23. července 2010

Nové Dillí dohlíží na dalajlamu

DNA India, 20. července 2010

Snah Indie o kontrolu aktivit tibetské exilové vlády stále přibývá. Indie se těmito kroky snaží vycházet vstříc pekingské vládě. Úřady v Novém Dillí nejdříve dalajlamovi povolily návštěvu  Ladakhu, na samotné hranici s Čínskou lidovou republikou, indická vláda však později dalajlamu varovala, aby byl při své návštěvě ve své kritice vůči Číně opatrný.

Indický ministr zahraničí Nirupama Rao měl navíc údajně dalajlamu a premiéra tibetské exilové vlády, Somdanga Rinpočcheho, telefonicky informovat o pokračujících jednáních mezi Čínou a Indií, a zároveň je požádat o zdrženlivost při výrocích týkajících se Číny.

Úřady v Novém Dillí rovněž zamítly žádost 17. karmapy Gjalwanga Ogjena Trinleje Dordžeho a jeho doprovodu o cestu do Spojených států. Karmapa, v Dharamsale sídlící nejvyšší duchovní tibetské buddhistické školy Kagju, měl odletět do Spojených států na čtrnáctidenní náboženskou cestu, na níž byl pozván Buddhistickým centrem Karma Trijana Dharmačakra v newyorském Woodstocku.

Zamítnutí víza vyvolalo protesty mezi karmapovými stoupenci. Mluvčí Gonpo Tsering se vyjádřil, že se jednalo čistě náboženskou cestu, a že vláda neposkytla jediný důvod, proč byla žádost odmítnuta.

Karmapa žije v indické Dharamsale od té doby, co v lednu roku 2001, ve věku pouhých patnácti let, sem přes Himaláje uprchl z Tibetu. Karmapa je jediným tibetským duchovním, kterého kromě dalajlamy uznala i čínská vláda v již tradičních sporech o pravost rozpoznání reinkarnací mezi Dharmasalou a Pekingem.

Přeloženo podle článku: New delhi restraints dalai lama

20. července 2010

Buddhistům vstup zakázán na šanghajské Expo 2010

Indoasijská zpravodajská služba, 19. července 2010

I přes proklamované plány na podporu cestovního ruchu mezi Nepálem a Tibetem, neumožnila čínská vláda skupině buddhistických turistů vstup do země z obavy, že by jejich přítomnost by mohla vyvolat nepokoje v Tibetu. Členové nepálské organizace EIG věnující se pořádatelství obchodních výstav, se chystali navštívit šanghajské Expo 2010. Do Šanghaje se měli z jihonepálského města Lumbini, rodného místa Buddhy, dostat přes Tibet.

Skupina se chystala přivézt „pochodeň míru” zažehnutou v Lumbini a vystavit ji v nepálském pavilonu Expa. Pořadetelé této symbolické akce žádali čínskou vládu o povolení téměř dva měsíce před zahájením výstavy. K činu, který zřejmě nesouvisel s Tibetem, je pravděpodobně motivovalo jejich nepálské vlastenectví, cílem totiž bylo vyvést veřejnost z rozšířeného omylu, že Buddha se narodil v Indii.

Průvod s pochodní byl zakázán právě v době, kdy Čína vynakládá značné úsilí, aby do Tibetu přilákala turisty. Čínské úřady v červenci slavnostně otevřely letiště Gunsa v tibetské prefektuře Ngari, které má zpřístupnit cestu k hinduistickým poutním místům na hoře Kailáš a u jezera Mansarovar, která ročně navštěvují tisíce indických věřících.

Čínské úřady se letos chystají otevřít také letiště Míru v druhém největším tibetském městě Žikace. Nedávno byla s velikou slávou zřízena i přímá autobusová linka mezi Káthmandú a Lhasou. Vzhledem k neochotě čínských úřadů vydávat víza turistům, kteří necestují v rámci organizovaných zájezdů, není ale tato trasa příliš využívána.

Přeloženo podle článku: China blocks Buddha rally to Shanghai Expo

17. července 2010

Osobnosti tibetské kulturní scény zadržovány kvůli protestům

BBC News, 27. června 2010

Mezinárodní pozorovatelé požadují politickou reakci na rostoucí podezření, že Čína zahájila nekompromisní zásah proti představitelům tibetské kulturní scény, při němž jsou zatýkáni přední tibetští spisovatelé, básníci a hudebníci, informoval Paul Moss ve své reportáži v pořadu The World Tonight.

