Usnesení EP u příležitosti 50. výročí tibetského povstání

Zveřejněno 10. března 2009

Usnesení Evropského parlamentu u příležitosti 50. výročí tibetského povstání a dialogu mezi dalajlamou a čínskou vládou

Rezoluce Sněmovny reprezentantů o Tibetu (H.R. 226)

Zveřejněno 11. března 2009

Tato rezoluce týkající se Tibetu byla přijata dne 11. března 2009 Sněmovnou reprezentantů Spojených států. Rezoluce byla vydána u příležitosti 50. výročí povstání proti čínské nadvládě a vyzývá „vládu Čínské lidové republiky, aby zareagovala na dalajlamovy snahy o nalezení trvalého řešení situace v Tibetu, zastavila represi tibetského národa a okamžitě zrušila tvrdá opatření namířená proti Tibeťanům".

Rezoluce 226 Sněmovny reprezentantů Spojených států ze dne 11. března 2009

- vzhledem k tomu, že si tibetský národ uchovával svébytnou kulturní identitu, jazyk a náboženství po více než 2000 let,

- poněvadž v roce 1949 ozbrojené síly Čínské lidové republiky převzaly kontrolu nad východními oblastmi tradiční tibetské domoviny, do března roku 1951 okupovaly tibetské hlavní město Lhasa a oblehly tibetské vládní budovy,

- poněvadž v dubnu 1951, pod hrozbou vojenské okupace, tibetští vládní představitelé podepsali 17-ti bodovou úmluvu, která obsahovala zachování statutu dalajlamy, místní samosprávu, pokračování tibetského politického systému a autotomii pro Tibeťany v rámci Čínské lidové republiky,

- jelikož 10. března 1959 povstal ve Lhase tibetský lid proti čínské nadvládě, čímž reagoval na čínské snahy o podlomení tibetské samosprávy a zvěsti, že čínští představitelé plánovali zadržet Tändzina Gjamccha, Jeho Svatost 14. dalajlamu, tehdejšího duchovního vůdce tibetského národa,

- poněvadž 17. března 1959, když Lidová osvobozenecká armáda zahájila útok na jeho sídlo, dalajlama, v obavě o svou bezpečnost a schopnost vést tibetský lid, uprchl ze Lhasy,

- poněvadž při příchodu do Indie dalajlama prohlásil, že v exilu může udělat více pro obhajobu práv a sebeurčení Tibeťanů, než by mohl na území kontrolovaném ozbrojenými silami Čínské lidové republiky,

- jelikož byl dalajlama přivítán indickou vládou i lidem, jako doklad blízkých kulturních a náboženských vazeb mezi Indií a Tibetem a oboustranným obdivem k filosofiím nenásilí Mahátmy Gandhího a 14. dalajlamy,

- vzhledem k tomu, že pod dalajlamovým vedením překonali Tibeťané nepřízeň osudu a obtíže, za účelem zachování tibetské kulturní identity, jazyka a náboženství založili dynamické exilové komunity v Indii, USA, Evropě a jinde,

- poněvadž se dalajlama zasadil o cestu demokracie v rámci exilové komunity a tak vznikla Ústřední tibetské správa s demokraticky volennými orgány moci výkonné, zákonodárné i soudní,

- poněvadž si Tibeťané každý rok 10. března připomínají okolnosti, které vedly k útěku dalajlamy z Tibetu a svůj boj za zachování identity navzdory asimilačním opatřením Čínské lidové republiky,

- jelikož Kongres Spojených států v průběhu let vysílal silné a jasné signály odsuzující porušování lidských práv ze strany čínské vlády včetně svobody náboženského vyznání, zadržování politických vězňů a zmizení 11. pančhenlamy, Gendüna Čhökji Ňimy,

- s ohledem na to, že v říjnu 2007 obdržel 14. dalajlama Tändzin Gjamccho Zlatou medaili Kongresu, oceňující jeho celoživotní úsilí o propagaci míru po celém světě a nenásilné řešení situace v Tibetu;

- poněvadž cílem vlády Spojených států je podporovat jednotně a napříč vedením různých politických stran skutečný dialog mezi vládou Čínské lidové republiky a dalajlamou nebo jeho zástupci za účelem zajištění skutečné autonomie tibetskému národu;

- jelikož 8 kol dialogu mezi velvyslanci dalajlamy a vládními představiteli Čínské lidové republiky nedokázalo přinést žádné konkrétní a podstatné výsledky,

- vzhledem k výroční zprávě ministerstva zahraničních věcí Spojených států o lidských právech z roku 2008, kde se píše, že: „Stav lidských práv se v tibetských oblastech Číny během roku prudce zhoršil. Orgány pokračovaly ve vážném porušování lidských práv včetně mučení, předběžných zadržení, mimosoudního věznění a domácího vězení. Veřejné potlačování svobody slova, náboženství, shromažďování a pohybu významně vzrostlo po propuknutí jarních protestů napříč Tibetskou náhorní plošinou. Zachování a rozvoj jedinečného tibetského náboženského, kulturního a jazykového dědictví zůstává i nadále předmětem obav.“,

