Vždy, keď počúvam tibetských mníchov, napadne mi to isté – neprišli nám ukázať žiadne východné kúzla, ale obyčajné šťastie jednoduchého života.
Na prednášky Jeho Svätosti chodieva mnoho ľudí, ktorí majú veľké očakávania, myslia si, že dalajláma disponuje zázračnými či dokonca liečivými schopnosťami. Jeho Svätosť sa tomu smeje, vraví, že ak by také schopnosti naozaj mal, použil by ich na svoje žlčové kamene. Je to len človek, ako my ostatní.
Našou prirodzenou túžbou je žiť šťastný život. Kľúčom k jej splneniu je pokoj mysle – ak ho dosiahneme, nebude viac záležať na vonkajších okolnostiach, dokážeme byť šťastní. Ba čo viac, pokoj mysle je jedným z kľúčových predpokladov fyzického zdravia. To bolo dokázané aj prostredníctvom vedeckých výskumov.
Sú dva dôležité faktory. Prvým z nich je súcitenie a vrelosť srdca, ktoré nám pomáhajú byť voči ostatným otvorenejší, bezprostrednejší. Súcit nás tiež zbavuje strachu, podozrievavosti, hnevu a nenávisti. Ďalším poznatkom, ktorý Jeho Svätosť spomenula je fakt, že máme vždy množstvo problémov, ktoré v skutočnosti vytvárame my sami. Každý sa im chce vyhnúť, a predsa vznikajú. Príčina je jednoduchá - je ňou náš nerealistický prístup. Realitu totiž môžeme poznať, len ak sa na všetko pozeráme z mnohých uhlov, nielen z jedného, a to robí málokto.
Vedci len nedávno odhalili, že ľudia, ktorí často vravia ja, môj, mňa, sú vystavení oveľa vyššej pravdepodobnosti infarktu ako ostatní. Takto sebeckí ľudia majú krátkozraký pohľad na svet, nevidia problémy iných, preto sa im ich vlastné problémy, nech sú akokoľvek malé, zdajú neprekonateľné a vyrovnávajú sa s nimi s oveľa väčšími ťažkosťami ako altruisti. Je to otázka prístupu. Sebecký prístup je nerealistický a škodí nám.
Je možné naučiť sa súcitu? Áno, je. Prvým človekom, ktorý učil dalajlámu láske, vrelosti a súcitu však nebol jeho učiteľ, ale mama. Blízky vzťah medzi matkou a dieťaťom je tým najdôležitejším pre šťastie oboch. Tí, ktorí boli o materinskú lásku v detstve ukrátení, majú aj v ďalšom živote ťažkosti prejaviť ostatným lásku. Nedostatok lásky v medziľudských vzťahoch je vždy nezdravý.
Aby sme to zhrnuli, ak robíte niečo dobré, je to pre vás prínosom, zlé skutky však so sebou prinášajú negatívne dôsledky.
Autorka: Ľudmila Miškaňová
30. listopadu 2008
28. listopadu 2008
Přednášku dalajlamy můžete sledovat on-line
Pro ty z Vás na které se nedostaly lístky je tu dobrá zpráva: přednášku můžete sledovat online.
Více informací na stránkách Fora 2000.
23. listopadu 2008
Tibeťané zápolí s následnictvím dalajlamy
Time, CNN | 22. listopadu, 2008Přání "Ať žije dalajlama!" je pro Tibeťany hlubokou motlitbou. Zatímco se však modlí, aby oddálili jeho smrt, zástupci tibetského společenství už se na onu chvíli nestydí připravovat.
"Lidé opakovaně požadují, aby jim Jeho Svatost dalajlama pomohl najít nezpochybnitelného následníka", uvedl na mimořádném summitu v Dharamasale Lhakdor, exilový poslanec a ředitel Knihovny tibetských děl a archívů, který jako mnozí Tibeťané užívá pouze jednoho jména. Tibeťané nechtějí, aby se opakovala nešťastná událost jako z roku 1995, kdy si čínská vláda, namísto jimi vybraného následníka pančhenlamy, zvolila svého vlastního kandidáta. Fotky chlapce, kterého Číňané odmítli uznat jako 11. pančhenlamu a o němž se věří, že byl uvězněn, jsou stále ještě vystaveny na různých místech v Dharamsale. Tibeťané se obávají, že Čína se znovu podobného vměšování dopustí po dalajlamově smrti a zneužije dlouho tradovaného procesu hledání další reinkarnace skrze řadu znamení.
Jaké jsou tedy možnosti? Mezi vyslanci se mluví o tom, že je možné rozpoznat reinkarnaci staršího lamy za jeho vlastního života. Dalajlama se o tom nedávno zmínil, čímž vyvolal jak naděje, že on sám bude jmenovat přímého následovníka, tak i filozofické zamýšlení se nad legitimitou takového kroku. "Je to jakoby se tělo, mysl a duch rozdělily ve dvojí", vyjádřil se jeden z exilových poslanců.
"Je kolem toho zmatek", řekl Lhakdor, mnich, který často cestuje s dalajlamou jako jeho tlumočník. Aby věc objasnil, uvedl, že dalajlama jednoduše odkazuje na možnou změnu tradiční skupiny hledačů, kteří sledují daná znamení, která poskytl zesnulý lama před svou smrtí. Kritici tradičního procesu se přou, že ačkoli má jistý historický precedens, je zastaralý a mohl by otevřít cestu k obvinění dalajlamy z toho, že se snaží založit dynastii. "Je to trochu nedůvěryhodné", sdělil Jamyang Norbu, aktivní zastánce tibetské nezávislosti.
Zda se dalajlama rozhodne k tomuto novému kroku nebo ne, již teď se zdá, že zahájil proces hledání následovníka jinými, mnohem méně nápadnými, způsoby. Starší lamové všech čtyř buddhistických škol si pravidelně přicházejí poslechnout jeho učení. Fakt, že dalajlama zařídil, aby byl Karmapa, významný lama, který před osmi lety uprchl z kláštera v Tibetu, vzděláván v několika jazycích, včetně korejštiny, je náznakem jeho možné budoucí role v širším světovém měřítku.
Nejdůležitější však je momentálně mimořádný summit, který je snahou o to, aby byla tibetská exilová vláda demokratičtější, otevřenější a schopná se rozhodovat bez dalajlamy. Exiloví poslanci učinili v tomto směru první krok v sobotu, když odhlasovali rezoluci, která potvrdila dalajlamův "přístup střední cesty" vůči Číně, ale též úplně poprvé, uznala a legitimizovala požadavek úplné nezávislosti a ukončení vyjednávání s Čínou. "Je to významná změna", řekl Lobsang Sengge, tibetský exilový poslanec a odborný asistent práva na Harvardské univerzitě, jehož výzkum se zaměřuje na vnitrostátní demokracii exilové vlády. Vypadá to, že klíčem k budoucímu vedení tibetské komunity budou Tibeťané sami.
Přeloženo podle článku: Tibetans Grapple With Dalai Lama Succession
21. listopadu 2008
Pomozte najít pančhenlamu Tibetu
Připojte se na stránkách kláštera Tašilhunpo k akci na záchranu uneseného pančhenlamy, druhého nejvyššího duchovního Tibetu: http://www.tashilhunpo.org/alerts/amber_alert_cz.htm
Osm mnichů kláštera Tašilhunpo navštívilo ve dnech 20. - 27. října 2008 v rámci Týdne tibetské kultury Prahu. Mniši přijeli do České republiky prezentovat tibetskou kulturu, předvedli čhamové tance, vytvořili mandalu a především šířili povědomí o uneseném pančhenlamovi.
Pančhenlama
Gendün Čhökji Ňima, chlapec na obrázku je politickým vězněm od svých 6 let, kdy byl rozpoznán jako reinkarnace pančhenlamy, po dalajlamovi druhým nejvyšším tibetským duchovním. Bezprostředně po jmenování ho nechala čínská vláda unést s celou rodinou a jmenovala svého vlastního pančhenlamu. Pančhenlama podle tibetské tradice hraje stěžejní roli při rozpoznání příštího dalajlamy a naopak. Dodnes nejsou o chlapci žádné zprávy. Letos oslavil své smutné 19. narozeniny.
Osm mnichů kláštera Tašilhunpo navštívilo ve dnech 20. - 27. října 2008 v rámci Týdne tibetské kultury Prahu. Mniši přijeli do České republiky prezentovat tibetskou kulturu, předvedli čhamové tance, vytvořili mandalu a především šířili povědomí o uneseném pančhenlamovi.
Pančhenlama
Gendün Čhökji Ňima, chlapec na obrázku je politickým vězněm od svých 6 let, kdy byl rozpoznán jako reinkarnace pančhenlamy, po dalajlamovi druhým nejvyšším tibetským duchovním. Bezprostředně po jmenování ho nechala čínská vláda unést s celou rodinou a jmenovala svého vlastního pančhenlamu. Pančhenlama podle tibetské tradice hraje stěžejní roli při rozpoznání příštího dalajlamy a naopak. Dodnes nejsou o chlapci žádné zprávy. Letos oslavil své smutné 19. narozeniny.
20. listopadu 2008
Khenpo Čhodrag Tenphel Rinpočhe v buddhistickom centre Lotus
14.11. 2008 sa v buddhistickom centre Lotus uskutočnila prednáška pod názvom Klidná a spokojená mysl. Prednášajúcim bol Khenpo Čhodrag Tenphel Rinpočhe, mních z línie Karma Kagju, ktorý už desiatky rokov vyučuje v rámci rôznych inštitúcií v Indii a v Európe, a okrem iného je aj učiteľom 17. Gjalwa Karmapu. Na úvod nás žiada, aby sme sa zamysleli nad zdanlivo celkom obyčajnou vecou – šťastím. Túžbou každého človeka je byť šťastný, nenájde sa nikto, kto by túžil trpieť. Kľúčom k dosiahnutiu tohto stavu je pokojná myseľ. Ten, kto je pokojný, sa cíti dobre kdekoľvek a kedykoľvek. Ako náhle ho však začne niečo trápiť, môže byť aj na tom najkrajšom mieste, a predsa bude nešťastný. Tomuto ale môže zabrániť práve vyrovnaná, pokojná a skrotená myseľ, ktorú je možné zdokonaliť, ak s ňou pracujeme. Pre prácu s mysľou sú mnohé prostriedky – hinduistické, budhistické, rôzne moderné... Buddhizmus je však význačný tým, že sa zásadne nespolieha na tie prostriedky, ktoré pochádzajú zvonku, ale len na vnútorné. Rinpočhe nám odporúča najmä metódu pokojného spočívania.