Texty jeho písní nepatří k těm mírnějším: „Okupace a popírání svobody Tibeťanů jsou muka, z nichž není cesty ven.“

V jiném textu se objevuje téma vzdoru: „Odvážní vlastenci, mučedníci, obětovali své životy pro Tibet, bolí mě srdce při pouhém pomyšlení na ně a do očí slzy se mi derou.“

Jakkoli jsou tato slova plná vzdoru, zdá se, že svého autora připravila o svobodu.
Zpěvák Taši Dondup byl zatčen v Číně koncem minulého roku a v lednu byl odsouzen k patnácti měsícům nucených prací.

Jeho skutečný „zločin“ však spočívá jednoduše v tom, že byl mezi Tibeťany příliš oblíbený.

Jeho CD se šířila mezi Tibeťany, jednotlivé písně lidé byly sdíleny na internetu a mobilních telefonech.

„Písně Tašiho Dondupa vypovídají o smutku, který Tibeťané cítí,“ řekl Dečhen Pema, tibetský blogger žijící v  Londýně.

„Když policie vtrhla do jejich domu, prosila jeho žena policisty, aby se nad nimi slitovali, je to mladý pár a nedávno se jim narodilo miminko. Ale policie ho zatkla a odvezla pryč.“ 

Případ Tašiho Dondupa však není ojedinělý. Uznávaný ochránce životního prostředí, Karma Samdrup, byl minulý týden odsouzen k patnácti letům vězení.

Podle zprávy organizace Mezinárodní kampaň za Tibet bylo za poslední měsíce zadrženo přes padesát tibetských spisovatelů, básníků a hudebníků.

„Násilné střety“

Mnozí byly odsouzeni k tvrdým trestům, a podle mluvčí organizace Kate Saundersové, přitom ani nebyli považováni za disidenty.

„Jsou odváděni ze svých domovů uprostřed noci,“ popisuje Kate Sandersová.

Jedná se o osobnosti politicky spíše umírněné, často vně náboženského života, a přesto se je čínské úřady snaží umlčet.“ 

Stále není jasné, jaké jsou příčiny zátahu.

Je pravda, že v posledních dvou letech je možné pozorovat určitý rozmach vyloženě kritických tibetských písní, básní a dalších uměleckých projevů.

Ty se začaly objevovat již po protestech, které vypukly na jaře roku 2008, kdy došlo k násilným střetům mezi rodilými Tibeťany a etnickými Chany, kteří se v Tibetu začali usazovat v průběhu minulých desetiletí.

Ale navzdory jasné kritice Pekingu, se Robbie Barnet, vedoucí katedry Moderních tibetských studií na Kolumbijského univerzitě, domnívá, že za zatýkáním a tvrdými tresty nemusí být sama čínská vláda.

Barnett má za to, že za těmito zásahy stojí zastánci tvrdé linie na úřadech oblastních provincií: „Místní úředníci sami rozhodují o tom, na koho provedou zátah.“

„Na mezinárodní odezvě jim nezáleží, spíše mají zájem na tom být ještě tvrdší,“ tvrdí Robbie Barnet.

„Plíží se v noci jako zloději“

Další spisovatel, kterému se dostalo takového zacházení je Šogdung. Byl zatčen v dubnu a od té doby o něm nikdo neslyšel.

Šogdungův případ je obzvlášť pozoruhodný, protože byl dříve považován za loajálního vůči čínské vládě. Kritizoval tibetskou verzi buddhismu a prohlášoval, že Tibeťané potřebují především vyřešit své vlastní problémy.

Ale na počátku střetů v roce 2008 byl Šogdung vůči Pekingu čím dál kritičtější a v témže roce vydal nepovolenou knihu Čára mezi nebem a zemí (The Line Between Sky and Earth).


V knize ostře odsoudil čínskou nadvládu: „Tělo mé je zkamenělé, kosti mě bolí. Uvrhli nás do bezmoci a zoufalství. Ve dne chovají se jako šakali.“

„V noci se plíží jako zloději... jsme biti, zatýkáni, vězněni, zavrhováni, souzeni a vražděni. Nejsme schopni pohybu a bojíme se mluvit, myslet. Všichni jsou oněmělí strachem.“

Jedním z posledních lidí, kteří se s Šogdungem setkali, byla francouzská novinářka Uršula Gauthierová, která s ním dělala rozhovor pouhé dva týdny před jeho zatčením.

„Bylo mu jasné, že si tím způsobí potíže,“ řekla Ursula Gauthierová.

„Ale nejsem si zcela jistá, zda zvládne věznění. Přestože působí jako velmi silná osobnost, domnívám se, že je to ve své podstatě spíše křehký člověk.“

Čínské velvyslaneství v Londýně odmítlo Šogdungův případ i zatýkání a věznění dalších Tibeťanů komentovat.

Mluvčí velvyslanectví nám sdělil, že není přítomen nikdo, kdo by se k této záležitosti mohl vyjádřit.

Celou reportáž Paula Mosse si můžete poslechnout v pořadu The World Tonight na BBC Radio 4.