- poněvadž velvyslanci dalajlamy v listopadu 2008 představili, na vyžádání čínských úřadů, Memorandum o skutečné autonomii tibetského národa, navrhující takový plán pro autonomii, který byl byl v souladu s ústavou Čínské lidové republiky,

nyní tedy budiž rozhodnuto, že Sněmovna reprezentantů:

(1) uznává vytrvalé úsilí tibetského národa i přes obtíže a nepřízeň osudu v Tibetu a vytvoření živé demokratické komunity v exilu, která podporuje a zachovává tibetskou identitu,

(2) uznává štědrost indické vlády a lidu vůči populaci tibetských uprchlíků za posledních 50 let,

(3) vyzývá vládu Čínské lidové republiky, aby zareagovala na dalajlamovy snahy o nalezení trvalého řešení situace v Tibetu, zastavila represi vůči tibetskému národu a okamžitě zrušila tvrdá opatření namířená proti Tibeťanům včetně kampaně vlastenecké převýchovy, zadržování a špatného zacházení s těmi, kdo svobodně vyjadřují své politické názory nebo předávají zprávy o poměrech v Tibetu jako jsou omezení pohybu a komunikace,

(4) vyzývá vládu, aby se znovu trvale navrátila k postupu v souladu s Usnesením o Tibetu z roku 2002 (Tibetan Policy Act), který užívá diplomatických, programových a multilaterálních prostředků, aby přiměl Čínskou lidovou republiku respektovat svébytnost a lidská práva tibetského národa.

Přeloženo podle: House Resolution on Tibet (H.R. 226)

Výzva účastníkům summitu G20

Zašlete tento dopis (český a anglický text níže) hlavním účastníkům summitu G20 a apelujte tak na ně, aby nemlčeli a připomněli prezidentovi Číny, Chu Ťin-tchaovi, závažnost situace v Tibetu.

Přimluvte se za Tibet, a za jednání mezi Čínou a Tibetem, které povede k řešení neutěšené situace v oblasti.


***

Předseda vlády ČR (předsedající země EU) Mirek Topolánek: mirek.topolanek@ods.cz

Britský předseda vlády, Gordon Brown - vložte email do formuláře na této stránce:
http://findyourmp.parliament.uk/constituencies/kirkcaldy-and-cowdenbeath/messages/new

Prezident USA, Barack Obama - vložte email do formuláře na této stránce: http://www.whitehouse.gov/contact/

***

Vážení,

obracím se na Vás s žádostí, abyste spolu s ostatními představiteli zemí G20 zajistili, že 2. dubna bude na summitu před čínským prezidentem Chu Ťin-tchaem zmíněna závažnost situace v Tibetu.

V současné době Čína de facto vyhlásila, jako prostředek k potlačení nepokojů v Tibetu, stanné právo. Vzhledem k míře bezpečnostních opatření je skutečnost, že od ledna proběhlo minimálně osm protestů, ničím výjimečným, a je to názorný příklad hluboce zakořeněné nespokojenosti Tibeťanů, nejen se současnou situací, ale s neschopností Číny pozitivně odpovědět na dalajlamovy snahy o zajištění mírového řešení 60-ti leté okupace v Tibetu.

V této choulostivé době, kdy si Tibeťané bez rozdílu připomínají smutné 50. výročí dalajlamova nuceného útěku do exilu, čínské úřady dávají jednoznačně najevo, že se z loňských protestů vůbec nepoučily a ve své nekompromisní politice ještě přitvrzují.

Abychom předešli krveprolití, jehož jsme byli svědky v minulém roce, je nutné, aby mezinárodní společenství jednalo pohotově a jednotně. Setkání zemí G-20 je jedinečnou příležitostí k tomu, aby bylo o těchto otázkách jednáno přímo s čínským prezidentem Chu Ťin-tchaem. Vyzýváme Vás a všechny představitele zemí G-20, jako jednotlivce a jako členy multilaterálních společenství, k následujícímu:

• abyste se, jak individuálně, tak v rámci multilaterárních uskupení, angažovali v úsilí, které přiměje Chu Ťin-tchaa, aby seriózně jednal s dalajlamou nebo jeho představiteli, a aby tato jednání vedla k řešení situace v Tibetu,

• abyste od Chu Ťin-tchaa získali osobní záruku, že proti neozbrojeným civilistům v Tibetu nebude znovu použito nepřiměřené ozbrojené síly,

• abyste naléhali na Chu Ťin-tchaa, aby přistoupil na nedávný požadavek OSN na „důkladné a nezávislé vyšetřování“ přehnaného používání ozbrojených složek proti mj. pokojným protestujícím.
 
S úctou,

[vaše jméno]
[země]


***

Dear
 
I am writing to ask you to ensure that the grave situation in Tibet is raised by yourself and other G-20 leaders with China’s President Hu Jintao at the summit on 2 April.
 
Tibet is currently under de facto martial law, as China attempts to quell unrest. Given the levels of security, the fact that there have nevertheless been at least eight protests since January is nothing short of extraordinary, and a graphic illustration of the deep-seated frustrations of the Tibetan people, not only about their current situation, but about China’s failure to respond positively to the Dalai Lama’s efforts to secure a peaceful solution to the 60-year occupation of Tibet.
 
