31. prosince 2009

Reinkarnace se očekává v rodném místě dalajlamy

The New York Times
Autor: Edward Wong

Pil víno, dováděl se ženami a psal poezii oslavující pozemské slasti. Byl 6. dalajlamou, duchovním vůdcem Tibetu a převtělením Čenreziga, božstva, jež je ztělesněním soucitu.

O půlnoci se na tajné schůzky plížil z paláce Potala, v samotném srdci tibetského hlavního města Lhasy. V polovině své vlády se zřekl mnišských slibů. Před třemi stoletími byl unesen mongolskými válečníky, ve službách čínské dynastie Man-čchu, a jak praví pověst, ve věku 33 let v zajetí zemřel. Podle jiné se mu však podařilo se osvobodit, načež jako asketa putoval po tibetských zemích.

Legendy se vypráví o Tsangyang Gyamtsovi, mezi Tibeťany jedné z nejpopulárnějších historických postav a zároveň jedné z nejpestřejších z dlouhé řady dalajlamů. Jeho poezie ho v tibetské literatuře řadí mezi nejobrazotvornější autory.

V odlehlých končinách východního Himaláje působí záhada 6. dalajlamy mnohonásobně intenzivně. Narodil se v Urgellingu (tibetsky Ugjenlingu) vesnici v úrodných kopcích, které tvoří hranici mezi Bhútánem a Tibetskou autonomní oblastí. Převažuje zde národ Monpů, buddhistů, kteří mluví jazykem velmi blízským tibetštině. Monpové se ale vůči Tibeťanům v náhorních plošinách vymezují a považují se za svébytné etnikum.

Místo, které dva příběhy o životě 6. dalajlamy označily za jeho domov, bylo již před staletími přeměněno ve svatyni pro poutníky. U hlavního oltáře plápolí svíčky a před svatyní zdobí obrovský strom motlitební praporky.

„On je skutečným Monpou, jediným Monpou, který byl kdy dalajlamou,“ říká Jamparema, šedesátiletá shrbená žena v pruhovaných červených šatech, a z bronzových pohárků na svíčky vylévá u oltáře olej. O svatyni se podle svých slov stará už od svého mládí.

Právě skutečnost, že 6. dalajlama pocházel z této oblasti nazývané Tawang, je jedním z důvodů, které Čína uvádí jako argument pro to, že Tawang je součástí Tibetu, a tedy součástí Číny. Indičtí představitelé však tvrdí, že oblast byla Tibetem postoupena Indii, v té době pod správou Británie, v tzv. Deklaraci ze Šimly podepsané roku 1914.

Protože byl Tawang místem narození 6. dalajlamy někteří místní obyvatelé tvrdí, že je možné, že by se příští dalajlama mohl narodit právě tady. Současný 14. dalajlama, který v roce 1959 uprchl do indického exilu a na útěku Tawangem prošel, se opakovaně vyjádřil, že je dosti pravděpodobné, že se jeho další reinkarnace narodí mimo Číňany ovládaný Tibet.

Zdejší svatyně je vyzdobena tradičními malbami, thangkami, které zobrazují téměř všech 14 dalajlamů. V přízemí se nachází devět bílých stúp, údajně pozůstatky domu příbuzných 6. dalajlamy.

Co se samotného 6. dalajlamy týče, je zde malá dřevěná skříňka ve které je uložen kámen do něhož je vytlačený otisk chodidla. Má se za to, že patří právě jemu, ačkoliv dalajlama odsud odešel ve třech letech a nikdy se sem už nevrátil.

V rozlehlém klášteře Tawang, který se nachází ve výšce přes 3 tisíce metrů nad mořem, je malé muzeum v němž je vystaven tyrkysový náhrdelník a další drahé kameny, které, má se za to, patřily matce 6. dalajlamy.

Před dávnými časy sem přišel správce kláštera Tawang, aby shromáždil majetek dalajlamovy rodiny. Měl strach, že by se jich mohli zmocnit tibetští úředníci ze Lhasy, vypráví Gombu Tserig, sedmdesátiletý správce muzea.

„Tibetská vláda mohla ze Lhasy vyslat posla, aby všechno odnesl,“ popisuje Gombu. „Proto jsme to všechno sesbírali. Botu jeho matky si už posel mezitím stačil odnést.“

Podle finální verze autobiografie „Tajné poklady a skryté životy“ oxfordského tibetologa Michaela Arise měl 6. dalajlama se Lhasou velmi komplikovaný vztah. Aris, který zemřel v roce 1999, byl manželem Do Aun Schan Su Ťij, vůdkyně barmské opozice.

„Jen steží nalezneme v tibetské a himalajské historii postavu tak záhadnou a nepostižitelnou jako byl 6. dalajlama,“ napsal ve své knize Aris.


Cesta 6. dalajlamy ke lhasskému trůnu byla vskutku netradiční. Jeho předchůdci se jako prvnímu vůdci vůbec poprvé od pádu ranného Tibetského císařství v 9. století podařilo sjednotit celý Tibet pod jeden rozlehlý stát. 5. dalajlama zemřel v roce 1682 a jeho reinkarnace byla rozpoznána o rok později v Tawangu.

Smrt 5. dalajlamy byla ovšem držena dalších 15 let v tajnosti na příkaz hlávního regenta Sangyeho Gyamtsa. Dalajlamovi podobný mnich dokonce žil v jeho residenci a zastupoval ho při návštěvách mongolských vůdců, při nichž maskoval svoji tvář stínítkem z koňských žíní.

Jakmile byl 6. dalajlama rozpoznán skupinou mnichů pověřenou jeho vyhledáním, byl společně se svojí rodinou převezen přes Himaláj do odlehlého města jménem Tsona, kde žil dalších 12 let v podstatě v jakémsi domácím vězení. To všechno protože smrt jeho předchůdce byla držena pod rouškou tajemství. Chlapec zde studoval buddhistické texty v přísné izolaci od okolního světa, dokonce i na návštěvy jeho příbuzných byly přísně kontrolovány.

V roce 1697, když byl konečně ve věku 14 let korunován, byl 6. dalajlama najednou postaven před zraky celého Tibetu, což bylo něco, na co jej jeho dětství prožité v izolaci nemohlo připravit.

Dalajlama odmítl veškeré výsady vyplývající ze svého titulu jako zřeknutí se mnišských slibů, nošení šperků a dlouhých vlasů.

Gray Tutle, profesor moderních tibetských studií na Kolumbijské univerzitě, v rozhovoru uvedl, že kdyby se 6. dalajlama soustředil na vládnutí, mohl zhodnotit úspěchy svého předchůdce a vybudovat z Tibetu silný stát, který byl schopen odolat čínské expanzi.

„Právě v tomto mohl 6. dalajlama sehrát velmi významnou úlohu, protože na to ale nebyl připraven a nebyl jako dalajlama vychován, začal se raději věnovat mnoha jiným aktivitám,“ vysvětluje profesor Tuttle. „Přesto jej ale Tibeťané uznávali, milovali jeho poezii.“

I v dnešní době, a dokonce i na Západě, vzbuzuje jeho poezie zájem čtenářského publika. Literární časopis The Harvard Advocate loni zveřejnil výběr z jeho díla v překladu Nathana Hilla a Toby Fee. Pravděpodobně nejznámější je úvodní báseň:

Nad štítem hory na východě
vyšla bílá luna jasná
tvář její nevinná
ke mně se přivrátila, mysl mou obrátila.

Amglická verze tohoto článku byla zveřejněna v tištěném vydání The New York Times 26. srpna 2009 na stránce A7 pod názvem "Waiting for Reincarnation at a Spiritual Birthplace".

28. prosince 2009

Čína, konec šedesátiletého cyklu

Ohlédneme-li se nazpět k samým počátkům dlouhé historie Číny, zjistíme, že šedesát let představuje v čínském kalendáři ucelený cyklus, tedy, že každé šedesátiletí představuje začátek nového kalendáře.

Šedesát let stará Čínská lidová republika (ČLR) je tedy vskutku na konci jednoho cyklu.

Čína vstupuje do nového cyklu v době, kdy není zcela jasné, jakým způsobem si zajistí svoji další existenci. Bude i nadále postavena na systému, který propůjčuje diktát moci komunistické straně nebo umožní vznik opozice a rozvoj osobní svobody?

K „demaoizaci“ v rámci čínského politického systému však zatím nedošlo.

Stálá přítomnost zakladatele ČLR, Mao Ce-tunga, je i nadále, a to více než kdykoli předtím, jedním z legitimních zdrojů moci současných čínských politikých vůdců.

K šedesátiletému výročí založení republiky, byl na počest Mao Ce-tunga dokonce natočen film.

Jeho portrét a mauzoleum jsou stále umístěny v samotném srdci Číny na náměstí Nebeského klidu.

„Buďme ostražití!“ bylo jedno z oblíbených hesel prezidenta Maa až do konce jeho života v roce 1976.

Systém byl postaven na koceptu třídního boje vedoucího ke stihomamu vnitřního nepřítele, kterého se je třeba zbavit za jakýchkoli okolností.

Na počátku 50. let vyhlásili Číňané boj proti buržoazii, kapitalistům a vlastníkům půdy.

Na konci 50. let se zase terčem stala pravice, tedy intelektuální elita země.

V průbehu 60. let vyburcoval prezident Mao mládež a spustil Kulturní revoluci.

Koncem 70. let došlo k menší změně ve strategii, když Maův nástupce vyvolal bleskovou válku proti Vietnamu, aby udržel národní soudržnost v době nejchoulostivějšího přechodu, jaký tato obrovská země kdy zažila.

Strana přiměla lidi k tomu, aby se na příštích 30 let vzdali představy zisku.

Systém rovnostářství a plánovaného hospodářství byl najednou na zhroucení, čímž se otevřely dveře soukromé iniciativě.

I přesto však bylo nezbytné udržet pohromadě monopol čínské komunistické strany.

Tento těžký úkol byl zrealizován geniálně, protože přesně o třicet let později se rychlost hospodářského růstu stala jediným legitimním zdrojem moci režimu, který byl jinak zahnán do rohu.

Stát teď brání zájmy vlastníků a snaží se dohlížet na to, aby sociální konflikty nevedly ke vzniku nezávislých odborů, což by mohlo mít za následek pád režimu.

