Čína dokončuje přesídlování tibetských nomádů

Washington, 28.08. 2009

Čínská vláda tento týden oznámila vystěhování 50ti tisíc tibetských nomádů z přírodní rezervace v rámci přesídlovacího programu, který byl zahájen v roce 2005. Peking tvrdí, že program má za úkol chránit ekosystém Čching-chajsko-tibetské náhorní plošiny. Tibetští aktivisté však obviňují čínskou vládu z likvidace prastaré nomádské kultury, která po staletí žila s přírodou v souladu.

Čínská vláda však tvrdí opak. Pokračující vysídlování tibetských nomádů v Čching-chajské provincii má prý zamezit dalšímu ničení přírodní rezervace stády pastevců.

Čína dále vysvětluje, že nadměrné spásání pastvin spolu se změnami klimatu vede k přeměně částí san-tiang-jüanské rezervace v poušť. V oblasti pramení tří největší asijské řeky: Žlutá řeka, Jang-ce a Mekong.

Rinčen Taši, který vyrůstal jako pastevec v této přírodní rezervaci, je dnes čínským analytikem lidskoprávní organizace Mezinárodní kampaň za Tibet (International Campaign for Tibet) se sídlem ve Washingtonu. Taši odmítá pekingskou kritiku nomádského životního stylu. „Tibetští nomádi žili v té oblasti v souladu s přírodou po tisíce let, generaci za generací. Právě oni jsou nejlepšími ochránci životního prostředí této oblasti,“ vysvětluje Taši.

Taši dále popisuje, jak pastevci přemisťují svá stáda od pastviny k pastvině podle střídajících se ročních období, aby předešli nadměrnému spásání. Pastýři jsou již od dětství vychováni k respektu přírodní rovnováhy.

Když byl Taši malé dítě, sbíral pestrobarevné kamínky a nosil si je domů jako hračky. Když to ale uviděl jeho dědeček, nařídil mu, aby je odnesl zpátky tam, kde je našel. „Můj dědeček byl pastýř. Nikdy nechodil do školy. Ale co se týče životního prostředí oné oblasti, můžu o něm říct, že by zasloužil doktorát,“ vypráví Taši.

Taši dodává, že globální oteplování je jedním z faktorů, které přispívají k problémům s životním prostředím v regionu. Největší škody ale páchají rozvojové programy čínské vlády, mezi které patří těžba a budování železničních tratí.

Čínská státní média poskytla informace o tom, že vláda nechala v san-tiang-jüanském regionu postavit na 86 nových komunit, v nichž ubytovala téměř 50 tisíc pastevců.

Média citují vládního enviromentalistu Li Siao-nana, který uvádí, že úřady nomádům pomohly se přizpůsobit usedlému životu tím, že jim poskytly rekvalifikaci, půjčky a školy. Li uvedl, že průměrný roční příjem vesničanů za minulý rok se zvýšil na 300 dolarů, což je dvojnásobek toho, co si mohli vydělat jako nomádi.

Lidskoprávní aktivista John Isom z kalifornského centra Tibet Justice nicméně oponuje tím, že pastýři jsou ve srovnání s většinou Číňanů chudí i nadále. Isom dále viní Peking z toho, že nomády nutí spoléhat se na státní dávky, čímž je připravuje o ekonomickou nezávislost.

„Přemísťovat lidi a tím je připravovat o životní styl, kterým si po tisíciletí zajišťovali obživu, pak je ubytovat mezi betonové zdi, kde nikdy předtím nežili – to je kulturní genocida. Není možné násilně přestěhovat lidi do prostředí ve kterém si nejsou schopni zajistit živobytí a pak jim dát pytle rýže, přestože se nikdy předtím rýží neživili, protože pěstovali ječmen,“ nesouhlasí Isom.

Dále tvrdí, že čínská vláda se často násilným stěhováním nomádů z jejich tradičních pastvin, snaží získat větší kontrolu nad tibetským obyvatelstvem celkově.

Podle Isoma čínská vláda nezaváděla takováto opatření pouze v Čching-chaji, ale také v Kan-su, S‘čchuanu, Jün-nanské provincii a v Tibetské autonomní oblasti. Čínské velvyslanectví ve Washingtonu na žádost Hlasu Ameriky o komentář k těmto obviněním nezareagovalo.

Lidskoprávní aktivista John Isom dále uvádí, že v čching-chajské provincii kdysi žilo na 600 tisíc nomádů. Oficiální čísla prý nyní ukazují, že okolo 90 procent z nich už bylo z pastvin vystěhováno. Peking navíc plánuje dokončit přesídlení zbývajících několika tisíc tibetských pastýřů v příštím roce.

Autor článku: Michael Lipin

Přeloženo podle článku: China Intensifies Resettlement of Tibetan Nomads