At this sensitive time, when Tibetans in Tibet of all ages are mourning the 50th anniversary of the Dalai Lama being forced to leave them for exile, the Chinese authorities are ably demonstrating that they learnt nothing from the protests last year, and are reinforcing their hard-line policies.
 
To prevent the bloodshed witnessed last year, it is essential the international community act swiftly and in unison. The G-20 meeting is a vital opportunity to raise these issues directly with China’s President Hu Jintao. We call on you and all G-20 leaders, individually and multilaterally, to do the following:
 
* engage in strong personal and multilateral efforts to bring Hu Jintao together with the Dalai Lama or his representatives in serious negotiations to conclude a resolution for Tibet. 
 
* obtain a personal guarantee from Hu Jintao that disproportionate including lethal force will not be used against unarmed civilians in Tibet.
 
* press Hu Jintao to accede to the United Nations’ recent request for a “thorough and independent inquiry” into China’s excessive use of force including against peaceful protestors.
 
Yours sincerely,

[Your name]
[Country]

Mnich, který se podpálil, nucen k amputaci nohou

13. března 2009, Tibetské centrum pro lidská práva a demokracii (TCHRD)

Aktualizace zprávy: Tibetský mnich se na protest podpálil, čínská policie ho zastřelila

Podle potvrzených informací Tibetského centra pro lidská práva a demokracii (TCHRD) je Tabey, mnich z kláštera Kirti Jepa v okrese Ngaba, v provincii S'-čchuan, který se 27. února 2009 na protest proti čínskému útlaku a nadvládě podpálil, v současné době hospitalizován v tajné vládní nemocnici ve městě Chengdu.

Podle zdroje Tibetského centra ho čínské úřady dovolily jeho matce v nemocnici navštívit, neumožnily jim však spolu mluvit. Samo setkání netrvalo déle než několik minut. Tabey je nyní umístěn pod zvýšenou bezpečnostní ochranou.

V případu mnicha nastal nečekaný obrat, když čínští úředníci vysvětlili jeho matce nutnost amputovat synovy nohy, což ale Tabey usilovně odmítal.

To podle všeho ukazuje na předchozí výpověď očitého svědka, který tvrdil, že „bylo slyšet tři výstřely a pak se Tabey svezl k zemi“. V takovém případě by bylo vysoce pravděpodobné, že by Tabey, kromě těžkých popálenin způsobených ohněm, utrpěl vážná poranění obou zasažených nohou.

Tibetské centrum se za takovýchto okolností domnívá, že nátlak, který čínské úřady vyvíjely na amputaci Tabeyho nohou, je snahou zakrýt neodčinitelná zranění způsobená kulkami. Proto TCHDR považuje násilnou amputaci nohou mnicha za porušení základních lidských práv. Pokud by čínské orgány amputaci nohou provedly proti Tabeyho vůli, jednalo by se o trestný čin.

Z těchto důvodů by proto chtělo Tibetské centrum požádat mezinárodní společenství, příslušné nevládní organizace a výkonné orgány OSN, aby donutily čínské orgány se amputace zdržet a přiznat světu pravdu.

Přeloženo podle článku: Self-immolated man asked to amputate his legs

Brána tibetského filmu

FILMOVÝ FESTIVAL NA PODPORU TIBETU

V měsíci březnu 2009 si bohužel připomínáme smutné 50. výročí odchodu Jeho Svatosti dalajlamy z Tibetu. Jak možná víte, před rokem propukly ve Lhase a po celém Tibetu největší demonstrace za posledních 20 let, během jejichž brutálního potlačování byly opět zabiti lidé a řada z nich byla zraněna nebo zatčena. Situace v Tibetu se nijak nezměnila a rozhovory mezi představiteli Čínské lidové republiky a tibetskou exilovou vládou byly na podzim pozastaveny bez jakéhokoli pozitivního výsledku.

Pokud se chcete o problematice Tibetu dozvědět více a jeho osud vám není lhostejný, nenechte si ujít filmový festival BRÁNA TIBETSKÉHO FILMU v kině Aero v Praze od 23.3.-25.3. 2009, kde se dozvíte aktuálnější informace k tomuto tématu a můžete spatřit věrnější obraz reality toho, co se v Tibetu opravdu děje.

23.3.

18:00 - Nechat strach za sebou (Leaving fear behind) + Tibetský pláč za svobodu (Tibet's Cry For Freedom)
20:30 - Osud Lhapy (Fate of the Lhapa)

24.3.

18:00 - Tibet: vražda ve sněhu (Tibet: Murder In The Snow)
20:30 - Bez mrknutí (The Unwinking Gaze)

25.3.

18:00 - Nechat strach za sebou (Leaving fear behind) + Říkejme tomu karma (Call It Karma)
20:30 - Co z nás zbývá (What Remains of Us)

Všechny filmy této jedinečné přehlídky nejnovějších filmů budou s českými titulky.
KINO AERO: Biskupcova 31, 130 00, Praha 3. Tel. 271 771 349. Ceny vstupenek 60 a 80 Kč.

