a snahám vlády o zajištění prosperity oblasti.
Ale místní novináři tvrdí, že omezení pohybu zpravodajů situaci zhoršuje.
"Reportérům není ani dovoleno, aby se dozvěděli o celkové situaci v Tibetu", řekla Fordová ze Spolku zahraničních zpravodajů v Pekingu. "My ani nevíme proč se lidé bouřili a co požadují."
Georg Blume, reportér německého plátku Die Zeit, byl jedním z mála západních novinářů, kteří se dostali do Lhasy po nepokojích. Přijel tam patnáctého března a řekl, že viděl rozsáhlé oblasti zničené demonstranty, žhářstvím a rabováním.
Řekl, že někteří Tibeťané, kteří se účastnili demonstrací, byli hrdí, že se konečně mohli postavit Číňanům, jiní se vyjádřili, že se stydí za násilí.
Stěžovali si na sociální diskriminaci, nerovné platové podmínky a zvěsti, které slyšel téměř každý, že tibetští mniši byli zatčeni a dokonce zabiti ve dnech před propuknutím nepokojů.
Bylo mu nařízeno, aby odjel po pěti dnech.
"Každý den byla policie v mém hotelovém pokoji," řekl Blume. Říkali: ¨Musíte odjet.¨ Nakonec vyhrožovali, že mi seberou vízum, tak jsem odjel."
Zatčení čínského aktivisty
Čínský aktivista, který vpustil do oběhu otevřený dopis s titulkem "Chceme lidská práva, ne olympiádu" byl v pondělí odsouzen k pěti letům vězení, dle slov soudního činitele, jak o tom informoval Associated Press v Pekingu.
Aktivista, Yang Chunlin, byl odsouzen za rozvracení státu, trestný čin, který čínské vládní orgány běžně užívají k potírání disentu.
Originální verze na stránkách: http://www.iht.com/articles/2008/03/24/asia/beijing.php
David Matas, Pocta Kao Č'-šengovi
Související článek o čínském obhájci lidských práv, boji Číny proti "nepřátelům státu", o nelidských praktikách na členech hnutí Falun Gong a dalším
Do češtiny přeložená verze článku: http://www.velkaepocha.sk/content/view/3055/40/
Původní článek v angličtině: http://en.epochtimes.com/news/7-7-16/57694.html
21. března 2008
Přepis rozhovoru s Jamesem Milesem
Rozhovor přeložen podle přepisu ze stránek:
http://www.cnn.com/2008/WORLD/asiapcf/03/20/tibet.miles.interview/index.html#cnnSTCText
http://www.cnn.com/2008/WORLD/asiapcf/03/20/tibet.miles.interview/index.html#cnnSTCText
(na finální korektuře článku se ještě pracuje)
James Miles, novinář Economistu byl ve Lhase během násilných protestů
Tvrdí, že byl svědkem násilí proti čínskému etniku Han a muslimské menšině Hui.
Tibeťané, kteří byli zapojeni do těchto protestů byli "ozbrojení a opravdu naháněli strach", říká.
Řekl, že neviděl nic, co by bylo důkazem organizovaných protičínských aktivit.
20. března 2008
Peking, Čína (CNN) --- James Miles z Economistu se právě vrátil z tibetské Lhasy. Následující text je přepisem rozhovoru, který poskytl CNN.
R. Jak obtížné bylo dostat se k tomu, co jsi viděl?
J.M. Bylo to skutečně pozoruhodné, vezmeme-li v úvahu jak jsou vládní orgány obvykle nadmíru citlivé k přítomnosti zahraničních novinářů, když se stane něco takového. Celou dobu jsem očekával, že mě zavolají a řeknou mi, abych okamžitě opustil Lhasu. Myslím, že to, co je přimělo, aby tak neučinily a hrálo to důležitou roli, bylo pomyšlení na olympijské hry, které se budou konat v Pekingu v srpnu. A tak ustoupily od svého obvyklého postupu, aby přesvědčily zbytek světa, že Čína se otvírá. Myslím, že mě tam pravděpodobně něchtěly, ale věděly, že jsem měl oficiální povolení a jedna z věcí, kterou se snažily dát najevo posledních pár měsíců byla, že novináři sídlící v Pekingu se teď můžou pohybovat volněji než dříve. Samozřejmě, že Tibet je ale zvláštním příkladem. Byl jsem novinářem v Číně celých patnáct let. A tohle bylo úplně poprvé, co jsem dostal oficiální souhlas jet do Tibetu. A myslím, že je to mimořádné, že se rozhodly mě tam nechat, i přestože měly pocit, že je to riziko. Ale jak protesty pokračovaly, myslím, že také vnímaly, že mít mě tam, by jim mohlo pomoci zprostředkovat měřítko etnicky zaměřeného násilí, na které se i sami Číňané snažili upozornit.
R. To, co popisuješ potvrzuje oficiální verzi. Co přesně jsi viděl?
J.M. Co jsem viděl bylo záměrné, rasově orientované nasilí proti etniku Han žijícímu ve Lhase, ale též proti příslušníkům lhasské muslimské menšiny Hui. Menšina Hui do velké míry kontroluje masný průmysl ve Lhase. Tato dvě narodnostní etnika byla oddělena od toho tibetského - Tibeťané označili obchody, které věděli, že patří jim, tradičními tibetskými šátky. Tyto obchody zůstaly nedotčeny. Ale skoro všechny ostatní v celém městě, nejen staré tibetské čtvrti, ale i za ní, v oblastech v nichž převažují čínští Hanové... téměř každý další obchod byl vypálen, vyrabován, zničen, vymlácen, majetek poházený na hromadě venku po ulicích, spálený. Byl to mimořádný výlev násilí v nejhorší možné podobě, nic k dívání, ale překvapivě, někteří Tibeťané to sledovali. Tak byli i oni sami překvapeni rozsahem toho, co viděli. Nebylo to namířeno pouze proti majetku. Samozřejmě, mnozí čínští Hanové a Huiové uprchli jakmilo toto propuklo. Ale ti, co byli chyceni v ranném stádiu se stali cílem útoků. V jedné chvíli, jsem je viděl házet kameny na chlapce, kterému mohlo být něco kolem deseti let, který zřejmě jel na kole. Byl jsem to vlastně já, kdo se před ně postavil a řekl jim, aby ho nechali. Byl to neuvěřitelný výbuch hromadící se rasové zlosti.
R. Viděl jsi nějaké další zbraně?
J.M. Viděl jsem je nosit tradiční tibetské meče, neviděl jsem na vlastní oči, že by s nimi ale někoho ohrožovali, bylo jasné, že je nosili, aby lidem nahnali hrůzu. A když jsem později mluvil s čínskými Hany, bylo to něco na co často poukazovali. Že ti lidé byli ozbrojeni a působili hrozivě.
R. Byla na to i oficiální reakce. V některých reportážích z tibetského exilu se o tom nadšeně hovořilo jako o Ťiananmenu.
J.M. Čínská reakce na to byla velice zajímavá. Člověk by předpokládal, že při prvních náznacích jakýchkoli nepokojů ve Lhase, která je městem, kde je situace vypjatá i v těch nejklidnějších časech, bude jejich reakce okamžitá a rozhodná, že uzavřou jakoukoli část města, která se účastnila, že se chopí všech, kteří se zapojili do těchto nepokojů. Ve skutečnosti to, čeho jsme byli svědky, a já jsem to pozaroval v nejrannějších stádiích, byla naprostá nečinnost na straně orgánů. Vypadalo to jakoby byly paralyzováni nerozhodností jak zakročit. Výtržnictví se rychle šířilo z Pekingské ulice, hlavní třídy Lhasy, do úzkých uliček staré tibetské čtvrti. Ale nevšiml jsem si žádného pokusu o zákrok ze strany bezpečnostních orgánů proti těmto začínajícím protestům. A znovu mám podezření, že olympijské hry v tom hráli svoji roli. Že se obávaly, že kdyby rozhodně zakročily v počátcích, následovalo by krveprolití při jejich snaze o kontrolu situace. A namísto toho nechaly nepokojům volný průběh a neskončilo to, podle toho, co jsem viděl, do poloviny následujícího dne - soboty 15. března.Takže vlastně tím, co udělaly obětovaly mnohé domovy čínských Hanů ve městě, aby si vzbouřenci vylili svoji zlost. A pak, se mohly jednotky pohnout vpřed, s puškami, z nichž místy zazněly jednotlivé výstřely, evidentně výstražné, aby je všechny zahnaly zpět do jejich domovů a učinily tomu přítrž.