Znovuobnovení třídního boje by v současné situaci vyvolalo takový zmatek, že je možnost naprosto nepřípustná.

Od událostí 11. září 2001 převládl namísto toho boj proti terorismu a jeho čínská alternativa národnostní separatismus.

Co by mohlo být „příhodnější“, za nedostatku jakékoli konstruktivní ideologie, než odsoudit „pokrytecké intriky“ dalajlamy a dostat tak Tibet znovu pod kontrolu, nebo černou ruku Rebiji Kadírové, známé ujgurské exulantky, a objasnit tak násilí, které propuklo v Sin-ťiangu loni v červenci?

Etnické menšiny v okrajových částech Číny hrají nyní roli katalyzátorů čínského vlastenectví, které je čím dál tím více nestálé.

Takže celý svět mohl být u toho (prostřednictvím videí), když v březnu 2008 tanky a armáda obsadily Lhasu, a letos v létě, kdy došlo k etnickému pouličnímu násilí v Urumči, při kterém zemřelo téměř dvě stě Hanů i Ujgurů a více než sedm tisíc lidí bylo podle oficiálních záznamů zraněno.

Je jasné, že současný politický systém dosahuje konce svých možností a v Číně se nachází mnoho čínských intelektuálů, bývalých stranických funkcionářů, odpůrců, bojovníků za lidská práva – aktivních nebo uvězněných, kteří režimu odporují. Nedemokratická Čína se stala hrozbou pro své obyvatele i pro celý svět.

Vzhledem k neschopnosti brát v úvahu místní, oblastní nebo mezinárodní požadavky, je reakce režimu závislá na síle, ne dialogu, což působí jen další odpor a frustraci, a vede k dašímu násilí.

Odpovědné federální zřízení by umožnilo Hanům (92% populace) a menšinám skutečnou autonomii, která není v současnosti možná.

Čínští intelektuálové jako Jen Ťia-čchi a Wang Li-siung již takové řešení navrhují přes deset let.

Velvyslanci dalajlamy rovněž písemně žádají o zavedení skutečné samosprávy pro všechny Tibeťany, jejich návrhy nicméně čínská vláda zcela zamítla.

Od masakru v Sin-ťiangu se však v Číně ozývají ojedinělé hlasy, které připouští, že mírové řešení formou dialogu, které zastává dalajlama, by bylo nepochybně mnohem lepší než násilí, k nemuž dochází, když se zlost mezi Číňany a etnickými menšinami, ponechanými stranou ekonomického rozvoje, vystupňuje a propukne v etnické potyčky.

Byl-li první šedesátiletý cyklus Čínské komunistické strany započat vojenskou silou, není snad pravděpodobné, že strana o moc přijde stejným způsobem?

Takový vývoj je předpokládán málokdy, není však zcela nepravděpobný.

Autoři:
Marie Holzman, sinolog, autor mnoha děl o současné Číně
a Vincent Metten, ředitel evropské pobočky Mezinárodní kampaně za Tibet

Zveřejněno 1.10. 2009 v Le Soir: Chine, la fin d’un cycle

25. listopadu 2009

Paldän Gjaccho se chystá do Prahy na českou premiéru dokumentárního filmu Oheň pod sněhem

TATO AKCE BYLA ZRUŠENA KVŮLI PROBLÉMŮM SPOJENÝM S UDĚLENÝM VÍZA NAŠEMU HOSTOVI. DĚKUJEME ZA VÁŠ ZÁJEM A POMOC A TĚŠÍME SE NA SPOLUPRÁCI PŘI DALŠÍCH AKCÍCH.

Paldan Gjaccho, autor knihy Oheň pod sněhem, která vyšla i v češtině (v nakladatelství Volvox Globator v roce 1998), se chystá navštívit Evropu u příležitosti premiéry dokumentárního filmu natočeného podle jeho knihy.

Film se bude promítat v Praze 9. prosince 2009.

Pokud se chcete na promítání dokumentu a návštěvě Paldana Gjaccha v ČR jakkoliv podílet, kontaktujte nás. (viz "Jak můžete pomoci?" níže.)

Máte-li zájem o bližší informace, kontaktujte tibetcesky@gmail.com.


Paldän Gjaccho
se narodil v Tibetu v roce 1933. Ve svých 18ti letech se stal ordinovaným mnichem v klášteře Drepung. V roce 1959 byl spolu s tisícovkami dalších Tibeťanů zatčen čínskou komunistickou armádou. Za “trestné činy” účasti na pokojném protestu a odmítnutí se zříci svého učitele byl odsouzen k nuceným pracem a dalších 33 let strávil ve vězení. Hladověl, byl podroben různým formám mučení, které ho měly donutit přijmout komunistickou ideologii. Za čínské okupace byl svědkem devastace svého národa a kultury, vysídlovaní, věznění a zabíjení svých učitelů, přátel a rodiny.
Paldän byl propuštěn z neslavně proslulého lhasského vězení Drapči v roce 1992. Krátce poté podnikl nebezpečnou cestu pěšky do Indie. Paldän Gjaccho je druhým nejdéle vězněným politickým vězněm v Tibetu. Od roku 1992 zasvětil Päldan svůj život uveřejňování brutality čínských okupantů, zvláště při zacházení s politickými vězni. Paldän cestuje a promlouvá k lidem po celém světě. V roce 1995 svědčil v Ženevě před Komisí pro lidská práva OSN, jako svědek vypovídal take před americkým Kongresem o porušování lidských práv a násilí, kterým prošel. Splnil se mu tak sen, že jednoho dne se svět dozví o čínských mučících technikách a podmínkách vězňů v Tibetu. Přes všechny útrapy zůstala Paldänova mysl nezlomná. To, že k Číňanům necítí nenávist připisuje své buddhistické praxi a zákonistem karmy.

Oheň pod sněhem
Svědectví tibetského vězně


Na radu Jeho Svatosti dalajlamy, který je autorem předmluvy, napsal Paldän Gjaccho o svém životě knihu. Jedná se o unikátní výpověd o lidském utrpení na pozadí brutálního ničení tradic a kultury Tibetu za čínské invaze a okupace. Ve své výpovědi Paldän popisuje čínský penitenciární systém a kruté mučení, kterým prošel on a jeho spoluvězni. Paldänův příběh, stejně jako příběh mnoha dalších Tibeťanů, je ukázkou síly lidského ducha tváří v tvář nepředstavitelnému utrpení.

Kniha byla v roce 1997 přeložena do angličtiny a v roce 1998 ji vydalo nakladelství Volvox Globator i v češkém jazyce.


Oheň pod sněhem: mysl tibetského mnicha, nezlomená 33 lety mučení
režie: Makoto Sasa

Na základě knihy Oheň pod sněhem byl v roce 2008 natočen stejnojmenný dokumentární film. Snímek přibližuje Paldänovy vzpomínky z minulosti a jejich vliv na jeho současný život aktivisty v exilu. I přes dalajlamův požadavek pouhé autonomie pro Tibet, existuje mezi Tibeťany početná skupina těch, kteří pro svou zemi požadují úplnou nezávislost. V rozhovorech s Paldänem je divákovi přiblížena pluralita politických názorů tibetské exilové komunity. V roce 2008 držel Paldän hladovku na protest proti konání olympijských her v Pekingu a ve snaze přilákat pozornost médií k porušování lidských práv v Tibetu. Setkání s viceprezidentem olympijského výboru, který se snaží vyjednat ukončení protestu, odhaluje zákulisní politiku olympijských her. Hladovkáři naráží na krutou realitu, ekonomické zájmy mají před lidskými právy přednost. I přes tvrdé životní zkoušky zůstává seštasedmdesátiletý Paldän nezlomný a je tak inspirací lidem po celém světě.




"Oheň pod sněhem: mysl tibetského mnicha, nezlomená 33 lety mučení" - ukázka z filmu



Jak můžete pomoci?

• sponzorským darem
• poskytnutím prostoru ke konání akce
• zajištěním či částečnou výpomocí s propagací akce
• přeložením titulek
• věnováním auta a řidiče či přivezením a odvezením Paldäna Gjaccha z Vídně do Prahy, atd.

Odkazy

Oficiální stránky filmu (v angličtině).

20. listopadu 2009

Společný dopis evropských protibetských organizací švédskému premiérovi Reinfeldtovi

Vážený pane premiére,

obracíme se na Vás jako představitelé protibetských organizací a asociací v zemích Evropské Unie. Vyzýváme Vás, abyste se zasadil o to, aby se Tibet stal součástí programu skutečného a na výsledky orientovaného jednání během sumitu Čína-EU v Nanjingu na konci listopadu.

Naléháme na Vás, abyste se během sumitu, a zvláště pak při setkání s čínským premiérem Wenem Ťia-paem, odhodlali k více než jen obecným prohlášením podpory Tibetu a napomohli tak skutečnému posunu ke spravedlivému a trvalému řešení situace tibetského národa.

V duchu prohlášení prezidentsví EU z 29. října odsuzujícího nedávné popravy dvou Tibeťanů ve Lhase, k nimž došlo na základě procesů, které ani v nejmenším neodpovídaly mezinárodní soudním měřítkům, na Vás naléháme, abyste vyzvali Čínu k okamžitému zastavení poprav dalších Tibeťanů, zmírnění odložených trestů smrti a potvrzení místa pobytu a stavu Tenzina Phuntsoka, Kangtsuka a Penkyi, třech Tibeťanů, kteří byli odsouzeni k nyní odloženému trestu smrti začátkem toho roku.

Žádáme, aby výsledky jednání na sumitu Čína-EU zahrnovaly konkrétní posun v následujících bodech:

• propuštění Dhondupa Wangčhena, tibetského filmaře, který je vyslýchán v utajení za to, že v rámci práva na svobodu projevu a natočil rozhovory s Tibeťany v Tibetu,

• zastavení nátlakových opatření a přesídlování tibetských nomádů z vysokohorských pastvin na Tibetské náhorní plošině, a návrácení správcovství tohoto území tibetským nomádům,

• odstranění diskriminačních cestovních omezení obojího, cest do Tibetu a uvnitř Tibetu, pro turisty, novináře, diplomaty, a Tibeťany cestující v rámci Čínské lidové republiky nebo do zahraničí (včetně obtíží spojených s vydáváním pasů)

• umožnění setkání s Gendünem Čhökji Ňimou, 11. pančenlamou (který byl v roce 1995 unesen čínskou vládou) a zjištění jeho zdravotního stavu a místa jeho pobytu.