Festival pořádá společnost Felicius, o.p.s., která je mimo jiné také organizátorem doprovodného programu veletrhů Biostyl a Esoterika. Filmový festival pokračuje v dubnu přehlídkou PRAŽSKÉ BRÁNY FILMU - průřez nejnovější i tradiční filmovou tvorbou s poselstvím pro všechny zvídavé.

Více o filmech festivalu BRÁNA TIBETSKÉHO FILMU:

Nechat strach za sebou (Leaving fear behind)
Dhondup Wangchen / Tibet 2008, 25 minut / tibetská verze

Filmový festival představí nejnovější filmy věnující se problematice Tibetu. Můžete vidět například pozoruhodný film „Nechat strach za sebou“ natočený tajně tibetskými filmaři. Můžete sledovat jejich cestu, jak vyzbrojeni videokamerou a zcela bez zkušeností, vyrazili na motocyklu do odhledlých oblastí napříč Tibetskou náhorní plošinou a tajně natočili rozhovory s obyčejnými Tibeťany o následujících třech tématech: nadvláda Číny v Tibetu, ohlasy tibetského lidu na olympijské hry v Pekingu a otázku návratu dalajlamy.

Bez mrknutí (The Unwinking Gaze)
Joshua Dugdale / UK 2006, 79 minut / anglická verze

Osmnáct měsíců života a práce 14. dalajlamy zachytil anglický režisér a producent Joshua Dugdale ve filmu Bez mrknutí. Měl možnost nahlédnout zblízka do nitra jedné z největších duchovních osobností současného světa, zachytit ji ve chvílích radosti a štěstí stejně jako zaznamenat momenty každodenních smutků a zklamání. Ve filmu dává divákům možnost poznat dalajlamu nejen jako uznávanou duchovní a morální autoritu, která objíždí svět se svým poselstvím míru, ale také jeho civilní a neformální tvář a jeho svérázný smysl pro humor. Přestože jsou vyjednávání o budoucnosti Tibetu a o možnosti návratu duchovního vůdce Tibeťanů zpět do vlasti mimořádně komplikovaná, dalajlama snáší ústrky ze strany čínské vlády již více než čtyřicet let s nekonečnou trpělivostí. Musí se přitom vyrovnat také s nesouhlasem některých radikálních tibetských hnutí, která mu vyčítají rezignaci na úplnou nezávislost Tibetu. Jak film ukazuje, životní zkušenost a především silné vnitřní přesvědčení v pravdu dávají tomuto fascinujícímu muži sílu všechna příkoří a obtíže překonat.

Říkejme tomu karma (Call It Karma)
Geoff Browne / CAN 2004, 47 minut / anglická verze

Říkejte tomu karma je sugestivní příběh podle pravdivých událostí o mladém tibetském mnichovi Gyaltenovi rinpočhe, kterého jeho mistr poslal na 1000 mil dlouhou duchovní pouť ze zapadlé horské vesnice. Přes svaté město Lhasu a střechu světa se vyčerpaný a vyhladovělý dostává do chudých nepálských vesnic a posvátných míst v Indii. Téměř o šest let později zakládá budhistické centrum na západě a na ulici ve Vancouveru se seznamuje s režisérem Geoffem Brownem. Spolu se vydají zpět do rinpočheovy rodné vesnice, kde se Brown stane svědkem dojemného setkání rinpočheho se svým mistrem a rodinou. Pro rinpočheho se kruh uzavírá, ovšem Geoff stojí na začátku nového úkolu. Chce se o pozoruhodný životní příběh svého přítele podělit.

Co z nás zbývá (What Remains of Us)
Hugo Latulippe, François Prévost / CAN 2004, 76 minut / anglicko-tibetsko-francouzská verze

Dalajlamu přinutili hledat si útočiště v Indii a Čína jej dosud považuje za hrozbu pro národní bezpečnost, takže se do Lhasy nikdy nevrátil. 50 let mu bránili překročit horský masív, který ho dělil od domova. 50 let nemohl promluvit s Tibeťany ve své zemi. Mladá tibetská uprchlice v Quebecu Kalsang Dolma se přes Himaláje dostane a přinese do největšího vězení na světě videokazetu se vzkazem od duchovních a politických tibetských vůdců. Rodiny se shromáždí okolo maličké obrazovky, zírají jako přimražení, mají jednu z prvních příležitostí slyšet hlasy těchto křehkých trpících lidí, které k nim promlouvají z dálky. Film byl natočen bez vědomí čínských úřadů, za použití malých digitálních kamer, během téměř tuctu tajných výprav do Tibetu v letech 1996-2004.

Tibet: vražda ve sněhu (Tibet: Murder In The Snow)
Mark Gould / AU 2007, 60 minut / tibetsko-anglická verze

V září 2006 se v zasněžených Himalájích střetly dvě velmi odlišné skupinky lidí. Jedni hledali svobodu, druzí dobrodružství. Dohromady je svedla brutální vražda, která navždy změnila jejich životy. Tento případ otřásl celým světem. Mladá jeptiška Kelsang Namtso přišla o život, když čínská pohraniční policie začala střílet do skupiny poutníků, kteří prchali z Tibetu přes známý průsmyk Nangpa, vstupní bránu do Nepálu a ke svobodě. Svědkem střelby se stala skupina zahraničních horolezců. Někteří z nich událost vyfotografovali a celý příběh zveřejnili.