R. Bylo by mylné tvrdit, že přístup bezpečnostních složek byl brutální?
J.M. Tohle se dělo v rozlehlé oblasti města a já jsem byl jediným zahraničním novinářem, přinejmenším autorizovaným ... který tomu byl svědkem. Bylo naprosto nemožné si udělat představu o celkové situaci. Slyšel jsem neustále zvěsti, když jsem tam byl, o jednotlivých střetech mezi vzbouřenci a bezpečnostními složkami. A zvěsti o občasných krveprolitích ke kterým při tom došlo. Ale nemohu doopravdy udělat nic jiného, na základě toho, co jsem viděl, než říct, že zde byla pravděpodobnost, že někteří Číňané byli při tom násilí zabiti a též pravděpodobnost, že někteří Tibeťané, tibetští vzbouřenci sami, byli zabiti příslušníky bezpečnostních sil. Ale není možné se dobrat počtu nebo skutečných svědectví z první ruky, která by to potvrdila.
R. Máte nějakou představu kam by to mohlo vést?
J.M. Myslím, že mají co dělat s obrovským problémem. Když jsem včera opouštěl Lhasu, ve městě stále platilo stanné právo.
Tenktokrát se ale držely, aby nemusely vyhlásit stanné právo tak, jak se to stalo v roce 1989 po poslední největší propuknutí protičínských nepokojů ve Lhase. Tentokrát k tomu nepřistoupily, a přesto stav Lhasy je teď více méně podobný tomu v roce 1989. Vládní činitelé tvrdí, že tam nejsou žádní vojáci, že žádní příslušníci armády ČLR nejsou nasazeni v této bezpečnostní operaci. Přesto jsem viděl četná armádní vozidla, vojensky vypadající vozidla se zakrytými nebo odstraněnými licenčními tabulkami. A také mnoho vojáků jejichž uniformy zřetelně postrádaly obvyklé policejní odznaky. Takže mám velice silné podezření, že armáda tam je a kontroluje Lhasu. A odvolání těchto složek, vzhledem k tomu, jak se teď Tibeťané soustředí na olympijské hry jako na příležitost poukázat na situaci, bude něco k čemu se budou stavět velice obezřetně. A přesto, je na ně vyvíjen nesmírný nátlak, aby to udělali. Blížící se červnová štafeta olympijské pochodně do Lhasy je jedna ze zřejmých událostí, při níž budou chtít, aby svět viděl, že ve Lhase je všechno v pořádku. Ale myslím, že dosažení takového stavu bude nesmírně ožehavé, s ohledem na hlubokou nespokojenost Tibeťanů ve Lhase samotné.
R. Viděl jste vůbec nějaké střety mezi policejními složkami a tibetskými demonstranty?
J.M. To, co jsem viděl, a v tom stádiu, situace kolem mého hotelu, který byl přesně uprostřed staré tibetské čtvrti, byla vskutku velice napjatá a docela nebezpečná, takže bylo obtížné se volně pohybovat v ulicích. Ale co jsem viděl byly malé skupinky Tibeťanů, to byl druhý den těchto protestů, jak házejí kameny na to, co vypadalo (byly poněkud mimo dohled) jako příslušníci bezpečnostních složek. Slyšel jsem a opravdu i bylo cítit nahodilé střely slzného plynu, který na ně byl použit. Na tomto místě tedy jasně probíhala srážka malého rozsahu mezi Tibeťany a bezpečnostními silami. Ale druhý den se věci zklidnily, v porovnání s ohromnými protesty, které probíhaly celý ... celý pátek. A orgány neodpovídaly na tyto občasné střety s Tibeťany urychleným zásahem policie s obušky a ochrannými štíty, nebo dokonce ozbrojenými jednotkami. Ale po dlouhou dobu, pouze občasnou salvou slzného plynu, který rozptýlil, jak jsem mohl sám spatřit, tyto lidi zpět do velmi úzkých uliček. Ale neslyšel jsem opakované výstřely zbraní, neměl jsem ten samý pocit ohromného náporu střel, který jsem pocítil zde v Pekingu, když jsem s informoval o rozdrcení protestů na Ťiananmenském náměstí v červnu 1989. Tohle byla operace úplně jiného druhu a domnívám se, že snaha vedení tentokrát nechat lidi ventilovat zlost před nasazením velkého množství ozbrojenných jednotek na každém rohu celé tibetské čtvrti. Bylo to myslím až v případě, kdy cítili, že to nepovede k ohromnému krveprolití, kdy se rozhodli zasáhnout rozhodnou silou.
R. V době kdy jsi odjížděl, vraceli se čínští Hanové zpět?
J.M. Nějací tam byli v sobotu ráno. Druhého dne se vrátili zpět do svých obchodů a já jsem je viděl, jak se slzami v očích sbírají trosky toho, co zbylo. Byli užaslí, tak jako já, včerejší nedostatečnou přítomností ozbrojených sil. Bylo to až v noci, ke konci prvního dne, co byla uzavřena stará tibetská čtvrť. Ale i během té doby, po několik následujících hodin, lidé stále rabovali a zakládali požáry a orgány se držely zpět. A až potom, co se situace vyhrotila v půlce druhého dne, pak se, jak říkám, pohly vpřed ve velkém počtu. Číňané ve Lhase jsou teď velice znepokojeni. Jeden, který zde byl po mnoho, mnoho let, vyjádřil svůj úžas nad tím, že se něco takového mohlo stát. Nepociťovali předtím žádné rasové napětí ve Lhase. Teď jsou mnozí Hanové s nimiž jsem mluvil tak vystrašeni, že prohlašují, že odejdou ze Lhasy, což by mohlo mít velice zhoubné následky pro ekonomiku Lhasy, tibetskou ekonomiku. Jistě, člověk by se domníval, že si teď Číňané dvakrát rozmyslí přicházet do Lhasy za turismem, který je velikou součástí jejich nedávného ekonomického růstu. A když jsem opouštěl Lhasu, seděl jsem v letadle vedle několika čínských ochodníků, kteří říkali, že za normálních okolností by přijížděli a odjížděli ze Lhasy vlakem, ale teď se obávají, že by mohli Tibeťané vyhodit do vzduchu železniční trať. Není zde ale žádná evidence tibetských teroristických útoků, zatím žádná taková obvinění. Ale je to strach, který pronásleduje některé čínské Hany.
R. Kdy Ti bylo řečeno, že máš odjet? Co Ti bylo sděleno?
J.M. Měl jsem osmidenní povolení k pobytu ve Lhase. To povolení začalo dva dny před protesty, dvanáctého března a jeho lhůta vypršela devatenáctého března. Můj oficiální rozvrh byl prakticky zavržen po několika dnech. Mnohá místa na mé oficiální trase se změnila ve žhavá místa uprostřed těchto nepokojů. Nechali mě mému osudu. Jednou jsem byl zastaven policií a odvezen na policejní stanici. Několikrát někam zavolali a pak mě vypustili zpět do ulic plných vojenských jednotek a policie, která zahájovala přísný bezpěčnostní zákrok. Trvali ale na tom, že až mé povolení vyprší, musím opustit Lhasu. Zeptal jsem se na jeho prodloužení, ale bylo rozhodně zamítnuto.
