Reinkarnace se očekává v rodném místě dalajlamy

The New York Times
Autor: Edward Wong

Pil víno, dováděl se ženami a psal poezii oslavující pozemské slasti. Byl 6. dalajlamou, duchovním vůdcem Tibetu a převtělením Čenreziga, božstva, jež je ztělesněním soucitu.

O půlnoci se na tajné schůzky plížil z paláce Potala, v samotném srdci tibetského hlavního města Lhasy. V polovině své vlády se zřekl mnišských slibů. Před třemi stoletími byl unesen mongolskými válečníky, ve službách čínské dynastie Man-čchu, a jak praví pověst, ve věku 33 let v zajetí zemřel. Podle jiné se mu však podařilo se osvobodit, načež jako asketa putoval po tibetských zemích.

Legendy se vypráví o Tsangyang Gyamtsovi, mezi Tibeťany jedné z nejpopulárnějších historických postav a zároveň jedné z nejpestřejších z dlouhé řady dalajlamů. Jeho poezie ho v tibetské literatuře řadí mezi nejobrazotvornější autory.

V odlehlých končinách východního Himaláje působí záhada 6. dalajlamy mnohonásobně intenzivně. Narodil se v Urgellingu (tibetsky Ugjenlingu) vesnici v úrodných kopcích, které tvoří hranici mezi Bhútánem a Tibetskou autonomní oblastí. Převažuje zde národ Monpů, buddhistů, kteří mluví jazykem velmi blízským tibetštině. Monpové se ale vůči Tibeťanům v náhorních plošinách vymezují a považují se za svébytné etnikum.

Místo, které dva příběhy o životě 6. dalajlamy označily za jeho domov, bylo již před staletími přeměněno ve svatyni pro poutníky. U hlavního oltáře plápolí svíčky a před svatyní zdobí obrovský strom motlitební praporky.

„On je skutečným Monpou, jediným Monpou, který byl kdy dalajlamou,“ říká Jamparema, šedesátiletá shrbená žena v pruhovaných červených šatech, a z bronzových pohárků na svíčky vylévá u oltáře olej. O svatyni se podle svých slov stará už od svého mládí.

Právě skutečnost, že 6. dalajlama pocházel z této oblasti nazývané Tawang, je jedním z důvodů, které Čína uvádí jako argument pro to, že Tawang je součástí Tibetu, a tedy součástí Číny. Indičtí představitelé však tvrdí, že oblast byla Tibetem postoupena Indii, v té době pod správou Británie, v tzv. Deklaraci ze Šimly podepsané roku 1914.

Protože byl Tawang místem narození 6. dalajlamy někteří místní obyvatelé tvrdí, že je možné, že by se příští dalajlama mohl narodit právě tady. Současný 14. dalajlama, který v roce 1959 uprchl do indického exilu a na útěku Tawangem prošel, se opakovaně vyjádřil, že je dosti pravděpodobné, že se jeho další reinkarnace narodí mimo Číňany ovládaný Tibet.

Zdejší svatyně je vyzdobena tradičními malbami, thangkami, které zobrazují téměř všech 14 dalajlamů. V přízemí se nachází devět bílých stúp, údajně pozůstatky domu příbuzných 6. dalajlamy.

Co se samotného 6. dalajlamy týče, je zde malá dřevěná skříňka ve které je uložen kámen do něhož je vytlačený otisk chodidla. Má se za to, že patří právě jemu, ačkoliv dalajlama odsud odešel ve třech letech a nikdy se sem už nevrátil.

V rozlehlém klášteře Tawang, který se nachází ve výšce přes 3 tisíce metrů nad mořem, je malé muzeum v němž je vystaven tyrkysový náhrdelník a další drahé kameny, které, má se za to, patřily matce 6. dalajlamy.

Před dávnými časy sem přišel správce kláštera Tawang, aby shromáždil majetek dalajlamovy rodiny. Měl strach, že by se jich mohli zmocnit tibetští úředníci ze Lhasy, vypráví Gombu Tserig, sedmdesátiletý správce muzea.

„Tibetská vláda mohla ze Lhasy vyslat posla, aby všechno odnesl,“ popisuje Gombu. „Proto jsme to všechno sesbírali. Botu jeho matky si už posel mezitím stačil odnést.“

Podle finální verze autobiografie „Tajné poklady a skryté životy“ oxfordského tibetologa Michaela Arise měl 6. dalajlama se Lhasou velmi komplikovaný vztah. Aris, který zemřel v roce 1999, byl manželem Do Aun Schan Su Ťij, vůdkyně barmské opozice.

„Jen steží nalezneme v tibetské a himalajské historii postavu tak záhadnou a nepostižitelnou jako byl 6. dalajlama,“ napsal ve své knize Aris.


Cesta 6. dalajlamy ke lhasskému trůnu byla vskutku netradiční. Jeho předchůdci se jako prvnímu vůdci vůbec poprvé od pádu ranného Tibetského císařství v 9. století podařilo sjednotit celý Tibet pod jeden rozlehlý stát. 5. dalajlama zemřel v roce 1682 a jeho reinkarnace byla rozpoznána o rok později v Tawangu.

Smrt 5. dalajlamy byla ovšem držena dalších 15 let v tajnosti na příkaz hlávního regenta Sangyeho Gyamtsa. Dalajlamovi podobný mnich dokonce žil v jeho residenci a zastupoval ho při návštěvách mongolských vůdců, při nichž maskoval svoji tvář stínítkem z koňských žíní.

Jakmile byl 6. dalajlama rozpoznán skupinou mnichů pověřenou jeho vyhledáním, byl společně se svojí rodinou převezen přes Himaláj do odlehlého města jménem Tsona, kde žil dalších 12 let v podstatě v jakémsi domácím vězení. To všechno protože smrt jeho předchůdce byla držena pod rouškou tajemství. Chlapec zde studoval buddhistické texty v přísné izolaci od okolního světa, dokonce i na návštěvy jeho příbuzných byly přísně kontrolovány.

V roce 1697, když byl konečně ve věku 14 let korunován, byl 6. dalajlama najednou postaven před zraky celého Tibetu, což bylo něco, na co jej jeho dětství prožité v izolaci nemohlo připravit.

Dalajlama odmítl veškeré výsady vyplývající ze svého titulu jako zřeknutí se mnišských slibů, nošení šperků a dlouhých vlasů.

Gray Tutle, profesor moderních tibetských studií na Kolumbijské univerzitě, v rozhovoru uvedl, že kdyby se 6. dalajlama soustředil na vládnutí, mohl zhodnotit úspěchy svého předchůdce a vybudovat z Tibetu silný stát, který byl schopen odolat čínské expanzi.

„Právě v tomto mohl 6. dalajlama sehrát velmi významnou úlohu, protože na to ale nebyl připraven a nebyl jako dalajlama vychován, začal se raději věnovat mnoha jiným aktivitám,“ vysvětluje profesor Tuttle. „Přesto jej ale Tibeťané uznávali, milovali jeho poezii.“

I v dnešní době, a dokonce i na Západě, vzbuzuje jeho poezie zájem čtenářského publika. Literární časopis The Harvard Advocate loni zveřejnil výběr z jeho díla v překladu Nathana Hilla a Toby Fee. Pravděpodobně nejznámější je úvodní báseň:

Nad štítem hory na východě
vyšla bílá luna jasná
tvář její nevinná
ke mně se přivrátila, mysl mou obrátila.

Amglická verze tohoto článku byla zveřejněna v tištěném vydání The New York Times 26. srpna 2009 na stránce A7 pod názvem "Waiting for Reincarnation at a Spiritual Birthplace".