Tibetský pláč za svobodu (Tibet's Cry For Freedom)
Lara Damiani / AU 2008, 52 minut / tibetsko-anglická verze

Dokument o pokojném boji o přežití jednoho národa. Tibetský pláč za svobodu nazírá očima Jeho Svatosti dalajlamy a tibetských exulantů z roku 2007 a 2008 na minulost i přítomnost dlouhodobého nenásilného boje za svobodu Tibetu. Snímek mapuje současnou historii Tibetu od čínské okupace a zabývá se tématem politických persekucí. Dává slovo tibetským exulantům, bývalým politickým vězňům, aktivistům, dalajlamovi a tibetskému premiérovi v exilu a odhaluje spletité problémy, kterým čelí národ, jemuž neúprosně vyprchává čas.

Osud lhapy (Fate of the Lhapa)
Sarah C. Sifers / USA 2007, 63 minut / tibetsky

Osud lhapy je celovečerní dokument o posledních třech tibetských šamanech, kteří žijí v táboře pro tibetské uprchlíky v Nepálu. Každý lhapa požádal o to, aby byl jeho příběh natočen. Obávali se, že se nedožijí svých dalších nástupců. Pokud by se tak stalo a nenašel by se žádný lhapa, který by učil děti, mohly by se jejich vědomosti díky tomuto dokumentu dostávat k dalším generacím. Jejich příběhy o kočovném dětství, šamanském povolání a učňovství, o nemocích a jejich léčení a o jejich útěku z Tibetu během čínské okupace na konci 50.let jsou doplněny záběry ze života v táboře, současných léčivých postupů a všudypřítomných obav o budoucnost a osud této tradice.

Více informací naleznete na www.prazskebrany.cz.

Výtěžek z filmového festivalu bude předán na programy podpory TIBETU.
Více na www.potala.cz

V březnu a dubnu tohoto roku probíhají i další zajímavé akce na podporu Tibetu. Výstava obrazů a fotografií v Novoměstské radnici, koncert bönistických mnichů, koncert Pro Tibet v Lucerně a další. Program najdete na: www.tibetmysli.cz

PODPOŘTE TIBET!

Prohlášení J.S. dalajlamy k 10. březnu 2009

Uveřejněno v pondělí 9. března 2009

Dnešní den je 50. výročím nenásilného povstání tibetského lidu proti represi čínského komunistického režimu v Tibetu. Od loňského března se množství pokojných protestů rožšířilo napříč Tibetem. Většina jejich účastníků byli mladí lidé narození po roce 1959, kteří neviděli a nezažili svobodný Tibet. Avšak na skutečnost, že se vedeni pevným přesvědčením chtěli zasadit o změnu situace v Tibetu, která trvá po generace, jsme nesmírně hrdi. Jako zdroj inspirace bude totiž sloužit všem lidem mezinárodního společenství, kteří se nadšeně zajímají o Tibet. Vzdáváme hold těm a modlíme se za všechny ty, kdo zemřeli, byli mučeni a hrozným způsobem strádali, také během loňské krize, za naše úsilí od té doby, co započalo.

Kolem roku 1949 začala komunistická vojska překračovat hranice severovýchodního Tibetu (v provinciích Kham a Amdo) a koncem roku 1950 bylo zabito více než 5000 tibetských vojáků. Vzhledem k tehdejší situaci se čínská vláda rozhodla pro politiku mírového osvobození, která v roce 1951 vedla k podepsání 17-ti bodové úmluvy a jejímu přijetí. Od té doby je Tibet kontrolován Čínskou lidovou republikou (ČLR). V samotném dokumentu se však uvádí, že svébytné náboženství, kultura a tradiční hodnoty Tibetu, budou zachovány a chráněny.

Mezi roky 1954 a 1955 jsem se v Pekingu setkal s většinou starších čínských komunistických předáků, vládních i vojenských, vedených předsedou Mao-ce Tungem. Když jsme diskutovali o způsobech, jak dosáhnout sociálního a ekonomického rozvoje Tibetu při zachování jeho náboženského a kulturního dědictví, Mao-ce Tung a všichni ostatní vůdcové souhlasili spíše s ustavením přípravné komise, která by zajistila podmínky pro autonomní uspořádání oblasti, jak bylo uvedeno v Úmluvě, než s vytvořením vojensko-administrativní komise. Od roku 1956 se však situace neustále vyvíjí k horšímu, v Tibetu jsou zaváděna ultralevicová opatření. Záruky, které poskytli různí straničtí předáci nebyly tedy v zemi realizovány. Násilná implementace takzvaných "demokratických" reforem v tibetských provinciích Kham a Amdo, které se nezakládají na tehdejších projednávaných podmínkách, vyústily v enormní chaos a devastaci zěmě. V centrálním Tibetu, Číňané násilně a vědomě porušili podmínky 17-ti bodové úmluvy a jejich tyranské metody se den ode dne stupňují. Tento zoufalý vývoj neponechal Tibeťanům jinou možnost než začít protestovat, čehož vyústěním bylo dne 10. března roku 1959 pokojné povstání v Tibetu. Nepředvídaně násilná reakce čínských vojsk vedla k zabíjení, zatýkání a uvěznění desetitisíců Tibeťanů. Tehdy jsem proto, doprovázen malou skupinkou tibetských vládních představitelů včetně několika Kalonů (kabinetních ministrů), utekl do indického exilu. Od té doby téměř statisíce Tibeťanů uprchly do exilu v Indii, Nepálu a Bhútánu. V následujících měsících a v případě útěků čelili nepředstavitelnému utrpení, které je v paměti tibetského lidu stále čerstvé.