R. Takže tě nevyhostili? Prostě ti vypršelo povolení?
J.M. Byli jsme tam v šedé zóně. Protože teoreticky je Čína otevřená zahraničním novinářům od února 2007, což nadále neznamená to, co předtím, že musíme žádat o povolení oblastní vlády pokaždé, když odjíždíme z Pekingu dělat reportáže. Oficiální předpisy ale nezmiňují Tibet. Ale ústně - neoficiálně dali vládní představitelé najevo, že Tibet je výjimkou těchto nových olympijských opatření a novináři, kteří se tam vypravili na svou vlastní pěst, před těmito nepokoji a během nich, byli chyceni a vyhoštěni. A ti, kteří uspěli a dostali se odtamtud aniž by byli spatřeni byli kritizováni, že tak učinili. Takže člověk by mohl argumentovat, že ano, že jsem byl vyhoštěn, pokud se podívá na opatření, která vyhlásili, která by se dala interpretovat tak, že máme svobodu být kdekoliv chceme. Ale podle jejich interpretace, Tibet je výjimkou a v jejich názor je, že ke mně byli dost liberální, když mi dovolili zůstat až do vypršení mého povolení.
R. Stojí za tímto dalajláma?
J.M. Neviděl jsem žádné důkazy organizované činnosti, přinejmenším zde nebylo nic, kde bych měl pocit, nebo kde bych viděl, během těch pár dní nepokojů ve Lhase, že by za tím bylo něco organizovaného. A již jsem viděl organizovaná vzbouření v Číně. Protestů na Ťainanmenském náměstí v roce 1989 se účastnily početné skupiny spontánně zformované v Pekingu, aby protestovaly nebo požadovaly více reforem a demokracii. Toho jsme nebyli svědky ve Lhase. Nebyly tam žádné organizace, rozhodně ne organizace, které by se takto označily. Tato obvinění proti těm, které nazývají dalajlámovou klikou, jsou tradiční součástí politické rétoriky v Tibetu. Tato rétorika mířená na dalajlámu a jeho stoupence v Indii je zde stále přítomna. Takže není vůbec žádným překvapením, že opakují toto specifické obvinění v tomto případě. Ale neposunuli jej nikam, nepředožili žádné takové důkazy. A já si myslím, že to, co jsme viděli bylo skutečně důsledkem všeobecné touhy Tibeťanů v Tibetu i mezi následovníky dalajlámy využít tohoto olympijského roku. Ale též zapříčiněno hlubokým rozhořčením na půdě tibetské Lhasy.
Tvrdí, že byl svědkem násilí proti čínskému etniku Han a muslimské menšině Hui.
Tibeťané, kteří byli zapojeni do těchto protestů byli "ozbrojení a opravdu naháněli strach", říká.
Řekl, že neviděl nic, co by bylo důkazem organizovaných protičínských aktivit.
20. března 2008
Peking, Čína (CNN) --- James Miles z Economistu se právě vrátil z tibetské Lhasy. Následující text je přepisem rozhovoru, který poskytl CNN.
R. Jak obtížné bylo dostat se k tomu, co jsi viděl?
J.M. Bylo to skutečně pozoruhodné, vezmeme-li v úvahu jak jsou vládní orgány obvykle nadmíru citlivé k přítomnosti zahraničních novinářů, když se stane něco takového. Celou dobu jsem očekával, že mě zavolají a řeknou mi, abych okamžitě opustil Lhasu. Myslím, že to, co je přimělo, aby tak neučinily a hrálo to důležitou roli, bylo pomyšlení na olympijské hry, které se budou konat v Pekingu v srpnu. A tak ustoupily od svého obvyklého postupu, aby přesvědčily zbytek světa, že Čína se otvírá. Myslím, že mě tam pravděpodobně něchtěly, ale věděly, že jsem měl oficiální povolení a jedna z věcí, kterou se snažily dát najevo posledních pár měsíců byla, že novináři sídlící v Pekingu se teď můžou pohybovat volněji než dříve. Samozřejmě, že Tibet je ale zvláštním příkladem. Byl jsem novinářem v Číně celých patnáct let. A tohle bylo úplně poprvé, co jsem dostal oficiální souhlas jet do Tibetu. A myslím, že je to mimořádné, že se rozhodly mě tam nechat, i přestože měly pocit, že je to riziko. Ale jak protesty pokračovaly, myslím, že také vnímaly, že mít mě tam, by jim mohlo pomoci zprostředkovat měřítko etnicky zaměřeného násilí, na které se i sami Číňané snažili upozornit.
R. To, co popisuješ potvrzuje oficiální verzi. Co přesně jsi viděl?
J.M. Co jsem viděl bylo záměrné, rasově orientované nasilí proti etniku Han žijícímu ve Lhase, ale též proti příslušníkům lhasské muslimské menšiny Hui. Menšina Hui do velké míry kontroluje masný průmysl ve Lhase. Tato dvě narodnostní etnika byla oddělena od toho tibetského - Tibeťané označili obchody, které věděli, že patří jim, tradičními tibetskými šátky. Tyto obchody zůstaly nedotčeny. Ale skoro všechny ostatní v celém městě, nejen staré tibetské čtvrti, ale i za ní, v oblastech v nichž převažují čínští Hanové... téměř každý další obchod byl vypálen, vyrabován, zničen, vymlácen, majetek poházený na hromadě venku po ulicích, spálený. Byl to mimořádný výlev násilí v nejhorší možné podobě, nic k dívání, ale překvapivě, někteří Tibeťané to sledovali. Tak byli i oni sami překvapeni rozsahem toho, co viděli. Nebylo to namířeno pouze proti majetku. Samozřejmě, mnozí čínští Hanové a Huiové uprchli jakmilo toto propuklo. Ale ti, co byli chyceni v ranném stádiu se stali cílem útoků. V jedné chvíli, jsem je viděl házet kameny na chlapce, kterému mohlo být něco kolem deseti let, který zřejmě jel na kole. Byl jsem to vlastně já, kdo se před ně postavil a řekl jim, aby ho nechali. Byl to neuvěřitelný výbuch hromadící se rasové zlosti.
R. Viděl jsi nějaké další zbraně?
J.M. Viděl jsem je nosit tradiční tibetské meče, neviděl jsem na vlastní oči, že by s nimi ale někoho ohrožovali, bylo jasné, že je nosili, aby lidem nahnali hrůzu. A když jsem později mluvil s čínskými Hany, bylo to něco na co často poukazovali. Že ti lidé byli ozbrojeni a působili hrozivě.
R. Byla na to i oficiální reakce. V některých reportážích z tibetského exilu se o tom nadšeně hovořilo jako o Ťiananmenu.
J.M. Čínská reakce na to byla velice zajímavá. Člověk by předpokládal, že při prvních náznacích jakýchkoli nepokojů ve Lhase, která je městem, kde je situace vypjatá i v těch nejklidnějších časech, bude jejich reakce okamžitá a rozhodná, že uzavřou jakoukoli část města, která se účastnila, že se chopí všech, kteří se zapojili do těchto nepokojů. Ve skutečnosti to, čeho jsme byli svědky, a já jsem to pozaroval v nejrannějších stádiích, byla naprostá nečinnost na straně orgánů. Vypadalo to jakoby byly paralyzováni nerozhodností jak zakročit. Výtržnictví se rychle šířilo z Pekingské ulice, hlavní třídy Lhasy, do úzkých uliček staré tibetské čtvrti. Ale nevšiml jsem si žádného pokusu o zákrok ze strany bezpečnostních orgánů proti těmto začínajícím protestům. A znovu mám podezření, že olympijské hry v tom hráli svoji roli. Že se obávaly, že kdyby rozhodně zakročily v počátcích, následovalo by krveprolití při jejich snaze o kontrolu situace. A namísto toho nechaly nepokojům volný průběh a neskončilo to, podle toho, co jsem viděl, do poloviny následujícího dne - soboty 15. března.Takže vlastně tím, co udělaly obětovaly mnohé domovy čínských Hanů ve městě, aby si vzbouřenci vylili svoji zlost. A pak, se mohly jednotky pohnout vpřed, s puškami, z nichž místy zazněly jednotlivé výstřely, evidentně výstražné, aby je všechny zahnaly zpět do jejich domovů a učinily tomu přítrž.