Dôležitou postavou v buddhizme je učiteľ. Nájsť si dobrého učiteľa však vôbec nemusí byť jednoduché. Preto nám Rinpočhe odporúča prečítať si knihu Ozdobný drahokam osvícení od Gampopa, v ktorej môžeme nájsť pár dobrých rád.
Autorka článku: Ľudmila Miškaňová
14. listopadu 2008
Připojte se k aktivitě za osvobození pančhenlamy
PančhenlamaGendün Čhökji Ňima, chlapec na obrázku je politickým vězněm od svých 6 let, kdy byl rozpoznán jako reinkarnace pančhenlamy, po dalajlamovi druhým nejvyšším tibetským duchovním. Bezprostředně po jmenování ho nechala čínská vláda unést s celou rodinou a jmenovala svého vlastního pančhenlamu. Pančhenlama podle tibetské tradice hraje stěžejní roli při rozpoznání příštího dalajlamy a naopak. Dodnes nejsou o chlapci žádné zprávy. Letos oslavil své smutné 19. narozeniny.
K následující petici se můžete připojit tak, že zašlete anglický i český text
1) emailem na: npillay@ohchr.org, cchung@ohchr.org, rgomez@ohchr.org, tb-petitions@ohchr.org, urgent-action@ohchr.org, info@osn.cz
2) poštovně na adresu uvedenou v hlavičce emailu
Mrs Navanethem Pillay
Office of the High Commissioner for Human Rights
Palais des Nations
CH-1211 Geneva 10, Switzerland
Dear High Commissioner:
I am writing to express concern for the health and safety of Gedun Choekyi Nyima (born April 25, 1989), the young boy recognized by His Holines the Dalai Lama as the 11th Panchen Lama of Tibet. The Chinese government has been holding the boy, his parents and Chadrel Rinpoche since 1995.
This young boy's spiritual education is in jeopardy and his life as at stake! The kidnapping and detention of the Panchen Lama, his parents and dozens of others arrested are disturbing examples of the Chinese government's oppression of the Tibetan people and their religious freedom.
I urge you as the world's foremost human rights authority to conduct an investigation into the whereabouts of the 11th Panchen Lama, Gedun Choekyi Nyima and to secure his immediate release.
Sincerely
Name:
Address:
Signature: [if sent by mail]
Date: [if sent by mail]
...
Paní Navanethem Pillay
Kancelář Vysoké komisařky OSN pro lidská práva
Palais des Nations
CH-1211 Geneva 10
Švýcarsko
Vážená paní komisařko,
Píši Vám, abych vyjádřil/a svoji účast a znepokojení ohledně bezpečnosti Gendüna Čhökji Ňimy (nar. 25. dubna 1989), který byl rozpoznán J.S. dalajlamou jako 11. pančhenlama Tibetu. Čínská vláda chlapce zadržuje společně s jeho rodinou a Čhadrelem Rinpočhem od roku 1995.
Duchovní vzdělání tohoto chlapce je vážně ohroženo a stejně jeho život! Únos a zadržování pančhenlamy, jeho rodiny a dalších desítek zatčených lidí je znepokojivým příkladem útlaku tibetského lidu a potlačování jeho náboženské svobody čínskou vládou.
Žádám Vás jako nejpřednější světovou autoritu v oblasti lidských práv, aby bylo zahájeno vyšetřování místa pobytu 11. pančhenlamy Gendüna Čhökji Ňimy a zajištěno jeho okamžité propuštění.
S úctou,
Jméno:
Adresa:
Podpis: [v případě zaslání dopisu]
Datum: [v případě zaslání dopisu]
13. listopadu 2008
Dalajlama navštíví Prahu 29.11. - 2.12.
Ve dnech 29. listopadu až 2. prosince bude v Praze pobývat Jeho Svatost dalajlama. Návštěva se uskuteční na pozvání Václava Havla a Nadace Forum 2000. V průběhu své pražské návštěvy Jeho Svatost vystoupí 30. listopadu ve 13:30 v Kongresovém centru Praha s veřejnou přednáškou "Porozumění: cesta ke štěstí". Po přednášce odpoví na dotazy publika.
Vstupenky na přednášku jsou k zakoupení v síti Ticketpro. Objednat si je můžete ZDE.
Dále se v Praze sejde mj. s Václavem Havlem a se členy poslanecké Skupiny přátel Tibetu.
(Převzato ze stránek Fora 2000)
Rozhovor v HN s dalajlamou z jeho pražské návštěvy v roce 2006: Dalajlama? Instituce, která jednou zanikne
Vyjasnění vyjádření Jeho Svatosti dalajlamy
28. října 2008, Kancelář Jeho Svatosti dalajlamy
Během oslav 48. výročí Dětských tibetských vesniček, které se konaly v Dhamramsale 25. října, se Jeho Svatost dalajlama vyjádřil k otázce Tibetu, jeho vyjádření jsou teď v některých novinách citována mimo kontext. Proto jsme se rozhodli uveřejnit hlavní podstatu jeho vyjádření včetně vlastního přepisu toho, co skutečně řekl.
J.S. dalajlama se vyjádřil, že Tibeťané se již dlouho snaží nalézt řešení tibetské otázky, přijatelné jak pro tibetský, tak i čínský lid. Jejich snaze se dostalo podpory a porozumění mezinárodního společenství, včetně vládních představitelů některých zemí. A co je důležitější, dostalo se jí i podpory mnoha čínských vzdělanců.
J.S. dalajlama následně řekl, že, čínské vedení zatím bohužel neodpovědělo na naše snahy pozitivně a nezdá se, že by mělo zájem řešit záležitost Tibetu reálným způsobem. Od března tohoto roku propukla ve Lhase a dalších tradičně tibetských oblastech řada protestů a demonstrací. Jednalo se zjevně o spontánní vyjádření hluboce zakořeněného odporu a nespokojenosti, která se nahromadila během 50ti let represívní komunistické nadvlády Číny.
Jelikož čínská vláda obviňuje Jeho Svatost z řízení těchto protestů v Tibetu, volal dalajlama po důkladném vyšetřování, které by prověřilo tato obvinění, nabídl dokonce i přístup k záznamům Ústřední tibetské správy v Indii. Zatím se vyšetřování nikdo neujal, avšak situace v Tibetu se každým dnem zhoršuje. Proto se dalajlama vyjádřil, že je pro něj velice obtížné nést odpovědnost, když se nezdá, že by čínské vedení oceňovalo pravdu, zdravý úsudek a prostý rozum. Za situace, kde chybí jakákoli pozitivní odpověď druhé strany, dalajlama cítí, že pokud nemůže pomoci nalezení řešení, nebude mu tedy raději stát v cestě. J.S. dalajlama se domnívá, že si nemůže dovolit předstírat, že jeho vytrvalé snahy o nalezení vzájemně uspokojivého řešení problému Tibetu, přinášejí ovoce.
Dne 11. září svolal tedy dalajlama mimořádné shromáždění všech tibetských exilových komunit, aby se zúčastnily rozsáhlých jednání s cílem nalézt realistické a nenásilné možnosti našeho dalšího postupu. Jeho Svatost dalajlama učinil rozhodnutí, že když je vše řečeno a možnosti vyčerpány, je na samotných Tibeťanech, aby se rozhodli o svojí budoucnosti.
Přeloženo podle zprávy: Clarifications on H.H. the Dalai Lama's Remarks
Během oslav 48. výročí Dětských tibetských vesniček, které se konaly v Dhamramsale 25. října, se Jeho Svatost dalajlama vyjádřil k otázce Tibetu, jeho vyjádření jsou teď v některých novinách citována mimo kontext. Proto jsme se rozhodli uveřejnit hlavní podstatu jeho vyjádření včetně vlastního přepisu toho, co skutečně řekl.
J.S. dalajlama se vyjádřil, že Tibeťané se již dlouho snaží nalézt řešení tibetské otázky, přijatelné jak pro tibetský, tak i čínský lid. Jejich snaze se dostalo podpory a porozumění mezinárodního společenství, včetně vládních představitelů některých zemí. A co je důležitější, dostalo se jí i podpory mnoha čínských vzdělanců.
J.S. dalajlama následně řekl, že, čínské vedení zatím bohužel neodpovědělo na naše snahy pozitivně a nezdá se, že by mělo zájem řešit záležitost Tibetu reálným způsobem. Od března tohoto roku propukla ve Lhase a dalších tradičně tibetských oblastech řada protestů a demonstrací. Jednalo se zjevně o spontánní vyjádření hluboce zakořeněného odporu a nespokojenosti, která se nahromadila během 50ti let represívní komunistické nadvlády Číny.
Jelikož čínská vláda obviňuje Jeho Svatost z řízení těchto protestů v Tibetu, volal dalajlama po důkladném vyšetřování, které by prověřilo tato obvinění, nabídl dokonce i přístup k záznamům Ústřední tibetské správy v Indii. Zatím se vyšetřování nikdo neujal, avšak situace v Tibetu se každým dnem zhoršuje. Proto se dalajlama vyjádřil, že je pro něj velice obtížné nést odpovědnost, když se nezdá, že by čínské vedení oceňovalo pravdu, zdravý úsudek a prostý rozum. Za situace, kde chybí jakákoli pozitivní odpověď druhé strany, dalajlama cítí, že pokud nemůže pomoci nalezení řešení, nebude mu tedy raději stát v cestě. J.S. dalajlama se domnívá, že si nemůže dovolit předstírat, že jeho vytrvalé snahy o nalezení vzájemně uspokojivého řešení problému Tibetu, přinášejí ovoce.