V průběhu okupace Tibetu začala čínská vláda série represívních a násilných reforem a kampaní, v podobě "demokratické reformy", třídního boje, zřizováním stranických výborů a družstev, Kulturní revoluce, vyhlášení stanného práva, a nedávno, vlastenecké převýchovy a tvrdých zásahů proti náboženským a jiným skupinám. Všechna tato opatření jsou příčinou nejhlubšího utrpení a strádání Tibeťanů natolik, že je možné doslova říci, že prošli peklem na zemi. Okamžitým důsledkem těchto opatření byla smrt stovek a tisíců Tibeťanů. Linie Buddhy a dharmy byla přerušena. Tisíce kulturních a náboženských center jako jsou kláštery a chrámy byly vymazány z povrchu zemského. Historické budovy a památky byly zničeny. Přírodní zdroje jsou nevybíravým způsobem pleněny. V současné době je křehké životní prostředí Tibetu znečišťováno, dochází k masívnímu kácení lesů a divoká zvěř jako jaci a tibetské antilopy jsou na pokraji vyhynutí.

Těchto 50 let přineslo nevyslovitelné utrpení tibetskému lidu a vede k postupné likvidaci země. I dnes žijí Tibeťané v neustálém strachu a jsou nepřetržitě podezříváni čínskými orgány. I dnes jsou náboženství, kultura, jazyk a identita, které si předchozí generace Tibeťanů si považovali více než svého života, na pokraji vymření, zkrátka, Tibeťané jsou považováni za zločince, kteří si zaslouží zemřít. Tragédie tibetského lidu byla v roce 1962 popsána v 70-ti tisíci znakové petici Pančchen Rinpočeho určené čínské vládě. Znovu ji připomněl těsně před svou smrtí ve své řeči v Žikace v roce 1989, kde řekl, že Tibeťané pod čínskou komunistickou nadvládou více ztratili než získali. Mnozí nezaujatí Tibeťané znepokojení situací se začali veřejně vyjadřovat o utrpení tibetského lidu. Když v roce 1980 tajemník Komunistické strany Číny, Chu Jao-pang, přijel do Lhasy, dokonce tyto chyby uznal a požádal tibetský lid o odpuštění. Četné projetky na rozvoj infrastruktury jako stavba silnic, letišť, železnic a dálší, které, jak se zdá, přinesly pokrok do tibetských regionů, byly ve skutečnosti plánovány s politickým úmyslem počínštit Tibet, a to za ohromnou cenu, obětování tibetského životního prostředí a způsobu života.

Co se týče tibetských uprchlíků, ačkoliv jsme zpočátku čelili mnoha problémům, rozdílným klimatickým podmínkám, jazyku a potížím s vyděláním si na živobytí, úspěšně jsme se adaptovali a znovu začali žít v exilu. Vzhledem k veliké laskavosti hostitelských zemí, zvláště Indie, zde mohou Tibeťané žít svobodně a beze strachu. Byli a jsme schopni si najít živobytí a zachovat naše náboženství a kulturu. Byli a jsme schopni dopřát našim dětem tradičního a moderního vzdělávání a angažovat se v úsilí o vyřešení situace v Tibetu. A je tu mnoho dalších pozitívních výsledků. Větší porozumění tibetskému buddhismu a jeho důrazu na soucítění je jistě pozitivním přínosem celému světu.

Okamžitě po příchodu do exilu jsme v rámci tibetské komunity začali propagovat demokracii a v roce 1960 jsme založili Tibetskou exilovou vládu. Od té doby se naše exilová správa rozvinula v plně funkční demokracii s psanou ústavou a zákonodárným orgánem. To je něco, na co můžeme být vskutku pyšní.

Od roku 2001 jsme zavedli systém díky němuž je politické vedení tibetského exilu volitelné, podobně jako v jiných demokratických systémech. V současné době je předseda kabinetu Kalon Tripa ve funkci již druhé volební období, čímž se snížily moje denní administrativní povinnosti a jsem tedy částečně v důchodu. Příspívat oprávněným snahám o změnu situace v Tibetu je však odpovědností každého Tibeťana a proto i nadále ve svém úsilí pokračuji.