R. Bylo by mylné tvrdit, že přístup bezpečnostních složek byl brutální?
J.M. Tohle se dělo v rozlehlé oblasti města a já jsem byl jediným zahraničním novinářem, přinejmenším autorizovaným ... který tomu byl svědkem. Bylo naprosto nemožné si udělat představu o celkové situaci. Slyšel jsem neustále zvěsti, když jsem tam byl, o jednotlivých střetech mezi vzbouřenci a bezpečnostními složkami. A zvěsti o občasných krveprolitích ke kterým při tom došlo. Ale nemohu doopravdy udělat nic jiného, na základě toho, co jsem viděl, než říct, že zde byla pravděpodobnost, že někteří Číňané byli při tom násilí zabiti a též pravděpodobnost, že někteří Tibeťané, tibetští vzbouřenci sami, byli zabiti příslušníky bezpečnostních sil. Ale není možné se dobrat počtu nebo skutečných svědectví z první ruky, která by to potvrdila.
R. Máte nějakou představu kam by to mohlo vést?
J.M. Myslím, že mají co dělat s obrovským problémem. Když jsem včera opouštěl Lhasu, ve městě stále platilo stanné právo.
Tenktokrát se ale držely, aby nemusely vyhlásit stanné právo tak, jak se to stalo v roce 1989 po poslední největší propuknutí protičínských nepokojů ve Lhase. Tentokrát k tomu nepřistoupily, a přesto stav Lhasy je teď více méně podobný tomu v roce 1989. Vládní činitelé tvrdí, že tam nejsou žádní vojáci, že žádní příslušníci armády ČLR nejsou nasazeni v této bezpečnostní operaci. Přesto jsem viděl četná armádní vozidla, vojensky vypadající vozidla se zakrytými nebo odstraněnými licenčními tabulkami. A také mnoho vojáků jejichž uniformy zřetelně postrádaly obvyklé policejní odznaky. Takže mám velice silné podezření, že armáda tam je a kontroluje Lhasu. A odvolání těchto složek, vzhledem k tomu, jak se teď Tibeťané soustředí na olympijské hry jako na příležitost poukázat na situaci, bude něco k čemu se budou stavět velice obezřetně. A přesto, je na ně vyvíjen nesmírný nátlak, aby to udělali. Blížící se červnová štafeta olympijské pochodně do Lhasy je jedna ze zřejmých událostí, při níž budou chtít, aby svět viděl, že ve Lhase je všechno v pořádku. Ale myslím, že dosažení takového stavu bude nesmírně ožehavé, s ohledem na hlubokou nespokojenost Tibeťanů ve Lhase samotné.
R. Viděl jste vůbec nějaké střety mezi policejními složkami a tibetskými demonstranty?
J.M. To, co jsem viděl, a v tom stádiu, situace kolem mého hotelu, který byl přesně uprostřed staré tibetské čtvrti, byla vskutku velice napjatá a docela nebezpečná, takže bylo obtížné se volně pohybovat v ulicích. Ale co jsem viděl byly malé skupinky Tibeťanů, to byl druhý den těchto protestů, jak házejí kameny na to, co vypadalo (byly poněkud mimo dohled) jako příslušníci bezpečnostních složek. Slyšel jsem a opravdu i bylo cítit nahodilé střely slzného plynu, který na ně byl použit. Na tomto místě tedy jasně probíhala srážka malého rozsahu mezi Tibeťany a bezpečnostními silami. Ale druhý den se věci zklidnily, v porovnání s ohromnými protesty, které probíhaly celý ... celý pátek. A orgány neodpovídaly na tyto občasné střety s Tibeťany urychleným zásahem policie s obušky a ochrannými štíty, nebo dokonce ozbrojenými jednotkami. Ale po dlouhou dobu, pouze občasnou salvou slzného plynu, který rozptýlil, jak jsem mohl sám spatřit, tyto lidi zpět do velmi úzkých uliček. Ale neslyšel jsem opakované výstřely zbraní, neměl jsem ten samý pocit ohromného náporu střel, který jsem pocítil zde v Pekingu, když jsem s informoval o rozdrcení protestů na Ťiananmenském náměstí v červnu 1989. Tohle byla operace úplně jiného druhu a domnívám se, že snaha vedení tentokrát nechat lidi ventilovat zlost před nasazením velkého množství ozbrojenných jednotek na každém rohu celé tibetské čtvrti. Bylo to myslím až v případě, kdy cítili, že to nepovede k ohromnému krveprolití, kdy se rozhodli zasáhnout rozhodnou silou.
R. V době kdy jsi odjížděl, vraceli se čínští Hanové zpět?
J.M. Nějací tam byli v sobotu ráno. Druhého dne se vrátili zpět do svých obchodů a já jsem je viděl, jak se slzami v očích sbírají trosky toho, co zbylo. Byli užaslí, tak jako já, včerejší nedostatečnou přítomností ozbrojených sil. Bylo to až v noci, ke konci prvního dne, co byla uzavřena stará tibetská čtvrť. Ale i během té doby, po několik následujících hodin, lidé stále rabovali a zakládali požáry a orgány se držely zpět. A až potom, co se situace vyhrotila v půlce druhého dne, pak se, jak říkám, pohly vpřed ve velkém počtu. Číňané ve Lhase jsou teď velice znepokojeni. Jeden, který zde byl po mnoho, mnoho let, vyjádřil svůj úžas nad tím, že se něco takového mohlo stát. Nepociťovali předtím žádné rasové napětí ve Lhase. Teď jsou mnozí Hanové s nimiž jsem mluvil tak vystrašeni, že prohlašují, že odejdou ze Lhasy, což by mohlo mít velice zhoubné následky pro ekonomiku Lhasy, tibetskou ekonomiku. Jistě, člověk by se domníval, že si teď Číňané dvakrát rozmyslí přicházet do Lhasy za turismem, který je velikou součástí jejich nedávného ekonomického růstu. A když jsem opouštěl Lhasu, seděl jsem v letadle vedle několika čínských ochodníků, kteří říkali, že za normálních okolností by přijížděli a odjížděli ze Lhasy vlakem, ale teď se obávají, že by mohli Tibeťané vyhodit do vzduchu železniční trať. Není zde ale žádná evidence tibetských teroristických útoků, zatím žádná taková obvinění. Ale je to strach, který pronásleduje některé čínské Hany.
R. Kdy Ti bylo řečeno, že máš odjet? Co Ti bylo sděleno?
J.M. Měl jsem osmidenní povolení k pobytu ve Lhase. To povolení začalo dva dny před protesty, dvanáctého března a jeho lhůta vypršela devatenáctého března. Můj oficiální rozvrh byl prakticky zavržen po několika dnech. Mnohá místa na mé oficiální trase se změnila ve žhavá místa uprostřed těchto nepokojů. Nechali mě mému osudu. Jednou jsem byl zastaven policií a odvezen na policejní stanici. Několikrát někam zavolali a pak mě vypustili zpět do ulic plných vojenských jednotek a policie, která zahájovala přísný bezpěčnostní zákrok. Trvali ale na tom, že až mé povolení vyprší, musím opustit Lhasu. Zeptal jsem se na jeho prodloužení, ale bylo rozhodně zamítnuto.
R. Takže tě nevyhostili? Prostě ti vypršelo povolení?
J.M. Byli jsme tam v šedé zóně. Protože teoreticky je Čína otevřená zahraničním novinářům od února 2007, což nadále neznamená to, co předtím, že musíme žádat o povolení oblastní vlády pokaždé, když odjíždíme z Pekingu dělat reportáže. Oficiální předpisy ale nezmiňují Tibet. Ale ústně - neoficiálně dali vládní představitelé najevo, že Tibet je výjimkou těchto nových olympijských opatření a novináři, kteří se tam vypravili na svou vlastní pěst, před těmito nepokoji a během nich, byli chyceni a vyhoštěni. A ti, kteří uspěli a dostali se odtamtud aniž by byli spatřeni byli kritizováni, že tak učinili. Takže člověk by mohl argumentovat, že ano, že jsem byl vyhoštěn, pokud se podívá na opatření, která vyhlásili, která by se dala interpretovat tak, že máme svobodu být kdekoliv chceme. Ale podle jejich interpretace, Tibet je výjimkou a v jejich názor je, že ke mně byli dost liberální, když mi dovolili zůstat až do vypršení mého povolení.