Dne 11. září svolal tedy dalajlama mimořádné shromáždění všech tibetských exilových komunit, aby se zúčastnily rozsáhlých jednání s cílem nalézt realistické a nenásilné možnosti našeho dalšího postupu. Jeho Svatost dalajlama učinil rozhodnutí, že když je vše řečeno a možnosti vyčerpány, je na samotných Tibeťanech, aby se rozhodli o svojí budoucnosti.
Přeloženo podle zprávy: Clarifications on H.H. the Dalai Lama's Remarks
Jeho Svatost dalajlama o čínsko-tibetských vztazích a mimořádném listopadovém setkání
Výňatek z proslovu ze dne 25.10. 2008 ku příležitosti 48. výročí založení Tibetských dětských vesniček
Tibet byl nedávno svědkem krize. Tibeťané ze všech tří tradičních tibetských regionů odvážně vyjádřili svoji nespokojenost a dali průchod svému hluboce zakořeněnému odporu proti čínské vládě. Ohniskem protestů nebylo pouze společenství mnichů a mnišek, účastnili se jich věřící i nevěřící všech věkových kategorií, také straníci, studenti a dokonce i tibetští studenti, kteří studují v Číně. V té době nebyla žádná reálná možnost, že by čínská vláda mohla ignorovat co se dělo a měla proto přijít s opatřeními úměrnými situaci. To však neučinila. Zcela přehlížejíc nespokojenost tibetského lidu, přistoupila k tvrdému zákroku proti protestujícím, nazývala je rozličnými jmény jako "„rozvraceči“ či "„političtí povstalci“.
V tomto kritickém okamžiku, kdy zástupy našich bratrů a sester v Tibetu učinily takové oběti, není možné abychom my, kdo žijeme ve svobodném světě, zůstali němí a neaktivní, abychom byli lhostejní k tomu, co se děje v naší zemi.
Až doposud jsme přijali za své stanovisko, které je založeno na snaze prospět oběma zúčastněným stranám. Tím jsme si získali podporu a porozumění mnoha zemí světa, včetně Indie. Zvláště mezi čínskými vzdělanci roste podpora tohoto přístupu. To je pro nás skutečné vítězství. Nastolit pozitivní změnu v Tibetu není pouze naše bytostná povinnost, ale je to i náš hlavní cíl. Je nicméně smutnou skutečností, že jsme nebyli schopni tento cíl naplnit. Když jsem v roce 1988 učinil své první prohlášení k Evropskému parlamentu ve Štrasburku, kategoricky jsem uvedl, že poslední rozhodnutí týkající se otázky Tibetu bude učiněno tibetskou veřejností.
V roce 1993 byl ukončen přímý kontakt mezi námi a čínskou vládou. Opět jsme s tibetským lidem konzultovali nejlepší možnou cestu vpřed. Bylo však rozhodnuto pokračovat a zastávat tu samou pozici jako dříve.
Tibetská otázka se týká prosperity tibetského lidu jako celku. Není to v žádném případě záležitost mé osoby. Tibeťané by měli společně promyslet, co je dobré pro Tibet a podle toho pak jednat. Jinak řečeno, od samého počátku jsme upřímně zastávali demokratickou cestu. Není to tak, že bychom hlásali demokracii a vedli přitom autokracii. Na křižovatce na níž se nacházíme, by měly být všechny názory, návrhy a pohledy tibetské veřejnosti důkladně prodiskutovány. Mělo by to být učiněno způsobem, který bude brát v potaz ten nejlepší možný směr, který povede k uskutečnění našeho hlavního cíle, spíše než aby se jednalo o velebení ideologií příslušných politických stran či prosté vznášení různých politických stanovisek.
Všichni Tibeťané, ať náleží k laickému či duchovnímu stavu, se musí podílet na zachování naší národní identity. Udržení tibetské národní identity je, obecně řečeno, zcela odlišné od ostatních národů na této planetě. Pokud bude tibetská národní identita zachráněna, její hodnotový systém založený na buddhistických principech milující laskavosti a soucítění má přirozený potenciál být prospěšný celému světu. Naše usilování o pravdu tedy není jen přínosem šesti milionům Tibeťanů, ale velice úzce souvisí s naší schopností přinést do určité míry prospěch celému světu. Náš zápas za pravdu má tedy své opodstatnění. Pokud dospějeme ke smírnému a správnému řešení, pomůže to zcela jistě milionům lidí, včetně Číňanů, objevit novou perspektivu a vést bohatší a smysluplnější život zabezpečující štěstí po psychické i fyzické stránce.
Naproti tomu, pokud by se Tibet stal společenstvím, které se bude starat pouze o materiální blaho v důsledku úplného vymýcení tibetského náboženství a kultury zakládajícího se na soucítění Čínou, vedlo by to namísto obohacení ke ztrátě pro čínský lid. Naše úsilí je tedy přínosem pro všechny zúčastněné strany. S tímto uvědoměním bychom měli promyslet a prodiskutovat veškeré metody a cesty, které jsou nám dostupné. Všechny Vás žádám, abyste se připojili, protože se jedná o záležitost, která se týká obecného blaha nás všech, Tibeťanů.
Čínská vláda mě obvinila ze zinscenování nedávných protestů v Tibetu. Vyslal jsem na jednání s nimi své představitele a také jsem veřejně žádal, aby Peking poskytl v této věci detailní vysvětlení. Pomocí svých zástupců a apelů jsem se vyjádřil, že mohou vyslat vyšetřovací komisi do Dharamsaly a prověřit dokumenty naší administrativní správy. Také jsem řekl, že mohou projít nahrávky mých řečí a prohlášení nově příchozím uprchlíkům z Tibetu. Žádné vyšetřovací komise zatím nedorazily. A Čína pokračuje v chrlení kritiky proti mé osobě.
Pokud beru v potaz vývoj událostí, zdá se, že mé další setrvávání v této pozici je spíše na překážku řešení tibetského problému, než že by mu napomáhalo. Bude tudíž lépe, když si otázku obecného blaha Tibetu rozhodnou Tibeťané sami. Není třeba, abych v tomto směru nějak zasahoval.
11. září jsem se rozhodl, že nemohu nadále nést tuto zodpovědnost. Nevidím žádný konstruktivní důvod proč bych v ní měl pokračovat. Pokud se ale čínské vedení rozhodne ke skutečným jednáním, pak bych se mohl této role znovu ujmout. Pak s nimi budu upřímně jednat. Je velice obtížné komunikovat s lidmi, kteří nejsou přímí. Takže říkám zcela otevřeně zástupcům médií: Mám víru a důvěru v čínský lid, ale má víra a důvěra v čínskou vládu se zmenšuje.
Vyzval jsem zvolené zástupce Tibetu, aby se mnou prodiskutovali tyto body na mimořádné schůzi. Myslím, že není možné tyto věci rozhodnout během jednoho rozsáhlého jednání. Hlavní myšlenkou však je, že by všichni Tibeťané měli převzít zodpovědnost, mít skutečný zájem a přijít s realizovatelnými návrhy na dosažení našeho cíle v nějž máme všichni naději. Jinými slovy, všichni Tibeťané by měli spolupracovat v duchu kolektivní odpovědnosti a diskutovat vše, co je před námi, zvážit krátkodobé a dlouhodobé přínosy pro dosažení našeho cíle. Konečné a platné rozhodnutí musí však být učiněno tibetským lidem.
Přeloženo podle: His Holiness the Dalai Lama on Sino-Tibetan Relations and the Special Meeting in November
Tibet byl nedávno svědkem krize. Tibeťané ze všech tří tradičních tibetských regionů odvážně vyjádřili svoji nespokojenost a dali průchod svému hluboce zakořeněnému odporu proti čínské vládě. Ohniskem protestů nebylo pouze společenství mnichů a mnišek, účastnili se jich věřící i nevěřící všech věkových kategorií, také straníci, studenti a dokonce i tibetští studenti, kteří studují v Číně. V té době nebyla žádná reálná možnost, že by čínská vláda mohla ignorovat co se dělo a měla proto přijít s opatřeními úměrnými situaci. To však neučinila. Zcela přehlížejíc nespokojenost tibetského lidu, přistoupila k tvrdému zákroku proti protestujícím, nazývala je rozličnými jmény jako "„rozvraceči“ či "„političtí povstalci“.
V tomto kritickém okamžiku, kdy zástupy našich bratrů a sester v Tibetu učinily takové oběti, není možné abychom my, kdo žijeme ve svobodném světě, zůstali němí a neaktivní, abychom byli lhostejní k tomu, co se děje v naší zemi.
Až doposud jsme přijali za své stanovisko, které je založeno na snaze prospět oběma zúčastněným stranám. Tím jsme si získali podporu a porozumění mnoha zemí světa, včetně Indie. Zvláště mezi čínskými vzdělanci roste podpora tohoto přístupu. To je pro nás skutečné vítězství. Nastolit pozitivní změnu v Tibetu není pouze naše bytostná povinnost, ale je to i náš hlavní cíl. Je nicméně smutnou skutečností, že jsme nebyli schopni tento cíl naplnit. Když jsem v roce 1988 učinil své první prohlášení k Evropskému parlamentu ve Štrasburku, kategoricky jsem uvedl, že poslední rozhodnutí týkající se otázky Tibetu bude učiněno tibetskou veřejností.
V roce 1993 byl ukončen přímý kontakt mezi námi a čínskou vládou. Opět jsme s tibetským lidem konzultovali nejlepší možnou cestu vpřed. Bylo však rozhodnuto pokračovat a zastávat tu samou pozici jako dříve.
Tibetská otázka se týká prosperity tibetského lidu jako celku. Není to v žádném případě záležitost mé osoby. Tibeťané by měli společně promyslet, co je dobré pro Tibet a podle toho pak jednat. Jinak řečeno, od samého počátku jsme upřímně zastávali demokratickou cestu. Není to tak, že bychom hlásali demokracii a vedli přitom autokracii. Na křižovatce na níž se nacházíme, by měly být všechny názory, návrhy a pohledy tibetské veřejnosti důkladně prodiskutovány. Mělo by to být učiněno způsobem, který bude brát v potaz ten nejlepší možný směr, který povede k uskutečnění našeho hlavního cíle, spíše než aby se jednalo o velebení ideologií příslušných politických stran či prosté vznášení různých politických stanovisek.