Dále žádáme, abyste jako vyjádření podpory dodržování lidských práv v Číne a Tibetu zavedli zvláštní tibetskou sekci v rámci Delegace Evropské komise do Číny.

Lidé v evropských zemích dávají důsledně najevo nesmírnou podporu pro Tibet a Vy nacházíte v jedinečné pozici, přeměnit tuto podporu v konkrétní činy, které by mohli změnit dějiny 6 milionů Tibeťanů a být předzvěstí toho, že nenásilí může zvýtězit nad násilím a útlakem.

Těšíme se na zprávy o posunu v jednání během sumitu Čína-EU.

S úctou,
Alison Reynolds
(Výkonná ředitelka Mezinárodní sítě protibetských organizací)

společně s 75 členskými organizacemi sídlícími v Evropě (včetně Tibetu česky)

4. listopadu 2009

Zpěvy a motlitby tibetských mnichů na CD nebo MP3

Klášter Tašilhünpo
Posvátná instrumentální hudba

Vydalo: OgreOgress productions
Veškerý výtěžek jde na podporu tohoto kláštera.

Poslechnout ukázky nebo objednat jednotlivé skladby či celé CD ve formátu mp3 si můžete na stránkách CD Baby nebo Amazon.
CD si u nás můžete objednat emailem. Cena za kus je 300,-Kč (včetně poštovného). Více informací o tomto způsobu objednávky naleznete níže.


Klášter Tašilhünpo
Posvátné motlitby za Jeho Svatost dalajlamu a pančhenlamu


Vydalo: OgreOgress productions
Veškerý výtěžek jde na podporu tohoto kláštera.

Poslechnout ukázky nebo objednat jednotlivé skladby či celé CD ve formátu mp3 si můžete na stránkách CD Baby nebo Amazon.
CD si u nás můžete objednat emailem. Cena za kus je 300,-Kč (včetně poštovného). Více informací o tomto způsobu objednávky naleznete níže.


Klášterní tantrická univerzita Gjüme
Hlasy buddhismu


Vydalo: OgreOgress productions
Veškerý výtěžek jde na podporu tohoto kláštera.

Poslechnout ukázky nebo objednat jednotlivé skladby či celé CD ve formátu mp3 si můžete na stránkách CD Baby nebo Amazon.com.
CD si u nás můžete objednat emailem. Cena za kus je 300,-Kč (včetně poštovného). Více informací o tomto způsobu objednávky naleznete níže.


Tantrický klášter Gjüme
Tantrické zpěvy


Vydalo: OgreOgress productions
Veškerý výtěžek jde na podporu tohoto kláštera.

Poslechnout ukázky nebo objednat jednotlivé skladby či celé CD ve formátu mp3 si můžete na stránkách CD Baby nebo Amazon.
CD je momentálně vyprodáno, zakoupit si ho můžete pouze ve formátu mp3.


Klášter Drepung Tehor Khangtsen
Motlitby z kláštera Drepung Tehor Khangtsen (turné 2000)


Vydalo: OgreOgress productions
Veškerý výtěžek jde na podporu tohoto kláštera.

Poslechnout ukázky nebo objednat jednotlivé skladby či celé CD ve formátu mp3 si můžete na stránkách CD Baby nebo Amazon.
CD si u nás můžete objednat emailem. Cena za kus je 300,-Kč (včetně poštovného). Více informací o tomto způsobu objednávky naleznete níže.


Tantrická univerzita Gjüto
Vzpomínkové zpěvy z roku 2000


Vydalo: OgreOgress productions
Veškerý výtěžek jde na podporu tohoto kláštera.

Poslechnout ukázky nebo objednat jednotlivé skladby či celé CD ve formátu mp3 si můžete na stránkách CD Baby nebo Amazon.
CD si u nás můžete objednat emailem. Cena za kus je 300,-Kč (včetně poštovného). Více informací o tomto způsobu objednávky naleznete níže.


Emailová objednávka CD

Platbu lze provést kreditní kartou přes internetový portál PayPal na emailovou adresu vydavatelství OgreOgress (glenn@ogreogress.com). Částku uvádějte 300,- Kč nebo 18 USD za jedno CD.

Objednávka bude doručena od jednoho do dvou týdnů po zaplacení. Objednávku není možné po zaplacení stornovat.

V případě objednávky nad 20 kusů poskytujeme množstevní slevu.

1. listopadu 2009

Čína vyhrožuje Španělsku kvůli soudním procesům ohledně Tibetu. Soudce oznámil, že případy budou rožšířeny o střílení v Nangpě.

Čínská vláda novém písemném prohlášení zamítla justiční požadavek na svědectví čínských úředníků u soudu v Madridu a požádala španělskou vládu, aby zabránila bezprecedentnímu vyšetřování španělského Nejvyššího soudu ve věci zločinů spáchaných na tibetském lidu, které označila za „lživý soudní proces“. Dopis je první písemnou odpovědí čínských vládních představitelů od doby, kdy španělský Nejvyšší soud přijal dvě žaloby týkající se Tibetu. Stalo se tak v souladu s principem univerzální jurisdikce, tedy doktríny, která umožňuje stíhat zločiny jako mučení, terorismus, genocida a zločiny proti lidskosti, a to bez ohledu na to, kde byly spáchány.

Španělský soudce Santiago Pedraz 5. května letošního roku informoval čínské ministerstvo spravedlnosti o soudním příkazu španělského Nejvyššího soudu proti osmi vyšším státním úředníkům, včetně předsedy Komunistické strany Číny v Tibetské autonomní oblasti Čang Čching-liho, v souvislosti s tvrdými zákroky proti tibetskému disentu, ke kterým dochází od března 2008. Soudce požádal ministerstvo o povolení k výslechu obžalovaných v Číně, pokud by odmítli vypovídat před španělským soudem.

Soudní procesy související s Tibetem ohrozil 19. května španělský Kongres, když schválil rezoluci omezující pravomoce soudců na případy u kterých je zřetelná spojitost se Španělskem.

Navzdory nařízení a nepřetržitému tlaku čínské strany soudce Pedraz nedávno oznámil rozšíření jednoho z případů o vyšetřování střílení v himalájském sedle Nangpa, k němuž došlo v září 2006, a při němž byla čínskou pohraniční hlídkou zastřelena sedmnáctiletá mniška Kelsang Namtso, když se při útěku do exilu pokusila překročit hranice Tibetu.

Incident byl zjevně posouzen jako zločin proti lidskosti. 14. července soudce Pedraz opětovně požádal indickou vládu o povolení k cestě do Indie za účelem výslechnutí tibetských svědků. Americký horolezec Luiz Benitez, byl u toho, když byla Kelsang Namtso smrtelně postřelena, když se spolu s dalšími mniškami, mnichy a dětmi pokoušela uprchnout z Tibetu přes himalájské sedlo Nangpa, a 17. července proto svědčil před španělským Nejvyšším soudem.

Písemná prohlášení Číny

Čínská ambasáda ve Španělsku ve svém dopise zaslaném 16. června španělskému Ministerstvu zahraničních věcí, jehož kopii obdržel i španělský Výbor pro Tibet (CAT) a Mezinárodní kampaň za Tibet (ICT), píše: „Přijetí vykonstruovaného soudního procesu španělským Nejvyšším sudem je porušením základních principů soudních pravomocí státu a imunity daných mezinárodním právem a vybočuje z Dohody o soudní spolupráci v trestněprávních záležitostech mezi Španělskem a Čínou. Čínská strana rozhodně odmítá jakékoli žádosti o spolupráci v tomto procesu a požaduje, aby Španělsko převzalo zodpovědnost vyplývající z mezinárodního práva a přijalo okamžitá a efektivní opatření zabraňující porušování Dohody o soudní spolupráci v trestněprávních záležitostech mezi Španělskem a Čínou a co nejdříve zmíněný soudní proces ukončilo.“

Podle jistých zdrojů v Madridu, zástupce čínské ambasády v rozhovoru se španělskými úředníky uvedl, že pokud se soudce Santiago Pedraz pokusí Čínu navštívit, bude zatčen.

Čínská ambasáda v Madridu také v dopise ze 16. června zamítla žádost španělského ministerstva spravedlnosti o poskytnutnutí právní pomoci, vyzývající čínské úředníky k podání svědectví, s tím, že Čína „rozhodně odmítá jakékoli žádosti o soudní spolupráci vztahující se k tomuto případu.“

Žaloba zabývající se obdobím od roku 2006, a zvláště pak tvrdými zásahy k nimž dochází od března 2008, byla iniciován španělským Výborem pro Tibetu (Comite de Apoyo al Tibet) a Nadací pro Tibet v Barceloně (Fundacion Casa Del Tibet, Barcelona), a přijata soudem pouze několik dní před zahájením olympijských her v Pekingu v srpnu 2008.

„Vzhledem k dobrým vztahům našich zemí věřím, že mé žádosti vyhovíte“, napsal soudce Pedraz v dopise čínský úřadům s odkazem na bilaterální Dohodu o soudní spolupráci uzavřenou v roce 2005. (Tento soudní dokument byl citován zpravodajskou agenturou AFP v květnu 2009.) Soudce se vyjádřil, že pokud by se obvinění ve stížnosti prokázala, naplnila by skutkovou podstatu zločinů proti lidskosti podle španělského a mezinárodního práva. „Tibetský národ by pak byl skupinou, která je zmiňovanými úřady pronásledována z politických, rasových, etnických, náboženských a jiných důvodů, které mezinárodní právo považuje za nepřijatelné,“ uvedla ve zprávě agentura AFP.

Šest vyšetřujících soudců španělského Nejvyššího soudu se v souladu s principem univerzální jurisdikce zabývá třinácti případy, kromě tibetských i těmi, které se udály v jiných zemích, například Rwandě nebo Iráku. Jeden z e soudců, Baltasar Garzón, vyšetřuje obvinění z mučení v americké věznici Guantánamo. Další z nich, soudce Pedraz, vyšetřovatel jednoho z tibetských případů, vydal mezinárodní zatykač na guatemalské úředníky podezřelé ze spáchání genocidy. Pokud by však rezoluce navržená španělským Kongresem byla přijata, což by se mohlo stát během týdnů či měsíců, španělští soudci by mohli vyšetřovat pouze případy týkající se španělských občanů nebo podezřelých přítomných na španělské půdě. Případy by také musely být odvolány, pokud by tytéž události byly vyšetřovány i v zemi, kde k nim mělo dojít.

