Čína přehodnocuje autonomii pro etnické menšiny

Západokanadský zpravodajský servis
pátek, 24. července 2009, 16:03

Tibeťané, Ujgurové a ostatní národnostní skupiny jsou přehnaně privilegované a zvýhodňované, tvrdí mnozí.

V Číně se rozšiřující názor, že místní problémy s menšinami, jako jsou Tibeťané, Ujgurové a dalších 56 uznaných etnik, není ten, že by byla utlačované, ale naopak, že jsou přehnaně privilegované a zvýhodňované.

Vinu samozřejmě nenesou současní či dřívější vůdci komunistické strany, ale dávní vůdci Sovětského svazu, Vladimír Lenin a Josef Stalin, od nichž Mao Ce-tung a jeho revolucionáři převzali základy moderní čínské konstituce.

Za zrodem loňských nepokojů v tibetské Lhase a v Urumči, hlavním městě ujgurské Sin-ťiangské autonomní oblasti, kde 5. července místní lidé dali průchod své zlosti vůči čínským Chanům, stojí podle těchto argumentů výhody, které jsou etnickým menšinám dopřávány. Diskuze má dalekosáhlé důsledky, nicméně pro komunistickou stranu by bylo ideologicky obtížné přijmout tvrzení, že problémy Číny pramení z chyb marxismu a leninismu.

Peking však ještě nikdy nedovolil, aby ideologie stála v cestě praktickému řešení. Objevují se určité náznaky, například co se Tibetu týče, že je Peking připraven přeformulovat nebo zrušit právo na autonomii, pokud to bude politickým potřebám vyhovovat.

Tento vývoj v Číně má hluboký význam pro tibetského duchovního a politického vůdce dalajlamu, uplynulo již 50 let od jeho odchodu do exilu do severoindické Dharamsaly, kam ho následovalo dalších přibližně 150 tisíc Tibeťanů.

Dalajlamovi je 74 let a již dlouho se pokouší navázat s Pekingem fungující vztahy předtím, než zemře a záležitost hledání jeho reinkarnovaného nástupce se stane rozdělujícím tématem. Dalajlama dokonce zvažuje zavedení volebního systému, aby tak předešel pekingským pokusům o jeho následovnictví rozhodnout, což by mohlo vést k rozdělení tibetského buddhismu.

Vloni v listopadu tibetská exilová vláda předložila Pekingu vyjednávací dokument, v němž znovu potvrdila, že jí nejde o úplnou nezávislost pro Tibet a argumentuje tím, že dalajlamova pozice ohledně autonomie pro himálajský region je s čínským právem zcela slučitelná.

Peking nicméně dokument odmítl a dalajlamovi přední vyjednavači se nyní snaží navrhnout nový, který by čínské vůdce k vyjednávání přiměl.


Vyhlídky příliš nadějné nejsou

Klíčový dokument, který v Číně o otázkách národnostních menšin vyvolává debatu, byl sepsán profesorem sociologie na Pekingské universitě, Ma Žungem, a publikován v dubnu, tedy rok po nepokojích ve Lhase, ještě před letošním krveprolitím v Sin-ťiangu.

Ma Žung tvrdí, že zatímco evropské a čínské imperialistické, a po roce 1911 republikánské, koncepty národnosti zahrnovaly různá etnika pod jednu státní přůslušnost, komunistická Čína po roce 1949 převzala zákony Sovětského svazu.

V Číně bylo uznáno 56 „národností“, i přestože jim nebylo přiděleno právo se od Číny odtrhnout, jak se stalo v Sovětském svazu, což vedlo před 20 lety k jeho rozpadu, mají tato etnika mnoho zvlášních práv.

Tato práva je vyjímají z plánů nenáviděné rodinné „politiky jednoho dítěte“, nabízí jim vzdělávací výhody, možnost zastávat vyšší funkce v místní správě a další finanční dotace a podpůrné programy.

Nejenže tato opatření měla jen malý nebo spíše žádný vliv na zlepšení životních podmínek menšin, vyvolává navíc i nespokojenost mezi čínskými Chany.

Ma Žung z tohoto vyvozuje, že udělení práva na autonomii vedlo ke zpolitizování menšinové příslušnosti, inspirovalo separatismus a stalo se překážkou ve sjednocení menšinových etnik do jedné velké, multikulturní Číny.

„Problém a nebezpečí nacionalistického sepatarismu byly proto vlastně vytvořeny, přinejmenším z části, vůdci SSSR (Sovětského svazu) a Čínou samotnou během procesu budování národa“, napsal Ma Žung v dubnu.

Ma tvrdí, že by Čína měla zcela přehodnotit svůj přístup a politiku vůči národnostním menšinám.

Cílem by měla být multikulturnímu integrace se stejnými právy pro všechny občany. Vyzdvihuje také USA a Indii jako země, které úspěšně vytvořily sjednocené společenství států z národnostně i místně odlišných celků.

Zásadní rozdíl mezi Čínou a těmito dvěma příklady je samozřejmě ten, že v Číně tvoří čínští Chanové 91% celkové populace a jsou v politické a ekonomické převaze.

Přeloženo podle: China rethinks autonomy for ethnic minorities; Tibetans, Uighurs and other ‘nationality groups’ are excessively privileged and over-indulged, many say