Všichni Tibeťané, ať náleží k laickému či duchovnímu stavu, se musí podílet na zachování naší národní identity. Udržení tibetské národní identity je, obecně řečeno, zcela odlišné od ostatních národů na této planetě. Pokud bude tibetská národní identita zachráněna, její hodnotový systém založený na buddhistických principech milující laskavosti a soucítění má přirozený potenciál být prospěšný celému světu. Naše usilování o pravdu tedy není jen přínosem šesti milionům Tibeťanů, ale velice úzce souvisí s naší schopností přinést do určité míry prospěch celému světu. Náš zápas za pravdu má tedy své opodstatnění. Pokud dospějeme ke smírnému a správnému řešení, pomůže to zcela jistě milionům lidí, včetně Číňanů, objevit novou perspektivu a vést bohatší a smysluplnější život zabezpečující štěstí po psychické i fyzické stránce.
Naproti tomu, pokud by se Tibet stal společenstvím, které se bude starat pouze o materiální blaho v důsledku úplného vymýcení tibetského náboženství a kultury zakládajícího se na soucítění Čínou, vedlo by to namísto obohacení ke ztrátě pro čínský lid. Naše úsilí je tedy přínosem pro všechny zúčastněné strany. S tímto uvědoměním bychom měli promyslet a prodiskutovat veškeré metody a cesty, které jsou nám dostupné. Všechny Vás žádám, abyste se připojili, protože se jedná o záležitost, která se týká obecného blaha nás všech, Tibeťanů.
Čínská vláda mě obvinila ze zinscenování nedávných protestů v Tibetu. Vyslal jsem na jednání s nimi své představitele a také jsem veřejně žádal, aby Peking poskytl v této věci detailní vysvětlení. Pomocí svých zástupců a apelů jsem se vyjádřil, že mohou vyslat vyšetřovací komisi do Dharamsaly a prověřit dokumenty naší administrativní správy. Také jsem řekl, že mohou projít nahrávky mých řečí a prohlášení nově příchozím uprchlíkům z Tibetu. Žádné vyšetřovací komise zatím nedorazily. A Čína pokračuje v chrlení kritiky proti mé osobě.
Pokud beru v potaz vývoj událostí, zdá se, že mé další setrvávání v této pozici je spíše na překážku řešení tibetského problému, než že by mu napomáhalo. Bude tudíž lépe, když si otázku obecného blaha Tibetu rozhodnou Tibeťané sami. Není třeba, abych v tomto směru nějak zasahoval.
11. září jsem se rozhodl, že nemohu nadále nést tuto zodpovědnost. Nevidím žádný konstruktivní důvod proč bych v ní měl pokračovat. Pokud se ale čínské vedení rozhodne ke skutečným jednáním, pak bych se mohl této role znovu ujmout. Pak s nimi budu upřímně jednat. Je velice obtížné komunikovat s lidmi, kteří nejsou přímí. Takže říkám zcela otevřeně zástupcům médií: Mám víru a důvěru v čínský lid, ale má víra a důvěra v čínskou vládu se zmenšuje.
Vyzval jsem zvolené zástupce Tibetu, aby se mnou prodiskutovali tyto body na mimořádné schůzi. Myslím, že není možné tyto věci rozhodnout během jednoho rozsáhlého jednání. Hlavní myšlenkou však je, že by všichni Tibeťané měli převzít zodpovědnost, mít skutečný zájem a přijít s realizovatelnými návrhy na dosažení našeho cíle v nějž máme všichni naději. Jinými slovy, všichni Tibeťané by měli spolupracovat v duchu kolektivní odpovědnosti a diskutovat vše, co je před námi, zvážit krátkodobé a dlouhodobé přínosy pro dosažení našeho cíle. Konečné a platné rozhodnutí musí však být učiněno tibetským lidem.
Přeloženo podle: His Holiness the Dalai Lama on Sino-Tibetan Relations and the Special Meeting in November
12. listopadu 2008
Čína uhýbá otázkám na zasedání Výboru OSN pro otázky mučení
Reuters, 10.11. 2008
(Laura MacInnis)
Lidskoprávní organizace vyjádřily v pondělí své zklamání nad tím, co označily za právní kličkování Číny před otázkami Výboru OSN pro otázky mučení ohledně čínských postupů při výsleších a zatýkání.
Čínský velvyslanec Li Pao-tung sdělil Výboru OSN proti mučení v Ženevě, že jeho země výslovně zakazuje mučení a zavedla přísná právní opatření proti komukoliv, kdo by zastrašoval, mučil či způsoboval zdravotní újmu vězňům zadržovaným ve státní vyšetřovací vazbě.
Avšak aktivisté sledující jednání uváděli, že třicetidvoučlenná čínská delegace se vyhnula otázkám týkajícím se převládajícího zneužívání moci veřejných činitelů na policejních stanicích, věznicích, neformálních vazebních stanicích a dalších zařízeních.
"Čínská delegace jako celek zatím neposkytla žádnou evidenci o tom, jakými prostředky je dodržování těchto zákonů vymáháno, poskytla pouze formální popis těchto zákonů", uvedla Sharon Homová z newyorské lidskoprávní organizace působící v Číně.
Dále sdělila, že vzhledem k tomu, že Peking považuje statistiky o nepřirozených úmrtích ve vězení a další trestně soudní údaje za státní tajemství, je zcela nemožné se dozvědet o jak rozsáhlé porušování zákona se jedná.
"Nemůžeme udělat přesný a ucelený odhad, pokud nemáme k dispozici přesné, transparentní a spolehlivé údaje", sdělila Homová reportérům po skončení dvoudenního jednání. "Nicméně byl sestaven seznam plný důležitých otázek, které budou předmětem dalších jednání."
10 nezávislých odborníků Výboru se snažilo Čínu přimět, aby zveřejnila informace o údajných případech špatného zacházení s obránci lidských práv v Číně, příslušníky hnutí Falun Gong, drogově závislými a kritiky čínské vlády.
Odborníci se rovněž snažili dopátrat podrobností o tvrdém čínském zásahu v Tibetu po březnových demostracích včetně informací o případech úmrtí a mučení zadržovaných.
"NULOVÁ TOLERANCE"
Vedoucí delegace Li odmítl mnohá obvinění vznesená čínskými a západními aktivisty před samotným jednáním jako "nepodložená a nepravdivá", jako "neopodstatněné informace organizací s postranními úmysly".
"Vůči mučení je v Číně nulová tolerance", sdělil Li komisi, která dohlíží na dodržování Úmluvy OSN proti mučení jednotlivými zěměmi, kterou Čína ratifikovala v roce 1988.
"Zavedli jsme rozsáhlé právní reformy a přísná opatření uplatňující dodržování zákona soudními a trestními orgány."
Li obhajoval zásah čínské policie jako snahu o nastolení pořádku v Tibetu po nepokojích, které zde propukly v březnu.
Přes 1200 během zásahu zadržených lidí "si odpykalo svůj trest a bylo propuštěno", řekl Li. "Ti, kdo byli propuštěni žijí normální život a jejich práva jsou chráněna."
Přibližně 69 Tibeťanů bylo uvězněno za žhářství, krádež, velezradu, buřičství, shormažďování za účelem narušování veřejného pořádku, poskytování informací lidem mimo Čínu a jiné trestné činy, dalších osm je stále vyšetřováno, sdělil Li.
Lidskoprávní organizace uvádějí, že při protestech bylo zabito na 200 lidí, a že mnohem více lidí, než Peking připustí, bylo zadrženo a vystaveno "krajně brutálnímu zacházení", někteří byli navíc nuceni se zříci dalajlamy.
"Čína neukázala příliš upřímnosti a ochoty poskytnout fakta Výboru, zvláště co se týče dění v Tibetu", uvedl obhájce Tibetu při OSN, Ngawang Choephel, po zasedání v Ženevě.
Úmluva OSN definuje mučení jako fyzicky hrubé zacházení nebo působení psychického utrpení za účelem vymáhat přiznání zadržovaných osob nebo za účelem diskriminace určitých skupin.
Výbor proti mučení zpracuje zprávu na základě tohoto přezkumného jednání s Čínou, která bude vydána ke konci měsíce.
(Zpracovali Louise Ireland a Robert Evans)
Přeloženo podle článku: China skirts questions in UN torture review -groups
Na poslední fotce je Paldän Gjaccho, autor knihy Fire under the snow (v češtině vydal Volvox Globator pod názvem Oheň pod sněhem). Kniha je osobní výpovědí tibetského mnicha o snášení utrpení a nelidského zacházení v čínském vězení. Je to příběh člověka, který 33 dlouhých let čelil nelidskosti, jíž se dopouští komunistický režim ve jménu ideologie a pokroku. Paldän Gjaccho vypovídal v roce 1995 před Výborem pro lidská práva při OSN jako přímý svědek čínských praktik a zacházení s uvězněnými.
(Laura MacInnis)
Lidskoprávní organizace vyjádřily v pondělí své zklamání nad tím, co označily za právní kličkování Číny před otázkami Výboru OSN pro otázky mučení ohledně čínských postupů při výsleších a zatýkání.
Čínský velvyslanec Li Pao-tung sdělil Výboru OSN proti mučení v Ženevě, že jeho země výslovně zakazuje mučení a zavedla přísná právní opatření proti komukoliv, kdo by zastrašoval, mučil či způsoboval zdravotní újmu vězňům zadržovaným ve státní vyšetřovací vazbě.Avšak aktivisté sledující jednání uváděli, že třicetidvoučlenná čínská delegace se vyhnula otázkám týkajícím se převládajícího zneužívání moci veřejných činitelů na policejních stanicích, věznicích, neformálních vazebních stanicích a dalších zařízeních.
"Čínská delegace jako celek zatím neposkytla žádnou evidenci o tom, jakými prostředky je dodržování těchto zákonů vymáháno, poskytla pouze formální popis těchto zákonů", uvedla Sharon Homová z newyorské lidskoprávní organizace působící v Číně.