Španělští právníci na tento postup ostře reagovali. Manuel Olle Sese, profesor trestního práva, vedoucí katedry lidských práv na univerzitě Antonio de Nebrija a prezident španělské Asociace pro lidská práva, několik dní po zveřejnění zprávy napsal: „Rozvoj a používání principu univerzální jurisdikce španělskými soudy je snad tím největším přispěním naší země mezinárodní komunitě v oblasti ochrany lidských práv. Avšak premisy mezinárodního práva jsou obcházeny státy, které chtějí zachovat nepřijatelnou úroveň beztrestnosti. Tyto státy nevyšetřují případy porušování lidských práv, anebo tak nečiní podle náležitých procedurálních standardů, staví se proti „vměšování“ světové justice, nepodepsaly statut Mezinárodního trestního soudu, a ani neakceptují jeho pravomoci. Tyto nedostatky nemohou však dopadat na oběti, které mají právo na spravedlnost a mezinárodní komunita je povinna jim ho zajistit. Vzhledem k absenci skutečně efektivního mezinárodního trestního soudu, princip univerzální jurisdikce, aplikovaný v jakékoli zemi, nejen ve Španělsku, je dnes povinným nástrojem pro postihování nejzávažnějších mezinárodních trestných činů, které ničí lidskou důstojnost.“ (list El Pais, 23. května)

Podle španělských právníků angažovaných v soudním procesu by nové nařízení španělského Kongresu ve věci univerzální jurisdikce mohlo být schváleno během několika týdnů. Jeho dopad, co se týče tibetských procesů, bude záviset na tom, zda bude nový zákon aplikován retroaktivně, tedy na procesy započaté před jeho přijetím, které zahrnují i případy týkající se terorismu, obchodu s drogami a rovněž zločinů proti lidskosti.

„Jeden z nejzávažnějších institucionalizovaných útoků na lidská práva“

Krátce po zveřejnění nového nařízení vydali prominentní španělští soudci, právní nezisková organizace pro prokuraturu (Union Progresista de Fiscales), přední akademici a lidskoprávní a právní organizace Manifest k právní reformě zavádějící omezení univerzální jurisdikce, ve kterém se uvádí: „Stávající uzákonění principu univerzální jurisdikce ve španělském právu a mezinárodních úmluvách jejichž je Španělsko součástí, umožňuje trestně stíhat nejzávažnější institucionalizované útoky na lidská práva, zvláště pak takové, jejichž účinné stíhání přímo v zemi, kde k nim došlo, je nemožné anebo vysoce nepravděpodobné, vzhledem k tomu, že se jedná o zločiny státní, a umožňuje vymáhat individuální trestní zodpovědnost pachatelů, a zabraňuje beztrestnosti těch, kteří páchají takovéto hrozivé zločiny. To vše zušlechťuje demokratickou povahu našeho právního systému a morální váhu naší země v rámci kolektivního závazku k ochraně lidských práv. Tento závazek je o to větší, neexistuje-li mezinárodní trestní soud, který by svoji jurisdikci vykonával efektivně.“

„Je vskutku alarmující, že se naši političtí představitelé shodli na omezení stávajícího práva na základě událostí, které mají vliv na světové mocnosti. Mohlo by se zdát, že potřeba omezit ochranu lidských práv vzniká pouze v souvislosti s mocnými národy.“

Celý text prohlášení z 2. června je k dispozici v angličtině a španělštině.

Manifesto podepsalo 98 organizací a 239 jednotlivců, seznam signatářů.

V otevřeném dopise španělskému premiérovi Jose Luisovi Rodriguezovi Zapaterovi zástupci koalice právních a lidskoprávních organizací, včetně Mezinárodní kampaně za Tibet, Centra pro ústavní práva v USA, a organizací v Guatemale, Argentině a Izraeli uvádějí: „Pokud bude navrhovaná úprava zákona přijata, budou to oběti nejzávažnějších trestných činů podle mezinárodního práva, jako jsou genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, kdo ponesou následky na celém světě. Přijetí navrhovaných změn zákona, který až doposud představoval milník v boji proti beztrestnosti těžkých mezinárodních zločinů, se mimo jiné stane zelenou pro potenciální pachatele takovýchto zločinů. Z tohoto důvodu nesmí Španělsko nechat diplomatické ohledy převážit nad vládou práva, potřebou trestní odpovědnosti a spravedlnosti.“

Zpráva Mezinárodní kampaně za Tibet (ICT), 20. srpna 2009

Kontakt:
Kate Saunders
Ředitelka tiskového oddělení, Mezinárodní kampaň pro Tibet (ICT)
Tel: +44 7947 138612
email: press(zavináč)savetibet.org

24. října 2009

Asociace tibetských novinářů vyzývá čínskou vládu, aby respektovala právo Tibeťanů na svobodu projevu

Asociace tibetských novinářů vyzývá účastníky sumitu agentury Nová Čína, aby vyzvaly čínskou vládu k respektování svobody tisku a projevu v Číně a Tibetu.

Dharamsala, 8. října 2009

Asociace tibetských novinářů apeluje na účastníky Světového sumitu o sdělovacích prostředcích, organizovaného čínskou vládní agenturou Nová Čína, aby si byli vědomi toho, že čínská komunistická strana staví na lži a propagandě. Žádáme účastníky, aby zmínili i takové záležitosti jako jsou cenzura a porušování svobody slova a projevu v Číně a v Tibetu.

Asociace tibetských novinářů věří, že sumit je jen zástěrkou, jak ovlivnit názor mezinárodních médií na Čínu, v níž se vždy potlačovaly názory stavící se do cesty autoritářství a vládě tyranie, a podkopávala se tak svoboda projevu.

12. srpna letošního roku byl zadržen 19tiletý tibetský mladík, Passang Norbu, za to, že na internetu vyhledával informace o tibetské nezávislosti, loňských tibetských protestech proti čínské nadvládě a fotografie dalajlámy. 81letý Tibeťan, Paljor Norbu, byl loni v říjnu odsouzen k sedmi letům vězení za tištění zakázané tibetské národní vlajky ve své tiskárně. Dále se vyskytlo i několik případů, kdy byli zatčeni a zadrženi tibetští spisovatelé jednoduše za to, že vyjádřili své mínění o čínské vládě.

Skutečná tvář čínské tolerance ke svobodě vyjadřování se ukázala na televizních obrazovkách minulý rok, když mniši ze lhaského Jokhangu otevřeně promluvili proti čínské vládě a vyjádřili svoji loajalitu k exilovému tibetskému duchovnímu, dalajlámovi, před zraky mezinárodních novinářů, kteří navštívili Tibet v rámci čínským státem sponzorované cesty.

1. října, jen několik dní před oslavami založení komunistické strany, byli novináři z japonské zpravodajské agentury Kyodo zbiti policií ve svém hotelovém pokoji a jejich laptopy byly zničeny. Objevily se zprávy o čínské cenzuře několika mezinárodních zpravodajských stránek a o virových a sotwarových útocích na počítače novinářů z předních mezinárodních zpravodajských agentur.

Tashi Wangchuk, prezident Asociace tibetských novinářů, vyjádřil své přesvědčení, že by tibetským novinářům v exilu mělo být dovoleno navštívit Tibet, aby mohli tamější situaci nezávisle vyšetřit. „Pokud jsou čínská tvrzení o stabilitě a prosperitě Tibetu pravdivá, měla by nám Čína dovolit Tibet navštívit a na vlastní oči se o tamější situaci přesvědčit.“

Mnoho tibeťanů použilo mobilní telefony k fotografování nebo filmování loňských tibetských protestů, aby o nich mohli informovat okolní svět. Vláda později uvalila přísnější omezení na internet, telefony a mobilní sítě, čím značně ztížila možnost ověřit zprávy o zadržovaných a mučených. Z tohoto důvodu existuje značný časový posun mezi tím, kdy se k nám informace dostávají a tím, kdy se události skutečně odehrály. Mnoho Tibeťanů skončilo ve vězení kvůli pouhému podezření z „vyzrazení státního tajemství“ světu a bylo označeno za „separatisty“.

Asociace tibetských novinářů vyzývá čínskou vládu, aby respektovala právo Tibeťanů na svobodu projevu, a aby novinářům, včetně těch tibetských, umožnila volný a svobodný přístup do země.

Kontaktní informace:
Tashi Wangchuk, (angličtina, tibetština: 0091-94180-54685)
Gurbum Gyal (čínština: 0091-98161-63986)

23. října 2009

Připojte se k odsouzení poprav Tibeťanů v Tibetu

Zdroje z Tibetu potvrdily, že tři Tibeťané, Lobsang Gyaltsen, Loyak, a Penkyi, byli 20. října 2009 popraveni ve Lhase za údajnou účast na prostestech v roce 2008. Jméno čtvrtého popraveného nebylo zatím potvrzeno.

Tyto vůbec první zprávy o popravách Tibeťanů od roku 2003 jsou předznamenáním a zároveň varovným signálem narůstající násilné kampaně čínské vlády snažící se tvrdě potrestat všechny Tibeťany, kteří se odváží postavit čínské nadvládě.

Pošlete prosím email prezidentovi Evropské unie, Frederiku Reinfeldtovi, a vyzvěte ho k okamžitému odsouzení tohoto činu, který je pouhou parodií spravedlnosti.

Email můžete odeslat ze stránek Studentů za svobodný Tibet. Pro přesměrování klikněte zde. Stránka je v angličtině. Je třeba vyplnit tyto údaje v levém sloupci (pořadí zachováno):

Email
Jméno
Příjmení
Adresa 1
Adresa 2
Stát/Provincie - nevyplňujte
Město
PSČ
Země: Czech Republic

Pro odeslání klikněte dole na "Send this message".

---
Text emailu prezidentovi EU

Předmět zprávy: Odsuďte prosím čínské popravy Tibeťanů

Se znepokojením se dozvídám o popravách třech Tibeťanů, Lobsanga Gyaltsena, Loyaka, and Penkyi čínskou vládou za jejich údajnou účast na březnových protestech v roce 2008. K těmto popravám došlo 20. října 2009 ve Lhase, tibetském hlavním městě. Existují zprávy o tom, že pravděpodoně došlo k další (čtvrté) popravě.