R. Stojí za tímto dalajláma?
J.M. Neviděl jsem žádné důkazy organizované činnosti, přinejmenším zde nebylo nic, kde bych měl pocit, nebo kde bych viděl, během těch pár dní nepokojů ve Lhase, že by za tím bylo něco organizovaného. A již jsem viděl organizovaná vzbouření v Číně. Protestů na Ťainanmenském náměstí v roce 1989 se účastnily početné skupiny spontánně zformované v Pekingu, aby protestovaly nebo požadovaly více reforem a demokracii. Toho jsme nebyli svědky ve Lhase. Nebyly tam žádné organizace, rozhodně ne organizace, které by se takto označily. Tato obvinění proti těm, které nazývají dalajlámovou klikou, jsou tradiční součástí politické rétoriky v Tibetu. Tato rétorika mířená na dalajlámu a jeho stoupence v Indii je zde stále přítomna. Takže není vůbec žádným překvapením, že opakují toto specifické obvinění v tomto případě. Ale neposunuli jej nikam, nepředožili žádné takové důkazy. A já si myslím, že to, co jsme viděli bylo skutečně důsledkem všeobecné touhy Tibeťanů v Tibetu i mezi následovníky dalajlámy využít tohoto olympijského roku. Ale též zapříčiněno hlubokým rozhořčením na půdě tibetské Lhasy.
19. března 2008
Čínský premiér by se mohl setkat s dalajlámou
Time (CNN), středa 19.3. 2008
LONDÝN - Čínský předseda vlády Wen Ťia-pao sdělil ve středu britskému předsedovi vlády Gordonu Brownovi, že je připraven projednávat situaci v Tibetu s dalajlámou, řekl Brown.
Brown řekl, že mluvil s Wenem a požádal ho o zdrženlivost po násilných protestech proti čínské vládě v Tibetu, největších za posledních dvacet let.
"Vyjádřil jsem se naprosto jasně, že násilí v Tibetu musí skončit", řekl Brown zákonodárcům v Dolní sněmovně.
"Rovněž jsem žádal o zdrženlivost a ukončení násilí dialogem mezi oběma stranami."
"Předseda vlády mi sdělil své výhrady ke dvěma věcem, které dalajláma prohlásil, a to že nepodporuje naprostou nezávislost Tibetu, a že odmítá násilí, že by byl jinak připraven zahájit dailog s dalajlámou," řekl Brown.
Čínské ministerstvo zahraničí se vyjádřilo, že Wenovy poznámky nepředstavovaly žádnou změnu v čínské politice vůči dalajlámovi.
Čína tvrdí, že je ochotna jednat s dalajlámou až poté, co se zřekne nezávislosti a uzná, že Tibet a Taiwan jsou součástí Číny. Komunistické vedení tvrdí, že dalajláma zatím dostatečným způsobem neprokázal, že se vzdává nezávislosti a čínští vládní činitelé poukázali na poslední události ve Lhase jako na důkaz.
V této chvíli je nejdůležitější ukončit násilí smírem a postarat se, aby byla zahájena legitimní jednání mezi těmito lidmi a Čínou," dodal Brown.
Brown přislíbil setkat se s dalajlámou v květnu během jeho londýnské návštěvy.
Článek byl přeložen podle: http://www.wikio.com/world/europe/united_kingdom/prime_minister/gordon_brown?wfid=49870784
Prohlášení předsednictva EU k situaci v Tibetu
Evropská unie je hluboce znepokojena pokračujícími zprávami o nepokojích v Tibetu a vyjadřuje hlubokou soustrast rodinám obětí. EU naléhavě požaduje bližší objasnění situace ze strany čínské vlády.
EU žádá zdrženlivost na všech stranách. Naléháme na čínské vládní orgány, aby se zdržely použití násilí proti těm, kdo se účastnili nepokojů a apelujeme na demonstranty, aby se neuchylovali k násilí.
EU zdůrazňuje jakou váhu přikládá právu na svobodu slova a vyjádření pokojného protestu. Žádáme tedy čínskou vládu, aby zacházela s demonstranty v souladu s mezinárodně uznávanými demokratickými principy.
EU rozhodně podporuje mírové urovnání situace mezi čínskou vládou a dalajlámou a jeho zástupci. EU naléhá na čínskou vládu, aby řešila nepokoje tibetského lidu s ohledem na lidská práva.
EU vyzývá obě strany, aby zahájily skutečně konstruktivní dialog s výhledem na dosažení udržitelného řešení přijatelného pro všechny, které bude plně respektovat tibetskou kulturu, náboženství a identitu.
V Bruselu, 19. března 2008
Přeloženo ze stránek:
http://www.consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/pressData/en/cfsp/99455.pdf
18. března 2008
Překlad textu e-petice od sdružení Avaaz
Zdravím všechny,
právě jsem podepsala naléhavou petici vyzývající čínskou vládu, aby respektovala čínská práva v Tibetu a zavedla smysluplný dialog s dalajlámou. Je to velice důležité a domnívala jsem se proto, že byste se chtěli též připojit.
Petici můžete podepsat na těchto stránkách:
Po téměř padesáti letech čínské nadvlády, Tibeťané vysílají do celého světa svůj nářek po změně. Ale násilí se šíří napříč Tibetem a sousedními oblastmi a čínský režim právě teď zvažuje rozhodnutí mezi dalším násilím nebo dialogem, který by mohl rozhodnout budoucnost Tibetu a Číny.
Můžeme ovlivnit tuto historickou volbu. Čínu zajímá její mezinárodní reputace. Její ekonomika je zcela závislá na "Made in China" vývozu, který všichni kupujeme, a je nadšena pořádáním letních olympijských her v Pekingu, které budou oslavou nové Číny jako respektované světové velmoci.
Prezident Hu se potřebuje pochopit, že značka "Čína" a olympijské hry mohou uspět pouze v případě, pokud zvolí správnou cestu. Ale potřebujeme ohromné množství lidí z celého světa, abychom měli hlas takové síly, která si získá jeho pozornost.
Klikněte na odkaz připojte se ke mně a podepište petici pro prezidenta Hu, která naléhá, aby se zdržel násilí v Tibetu a zahájil dialog s dalajlámou. Řekněte to úplně všem, že můžeme pomoci právě teď.
Petici organizuje sdružení Avaaz a urychleně snaží dosáhnout miliónu podpisů, které doručí přímo představitelům čínské vlády.
Děkuji Vám mnohokrát za Vaši pomoc!
Avaaz, http://www.avaaz.org/en
Objasnění slov J. S. dalajlámy (18.3.2008)
Vzhledem k různě interpretovaným zprávám v médiích o dalajlámově možné rezignaci bylo vydáno následující prohlášení:
OBJASNĚNÍ
Během dnešního odpoledního setkání s několika představiteli médií zopakoval Jeho Svatost dalajláma to, co řekl Jonathanovi Mirskému, novináři londýnského Observeru, více než před patnácti lety, že pokud se většina Tibeťanů v Tibetu uchýlila k násilí ve svém boji za svobodu, neměl by jinou možnost, než rezignovat na post mluvčího tibetského lidu.
Co se týče otázky nezávislosti, znovu zdůraznil, že co požaduje je smysluplná autonomie pro tibetský lid.
Zároveň připomněl médiím, aby jeho slova nebyla citována mimo kontext.
Chhime R. Chhoekyappa
Tajemník Jeho Svatosti dalajlámy
V Dharamsale, 18.března 2008
Přeloženo dle stránek: http://www.dalailama.com/news.219.htm
Tisková zpráva Jeho Svatosti dalajlámy (18.3.2008)
Rád bych využil této příležitosti a vyjádřil hlubokou vděčnost předním světovým činitelům a mezinárodnímu společenství za jejich zájem o nedávný zvrat událostí v Tibetu a za jejich pokusy o přesvědčení čínské vlády, aby se zdržela násilí při vypořádání se s demonstranty.