Mým předním závazkem, jako lidské bytosti, je propagace lidských hodnot, které považuji za klíčové pro vedení šťastného života jednotlivce, rodiny a společnosti. Jako náboženský praktikující, je mým druhým úkolem propagace mezináboženského dialogu a harmonie. Mým třetím závazkem samozřejmě je situace v Tibetu, vzhledem k tomu, že jsem Tibeťan a říkají mi "dalajlama", ale co je důležitější, vzhledem k důvěře, kterou ve mě vložili Tibeťané v exilu i v Tibetu. Toto jsou tři důležité závazky, které mívám stále na paměti.

Kromě ohledu na prospěch tibetské exilové komunity, které se daří celkem dobře, je hlavním úkolem ústřední tibetské vlády pracovat na vyřešení situace v Tibetu. Poté, co jsme se v roce 1974 shodli na vzájemně prospěšné politice střední cesty, byli jsme v roce 1974 připraveni zareagovat na návrh Teng Siao-pchinga a zahájit jednání s Čínou. Uskutečnilo se mnoho kol jednání a byly vyslány vyšetřovací komise. Nic z toho však nepřineslo žádné konkrétní výsledky a formální vztahy byly nakonec v roce 1993 přerušeny.

Následně, v roce 1996-7 byl proveden názorový průzkum mezi Tibeťany v exilu a kdekoliv to bylo možné i v Tibetu, týkající se navrhovaného referenda, v němž měli Tibeťané předurčit směr, kterým se mělo podle jejich představ ubírat naše úsilí. Na základě výsledků průzkumu a návrhů z Tibetu jsme se rozhodli pokračovat v politice střední cesty.

Po opětovném navázání komunikace s Čínou v roce 2002 jsme se této politiky drželi a na jednáních prosazovali jednotné body. Konalo se celých osm kol vyjednávání. Na nich jsme předložili Memorandum o skutečné autonomii tibetského národa a popsali, jak by bylo možné dosáhnout národní oblastní autonomie úplným přijetím zákonů o autonomii, tak jak je to popsano v čínské ústavě. Trvání čínské strany na tom, abychom přijali tvrzení, že Tibet byl a je odvěkou součástí Číny je nejen nepřesné, ale především bezdůvodné. Nemůžeme změnit minulost bez ohledu na to jaká byla. Překrucování historie z politických důvodů je nesprávné.

Je třeba se dívat do budoucnosti a pracovat na vzájemně prospěšném řešení. My Tibeťané usilujeme o legitimní a smysluplnou autonomii, uspořádání, které by umožnilo Tibeťanům žít v rámci Čínské lidové republiky. Naplnění těchto snah tibetského lidu umožní Číně dosáhnout stability a jednoty. Co se nás týše, nevznášíme žádné požadavky na základě historie. Díváme-li se zpět do minulosti, není na světě žádná země, včetně Číny, jejíž uzemní uspořádání by zůstalo nezměněné, takové anizůstat nemohlo.

Naše úsilí o to, aby byli Tibeťané sjednoceni pod autonomní správou je v souladu s naplněním principu národní oblastní autonomie. Rovněž splňuje všechny základní požadavky tibetského a čínského lidu. Čínská ústava a související zákony nejsou s tímto v rozporu a mnoho lídrů čínské ústřední vlády takovéto řešení přijalo. Při podepisování 17-ti bodové úmluvy premiér Čou En-laj tento požadavek přijal jako rozumný. V roce 1956, když byla jmenována přípravná komise pro "Tibetskou autonomní oblast (TAR), vicepremiér Čchen I ukazoval na mapu a řekl, pokud bude Lhasa hlavním městem TARu (což zahrnovalo i původně tibetské oblasti v ostatních čínských provinciích), napomohlo by to rozvoji Tibetu a přátelství mezi tibetským a čínským lidem. Tento názor sdílel též Pančhen rinpočhe a mnozí příslušníci tibetské inteligence včetně straníků. Měli-li čínští představitelé nějaké připomínky k našim návrhům, mohli je předložit a vysvětlit a my bychom je zvážili, ale žádné připomínky tehdy neměli. Jsem zklamán tím, že čínské orgány nepřiměřeně reagují na naše upřímné snahy o zavedení smysluplné národní oblastní autonomie pro všechny Tibeťany, tak jak byly ustaveny v ústavě ČLR.

Bez ohledu na probíhající čínsko-tibetský dialog, který nepřinesl žádné konkrétní výsledky, byl uskutečněn brutální zásah proti tibetským protestujícím, který otřásl celým Tibetem počínaje březnem loňského roku. Aby se sjednotily názory veřejnosti ohledně budoucího postupu řešení situace v Tibetu, konalo se v listopadu 2008 mimořádné zasedání tibetské exilové komunity. V rámci možností byly též podniknuty snahy o zjištění názorů a návrhů Tibeťanů žijících v Tibetu. Výsledkem těchto jednání bylo, že vešina Tibeťanů jednomyslně podpořila pokračování přístupu střední cesty. Proto budeme i nadále s ještě vetším přesvědčením pokračovat s prosazováním této politiky a úsilím o dosažení smysluplné oblastní autonomie pro všechen tibetský lid.