Tyto vůbec první zprávy o popravách Tibeťanů od roku 2003 jsou předznamenáním a zároveň varovným signálem narůstající násilné kampaně čínské vlády snažící se tvrdě potrestat, zastrašit a umlčet všechny Tibeťany, kteří se odváží protestovat proti čínské okupaci.

Lobsang Gyaltsen a Loyak byli původně odsouzeni k smrti 8. dubna 2009, což vyvolalo mezinárodní odezvu a byla zahájena kampaň proti vykonání jejich popravy. Indetita dvou dalších Tibeťanů nebyla zatím potvrzena, nicméně některé zdroje se domnívají, že se v jednom případě jednalo o Penkyi, asi dvacetiletou Tibeťanku, která byla podmínečně odsouzena k trestu smrti v dubnu 2009.

Obětem byla odepřena jejich základní zákonná práva a jejich proces nebyl vykonán v souladu s mezinárodními právními normami. Ve zprávě vydané v březnu 2009 lidskoprávní organizací Human Rights Watch se uvádí, že čínský soudní systém je "natolik zpolitizovaný, že předem vylučuje možnost spravedlivého procesu pro Tibeťany".

Je mi známo, že Evropská Unie se k těmto událostem ješte nevyjádřila. Vyzývám vás proto k okamžitému a jednoznačnému odsouzení tohoto činu, který je pouhou parodií spravedlnosti.

Dále Vás žádám o jasný a konkrétní čin, který přispěje k ukončení čínské násilné okupace Tibetu.

---

Zpráva o popravách se dostala i do českých médií. Přečíst si ji můžete zde.

9. října 2009

Čína dokončuje přesídlování tibetských nomádů

Washington, 28.08. 2009

Čínská vláda tento týden oznámila vystěhování 50ti tisíc tibetských nomádů z přírodní rezervace v rámci přesídlovacího programu, který byl zahájen v roce 2005. Peking tvrdí, že program má za úkol chránit ekosystém Čching-chajsko-tibetské náhorní plošiny. Tibetští aktivisté však obviňují čínskou vládu z likvidace prastaré nomádské kultury, která po staletí žila s přírodou v souladu.

Čínská vláda však tvrdí opak. Pokračující vysídlování tibetských nomádů v Čching-chajské provincii má prý zamezit dalšímu ničení přírodní rezervace stády pastevců.

Čína dále vysvětluje, že nadměrné spásání pastvin spolu se změnami klimatu vede k přeměně částí san-tiang-jüanské rezervace v poušť. V oblasti pramení tří největší asijské řeky: Žlutá řeka, Jang-ce a Mekong.

Rinčen Taši, který vyrůstal jako pastevec v této přírodní rezervaci, je dnes čínským analytikem lidskoprávní organizace Mezinárodní kampaň za Tibet (International Campaign for Tibet) se sídlem ve Washingtonu. Taši odmítá pekingskou kritiku nomádského životního stylu. „Tibetští nomádi žili v té oblasti v souladu s přírodou po tisíce let, generaci za generací. Právě oni jsou nejlepšími ochránci životního prostředí této oblasti,“ vysvětluje Taši.

Taši dále popisuje, jak pastevci přemisťují svá stáda od pastviny k pastvině podle střídajících se ročních období, aby předešli nadměrnému spásání. Pastýři jsou již od dětství vychováni k respektu přírodní rovnováhy.

Když byl Taši malé dítě, sbíral pestrobarevné kamínky a nosil si je domů jako hračky. Když to ale uviděl jeho dědeček, nařídil mu, aby je odnesl zpátky tam, kde je našel. „Můj dědeček byl pastýř. Nikdy nechodil do školy. Ale co se týče životního prostředí oné oblasti, můžu o něm říct, že by zasloužil doktorát,“ vypráví Taši.

Taši dodává, že globální oteplování je jedním z faktorů, které přispívají k problémům s životním prostředím v regionu. Největší škody ale páchají rozvojové programy čínské vlády, mezi které patří těžba a budování železničních tratí.

Čínská státní média poskytla informace o tom, že vláda nechala v san-tiang-jüanském regionu postavit na 86 nových komunit, v nichž ubytovala téměř 50 tisíc pastevců.

Média citují vládního enviromentalistu Li Siao-nana, který uvádí, že úřady nomádům pomohly se přizpůsobit usedlému životu tím, že jim poskytly rekvalifikaci, půjčky a školy. Li uvedl, že průměrný roční příjem vesničanů za minulý rok se zvýšil na 300 dolarů, což je dvojnásobek toho, co si mohli vydělat jako nomádi.

Lidskoprávní aktivista John Isom z kalifornského centra Tibet Justice nicméně oponuje tím, že pastýři jsou ve srovnání s většinou Číňanů chudí i nadále. Isom dále viní Peking z toho, že nomády nutí spoléhat se na státní dávky, čímž je připravuje o ekonomickou nezávislost.

„Přemísťovat lidi a tím je připravovat o životní styl, kterým si po tisíciletí zajišťovali obživu, pak je ubytovat mezi betonové zdi, kde nikdy předtím nežili – to je kulturní genocida. Není možné násilně přestěhovat lidi do prostředí ve kterém si nejsou schopni zajistit živobytí a pak jim dát pytle rýže, přestože se nikdy předtím rýží neživili, protože pěstovali ječmen,“ nesouhlasí Isom.

Dále tvrdí, že čínská vláda se často násilným stěhováním nomádů z jejich tradičních pastvin, snaží získat větší kontrolu nad tibetským obyvatelstvem celkově.

Podle Isoma čínská vláda nezaváděla takováto opatření pouze v Čching-chaji, ale také v Kan-su, S‘čchuanu, Jün-nanské provincii a v Tibetské autonomní oblasti. Čínské velvyslanectví ve Washingtonu na žádost Hlasu Ameriky o komentář k těmto obviněním nezareagovalo.

Lidskoprávní aktivista John Isom dále uvádí, že v čching-chajské provincii kdysi žilo na 600 tisíc nomádů. Oficiální čísla prý nyní ukazují, že okolo 90 procent z nich už bylo z pastvin vystěhováno. Peking navíc plánuje dokončit přesídlení zbývajících několika tisíc tibetských pastýřů v příštím roce.

Autor článku: Michael Lipin

Přeloženo podle článku: China Intensifies Resettlement of Tibetan Nomads

Webové aplikace přispívají k ochraně lidskoprávních aktivistů

Vydáno: 19.08. 2009

„Jsou to skvělé programy. Přesně takové, jaké Íránci potřebují,“ vyjádřil se Sam Sadaei, nezávislý ekonomický vědecký pracovník, který se zabývá otázkou lidských práv v Íránu.

Nezisková organizace Lidská práva v Číně (Human Rights in China) se chystá otestovat novější verzi aplikace Tor, která má zabezpečit její internetovou komunikaci. Organizace se podílí také na rozvoji služeb bojujících proti špionáži.

„Jsme aktivisté, proto chceme anonymitu a bezpečnost. Je třeba držet krok s novými technologiemi,“ řekla Sharon Homová, výkonná ředitelka organizace Lidská práva v Číně.

Tor funguje na základě softwarového balíku dostupném zdarma na stránách organizace www.torproject.org. Balík obsahuje uzpůsobenou verzi prohlížeče Firefox a další programy.

Tato aplikace připojí uživatele k jinému počítači, který je napojen na třetí počítač, který nezná adresu počítače uživatele. Když se data dostanou na internet, je nemožné vystopovat identitu člověka který se připojil.

Stinnou stránkou zavedení Toru je pokles rychlosti. Ne všichni uživatelé jsou ochotni nechat data procházet svým počítačem, služba je tak mnohem pomalejší než je běžné prohlížení webu.

Jsou zde i další nevýhody. Tor může ztěžovat odhalení pachatelů, kteří používají web k trestné činnosti jako spamování, krádež identity nebo pedofolie.

Zároveň ho však může využívat policie k utajení své identity při vyšetřovaní trestných činů online.

Tor konkuruje několika dalším technologiím mezi které patří i Freegate, který vyvinulo Čínou zakázané hnutí Falun Gong, aby umožnilo svým členům tajně komunikovat.

Freegate funguje na speciální síti provozované vlastníkem, společností Dynamic Internet Technology (DIT) se sídlem v USA, která je spravována členy Falun Gongu.

Společnost DIT nabízí také e-mailovou službu, která umožňuje obcházet spamové filtry nainstalované za účelem blokování korespondence související s lidskými právy a dalšímí citlivými tématy. Mezi její zákazníky patří mimo jiné Hlas Ameriky a také organizace Lidská práva v Číně.

Tato služba pomáhá rozesílat přibližně 250 tisíc e-mailů s informačním bulletinem organizace Lidská práva v Číně, přičemž asi 80 procent z nich projde skrze filtry cenzury, uvedla ředitelka organizace Homová.

Autor článku: Jim Finkle, upravil: Robert MacMillan

Přeloženo podle článku: Web tools help protect human rights activists

1. října 2009

Vyhýbání se Tibetu

The Wall Street Journal
16. září, 2009

Obamova administrativa si může myslet, že rozhodnutí přehlížet dalajlamu během jeho chystané návštěvy Washingtonu je chytrá politika. Když se ale představitel svobodného světa nepostaví za svobodu náboženství, kdo jiný má?

Zprávy se začaly šířit na začátku tohoto týdne, když Obamův asistent oznámil Tibeťanům, že prezident se nejprve setká s čínskými představiteli a až poté s dalajlamou. Oznámení tak jen pokračuje ve směru, kterým se vydala administrativa, když poskytla jen vlažnou podporu íránským demokratům a zahájila velmi smířlivá jednání s Putinovým Ruskem a Kim Čong-ilovou Severní Koreou.

I tak je to ale velká změna ve významné a důležité tradici. Prezident Bush a stejně tak i prezident Bill Clinton se s dalajlamou setkali při každé jeho návštěvě Washingtonu. Tibeťané sice na příští měsíc ještě schůzku s prezidentem Obamou oficiálně nesjednali, dalajlama však již vyjádřil své přání se během své cesty s prezidentem sejít.