Jelikož mě čínská vláda obvinila z organizování těchto protestů v Tibetu, žádám, aby tato obvinění důkladně přezkoumal uznávaný orgán, který by zahrnoval i čínské zástupce. Takoví vyšetřovatelé by navštívili Tibet, tradiční tibetská území vně Tibetské autonomní oblasti a také Ústřední tibetskou správu zde v Indii. Má-li se mezinárodní společenství, a zvláště více než miliarda čínských občanů, kteří nemají přístup k necenzurovaným informacím, dozvědět, co se v Tibetu skutečně děje, bylo by nesmírně prospěšné, kdyby se takového vyšetřování ujali i představitelé mezinárodních médií.
Domnívám se, bez ohledu na to, zda to bylo zamýšleno či nikoliv, že v Tibetu probíhá určitá forma kulturní genocidy, a že tibetská identita je cílem soustavného útoku. V důsledku přesunů nesmírného počtu lidí netibetské národnosti do Tibetu jsou Tibeťané ve své vlastní zemi redukováni na bezvýznamnou menšinu. Jedinečné tibetské kulturní dědictví včetně specifického jazyka, zvyků a tradic se zvolna vytrácí. Místo toho, aby čínská vláda usilovala o jednotu národnostních menšin, tyto menšiny včetně té tibetské diskrimuje.
Je všeobecně známo, že tibetské kláštery, které jsou nejen pokladnicemi tibetské kultury, ale i hlavními středisky vzdělávání, jsou krutě omezovány co do jejich počtu i počtu jejich obyvatel. V těch klášterech, které stále existují, skutečné studium tibetského buddhismu není již více povoleno, ve skutečnosti i samotné přijímání do těchto center vzdělanosti je přísně regulováno. Opravdová svoboda náboženství v Tibetu neexistuje. Pokud člověk volá po byť i jen trochu větší svobodě riskuje, že bude označen za "rozvraceče státu". Nelze hovořit ani o skutečné autonomii v Tibetu, přestože tyto základní svobody jsou zaručovány čínskou ústavou.
Věřím, že demonstrace a protesty, které v Tibetu nyní probíhají, jsou spontánním projevem veřejné nespokojenosti, která se nashromáždila za mnoho let útlaku proti vládním orgánům, které přehlížejí postoje a stav tamních obyvatel. Mylně se domnívají, že svého stanoveného cíle - jednoty a stability - dosáhnou prostřednictvím dalších represivních opatření.
Co se nás týče, jsme i nadále oddáni přístupu střední cesty a usilujeme o dialog za účelem nalezení vzájemně propěšného řešení tibetské otázky.
Vzhledem k výše zmiňovanému, hledám podporu u mezinárodního společenství k vyřešení problémů Tibetu skrze dialog a naléhám, aby požadovalo po čínském vedení nejvyšší míru zdrženlivosti v řešení této momentálně vypjaté situace, a aby se s těmi, kteří jsou zatýkáni zacházelo náležitě a spravedlivě.
V Dharamsale, 18.3.2008
dalajláma
Článek byl přeložen ze stránek: http://www.dalailama.com/news.218.htm
17. března 2008
Prohlášení vlády ČR k aktuální situaci v Tibetu (17.3.2008) - překlad do aj
Neoficiální překlad tiskové zprávy vlády České republiky do anglického jazyka - uveřejněn na http://www.tibet.ca/en/newsroom/wtn/1183
Statement of the Government of the Czech Republic on the current situation in Tibet
17th March, 2008
The Government of the Czech Republic and the Czech public traditionally place a high emphasis on the protection of human rights, fundamental human freedoms, and the preservation of cultural and religious heritages worldwide. Therefore the Government of the Czech Republic is observing the situation in Tibet, which has claimed many lives and caused many injuries, with deep concern. The Government denounces the violence against those who have been coming to freely express their opinion and demands that the violence be stopped immediately.
The Government of the Czech Republic demands that the non-violent protestors arrested be released and that they not be exposed to humanly undignified treatment.
The Government of the Czech Republic is asking the Government of the People's Republic of China to allow free access to objective information on the situation in Tibet. Most crucial to reaching this aim is allowing representatives of independent media into the area and discontinuing the censorship of information.
The Government of the Czech Republic appeals to the Government of the People's Republic of China, that it not resort to a violent solution of the situation after the end of the (Monday's) "ultimatum", but that it be solved through dialogue in which it is desirable to invite H.H. Dalai Lama.
Press Office of The Government of the Czech Republic
Unofficial translation according to the original text at http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=32785
***
Text přeložen podle české verze uveřejněné na stránkách vlády ČR: http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=32785
Prohlášení vlády České republiky k aktuální situaci v Tibetu 17.3.2008
Vláda ČR a česká veřejnost tradičně kladou velký důraz na ochranu lidských práv, základních svobod a na ochranu kulturního a náboženského dědictví v celém světě. Vláda ČR proto sleduje události v Tibetu, které si vyžádaly řadu zraněných a obětí na životech, s hlubokým znepokojením. Vláda odsuzuje násilí na demonstrantech, kteří přicházejí svobodně projevit svůj názor a žádá jeho okamžité zastavení.
Vláda ČR žádá propuštění preventivně zadržených osob a žádá, aby nebyly vystavovány lidsky nedůstojnému zacházení.
Vláda ČR žádá vládu ČLR, aby umožnila svobodný přístup k objektivním informacím o tom, co se v Tibetu děje. Nezbytným krokem k naplnění tohoto cíle je umožnění přístupu zástupců nezávislých médií do oblasti a zrušení cenzury na informace.
Vláda ČR apeluje na vládu Čínské lidové republiky, aby po vypršení “ultimáta“ nepřistoupila k násilnému řešení situace a řešila ji dialogem, ke kterému je žádoucí přizvat i Jeho Svatost dalajlámu.
Tiskový odbor Úřadu vlády ČR
Statement of the Government of the Czech Republic on the current situation in Tibet
17th March, 2008
The Government of the Czech Republic and the Czech public traditionally place a high emphasis on the protection of human rights, fundamental human freedoms, and the preservation of cultural and religious heritages worldwide. Therefore the Government of the Czech Republic is observing the situation in Tibet, which has claimed many lives and caused many injuries, with deep concern. The Government denounces the violence against those who have been coming to freely express their opinion and demands that the violence be stopped immediately.
The Government of the Czech Republic demands that the non-violent protestors arrested be released and that they not be exposed to humanly undignified treatment.
The Government of the Czech Republic is asking the Government of the People's Republic of China to allow free access to objective information on the situation in Tibet. Most crucial to reaching this aim is allowing representatives of independent media into the area and discontinuing the censorship of information.
The Government of the Czech Republic appeals to the Government of the People's Republic of China, that it not resort to a violent solution of the situation after the end of the (Monday's) "ultimatum", but that it be solved through dialogue in which it is desirable to invite H.H. Dalai Lama.
Press Office of The Government of the Czech Republic
Unofficial translation according to the original text at http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=32785
***
Text přeložen podle české verze uveřejněné na stránkách vlády ČR: http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=32785
Prohlášení vlády České republiky k aktuální situaci v Tibetu 17.3.2008
Vláda ČR a česká veřejnost tradičně kladou velký důraz na ochranu lidských práv, základních svobod a na ochranu kulturního a náboženského dědictví v celém světě. Vláda ČR proto sleduje události v Tibetu, které si vyžádaly řadu zraněných a obětí na životech, s hlubokým znepokojením. Vláda odsuzuje násilí na demonstrantech, kteří přicházejí svobodně projevit svůj názor a žádá jeho okamžité zastavení.
Vláda ČR žádá propuštění preventivně zadržených osob a žádá, aby nebyly vystavovány lidsky nedůstojnému zacházení.
Vláda ČR žádá vládu ČLR, aby umožnila svobodný přístup k objektivním informacím o tom, co se v Tibetu děje. Nezbytným krokem k naplnění tohoto cíle je umožnění přístupu zástupců nezávislých médií do oblasti a zrušení cenzury na informace.