Dále sdělila, že vzhledem k tomu, že Peking považuje statistiky o nepřirozených úmrtích ve vězení a další trestně soudní údaje za státní tajemství, je zcela nemožné se dozvědet o jak rozsáhlé porušování zákona se jedná.
"Nemůžeme udělat přesný a ucelený odhad, pokud nemáme k dispozici přesné, transparentní a spolehlivé údaje", sdělila Homová reportérům po skončení dvoudenního jednání. "Nicméně byl sestaven seznam plný důležitých otázek, které budou předmětem dalších jednání."
10 nezávislých odborníků Výboru se snažilo Čínu přimět, aby zveřejnila informace o údajných případech špatného zacházení s obránci lidských práv v Číně, příslušníky hnutí Falun Gong, drogově závislými a kritiky čínské vlády.Odborníci se rovněž snažili dopátrat podrobností o tvrdém čínském zásahu v Tibetu po březnových demostracích včetně informací o případech úmrtí a mučení zadržovaných.
"NULOVÁ TOLERANCE"
Vedoucí delegace Li odmítl mnohá obvinění vznesená čínskými a západními aktivisty před samotným jednáním jako "nepodložená a nepravdivá", jako "neopodstatněné informace organizací s postranními úmysly".
"Vůči mučení je v Číně nulová tolerance", sdělil Li komisi, která dohlíží na dodržování Úmluvy OSN proti mučení jednotlivými zěměmi, kterou Čína ratifikovala v roce 1988.
"Zavedli jsme rozsáhlé právní reformy a přísná opatření uplatňující dodržování zákona soudními a trestními orgány."
Li obhajoval zásah čínské policie jako snahu o nastolení pořádku v Tibetu po nepokojích, které zde propukly v březnu.
Přes 1200 během zásahu zadržených lidí "si odpykalo svůj trest a bylo propuštěno", řekl Li. "Ti, kdo byli propuštěni žijí normální život a jejich práva jsou chráněna."
Přibližně 69 Tibeťanů bylo uvězněno za žhářství, krádež, velezradu, buřičství, shormažďování za účelem narušování veřejného pořádku, poskytování informací lidem mimo Čínu a jiné trestné činy, dalších osm je stále vyšetřováno, sdělil Li.
Lidskoprávní organizace uvádějí, že při protestech bylo zabito na 200 lidí, a že mnohem více lidí, než Peking připustí, bylo zadrženo a vystaveno "krajně brutálnímu zacházení", někteří byli navíc nuceni se zříci dalajlamy.
"Čína neukázala příliš upřímnosti a ochoty poskytnout fakta Výboru, zvláště co se týče dění v Tibetu", uvedl obhájce Tibetu při OSN, Ngawang Choephel, po zasedání v Ženevě.
Úmluva OSN definuje mučení jako fyzicky hrubé zacházení nebo působení psychického utrpení za účelem vymáhat přiznání zadržovaných osob nebo za účelem diskriminace určitých skupin.
Výbor proti mučení zpracuje zprávu na základě tohoto přezkumného jednání s Čínou, která bude vydána ke konci měsíce.
(Zpracovali Louise Ireland a Robert Evans)
Přeloženo podle článku: China skirts questions in UN torture review -groups
Na poslední fotce je Paldän Gjaccho, autor knihy Fire under the snow (v češtině vydal Volvox Globator pod názvem Oheň pod sněhem). Kniha je osobní výpovědí tibetského mnicha o snášení utrpení a nelidského zacházení v čínském vězení. Je to příběh člověka, který 33 dlouhých let čelil nelidskosti, jíž se dopouští komunistický režim ve jménu ideologie a pokroku. Paldän Gjaccho vypovídal v roce 1995 před Výborem pro lidská práva při OSN jako přímý svědek čínských praktik a zacházení s uvězněnými.
8. listopadu 2008
AI: URGENTNÍ e-AKCE 44/08 - Čína - Vězeňkyně z Falun Gongu
SOUHLASÍTE-LI s urgentní e-akcí Amnesty International 44/08 - Čína, připište údaje o sobě a zprávu ODEŠLETE zpět na e-akce@amnesty.cz . Vaše jméno, příjmení, adresa a profese budou spolu s údaji dalších signatářů uvedeny pod dopisem, který bude odeslán příslušným úřadům.
********************************************************************************
UZÁVĚRKA: Úterý 11. 11. 2008, 14:00 hod (níže uvedený dopis bude odfaxován hned po zaplnění dvou podpisových archů; s kompletním seznamem signatářů bude na další adresy odeslán po uzávěrce).
Jméno, příjmení, titul:
Adresa*:
Profese, organizace* (nejlépe v angličtině, není ale podmínkou):
(Pozn.*: Pokud jste tyto údaje uvedli při některé předcházející urgentní e-akci či při registraci a nedošlo ke změně, nemusíte je znovu uvádět. Své jméno a příjmení prosím uvádějte vždy).
********************************************************************************
INFORMACE O PŘÍPADU:
Čína: Obavy z mučení – Chen Zhenping, žena praktikující Falun Gong.
UA 305/08, 3. 11. 2008.
Chen Zhenping, žena praktikující Falun Gong, byla 9. července bez zatykače zadržena ve svém bytě v městě Zhengzhou v provinciii Henan. Její rodina ji nemůže navštěvovat, a není ani známo, kde je zadržována. Vězněné ženě vážně hrozí mučení.
Chen Zhenping byla zprvu po dobu 10 dnů držena v městské vazební věznici v Matougangu, načež byla převezena do vazební věznice č. 1 ve městě Zhengzhou. Představitelé lidového soudu v Jingshui, což je jeden z obvodů města Zhengzhou, jednomu z jejích rodinných příslušníků 10. října řekli, že Chen Zhenping byla odsouzena k sedmi až patnáci rokům vězení. Rodina však o soudním procesu neobdržela od příslušných činitelů žádnou oficiální zprávu.
Poté, co byla Chen Zhenping zadržena, se rodina obrátila na advokáty ve městě Zhengzhou s žádostí o její právní zastupování. Ti jí však sdělili, že je před Olympijskými hrami vláda varovala, aby se neujímali případů spojených s Falun Gongem. Je tedy málo pravděpodobné, že Chen Zhenping byla zastupována obhájcem, a její soud byl tedy zřejmě nespravedlivý.
Rodinní příslušníci Chen Zhenping pak 28. října zjistili, že byl zfalšován její podpis na formuláři, který musejí vězňové potvrdit, když dostávají zásoby od svých příbuzných či přátel.
Podle osoby z okruhu jejích bývalých spoluvězňů byla Chen Zhenping držena v cele spolu s asi 30 lidmi a nucena spát na podlaze. Další osoba, která s ní sdílela celu, uvedla, že Chen byla přinucena pracovat až 19 hodin denně při výrobě předložek k postelím, hygienických vatových tyčinek a dalšího zboží, a to za využití velice přísné pracovní normy, v případě jejíhož nesplnění bývá Chen bita či podrobována jinému špatnému zacházení.
INFORMACE O POZADÍ PŘÍPADU:
Falun Gong je duchovní hnutí, ke kterému se v devadesátých letech v Číně přidalo velké množství lidí. Po pokojné „manifestaci vsedě“, která se na náměstí Tiananmen (Tchien-an-men, náměstí Nebeského klidu) konala v červenci 1999, postavila vláda hnutí mimo zákon a spustila dlouhodobou zastrašovací a pronásledovací kampaň, řízenou zvláštní organizací nazývanou „Úřad 610“. Tvrdé potlačování Falun Gongu se vystupňovalo během příprav na Olympijské hry. Dle zdrojů blízkých Falun Gongu bylo v tomto období v celém státě zadrženo asi 8000 osob praktikujících Falun Gong, a dle stejného zdroje zemřelo v průběhu roku 2007 asi 100 těchto lidí ve vazbě či krátce po propuštění, a to v důsledku mučení, hladovění a chybějící lékařské péče. Lidé praktikující Falun Gong bývají hlavním terčem čínského systému „pracovní převýchovy“ (Re-education through Labour – RTL), což je forma administrativního trestu odnětí svobody až na čtyři roky bez soudního rozhodnutí. Tomuto opatření je podrobeno odhadem asi 300 – 500 tisíc lidí.
INFORMACE O PŘÍPADU NA STRÁNKÁCH AMNESTY INTERNATIONAL V ANGLIČTINĚ ČTĚTE ZDE.
ZNĚNÍ DOPISU, KTERÝ BUDE ZASLÁN UVEDENÝM ÚŘADŮM:
(Pozn.: Jednomu z uvedených činitelů bude text v případě dostupnosti spojení odfaxován; dalším bude odeslán poštou.)
1. President of the Supreme People's Court, Xiao Yang Yuanzhang, Zuigao Renmin Fayuan, 27 Dongjiaomin Xiang, Beijingshi 100006, People's Republic of China.
2. Minister of Justice, Wu Aiying Buzhang, Sifabu, 10 Chaoyangmen Nandajie, Chaoyangqu, Beijingshi 100020, People's Republic of China.
3. Mayor of the Zhengzhou City People's Government, ZHAO Jiancai Shizhang, Zhengzhoushi Renmin Zhengfu, 233 Zhongyuanxilu, Zhengzhoushi 450007, Henansheng, People's Republic of China.
4. Zhengzhou City No 1 Detention Centre, Zhengzhou shi Diyikanshousuo, Hanghailu yu Disandajie, Zhengzhoushi, Henansheng, People’s Republic of China.
5. Mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně Čínské lidové republiky v ČR, Huo Yuzhen, Pelléova 18, 160 00 Praha 6 – Bubeneč.
Dear President, Dear Minister, Dear Mayor, Dear Director, Dear Madam Ambassador,
We are asking the authorities to provide immediate guarantees for safety of Falun Gong practitioner Chen Zhenping, and assurances that she will not be tortured or ill-treated.
We would like to remind the authorities that Chen Zhenping must be given immediate access to a lawyer of her own choosing, her family and any medical treatment she may require.