Obama se může snažit klidnit vody po pátečním zvýšení tarifů na čínský dovoz pneumatik. Nebo si může myslet, že ignorováním Tibetu si koupí čínské ústupky během své listopadové návštěvy Číny. Nebo jednoduše ustupuje čínskému tlaku na to, aby se setkání neuskutečnilo. Čína v posledních letech zastrašovala Austrálii, Německo, Kanadu a Francii, aby nepřijímaly muže, kterého Číňané považují za „separatistu“.

Oddalováním schůzky s dalajlamou jde Obama na ruku onomu cholerickému chování Číny a dává Pekingu další příležitost k protestům, kdykoli si dodá odvahy se s dalajlamou setkat. Dává tím také najevo ostatním demokratickým státům, že tlaku je přijatelné čínskému nátlaku ustupovat.

Ve výčtu těchto událostí nemusí být ale zcela srozumitelné, proč je dalajlamův případ tak důležitý pro čínské i americké zájmy. Dalajlama zastává stejné lidské svobody, na kterých byly Spojené státy založeny: demokracie, právo na základní občanské svobody, včetně svobody náboženského vyznání. Čína nebude stabilní a prosperující zemí dokud nebude respektovat tyto svobody. A pokojná Čína je zájmem úplně každého.

Prezident Obama je v úřadu skoro osm měsíců. Pánům Bushovi a Clintonovi trvalo setkání s dalajlamou polovinu tohoto času. Tibeťané určitě dobře chápou o co tu jde. Ministerský předseda Samdhong Rinpočche v úterý uvedl: „mnoho národů nyní uplatňuje politiku usmiřování“ vůči Číně, „dokonce i americká vláda.“ Je tohle změna ve kterou máme věřit?

Přeloženo podle článku: Shunning Tibet

18. září 2009

Kurzy tibetštiny v Praze a v Ostravě

PRAHA

O.s. Potala, otevírá i letos kurzy tibetštiny na Horově náměstí 3, na Praze 8.

Začátečníci se sejdou na první hodině a zároveň zápisu v pondělí 14. 9. v 18:30, pokročilí v úterý 15.9. v 18:30. Na těchto hodinách bude domluven přesný termín výuky dle možností lektorů i studentů. Začátečníky bude vyučovat Zuzana Vokurková a Sonam Gjaccho, pokročilé rovněž Zuzana Vokurková a Cchomän.

Tento rok také poprvé otevíráme kurzy pro "falešné začátečníky", Pokud jste již s tibetštinou někdy začínali a chcete navázat na předešlé studium, laskavě nás kontaktujte nebo přijďte na jednu z úvodních hodin.

Kontakt: potala@potala.cz.


OSTRAVA

Od 5. října začnou v Ostravě opět kurzy tibetštiny. Vyučovat bude rodilý mluvčí Tibeťan Jigme Tenzin žijící v Ostravě.

Lekce budou probíhat v centru Ostravy na Poděbradové ulici č. 97 každé pondělí od 17.00 do 18.30 pro začátečníky a pak bude následovat hodina pro pokročilé. Čas můžeme podle požadavků účastníků upravit.

Cena kurzu je od 3.000,- do 3.500,- Kč podle počtu účastníků. Minimální počet lidí pro otevření kurzu je 5. Kurz bude probíhat až do konce června 2010 (tj. 36 lekcí).

Pokud máte zájem, hlaste se na e-mailové adrese jana@ProTibet.org nebo na tel. č. 774 899 242.

11. září 2009

Přehled zpráv: Dalajlama v Praze a na Slovensku

Přímý přenos z pražské konference Mír, demokracie a lidská práva v Asii online na stránkách pořadatele Fora 2000.

30. srpna

ČTK magazín: Richard Gere - atraktivní herec, buddhista a tibetský aktivista

1. září

iHned.cz: Podpořte Tibeťany, nekupujte u Chanů

4. září

Český rozhlas: S dalajlámou se na Slovensku nesetká prezident ani premiér

Český rozhlas: Dalajláma chce jednat s Pekingem o Tibetu


7. září

Český rozhlas: Dalajláma začne svou cestu po Evropě na Slovensku

Český rozhlas: Čína má plán pro Tibet, chce tam víc cizinců i mrakodrapů

8. září

Gnosis9.net: Alexandra David-Néelová

9. září

Český rozhlas: Pět tisíc lidí poslouchalo přednášku dalajlámy v Bratislavě

ČT24: Dalajlama získal cenu za boj za lidská práva

10. září

Český rozhlas: Do Česka přiletí tibetský duchovní vůdce dalajláma

Český rozhlas: Tibetský dalajláma přijel do Prahy

iDnes: Vy už svobodu máte, teď ji musíme dát Asii, vyzval v Praze dalajlama

ČTK: Dalajlama vyzval Západ k podpoře rozvoje demokracie v Asii

deník.cz: Dalajláma po roce opět navštívil Prahu

11. září

Lidovky.cz: Podle dalajlamy musí Čína k demokracii dojít sama

ČTK: Dalajlama Havlovi řekl, že ho svět i Tibet potřebuje

iHned.cz: Peking je uražen: Češi hostí čínskou opozici

Velká Epocha: Čínské komunistické noviny s tibetskými prvky

Ujgurové

tn.cz: Dalajlama a vůdkyně Ujgurů jsou v Česku. Čína zuří

ČTK: Ministerstvo zahraničí: Návštěva Kadírové v ČR je soukromá

ČT24: Výpověď o čínských Ujgurech: Žijeme v otevřené věznici pod širým nebem

25. srpna 2009

Dalajlama v září v Praze

Přijede dalajlama, na konferenci o právu v Asii se setká s Havlem (ČTK)

Praha - Nejvyšší tibetský duchovní vůdce dalajlama přicestuje v září do Prahy. Na konferenci o lidských právech se setká s bývalým prezidentem Václavem Havlem, jehož považuje za svého velkého přítele. Konferenci, která se koná 10. a 11. září, zahájí Havel, dalajlama na ní posléze promluví. Konferenci organizuje nadace Forum 2000, jejímž je Havel spoluzakladatelem.

Pro bližší informace o konferenci Mír, demokracie a lidská práva v Asii sledujte stránky Fora 2000.

Zde si můžete prohlédnout seznam účastníků konference.

V pátek 11.9. 2009 v 9h bude konference zahájena. Přímý přenos z prostor Pražské křižovatky můžete sledovat online na stránkách pořadatele Fora 2000.

Vůle přežít, strastiplný útěk z Tibetu

30. června 2009, Huffington Post
(Rebecca Novick)

Jako dítě Tsewang Dhondup s láskou naslouchal hrdinským bájím, vyprávěním starších vesničanů v odlehlé vesnici hornatého regionu Kham. Jeho vlastní příběh přitom zní jako legenda a mohl by stejně dobře stát součástí místní vypravěčské tradice, obdivovaný budoucími generacemi tibetských chlapců.

Tsewang je skutečným Khampou, jak se říká lidem z jeho kraje, proslulých povahou dobrodruha a duchem válečníka. 39letý statný muž s velkýma živýma očima, laskavým úsměvem a spoustou hustých černých vlasů se ve svém pokoji v Tibetském uprchlickém centru v indické Dharamsale zdá být plný života. Jméno Tsewang znamená „dlouhověkost“, vzhleme k jeho životu je ale neuvěřitelné, že je stále naživu.

Narodil se v oblasti Danko (čínsky Lu-chou) v prefektuře Kardze (čínsky Kan-c') v provincii S'-čchuan v rodině farmářů. Nikdy nechodil do školy, ale díky své přirozené inteligenci se stal docela úspěšným obchodníkem s oblečením a majitelem restaurace ve Lhase. V březnu 2008 se zrovna vrátil domů oslavit tibetský Nový rok se svou rodinou, když vypukly protesty v hlavním městě. Lidé v jeho rodné vesnici reagovali živě.

„Cítil jsem, že nadešel čas, že Tibeťané už nemohou takhle dál žít, že musíme něco udělat. Možná přijdeme o život, ale naše smrt bude mít alespoň smysl. Slyšel jsem, jak lidé říkali, že situace v Tibetu je jako stav pacienta v agónii. Nemůže-li se uzdravit, čím dřív zemře, tím lépe.“


Násilí spáchané hrstkou Tibeťanů na čínských občanech bylo opakovaně vysíláno státní televizí, zatímco masové a převážně nenásilné protesty ve městech byly zachyceny pouze v mezinárodním tisku. Obrovské množství protestů, které poté propukly po celé oblasti, bylo do velké míry ignorováno oběma. Tsewang tvrdí, že necítil žádnou zvláštní zlost vůči běžným čínským Chanům. „Někteří Číňané mí říkali, že ve svých rodných městech si na živobytí nevydělají, bez ohledu na to, jak tvrdě tam pracují. Přišli do Tibetu za lepším životem. Tomu já rozumím.“ Ale jeho postoj k čínským autoritám, především vládě, je úplně odlišný.

Tsewangův dědeček byl v 71 letech uvězněn na osm měsíců jen za to, že u sebe měl fotografii dalajlamy. Takovéto zacházení, vysvětluje Tsewang, podnítilo loňské březnové protesty. „Každý ví, jak riskantní je protestovat. Cítíme se ale jako na potápějící se lodi. Utopíme se stejně, tak je lepší prostě skočit do vody.“

V televizním vysílání Hlasu Ameriky, které tajně s rodinou sledovali, slyšel dalajlamovo učení o nenásilí. To byl důvod, proč bylo během protestů, které se přehnaly přes tibetskou náhorní plošinu v roce 2008, čínských obětí tak málo, říká.

„Dalajlama je pro nás jako slunce. Nemůžeme ho neposlechnout, jakkoli špatně se k nám Číňané chovají. K násilí se neuchylujeme ne proto, že jsme slabí. Tím, jak protestujeme se dostáváme do velice zranitelné situace."

Přes vysílání Hlasu Ameriky se Tsewang dozvěděl i o dalajlamově přístupu střední cesty, která pro Tibet žádá „skutečnou autonomii“ spíše, než úplnou nezávislost. „Abych byl upřímný, já jsem pro nezávislost. Myslím si ale, že pro nás Tibeťany je důležité se řídit vším, co říká Jeho Svatost dalajlama.“

V pondělí 24. března 2008 byl Tsewang mezi stovkou dobrovolníků, kteří pokládali vodovodní potrubí ze svahu ke klášteru Jogri (Chogri). Okolo čtvrté hodiny odpoledne zaslechli nepokoje ve městě Trehor, vzdáleném asi dva kilometry. Tsewang čekal, až se protesty rozšíří i do jeho rodného města. Věděl, že nadešel čas. Z místa, kde stáli si mohl spočítat purpurová roucha, a tak správně usoudil, že protest byl veden mniškami z blízkého kláštera Ngangong. (K 200 mniškám z Ngangongu se přidalo asi 50 mnišek z kláštera Khasum.) Potom Tsewang uslyšel střelbu.