Vláda ČR apeluje na vládu Čínské lidové republiky, aby po vypršení “ultimáta“ nepřistoupila k násilnému řešení situace a řešila ji dialogem, ke kterému je žádoucí přizvat i Jeho Svatost dalajlámu.
Tiskový odbor Úřadu vlády ČR
16. března 2008
Tiskové prohlášení Ministerstva zahraničních věcí ČR (16.3.2008) - překlad do aj
Neoficiální překlad tiskové zprávy Ministerstva zahraničí ČR do anglického jazyka - uveřejněn na: http://www.tibet.ca/en/newsroom/wtn/1139
Czech Republic's Foreign Minister Karel Schwarzenberg Press Release
"It is with deep concern we are observing the news about the current development of the situation in Tibet, which has claimed many lives and caused many injuries. We denounce the violence against those who want to freely express their opinion. "Solution through force only leads to further setbacks of the situation and we therefore call for the uttermost restraint," said the Czech Republic's Foreign Minister Karel Schwarzenberg.
We are convinced that one part of the solution is free access to objective information about what is happening in Tibet. It is therefore a crucial step to release the flow of information from Tibet and to allow access to representatives of independent media into the area. According to our opinion, this is not only in the interest of the international public, but also of the People's Republic of China and Tibetans themselves.
The government of the Czech Republic and the Czech public traditionally place a high emphasis on the protection of human rights, essential human freedoms, and the preservation of cultural and religious heritages worldwide, including Tibet. "These are universal values and thus impossible to resign them in Prague, or in Lhasa, and especially not during the year of holding the Olympic Games in Beijing," added the Czech Republic's Foreign Minister Karel Schwarzenberg."
March 16th, 2008 13:15
[This is an unofficial translation of the press release by Sandra Pikorova]
***
Přeloženo podle oficiální tiskové zprávy na: http://www.mzv.cz/
Tiskové prohlášení MZV ČR
S hlubokým znepokojením sledujeme zprávy o aktuálním vývoji v Tibetu, který si vyžádal řadu zraněných a obětí na životech. Odsuzujeme násilí na pokojných a neozbrojených demonstrantech, kteří chtějí svobodně vyjádřit svůj názor. „Řešení silou vede pouze k dalšímu zhoršení situace, proto vyzýváme k maximální zdrženlivosti,“ uvedl ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg.
Jsme přesvědčeni, že součástí řešení je svobodný přístup k objektivním informacím o tom, co se v Tibetu děje. Nezbytným krokem je proto okamžité uvolnění toku informací z Tibetu a umožnění přístupu zástupců nezávislých médií do oblasti. Podle našeho názoru je to v zájmu nejen mezinárodní veřejnosti, ale také vlády ČLR i samotných Tibeťanů. Vláda České republiky a česká veřejnost tradičně kladou velký důraz na ochranu lidských práv, základních svobod a na ochranu kulturního a náboženského dědictví v celém světě, včetně Tibetu. „Jsou to univerzální hodnoty, na něž nelze rezignovat v Praze, ani ve Lhase, a už vůbec ne v roce pořádání olympijských her v Pekingu,“ dodal ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg.
Czech Republic's Foreign Minister Karel Schwarzenberg Press Release
"It is with deep concern we are observing the news about the current development of the situation in Tibet, which has claimed many lives and caused many injuries. We denounce the violence against those who want to freely express their opinion. "Solution through force only leads to further setbacks of the situation and we therefore call for the uttermost restraint," said the Czech Republic's Foreign Minister Karel Schwarzenberg.
We are convinced that one part of the solution is free access to objective information about what is happening in Tibet. It is therefore a crucial step to release the flow of information from Tibet and to allow access to representatives of independent media into the area. According to our opinion, this is not only in the interest of the international public, but also of the People's Republic of China and Tibetans themselves.
The government of the Czech Republic and the Czech public traditionally place a high emphasis on the protection of human rights, essential human freedoms, and the preservation of cultural and religious heritages worldwide, including Tibet. "These are universal values and thus impossible to resign them in Prague, or in Lhasa, and especially not during the year of holding the Olympic Games in Beijing," added the Czech Republic's Foreign Minister Karel Schwarzenberg."
March 16th, 2008 13:15
[This is an unofficial translation of the press release by Sandra Pikorova]
***
Přeloženo podle oficiální tiskové zprávy na: http://www.mzv.cz/
Tiskové prohlášení MZV ČR
S hlubokým znepokojením sledujeme zprávy o aktuálním vývoji v Tibetu, který si vyžádal řadu zraněných a obětí na životech. Odsuzujeme násilí na pokojných a neozbrojených demonstrantech, kteří chtějí svobodně vyjádřit svůj názor. „Řešení silou vede pouze k dalšímu zhoršení situace, proto vyzýváme k maximální zdrženlivosti,“ uvedl ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg.
Jsme přesvědčeni, že součástí řešení je svobodný přístup k objektivním informacím o tom, co se v Tibetu děje. Nezbytným krokem je proto okamžité uvolnění toku informací z Tibetu a umožnění přístupu zástupců nezávislých médií do oblasti. Podle našeho názoru je to v zájmu nejen mezinárodní veřejnosti, ale také vlády ČLR i samotných Tibeťanů. Vláda České republiky a česká veřejnost tradičně kladou velký důraz na ochranu lidských práv, základních svobod a na ochranu kulturního a náboženského dědictví v celém světě, včetně Tibetu. „Jsou to univerzální hodnoty, na něž nelze rezignovat v Praze, ani ve Lhase, a už vůbec ne v roce pořádání olympijských her v Pekingu,“ dodal ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg.
14. března 2008
Tisková zpráva Jeho Svatosti dalajlámy (14.3.2008)
Jsem hluboce znepokojen situací v níž v těchto dnech vyústily původně pokojné protesty v mnoha částech Tibetu včetně Lhasy. Tyto protesty jsou projevem hluboce zakořeněné nespokojenosti tibetského lidu pod současnou vládou.
Jak jsem se vždy vyjadřoval, jednota a stabilita pod brutální silou je přinejlepším jen dočasné řešení. Není reálné očekávat jednotu a stabilitu pod takovou nadvládou a nenapomáhá tedy nalezení mírového a trvalého řešení.
Apeluji proto na čínské vedení, aby přestalo užívat násilí a přistoupilo k řešení dlouhodobé nespokojenosti Tibeťanů skrze dialog s nimi. Rovněž naléhám na své drahé Tibeťany, aby se neuchylovali k násilí.
14. března 2008
dalajláma
Přeloženo ze stránek: www.dalailama.com/news.216.htm
Aktivita na pomoc tibetským poutníkům zatčeným v Indii
Zdravím Vás všechny,
níže uvedené řádky jsou určené Vám a indické ambásadě. Obracím se na Vás s prosbou o podporu tibetských poutníků, kteří byli zatčeni a uvězněni 13.3. 2008 indickou vládou na své cestě do Tibetu.
Můžete je podpořit třemi způsoby:
1, Zasláním níže uvedeného emailu na indické velvyslanectví v Praze. Email: amboffice@india.cz (Vzor textu emailu je níže.)
2, Zavoláním na indické velvyslanectví. Telefonní číslo je: +420 257533490 nebo +420 257533461. (Navrhovaný obsah hovoru opět naleznete níže.)
3, Přeposláním tohoto emailu všem kontaktům ve Vašem adresáři.
Jedná se o mezinárodní aktivitu, více informací o ní naleznete na:
http://tibetanuprising.org/2008/03/13/take-action-for-the-marchers/
* * *
VZOR E-MAILU
Vaše excelence,
po dlouhou dobu jsem obdivoval/a šlechetnost Indie, která poskytovala útočiště tibetským exulantům. Nicméně teď jsem nucen/a protestovat proti Vašemu nedávnému rozhodnutí zastavit Pochod do Tibetu, návrat exulantů do jejich rodné země a odsouzení účastníků pochodu ke čtrnácti dnům vězení.