We are expressing concern that she has been imprisoned solely for her religious beliefs. We urge the authorities to release her immediately and unconditionally unless she is to be charged with a recognizably criminal offence.
Yours sincerely,
[YOUR NAME]
Vážený pane předsedo, Vážený pane ministře, Vážený pane starosto, Vážený pane řediteli, Vážená paní velvyslankyně,
žádáme příslušné úřady, aby neprodleně zajistily bezpečí pro Chen Zhenping, praktikující Falun Gong, a aby zaručily, že nebude podrobena mučení či jinému špatnému zacházení.
Chceme úřadům připomenout, že musejí paní Chen Zhenping umožnit okamžitý přístup k právnímu zástupci dle jejího výběru, k jejím rodinným příslušníkům a k jakékoli potřebné lékařské péči.
Vyjadřujeme své obavy, že mohla být uvězněna jen kvůli svému náboženskému přesvědčení. Vyzýváme příslušné činitele, aby ji neprodleně a bezpodmínečně propustily, pokud není řádně obviněna z nějakého kriminálního činu.
S úctou,
[VAŠE JMÉNO]
********************************************************************************
Akci připravil Jan Klement, místní skupina Amnesty International v Brně.
********************************************************************************
Dobré zprávy z našich akcí:
Zde budou uveřejňovány informace o příznivém vývoji případů z našich e-akcí.
********************************************************************************
Základní možnosti, jak se zapojit do světové sítě urgentních akcí na obranu lidských práv:
1. E-akce. Podpis petice přes e-mail je rychlý, jednoduchý a časově nenáročný způsob, jak urgentní akce podpořit. Registrace ZDE.
2. Klasická síť UA. Dopis doručený e-mailem spolu s informacemi o případu je třeba opatřit svými kontaktními údaji, vytisknout a odeslat. Oproti e-akcím je zde tedy zapotřebí většího osobního vkladu. Registrace: ua@amnesty.cz
3. Osobní iniciativa. Zájemce, u kterého se snoubí jazykové znalosti s dostatkem času, může na internetu sám sledovat urgentní akce a dle vlastního uvážení na ně reagovat. Aktuální seznam případů vyhledáte ZDE.
********************************************************************************
Tuto zprávu jste dostali, protože jste se v minulosti zúčastnili našich urgentních e-akcí na obranu lidských práv nebo jste se zaregistrovali pro jejich odběr. Náš tip: ZDE si můžete zaregistrovat zasílání akcí dle vlastního výběru.
********************************************************************************
UZÁVĚRKA: Úterý 11. 11. 2008, 14:00 hod (níže uvedený dopis bude odfaxován hned po zaplnění dvou podpisových archů; s kompletním seznamem signatářů bude na další adresy odeslán po uzávěrce).
Jméno, příjmení, titul:
Adresa*:
Profese, organizace* (nejlépe v angličtině, není ale podmínkou):
(Pozn.*: Pokud jste tyto údaje uvedli při některé předcházející urgentní e-akci či při registraci a nedošlo ke změně, nemusíte je znovu uvádět. Své jméno a příjmení prosím uvádějte vždy).
********************************************************************************
INFORMACE O PŘÍPADU:
Čína: Obavy z mučení – Chen Zhenping, žena praktikující Falun Gong.
UA 305/08, 3. 11. 2008.
Chen Zhenping, žena praktikující Falun Gong, byla 9. července bez zatykače zadržena ve svém bytě v městě Zhengzhou v provinciii Henan. Její rodina ji nemůže navštěvovat, a není ani známo, kde je zadržována. Vězněné ženě vážně hrozí mučení.
Chen Zhenping byla zprvu po dobu 10 dnů držena v městské vazební věznici v Matougangu, načež byla převezena do vazební věznice č. 1 ve městě Zhengzhou. Představitelé lidového soudu v Jingshui, což je jeden z obvodů města Zhengzhou, jednomu z jejích rodinných příslušníků 10. října řekli, že Chen Zhenping byla odsouzena k sedmi až patnáci rokům vězení. Rodina však o soudním procesu neobdržela od příslušných činitelů žádnou oficiální zprávu.
Poté, co byla Chen Zhenping zadržena, se rodina obrátila na advokáty ve městě Zhengzhou s žádostí o její právní zastupování. Ti jí však sdělili, že je před Olympijskými hrami vláda varovala, aby se neujímali případů spojených s Falun Gongem. Je tedy málo pravděpodobné, že Chen Zhenping byla zastupována obhájcem, a její soud byl tedy zřejmě nespravedlivý.
Rodinní příslušníci Chen Zhenping pak 28. října zjistili, že byl zfalšován její podpis na formuláři, který musejí vězňové potvrdit, když dostávají zásoby od svých příbuzných či přátel.
Podle osoby z okruhu jejích bývalých spoluvězňů byla Chen Zhenping držena v cele spolu s asi 30 lidmi a nucena spát na podlaze. Další osoba, která s ní sdílela celu, uvedla, že Chen byla přinucena pracovat až 19 hodin denně při výrobě předložek k postelím, hygienických vatových tyčinek a dalšího zboží, a to za využití velice přísné pracovní normy, v případě jejíhož nesplnění bývá Chen bita či podrobována jinému špatnému zacházení.
INFORMACE O POZADÍ PŘÍPADU:
Falun Gong je duchovní hnutí, ke kterému se v devadesátých letech v Číně přidalo velké množství lidí. Po pokojné „manifestaci vsedě“, která se na náměstí Tiananmen (Tchien-an-men, náměstí Nebeského klidu) konala v červenci 1999, postavila vláda hnutí mimo zákon a spustila dlouhodobou zastrašovací a pronásledovací kampaň, řízenou zvláštní organizací nazývanou „Úřad 610“. Tvrdé potlačování Falun Gongu se vystupňovalo během příprav na Olympijské hry. Dle zdrojů blízkých Falun Gongu bylo v tomto období v celém státě zadrženo asi 8000 osob praktikujících Falun Gong, a dle stejného zdroje zemřelo v průběhu roku 2007 asi 100 těchto lidí ve vazbě či krátce po propuštění, a to v důsledku mučení, hladovění a chybějící lékařské péče. Lidé praktikující Falun Gong bývají hlavním terčem čínského systému „pracovní převýchovy“ (Re-education through Labour – RTL), což je forma administrativního trestu odnětí svobody až na čtyři roky bez soudního rozhodnutí. Tomuto opatření je podrobeno odhadem asi 300 – 500 tisíc lidí.
INFORMACE O PŘÍPADU NA STRÁNKÁCH AMNESTY INTERNATIONAL V ANGLIČTINĚ ČTĚTE ZDE.
ZNĚNÍ DOPISU, KTERÝ BUDE ZASLÁN UVEDENÝM ÚŘADŮM:
(Pozn.: Jednomu z uvedených činitelů bude text v případě dostupnosti spojení odfaxován; dalším bude odeslán poštou.)
1. President of the Supreme People's Court, Xiao Yang Yuanzhang, Zuigao Renmin Fayuan, 27 Dongjiaomin Xiang, Beijingshi 100006, People's Republic of China.
2. Minister of Justice, Wu Aiying Buzhang, Sifabu, 10 Chaoyangmen Nandajie, Chaoyangqu, Beijingshi 100020, People's Republic of China.
3. Mayor of the Zhengzhou City People's Government, ZHAO Jiancai Shizhang, Zhengzhoushi Renmin Zhengfu, 233 Zhongyuanxilu, Zhengzhoushi 450007, Henansheng, People's Republic of China.
4. Zhengzhou City No 1 Detention Centre, Zhengzhou shi Diyikanshousuo, Hanghailu yu Disandajie, Zhengzhoushi, Henansheng, People’s Republic of China.
5. Mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně Čínské lidové republiky v ČR, Huo Yuzhen, Pelléova 18, 160 00 Praha 6 – Bubeneč.
Dear President, Dear Minister, Dear Mayor, Dear Director, Dear Madam Ambassador,
We are asking the authorities to provide immediate guarantees for safety of Falun Gong practitioner Chen Zhenping, and assurances that she will not be tortured or ill-treated.
We would like to remind the authorities that Chen Zhenping must be given immediate access to a lawyer of her own choosing, her family and any medical treatment she may require.
We are expressing concern that she has been imprisoned solely for her religious beliefs. We urge the authorities to release her immediately and unconditionally unless she is to be charged with a recognizably criminal offence.
Yours sincerely,
[YOUR NAME]
Vážený pane předsedo, Vážený pane ministře, Vážený pane starosto, Vážený pane řediteli, Vážená paní velvyslankyně,
žádáme příslušné úřady, aby neprodleně zajistily bezpečí pro Chen Zhenping, praktikující Falun Gong, a aby zaručily, že nebude podrobena mučení či jinému špatnému zacházení.
Chceme úřadům připomenout, že musejí paní Chen Zhenping umožnit okamžitý přístup k právnímu zástupci dle jejího výběru, k jejím rodinným příslušníkům a k jakékoli potřebné lékařské péči.
Vyjadřujeme své obavy, že mohla být uvězněna jen kvůli svému náboženskému přesvědčení. Vyzýváme příslušné činitele, aby ji neprodleně a bezpodmínečně propustily, pokud není řádně obviněna z nějakého kriminálního činu.
S úctou,
[VAŠE JMÉNO]
********************************************************************************
Akci připravil Jan Klement, místní skupina Amnesty International v Brně.
********************************************************************************
Dobré zprávy z našich akcí:
Zde budou uveřejňovány informace o příznivém vývoji případů z našich e-akcí.
********************************************************************************
Základní možnosti, jak se zapojit do světové sítě urgentních akcí na obranu lidských práv:
1. E-akce. Podpis petice přes e-mail je rychlý, jednoduchý a časově nenáročný způsob, jak urgentní akce podpořit. Registrace ZDE.
2. Klasická síť UA. Dopis doručený e-mailem spolu s informacemi o případu je třeba opatřit svými kontaktními údaji, vytisknout a odeslat. Oproti e-akcím je zde tedy zapotřebí většího osobního vkladu. Registrace: ua@amnesty.cz
3. Osobní iniciativa. Zájemce, u kterého se snoubí jazykové znalosti s dostatkem času, může na internetu sám sledovat urgentní akce a dle vlastního uvážení na ně reagovat. Aktuální seznam případů vyhledáte ZDE.