Všichni bez řečí odhodili nářadí a běželi dolů ke klášteru, kde měli zaparkované motorky. Všichni, včetně mnichů, spěchali směrem k městu. Ti, kdo nemohli jet, utíkali co nejrychleji mohli.

„Tibeťané si mnichů a mnišek velmi váží. Když jsme uslyšeli výstřely, všichni jsme cítili silnou potřebu je chránit. Věděl jsem, že můžu zbytek svého života strávit ve vězení, nebo že mě můžou zastřelit, ale neváhal jsem.“



Tibeťané v prefektuře Karze mají silné národní cítění a jsou loajální vůči dalajlamovi. V Pekingu o této oblasti mluví jako o „páteři Tibetu“. Kdo drží pevně v rukou Karze, má celou tibetskou náhorní plošinu pod kontrolou. Tsewang se vyjádřil, že Tibeťané v této oblasti, která přímo sousedí s pevninskou Čínou, cítí odpovědnost udržovat tibetskou národní hrdost i za zbytek národa. Měsíce poté, co protesty v ostatních oblastech už odezněly, lidé v Karze před vládními úřady stále protestovali.

“Inspirovalo mě to, jak lidé reagovali,“ říká Tsewang. „Uvědomil jsem si, že onu bolest v mém v srdci a nenávist k čínské vládě se mnou sdíleli všichni kolem.“


Tsewang do Trehoru přijel v koloně dalších více než sta motorek. Město bylo motorkami zahlcené. Nebylo kde zaparkovat, takže Tsewang jednoduše nechal motorku na ulici a běžel směrem, odkud bylo slyšel křik „Tibet patří Tibeťanům!“ a „Nechte dalajlamu se vrátit do Tibetu!“ Vmístil se do davu asi 300 lidí a a pochodoval s nimi dolů hlavní ulicí. Nikdo nenesl tibetské vlajky ani transparenty. A tak mávali pěstmi.

Tsewang (vpředu) a Lobsang, fotografie: Lhakpa Kyizom

Demonstrace se zúčastnili lidé nejrůznějšího věku, mladí i staří. Tsewang viděl i teprve šestileté děti. Byli obklopeni asi dvaceti policisty Lidové ozbrojenecké armády, z nichž někteří náhodně tahali lidi z davu a bili je kovovými tyčemi. Pokaždé, když tohle viděli, Tsewang a ostatní vždy rychle přispěchali a silou odtáhli protestujícího ze spárů policie zpět do bezpečí tlačenice. Tahle jednoduchá strategie se ukázala být překvapivě efektivní. „Policisté nebyli schopni zatknout jediného člověka“, vzpomíná pyšně Tsewang. Bylo pro něj však těžké vidět, jak bili neozbrojení lidé bez rozdílu biti. „Byl jsem velmi blízko dvojice čínských vojáků. Bylo by velmi snadné je zabít.“ Oddanost k dalajlamovi mu v tom však zabránila.

„Ne, že bych neměl odvahu bojovat,“ rychle dodává. „Mírnila mě ale slova Jeho Svatosti.“

Lidé se spontánně vydali k policejní stanici, symbolu své nespokojenosti. Když se před ní shromáždili, policie přešla k radikálnějším způsobu potlačení protestu. Za použití slzného plynu začalo asi pět policistů střílet do davu ze střechy stanice. Další policisté pak stříleli zpoza velké železné brány. Tsewang tvrdí, že asi pět lidí bylo zraněno (pozdější zprávy odhadly jejich počet na deset). Nikdo z nich nevyhledal lékařskou pomoc ze strachu ze zatčení, místo toho se vrátili do svých domovů, kde byli podle možností ošetřováni.

Když střelba začala v davu se utvořil rozestup, protože ti, co byli v bezprostřední blízkosti brány, utíkali ze strachu o život – všichni kromě jednadvacetiletého Kungy, jednoho z 200 mnichů z kláštera Čökri, kteří se k protestům přidali. Kunga zůstal na otevřeném prostranství, těsně před policejní bránou. Okamžitě byl zasažen a svezl se k zemi. Tsewang mu pospíchal pomoci.

„Jedno tibetské rčení říká, že když králíka polapí sup, je pro něj zbytečné prosit nebesa. Ale já se jako ten králík přistihl, že v duchu prosím Jeho Svatosti dalajlamu o požehnání.“

Objevil se ještě jeden muž a společně začali raněného mnicha tahat pryč. Tsewang ucítil palčivou bolest na levé straně těla a věděl, že byl zasažen. O dva kroky dále ho zasáhla další kulka do levého lokte. „Krev mi tryskala z ruky jako fontána, začal jsem cítit závrať.“ Těsně před tím, než ztratil vědomí, se mu podařilo zakřičet: „Pomozte někdo tomu mnichovi!“ Kunga později svým zranění podlehl.

V tu chvíli se na motorce objevil Tsewangův přítel a vzdálený příbuzný Lobsang Thupten, chytil ho a položil na sedadlo mezi sebe a dalšího demonstranta. Tři muži ujížděli co nejrychleji z města pronásledováni policejním vozem.

Tsewang chvílemi ztrácel vědomí. Těsně předtím, než odbočili do vesnice, všimli si však něčeho zvláštního. „Nebudete mi věřit“, líčí Tsewang, „ale bylo to, jako by se zrychlil čas. Z ničeho nic se setmělo. Pokračovali jsme rovně, ale policisté už nás neviděli a zabočili po cestě do vesnice.“ Zastavili v další vzdálenější vesnici a ukryli Tsewanga v modlitební místnosti. Někdo mu co možná nejlépe obvázal zranění, zatímco ostatní vyrobili provizorní nosítka z přikrývky a bambusových tyčí. Čtyři muži se nabídli Tsewanga odnést do hor.

Ráno, den po protestech, zahájili úřady pátrání po Tsewangově těle. Očití svědkové předpokládali, že byl zastřelen, a mezinárodní lidskoprávní organizace oznamovaly po světě jeho smrt.

Muži, kteří Tsewanga nesli, se rozhodli v cestě pokračovat pouze v noci, neměli žádné světlo a šli náročným terénem. „Nesli mě celých šest nocí. Pokaždé, když klopýtli, moje bolest byla nesnesitelná, byli ale neuvěřitelně opatrní,“ vzpomíná Tsewang.

Během následujících čtrnácti měsíců se schovávali v horských jeskyních a každý měsíc kvůli bezpečnosti přesouvali svůj tábor. Každých deset dnů šel jeden z nich dolů do vesnice a vrátil se za dalších deset dnů s čerstvými zásobami. Díky tomuto postupu bylo méně pravděpodobné, že by nepřítomnost některého z nich zpozorovaly úřady. Když se místní lidé o Tsewangově stavu dozvěděli, věnovali mu léky, včetně antibiotik. Avšak bez řádné lékařské péče se Tsewangova zranění po dvou měsících zanítila a infikovaly je larvy. Lobsang odřízl břitvou mrtvou kůži. To mu působilo šílenou bolest. „Bylo to nesnesitelné. Dal jsem si do úst klacík a zatínal do něj zuby co to šlo.“

Během prvních šesti měsícu seděl Tsewang ve vzpřímené poloze a nemohl pohnout žádnou částí svého těla. Na místě, kde se jeho hlava opírala o skálu ztratil všechny vlasy. Po osmi měsících byl stále pouze schopen pohnout hlavou. Byl úplně závislý na svých přátelích. Byl listopad. Teploty klesly hluboko pod nulu a napadla spousta sněhu. Cesta po horských hřebenech byla ještě obtížnější. Ostatní se vraceli s omrzlinami a Tsewang měl obavy o jejich zdraví a bezpečnost kvůli riziku, které pro něho podstupovali. Začal přemýšlet o tom, že by asi bylo lepší zemřít, než nadále vystavovat přátele nebezpečí.

„Začal jsem odmítat jídlo a léky,“ říká. „Oni mě ale povzbuzovali, abych nevzdával své odhodlání žít.“

Po deseti měsících dokázal Tsewang za podpory dvou lidí udělat několik kroků. Až po roce byl schopen chodit bez cizí pomoci. Tehdy, když už byl v méně kritickém stavu, tři muži mohli sejít dolů a nechat pouze jednoho, aby se o něj staral. Když zůstal Tsewang s Lobsangem sám, řekl mu o čem předtím přemýšlel.

„Rozhodl jsem se, že potřebuju říct světu o utrpení tibetského lidu. Požádal jsem ho, aby mi pomohl dostat se do Indie. Věděl jsem, že bez něj bych to nedokázal.“

Plán byl dostat se do Lhasy a najít průvodce, který by je převedl přes himalájskou hranici do Nepálu. Lobsang věděl, že šance dostat se jen do Lhasy byla malá. Lobsangovy a Tsewangovy fotky byly vystaveny na všech kontrolních stanovištích mezi jejich útočištěm a hlavním městem, na jejich hlavy byla vypsaná odměna. A stejně jako Tsewang, Lobsang byl ženatý a měl dvě děti. Bylo možné, že svou rodinu už nikdy neuvidí. Přesto souhlasil s tím, že půjde.

„Tsewang potřeboval, aby se svět dozvěděl o jeho příběhu. Tím, že jsem šel s ním, jsem pomohl tibetskému lidu.“

Tsewangovi se zázračně podařilo přežít čtrnáct měsíců ve výšce necelých pěti tisíc metrů, vysoko v horách, s neošetřenými zraněními, s krutými bolestmi, kde jedl pouze ječnou mouku, máslo a čaj.