Kam až pamět sahá, Tibeťané a Číňané byli sousedy. Platí to i pro budoucnost. Proto je nanejvýš důležité, abychom spolu udržovali přátelské vztahy. Od okupace Tibetu zahájila Čína svou komunistickou propagandu a uveřejňuje zkreslené informace o Tibetu a tibetském lidu. Výsledkem je, že mezi čínskou populací není mnoho těch, kdo by skutečně rozuměli Tibetu. Pro Číňany je opravdu velice obtížné se dozvědět pravdu. Jsou i tací ultralevicoví čínští vůdcové, kteří od března podstoupili, co se propagandy týče, ohromné úsilí s úmyslem rozdělit čínský a tibetský lid a vytvořit mezi nimi nenávist. Bohužel, výsledkem je, že někteří naši čínští bratři a sestry tyto negativní předsudky sdílejí. Jak jsem již opakovaně v minulosti vyzýval, znovu bych rád apeloval na naše čínské bratry a sestry, aby se touto propagandou nenechali ovlivnit, ale namísto toho se pokusili zjistit nezaujatá fakta o Tibetu a tím předešli našemu dalšímu rozdělování. Tibeťané by také měli usilovat o přátelství s čínskými lidmi.

Podívám-li se zpět na 50 let v exilu, byli jsme svědky mnoha posunů a mnoha zklamání. Faktem však je, že tibetská otázka je živá a mezinárodní společenství se o ni zajímá čím dál více, to je skutečný úspěch. Z tohoto úhlu pohledu nepochybuji o tom, že spravedlnost převáží, pokud se budeme i nadále ubírat cestou pravdy a nenásilí.

Připomínáme si 50 let v exilu a je důležité, abychom vyjádřili své srdečné díky vládám a lidem různých hostitelských zemí v nichž žijeme. Nejen, že se řídíme zákony těchto zemí, ale též se snažíme jednat tak, abychom jim byli přínosem. Stejně tak bychom se měli, v našem úsilí o změnu situace v Tibetu a podporu tibetského náboženství a kultury, snažit poučit z předchozí zkušenosti při utváření naší budoucnosti.

Vždycky říkám, že bychom měli doufat v to nejlepší a připravit se na nejhorší. Podíváme-li se na Tibet z globální perspektivy nebo skrze události v Číně, vždy existují důvody k naději na rychlé vyřešení situace v Tibetu. Musíme se nicméně dobře připravit i na to, že utrpení může dlouho pokračovat. A to tak, že se zaměříme především na vzdělávání našich dětí a přípravu odborníků pro nejrůznější odvětví. Měli bychom také zvyšovat povědomí lidí o životním prostředí, zdravém životním stylu a všichni Tibeťané by se měli snažit lépe porozumět pokojnému způsobu života a praxi.

Rád bych využil této příležitosti a vyjádřil svoji upřímnou vděčnost politickým představitelům, centrálním a státním vládám a lidem v Indii, kteří navzdory všem problémům, kterým čelí, nám poskují neocenitelnou podporu a pomoc za posledních padesát let, kdy Tibeťané žijí v exilu. Jejich laskavost a vstřícnost je nezměřitelná. Také bych rád vyjádři díky vládám, politikům a lidem mezinárodního společenství, též nejrůznějším protibetským skupinám, za jejich bezmeznou podporu.

Ať všechny bytosti žijí štastně a v pokoji!

dalajlama

Přeloženo z oficiálních stránek J.S. dalajalamy podle článku "March 10th Statement of H.H. the Dalai Lama".

Zpráva o propuštění tibetské hudebnice

Aktualizace článku "Urgentní akce Amnesty International - nedobrovolné "zmizení" tibetské hudebnice"

Pozdě, ale přece přinášíme povzbudivou zprávu o dalším osudu známé tibetské aktivistky za lidská práva a hudebnice Jamyang Kyi. Ta byla dle zprávy rozhlasové stanice Radio Free Asia ze dne 20.5. 2008 na kauci propuštěna z vězení, kam byla uvržena po zatčení dne 1. dubna 2008.

Převzato ze stránek brněnské skupiny Amensty International.

Srdce tibetského buddhismu

Přednáška tibetského učitele Kelsanga lámy na téma "Odpoutání od čtyř lpění"

Ctihodný lama Kelsang, mistr školy Sákja, přijal pozvání přijet poprvé do České republiky, aby zde vyučoval.

Během tří dní předá ve třech městech srdce učení školy Sákja "Oddělení od čtyř lpění". Tuto nauku obdržel Láma Sakjapa, jeden z otců linie Sákja, ve vizi přímo od Mandžušrího a od té doby je tato esenciální nauka studnicí inspirace pro mnoho praktikujících.

OPAVA | 12.3. čtvrtek v 18h | Prostory Minoritského kláštera, Masarykova třída 342/41 | vstupné: 60,- Kč

OSTRAVA | 13.3. pátek v 18h | Centrum - Harmonie - KD Jízdárna, Na Jízdárně 18 | vstupné: 100,-

PARDUBICE | 14.3. sobota v 15h | Divadlo 29, Svaté Anežky České č.p. 29 | vstupné: 100,- Kč

Akce se koná v rámci Festivalu ProTibet 2009, více info na stránkách pořadetele občanského sdružení M.O.S.T.