********************************************************************************
Tuto zprávu jste dostali, protože jste se v minulosti zúčastnili našich urgentních e-akcí na obranu lidských práv nebo jste se zaregistrovali pro jejich odběr. Náš tip: ZDE si můžete zaregistrovat zasílání akcí dle vlastního výběru.
7. listopadu 2008
Čína odmítá i částečnou samostatnost Tibetu, uvedla státní média
6. listopadu, 2008Peking (AFP) – Jeden z vyšších čínských představitelů sdělil dalajlamovým velvyslancům, že ani „částečná samostatnost“ Tibetu nepřichází v úvahu, informovala ve čtvrtek čínská státní média.
„Nehledě na načasování či okolnosti ... tibetská nezávislost v úvahu nepřipadá“, vyjádřil se přední představitel komunistické strany Tu Čching-lin, který má na starosti komunikaci s nekomunistickými orgány, uvedla tisková kancelář Nová Čína.
“Částečná samostatnost je nemyslitelná stejně jako maskovaná nezávislost”, byla citována slova Tu Čching-lina z nedávných jednání s velvyslanci dalajlamy.
Přeloženo podle článku: "China rejects 'semi-independence' for Tibet: state media"
5. listopadu 2008
Týždeň tibetskej kultúry s mníchmi z kláštora Tašilhunpo
Konferencia o Tibete
20. 10. 2008 ELSA Praha na Právnickej fakulte Univerzity Karlovej v Prahe uviedla dlho pripravovanú a ešte dlhšie očakávanú konferenciu o Tibete, ktorá prebehla v anglickom jazyku.
Prvou rečníčkou bola slečna Phuntsog Nyidron, bývalá tibetská politická väzenkyňa, ktorá rozprávala o svojom neľahkom živote.
Keď mala Phuntsog Nyidron 17 rokov, vstúpila do kláštora Mišungri. O dva roky neskôr dostal tibetský dalajláma Nobelovu cenu mieru. V tom čase prebiehali v Tibete pokojné demonštrácie na jeho podporu, ktorých sa zúčastnila i Phuntsog spolu s ďalšími 15 mníškami. Nebolo to prvý krát – demonštrovala už dva roky predtým, no vtedy ju nechytili. Tentoraz áno. 14. októbra 1989 ju čínski okupanti Tibetu zatkli a previezli do väzenia. Za vykrikovanie hesiel „Nech žije Jeho Svätosť dalajláma!“ a „Sloboda Tibetu“ dostala 9 rokov.
Avšak možnosť obhajoby pred súdom nemala – žiadny totiž neprebehol. Bola podrobená mučeniu, výsluchom, ktoré mali "zistiť", kto bol organizátorom demonštrácie a kto ju naučil vykrikovať heslá.
Po štyroch rokov sa jej spolu s ďalšími mníškami podarilo naspievať a nahrať na kazetu piesne o živote v Drapči, o väznení politických väzňov a túžbe po slobodnom Tibete. Táto kazeta sa dostala do Veľkej Británie, kde ju budhistická komunita sprístupnila verejnosti. Zatiaľ čo Briti počúvali spoveď „spievajúcich mníšok“, v Drapči sa odohrával výsluch. Počas neho bola Phuntsog „odsúdená“ na 8 rokov, ktoré sa jej pripočítali k trestu.
26. februára 2004 bola Phuntsog Nyidron podmienečne prepustená. Niektorí pričítajú zásluhy Amnesty International, iní istému čínskemu obchodníkovi, ktorý za ňu zaplatil čínskej vláde slušnú sumu. Čo však naozaj stálo v pozadí tohoto rozhodnutia, nevie ani Phuntsog.
Po prepustení žila v Lhase, kde bola neustále sledovaná, slobodný pohyb mala obmedzený a ani z krajiny nemohla odcestovať. Ak totiž chcete vycestovať z Číny, musíte požiadať príslušné úrady, aby vám vystavili pas. A ak vám ho predsa len vydajú, musíte ho po návrate na rovnakom mieste vrátiť. A to Phuntsog urobiť nemohla, keďže jej ako súčasť trestu boli odobrané „politické práva“. Po istom čase sa však bývalej politickej väzenkyni predsa len podarilo dostať do USA; zrejme aj vďaka mediálnej známosti a blížiacej sa návšteve čínskeho prezidenta v Bielom dome. Neskôr sa presunula do Švajčiarska, kde v súčasnosti žije.
"Zpívající mnišky z vězení Drapči." Propuštěny byly 4 ze 14 uvězněných, 6 mnišek ve vězení zemřelo na následky mučení a nelidského zacházení.
Podstupuje liečby, ktorými sa len pomaly odstraňujú následky mučenia a učí sa nemecký jazyk. Zatiaľ rozpráva len po tibetsky, čo jej veľmi neuľahčuje život v krajine tak veľmi vzdialenej od domova. Najväčšie starosti si však robí o ostatných demonštrantov, ktorí sú väznení, mučení a dokonca aj vyvražďovaní, a to najmä po marcových udalostiach. Nemenej starostí má aj o svoju rodinu, ktorá zostala v Tibete a je sledovaná čínskou políciou. Už dlhší čas s ňou nemá žiaden kontakt, spojenia sú prerušené.
Na otázku, či je ešte stále mníškou, odpovedá: „Nikdy som ňou nebola.“ Keď sa v sedemnástich rokoch rozhodla pre život mníšky, kláštor Mišungri bol po niekoľkých udalostiach celkom zničený. Mníšky sa teda miesto budhistického učenia venovali stavebným prácam. Nikdy nemala učiteľa – lámu. Preto sa za mníšku nepovažuje.
Keď sa jej opýtate, či sa chce vrátiť do Tibetu, odpovedá tak ako ostatní – áno, až sa vyriešia politické problémy.
Po prejave Phuntsog Nyidron sa k slovu dostal pán Kalsang Chokteng (*1950), ktorý prišiel do Švajčiarska (do detskej dedinky Pestalozzi) v roku 1960. Po ukončení vzdelania pracoval tri roky v nemocnici v osade Mundgoda (južná India). Bol jedným zo spoluzakladateľov Tibetan Youth Association in Europe a Swiss Tibetan Friendship Association. V roku 1998 bol zvolený za prezidenta Tibetskej komunity vo Švajčiarsku. Bol i členom zakladajúceho výboru Tibetského Inštitútu v Rikone, ktorý v súčasnosti zodpovedá za projekt „Science meets Dharma“.
Pán Chokteng vo svojom príspevku hovoril o všeobecnej situácii v oblasti ľudských práv. V 60.-tych rokoch sa zdvihla vlna proti komunismu, ktorý bol ostro kritizovaný. V roku 1997 sa o komunizme veľa nehovorilo, situácia v Číne zostala nezmenená, ak nie ešte horšia. Objavili sa prvé demonštrácie, ktoré vyvrcholili v marci tohto roku. V uliciach ostalo, podľa tibetskej vlády v exile, viac ako 200 mŕtvych tiel (čínska vláda udáva 21) a 1600 zranených. Tí sa však kvôli svojej účasti na demonštrácii nemohli nechať ošetriť v čínskej nemocnici. Ďalších 1000 demonštrantov bolo zadržaných – bez obvinenia a bez súdu. Mnohí z nich sú dodnes mučení, nie je im umožnené stretnutie s rodinnými príslušníkmi či advokátom.
V boji Tibeťanov za autonómiu a ľudské práva považuje pán Chokteng za čiastočnú nevýhodu i budhizmus, ktorý hlása nenásilný prístup. Putovať z krajiny do krajiny a prosiť o pomoc, nebojovať, nevraždiť.
Podpora Tibetu v zahraničí ešte stále nie je dostatočná na to, aby zmenila názor Číny. Politické ciele Tibeťanov pritom nie sú privysoké – ich požiadavkou je kultúrna a náboženská autonómia v rámci Čínskej ľudovej republiky. Čína žiadosť Tibeťanov odmieta; tvrdí, že z historického hľadiska je Tibet súčasťou Číny už od 14. storočia. Niet sa čo čudovať, je verejným tajomstvom, že sa v Tibete nachádza nemalé nerastné bohatsvo a obyvateľstvo Číny neustále narastá. Konzekvenciou je masový príliv čínskeho obyvateľstva do Tibetu (popri 6 miliónoch Tibeťanov tu žije v Tibete viac ako 7,5 mil. Číňanov).
Situácia je dnes taká, že nenájdete dedinu, v ktorej by neboli prítomní aj Číňania. Len tí majú dostatočné finančné prostriedky, aby mohli podnikať, a sú i jedinými, ktorí môžu vytvárať pracovné príležitosti. Tie však dostávajú najmä Číňania a väčšina Tibeťanov tak musí bojovať zo dňa na deň o prežitie. V mestách sú rozmiestnené kamery, všetko je monitorované. Podobne je to aj s budhistickými kláštormi.
Po diskusii prišli na rad mnísi z kláštora Tašilhunpo. Pomodlili sa krátku modlitbu. Po nej začal prednášať Kelkhang láma, ktorý hovoril výbornou angličtinou. Najsamprv pozval prítomných na Týždeň tibetskej kultúry, v rámci ktorého mnísi vytvorili mandalu, predviedli rituálne tance a meditáciu. Potom pohovoril o kláštore a pančenlámovi.
Kláštor Tašilhunpo, ktorého názov v preklade znamená „Šťastná hora“, bol založený r. 1447 1. dalajlámom a je sídlom pančenlámu, druhého najvyššieho tibetského duchovného vodcu (vtelenie Amitábhu).