„Někdy je pro mě těžké uvěřit, čím vším jsem prošel. Přežil jsem pouze díky silné vůli a kolektivní odvaze a odhodlání těch, kdo se o mě starali.“

Tsewang a muž, kterého přijal za svého bratra, překonali ještě jednou všechny překážky a dostali se bezpečně do Lhasy po desetidenní jízdě na motorce. Když se dostane k této části svého příběhu, obvykle energický Tsewang ztichne, vyhýbá se všem detailům, aby tak chránil ty, kteří mu na cestě pomáhali. „Mohu vám říct jen to, že ti lidé byli neuvěřitelně stateční a laskaví. Navždycky jim budu vděčný.“ Ze všech nejvíc je však vděčný Lobsangovi. Pouto mezi nimi je patrné. „Tolik jsme se sblížili. Je jako mé druhé oko“.

Ještě dnes dělá Tsewangův rodný kraj úřadům těžkou hlavu. Rádio Svobodná Asie přineslo zprávu, že 17. července 2009 muž jménem Jonten Gyatso – také z Karze – zinscenoval sám protest na sportovním stadionu ve městě Čhamdo. „Oběhl celý okruh stadiónu a přitom mával letáky“, uvedl zdroj. „Lidé, kteří se tam shromáždili, ho povzbuzovali…na letácích, které rozdával, bylo jeho jméno a vyzýval ostatní , aby také protestovali za Tibet.“ Jonten utíkal před policií čtyři dny, nakonec byl 21. července zadržen.

Od té doby, co dorazili do Indie, se Tsewang a Lobsang snaží zveřejňovat svůj příběh. Tsewangovým snem je svědčit před Organizací spojených národů. „Cítím se zavázán promluvit za ty, kteří nemohou.“ Myslí si, že Tibeťané znovu povstanou, jako to udělali v roce 2008?

„Pokud čínská vláda nebude naslouchat Jeho Svatosti dalajlamovi a nepřizná Tibeťanům základní lidská práva, pak ano, určitě se to stane znovu.“

A když dalajlama už nebude naživu? V takovém případě nepochybuje Tsewang o tom, že Tibeťané už nebudou jednat umírněně.

Přeložila Pema Namgyal. Rebecca Novick je zakládající producentkou rádiového programu Spojení s Tibetem.

Přeloženo podle článku: The Will to Survive: One Man's Harrowing Escape from Tibet

24. srpna 2009

Čína si nedokáže získat důvěru menšin, říká dalajlama

(AFP) - 6. srpna 2009

Ženeva – Čínská politika vůči etnickým menšinám si za posledních 60 let nezískala důvěru a je třeba ji přehodnotit, uvedl ve čtvrtek exilový tibetský duchovní vůdce dalajlama.

„Po 60 letech jejich politika v zásadě selhala ... nepřinesla důvěru,“ sdělil dalajlama novinářům v Ženevě, a dodal, že nadešel čas provést „odborné přednocení stávající politiky“.

Také vyzval čínskou vládu, aby ve své snaze získat si důvěru zaujala komplexnější přístup, namísto pouhých pokusů si podporu menšin koupit.

„Pouhé peníze důvěru a dobrou image Číně nepřinesou. Důvěra je založená na otevřenosti a upřímnosti,“ řekl.

Dodal, že „morální autorita je zcela nezbytná“ dokonce i kdyby se Čína měla stát supervelmocí.

„Celková harmonie je úplným základem,“ řekl.

„Je naší společnou odpovědností nalézt řešení, aniž bychom se rozdělili“, pokračoval.

Peking nezměnil svůj přístup k Tibetu ani po propuknutí loňských protestů v této oblasti a letošních nepokojích etnických Ujgurů v severozápadní provincii Sin-ťiang, které zanechaly nejméně 190 mrtvých, vyjádřil se.

Dalajlama dále uvedl, že ačkoli si je Čína dobře vědoma toho, že neusiluje o nezávislost Tibetu, Peking i přesto neustále šíří toto obvinění za účelem propagandy.

Čínské vedení během dialogu s tibetskými zástupci v roce 2006 otevřeně uznalo, že dalajlama neusiluje o samostatný stát, ale později téhož roku byly útoky na jeho osobu ještě zesíleny, míní tibetský duchovní.

„Nejedná se o problém nepochopení věci, spíše to poukazuje na to, že v té době se jim zrovna hodilo dalajlamu kritizovat,“ popsal situaci tibetský vůdce.

Dalajlama uprchl do Indie před 50 lety poté, co Čína potlačila neúspěšné povstání v Tibetu.

Peking namítá, že dalajlama chce pro Tibet úplnou nezávislost, což on sám označuje za „naprosto neopodstatněné tvrzení,“ a trvá přitom pro svou himalájskou vlast na statutu autonomie v rámci Číny.

Dalajlama také řekl, že navazuje nové kontakty s čínskými intelektuály, zatímco pekingský režim přirovnal k neprostupné zdi.

„Od té doby, co se naše komunikace s čínskou vládou zkomplikovala, usilujeme o navázání vztahů s čínskými intelektuály jak je to jen možné,“ řekl novinářům před zahájením Mezinárodní čínsko-tibetské konference v Ženevě.

Odezva ze strany čínských intelektuálů je vždy „velice pozitivní,“ dodal.

„Podstatné je, že se věci mění. Věřím, že čínská inteligence a čínští lidé uvidí věci racionálněji a v celé jejich šíři … jsem velmi, velmi optimistický,“ zakončil dalajlama.

Přeloženo podle článku: China fails to win minorities' trust: Dalai Lama

20. srpna 2009

Čína přehodnocuje autonomii pro etnické menšiny

Západokanadský zpravodajský servis
pátek, 24. července 2009, 16:03

Tibeťané, Ujgurové a ostatní národnostní skupiny jsou přehnaně privilegované a zvýhodňované, tvrdí mnozí.

V Číně se rozšiřující názor, že místní problémy s menšinami, jako jsou Tibeťané, Ujgurové a dalších 56 uznaných etnik, není ten, že by byla utlačované, ale naopak, že jsou přehnaně privilegované a zvýhodňované.

Vinu samozřejmě nenesou současní či dřívější vůdci komunistické strany, ale dávní vůdci Sovětského svazu, Vladimír Lenin a Josef Stalin, od nichž Mao Ce-tung a jeho revolucionáři převzali základy moderní čínské konstituce.

Za zrodem loňských nepokojů v tibetské Lhase a v Urumči, hlavním městě ujgurské Sin-ťiangské autonomní oblasti, kde 5. července místní lidé dali průchod své zlosti vůči čínským Chanům, stojí podle těchto argumentů výhody, které jsou etnickým menšinám dopřávány. Diskuze má dalekosáhlé důsledky, nicméně pro komunistickou stranu by bylo ideologicky obtížné přijmout tvrzení, že problémy Číny pramení z chyb marxismu a leninismu.

Peking však ještě nikdy nedovolil, aby ideologie stála v cestě praktickému řešení. Objevují se určité náznaky, například co se Tibetu týče, že je Peking připraven přeformulovat nebo zrušit právo na autonomii, pokud to bude politickým potřebám vyhovovat.

Tento vývoj v Číně má hluboký význam pro tibetského duchovního a politického vůdce dalajlamu, uplynulo již 50 let od jeho odchodu do exilu do severoindické Dharamsaly, kam ho následovalo dalších přibližně 150 tisíc Tibeťanů.

Dalajlamovi je 74 let a již dlouho se pokouší navázat s Pekingem fungující vztahy předtím, než zemře a záležitost hledání jeho reinkarnovaného nástupce se stane rozdělujícím tématem. Dalajlama dokonce zvažuje zavedení volebního systému, aby tak předešel pekingským pokusům o jeho následovnictví rozhodnout, což by mohlo vést k rozdělení tibetského buddhismu.

Vloni v listopadu tibetská exilová vláda předložila Pekingu vyjednávací dokument, v němž znovu potvrdila, že jí nejde o úplnou nezávislost pro Tibet a argumentuje tím, že dalajlamova pozice ohledně autonomie pro himálajský region je s čínským právem zcela slučitelná.

Peking nicméně dokument odmítl a dalajlamovi přední vyjednavači se nyní snaží navrhnout nový, který by čínské vůdce k vyjednávání přiměl.


Vyhlídky příliš nadějné nejsou

Klíčový dokument, který v Číně o otázkách národnostních menšin vyvolává debatu, byl sepsán profesorem sociologie na Pekingské universitě, Ma Žungem, a publikován v dubnu, tedy rok po nepokojích ve Lhase, ještě před letošním krveprolitím v Sin-ťiangu.

Ma Žung tvrdí, že zatímco evropské a čínské imperialistické, a po roce 1911 republikánské, koncepty národnosti zahrnovaly různá etnika pod jednu státní přůslušnost, komunistická Čína po roce 1949 převzala zákony Sovětského svazu.

V Číně bylo uznáno 56 „národností“, i přestože jim nebylo přiděleno právo se od Číny odtrhnout, jak se stalo v Sovětském svazu, což vedlo před 20 lety k jeho rozpadu, mají tato etnika mnoho zvlášních práv.

Tato práva je vyjímají z plánů nenáviděné rodinné „politiky jednoho dítěte“, nabízí jim vzdělávací výhody, možnost zastávat vyšší funkce v místní správě a další finanční dotace a podpůrné programy.

Nejenže tato opatření měla jen malý nebo spíše žádný vliv na zlepšení životních podmínek menšin, vyvolává navíc i nespokojenost mezi čínskými Chany.

Ma Žung z tohoto vyvozuje, že udělení práva na autonomii vedlo ke zpolitizování menšinové příslušnosti, inspirovalo separatismus a stalo se překážkou ve sjednocení menšinových etnik do jedné velké, multikulturní Číny.

„Problém a nebezpečí nacionalistického sepatarismu byly proto vlastně vytvořeny, přinejmenším z části, vůdci SSSR (Sovětského svazu) a Čínou samotnou během procesu budování národa“, napsal Ma Žung v dubnu.

Ma tvrdí, že by Čína měla zcela přehodnotit svůj přístup a politiku vůči národnostním menšinám.

Cílem by měla být multikulturnímu integrace se stejnými právy pro všechny občany. Vyzdvihuje také USA a Indii jako země, které úspěšně vytvořily sjednocené společenství států z národnostně i místně odlišných celků.

Zásadní rozdíl mezi Čínou a těmito dvěma příklady je samozřejmě ten, že v Číně tvoří čínští Chanové 91% celkové populace a jsou v politické a ekonomické převaze.

Přeloženo podle: China rethinks autonomy for ethnic minorities; Tibetans, Uighurs and other ‘nationality groups’ are excessively privileged and over-indulged, many say