K mému požadavku, abyste s okamžitou platností propustili vězněné a dovolili jim pokračovat v pochodu Indií se připojují desetitíce zastánců Tibetu z celého světa. Pochod do Tibetu je mírový, inspirovaný vznešenou tradicí Mahátmy Gandího a indického lidu, která je tolik obdivována po celém světě. Zastavení pochodu vzbuzuje dojem, že Indie, největší demokracie světa, obětuje své principy kvůli tlaku ze strany čínské vlády, která se snaží očistit svou reputaci směřujíc tak k olympijským hrám v Pekingu.
Indické vládní orgány vydaly příkaz zamezit pochodu dne 10. března a obvinily účastníky pochodu z narušování veřejného pořádku a míru. Toto jednoduše není pravda. Tibetský lid prokázal svůj závazek k nenásilí již mnohokrát a tibetské hnutí je mezinárodně uznáváno jako jedno z nejvýznamnějších mírových hnutí všech dob. Tito poutníci prošli důsledným tréninkem v nenásilí a vyjádřili svou odevzdanost tomuto přístupu.
Tento nenásilný pochod není v rozporu s požadavkem, aby se Tibeťané neangažovali v protičínských aktivitách v Indii, je to jednoduše mírový pochod. Doufám tedy, že Indie podpoří tibetský lid v jejich spravedlivé věci a usnadní, spíše než zamezí, jejich cestu.
Děkuji Vám za Váš čas.
S úctou,
[VAŠE JMÉNO]
***
VZOR TELEFONÁTU
Telefonní čísla indické ambasády: +420 257533490 nebo +420 257533461
Dobrý den,
volám Vám ohledně nedávného zatčení a uvěznění 102 Tibeťanů, kteří se účastnili pochodu do Tibetu, návratu exulantů do jejich rodné země.
Dlouhou dobu jsem obdivoval/a šlechetnost Indie, která desetiletí poskytovala útočiště tibetským exulantům. Nicméně teď jsem velice znepokojen/a nedávným rozhodnutím indické vlády zastavit pochod do Tibetu a odsouzení 102 účastníků pochodu ke čtrnáctidennímu vězení.
Pochod do Tibetu je mírovou poutí, inspirovanou tradicí nenásilí Mahátmy Gándího a indického lidu, kterou já a mnoho dalších lidí po celém světě tolik obdivujeme.
Tento nenásilný pochod není v rozporu s požadavkem, aby se Tibeťané neangažovali v protičínských aktivitách v Indii, je to jednoduše mírový pochod. Pevně věřím, že velvyslanec Indie, pan Raghavan, bude apelovat na indickou vládu aby pochod podpořila, místo toho, aby mu zamezovala.
Děkuji Vám za Váš čas.
níže uvedené řádky jsou určené Vám a indické ambásadě. Obracím se na Vás s prosbou o podporu tibetských poutníků, kteří byli zatčeni a uvězněni 13.3. 2008 indickou vládou na své cestě do Tibetu.
Můžete je podpořit třemi způsoby:
1, Zasláním níže uvedeného emailu na indické velvyslanectví v Praze. Email: amboffice@india.cz (Vzor textu emailu je níže.)
2, Zavoláním na indické velvyslanectví. Telefonní číslo je: +420 257533490 nebo +420 257533461. (Navrhovaný obsah hovoru opět naleznete níže.)
3, Přeposláním tohoto emailu všem kontaktům ve Vašem adresáři.
Jedná se o mezinárodní aktivitu, více informací o ní naleznete na:
http://tibetanuprising.org/2008/03/13/take-action-for-the-marchers/
* * *
VZOR E-MAILU
Vaše excelence,
po dlouhou dobu jsem obdivoval/a šlechetnost Indie, která poskytovala útočiště tibetským exulantům. Nicméně teď jsem nucen/a protestovat proti Vašemu nedávnému rozhodnutí zastavit Pochod do Tibetu, návrat exulantů do jejich rodné země a odsouzení účastníků pochodu ke čtrnácti dnům vězení.
K mému požadavku, abyste s okamžitou platností propustili vězněné a dovolili jim pokračovat v pochodu Indií se připojují desetitíce zastánců Tibetu z celého světa. Pochod do Tibetu je mírový, inspirovaný vznešenou tradicí Mahátmy Gandího a indického lidu, která je tolik obdivována po celém světě. Zastavení pochodu vzbuzuje dojem, že Indie, největší demokracie světa, obětuje své principy kvůli tlaku ze strany čínské vlády, která se snaží očistit svou reputaci směřujíc tak k olympijským hrám v Pekingu.
Indické vládní orgány vydaly příkaz zamezit pochodu dne 10. března a obvinily účastníky pochodu z narušování veřejného pořádku a míru. Toto jednoduše není pravda. Tibetský lid prokázal svůj závazek k nenásilí již mnohokrát a tibetské hnutí je mezinárodně uznáváno jako jedno z nejvýznamnějších mírových hnutí všech dob. Tito poutníci prošli důsledným tréninkem v nenásilí a vyjádřili svou odevzdanost tomuto přístupu.
Tento nenásilný pochod není v rozporu s požadavkem, aby se Tibeťané neangažovali v protičínských aktivitách v Indii, je to jednoduše mírový pochod. Doufám tedy, že Indie podpoří tibetský lid v jejich spravedlivé věci a usnadní, spíše než zamezí, jejich cestu.
Děkuji Vám za Váš čas.
S úctou,
[VAŠE JMÉNO]
***
VZOR TELEFONÁTU
Telefonní čísla indické ambasády: +420 257533490 nebo +420 257533461
Dobrý den,
volám Vám ohledně nedávného zatčení a uvěznění 102 Tibeťanů, kteří se účastnili pochodu do Tibetu, návratu exulantů do jejich rodné země.
Dlouhou dobu jsem obdivoval/a šlechetnost Indie, která desetiletí poskytovala útočiště tibetským exulantům. Nicméně teď jsem velice znepokojen/a nedávným rozhodnutím indické vlády zastavit pochod do Tibetu a odsouzení 102 účastníků pochodu ke čtrnáctidennímu vězení.
Pochod do Tibetu je mírovou poutí, inspirovanou tradicí nenásilí Mahátmy Gándího a indického lidu, kterou já a mnoho dalších lidí po celém světě tolik obdivujeme.
Tento nenásilný pochod není v rozporu s požadavkem, aby se Tibeťané neangažovali v protičínských aktivitách v Indii, je to jednoduše mírový pochod. Pevně věřím, že velvyslanec Indie, pan Raghavan, bude apelovat na indickou vládu aby pochod podpořila, místo toho, aby mu zamezovala.
Děkuji Vám za Váš čas.
13. března 2008
Dopis zájemcům o překládání z angličtiny
Těší nás zájem všech, kteří chtějí překládat - zlepšit si tak angličtinu (snad i češtinu) a zároveň přispívat užitečné věci.
V současné době, jak jste jistě zaznamenali i v českých médiích, je situace v Tibetu velice vypjatá. Každý den mapujeme články, tiskové zprávy a prohlášení a překládáme je do češtiny. Česká média se totiž takovým zprávám příliš nevěnují.
Nejdříve Vám bude zaslán krátký text k přeložení, abychom viděli, jak si stojíte a na čem se dá ještě pracovat. Zájem o překládání je velký a textů k přeložení je mnoho, zpětně tedy obržíte korekturu Vámi přeloženého textu. (O text si piště emailem.)
Co se týče provedených úprav, můžeme je diskutovat přes Skype. Pokud nemáte Skype, můžete si ho zdarma stáhnout na stránkách www.skype.com . (Ještě budete potřebovat mikrofon, pokud ho nemáte, dá se přes Skype komunikovat i formou chatu.) Vaše překlady můžeme probírat každý den po šesté hodině večerní. Doporučuji však, abyste si dohodli čas emailem.
Pro profesionální překladatele, případně učitele:
Uvítáme Vaší spolupráci na korekturách a konzultacích překladů přes Skype. Oceníme, když o tomto programu řeknete Vašim studentům.
Ještě jednou děkujeme za Váš zájem.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)