V roku 1959 odišlo niekoľko mníchov tohoto kláštora do Indie, niekoľko ich ostáva s 10. pančenlámom Čhökji Gjalcchänom, ktorý je za neprítomnosti dalajlámu najvyšším duchovným vodcom v Tibete. Kultúrna revolúcia tvrdo doľahla na Tibet, z viac ako 6000 kláštorov, chrámov a svätyní, v ktorých žilo okolo 600 000 mníchov a mníšok, zostalo len 13. Čhökji Gjalcchän bol 10 rokov väznený. Po revolúcii sa pančenlámovi podarilo obnoviť náboženské obrady a mierne zlepšiť úroveň vzdelania, veci sa začali meniť k lepšiemu. Avšak po krátkom čase (1989) za nevyjasnených okolností zomrel, a situácia sa vrátila do starých koľají. Existuje viacero teórií, Kelkhang láma považuje za najpravdepodobnejšiu otravu, kedže netrpel žiadnou chorobou.
Kelkhang láma mal veľmi blízky vzťah k 10. pančenlámovi. Narodil sa v Kathmándu, v rodine pochádzajúcej zo Žikace. Keď mal Kelkhang láma 6 rokov, navštívil pančenláma Kathmándu a rozpoznal v ňom rinpočeho, tulku. Počas svojho detstva videl rinpoče pančenlámu ešte jedenkrát. Vtedy si pančenláma vyzliekol rúcho a mnísi videli množstvo jaziev, ktoré mu ostali po rokoch strávených vo väznení. Vtedy pančenláma povedal: „Modlite sa k Jeho Svätosti dalajlámovi a uvidíte slobodný Tibet.“
V roku 1972 bol kláštor presťahovaný do zväzového štátu Karnataka v Indii, kde na jeho chod dohliadal samotný patrón, dalajláma. I keď sa v kláštore dodnes venujú budhistickej praxi a štúdiu textov, ide predovšetkým o osvetové centrum, ktoré si kladie za cieľ moderné vzdelávanie pri zachovávaní tibetského náboženského a kultúrneho dedičstva.
V roku 1991, po 2-ročnom úsilí vyhľadávacej komisie, bola nájdená reinkarnácia pančenlámu. Dalajláma tušiac, že by mohli nastať problémy, neoznačil meno verejne, ale požiadal čínskeho prezidenta o prehlásenie chlapca za novú inkarnáciu línie pančenlámov. V roku 1994 prezident túto žiadosť zamietol. Keďže bolo zrejmé, že čínska vláda sa bude snažiť dieťa nájsť, označil dalajláma, v januári 1995, šesťročného chlapca Gendün Čhökji Ňimu. Narodil sa 25. apríla 1989 a pochádza z pastierskej rodiny východotibetského Khamu. O tri dni neskôr bol Gendün Čhökji Ňima aj s rodinou zadržaný a odvezený na neznáme miesto. V posledných správach sa však za miesto pravdepodobného pobytu považuje okolie Pekingu.
Otázka, kde sa 11. pančenláma nachádza, bola čínskym predstaviteľom položená v roku 2005 na konferencii o ľudských právach v Ženeve. Podľa ich prehlásenia je slobodný, nie je vo väzení, stretnutie s ním ale nie je možné. Mnísi si myslia, že pančenláma, ktorý má v súčasnosti 19 rokov, ešte žije. Pre vládu by nebolo výhodné zabiť ho, potom by si Tibeťania jednoducho našli novú inkarnáciu. Obávajú sa však, že Gendün Čhökji Ňima sa stal obeťou "vymývania mozgu", netušia, aké vzdelanie dostáva, či vôbec vie niečo o budhizme. S výlučným vplyvom na jeho výchovu môže čínska vláda spraviť čokoľvek. Pančenláma je pri tom dôležitý duchovný vodca, a čo viac, jednou z jeho najvýznamnejších úloh je nájsť inkarnáciu dalajlámu a naopak. Preto sa v Tibete vraví, že dalajláma a pančenláma sú ako slnko a mesiac. Aby bolo hľadanie jednoduchšie, dalajláma ako aj inkarnácie ďalších vyšších lámov zvyknú označiť vo svojom poslednom liste miesto či rodinu, kde sa inkarnujú. A kde by sa mohol narodiť ďalší dalajláma? Mnísi vravia, že by to mohlo byť aj mimo Tibetu, nie je ani vylúčené, že by to mohla byť žena.
Existuje však aj ďalší pančenláma, ktorého v decembri 1995 dosadili čínske úrady. Je to Tibeťan menom Gjalcchän Norbu. Mnísi proti nemu nič nemajú, myslia si, že bol oklamaný tak ako iní. Ale ani oni či ostatní Tibeťania ho neuznávajú za inkarnáciu pančenlámu. Súčasná existencia dvoch pančenlámov však naznačuje možnosť, že po smrti dalajlámu sa vyhlásia aj jeho „dve inkarnácie“ – tibetská a čínska.
Pre zaujímavosť, v roku 2007 vydala čínska vláda nariadenie, v ktorom sa píše, že duše „živých Budhov“ musia byť odsúhlasené komunistickou vládou ešte predtým, než sa môžu inkarnovať.
Poslednou prednášajúcou bola pani Dáša van der Horst, riaditeľka Amnesty International Česká republika (ďalej len AI). Dáša van der Horst se narodila v Brne. V roku 1985 odcestovala z Československa do Holandska, kde na leidenskej univerzite vyštudovala sinológiu. Od roku 1993 pôsobila v diplomatických službách. Pracovala pre Ministerstvo zahraničných vecí, Českú ambasádu v Izraeli, styčný úrad v palestínskom Ramalláhu, České centrum v Haagu a rok pôsobila i v Číne, kde mala na starosti prezentáciu českej kultúry. V súčasnej dobe stojí v čele českej pobočky organizácie na ochranu ľudských práv. AI funguje na dobrovoľníckom princípe a okrem iného realizuje projekty na podporu žiadateľov o azyl, propaguje ochranu žien pred násilím, lobuje za kontrolu obchodu so zbraňami, monitoruje situáciu v ČR a usiluje o systémové zmeny v oblasti ľudských práv u nás i v zahraničí.
Z príspevku Dáše van der Horst sme sa dozvedeli, že AI sa tento rok venuje štyrom hlavným témam: cenzúre, trestu smrti, správnemu rozhodovaciemu konaniu a politickým väzňom.
Čo sa týka Tibetu, situácia je alarmujúca. Čínska vláda nikdy nereagovala na tlak, niekoľko ľudí však bolo prepustených.
A ako môžeme pomôcť Vy? Jednou z možností je otvoriť si stránku AI a napísať list na jednu z "urgent appeals". Okrem toho môžete podpisovať petície, účastniť sa demonštrácií či oslovovať politických predstaviteľov, aby podporili Tibet. Ja by som ešte dodala ďalšiu možnosť, ktorou je navyšovanie odmeny za informácie vedúce k priamemu kontaktu s Gedün Čhökji Ňimom. Takto sa rozvíja snaha zistiť miesto pančenlámovho pobytu takpovediac za úplatu, a to na stránke www.tashilhunpo.org.
Život v kláštore
Kláštor Tašilhunpo patrí k línii Gelugpa, čo v slovenskom jazyku znamená „Žlté čapice“. K tejto línii patria dalajláma i pančenláma. V tibetskom budhizme existujú 4 rôzne smery avšak ich cieľ je rovnaký, preto delenie nemá zásadný význam. Mnísi vravia: „Tak ako vy v tejto miestnosti - prišli ste z rôznych miest, ale všetci ste tu.“
Mnísi sa v kláštore venujú tantrickému budhizmu a štúdiu sútier.
Pôvodne žilo v kláštore okolo 6000 mníchov, po kultúrnej revolúcii a premiestnení do Indie ich je dnes len okolo 300. Najmladší má šesť, najstarší sto rokov.
Deň v kláštore sa začína o piatej, niekedy o pol šiestej. O pol siedmej sa mnísi zúčastňujú modlitby, po ktorej nasledujú raňajky. Tými je zvyčajne campa a čaj s maslom. Na obed sa podáva šošovicová polievka a ryža, na večeru bývajú rezance. Kým bol kláštor v Tibete, na večeru jedávali ryžu. Vegetariánmi sú len niektorí – tí, ktorí pochádzajú z Indie. V Tibete, ktorý je položený vo vysokej nadmorskej výške, sa zelenina veľmi pestovať nedá, preto sa tunajší ľudia takmer výhradne živili mäsom. V samotnom kláštore sa však mäso neje.
Počas dňa mnísi študujú a vykonávajú náboženské obrady. Štúdium budhistických textov predstavuje z veľkej časti memorizovanie. Mnísi sa učia stovky strán spamäti, aby mali všetko v hlave, mohli sa modliť kedykoľvek, a neboli nútení stále so sebou nosiť knihu a listovať v nej.
Malí mnísi sa dnes okrem iného učia aj matematiku, vedy, tibetštinu a angličtinu. Čo sa týka náboženstva a filozofie, učí sa výhradne budhizmus. Takéto štúdium mníchovi trvá 25 rokov, potom dostane žltý pás a môže sa stiahnuť do ústrania alebo učiť. V tomto období môže mních začať študovať iné náboženstvá, čo mnohí aj robia. Venujú sa komparatistike a vyberajú z náboženstiev to, čo považujú za dobré.
Raz do týždňa majú mnísi voľný deň – v utorok. Ako však vraví Kelkhang láma, zas taký voľný nie je – mnísi si počas neho perú rúcha. Ale keď majú mnísi čas, radi si zahrajú futbal či ping-pong.
V Tibete sa mníchom vraví pawa, čo znamená strihať. Mnísi totiž nikdy nemali majetok, preto si zošívali útržky nájdených látok. Ich dnešné rúcha sú takisto mnohokrát prešívané. Farba je červená a ako na odľahčenie rinpoče poznamenal, v Tibete je zima a červená farba ich zohreje. Všetci mnísi si raz do mesiaca holia hlavu. Na otázku prečo to tak je, odpovedajú: „Je to v móde“. Rozprávajú, ako si robia žarty zo starších mníchov, ktorí už majú holú hlavy aj bez žiletky. Na túto poznámku okamžite reaguje aj katolícky kňaz Tomáš Halík, ktorý je na tom s účesom podobne. „My tomu vravíme pristávacia plocha pre Ducha svätého…“
Čo sa týka návštev vlastnej rodiny, nerobievajú to obyvatelia kláštora, ktorí sú tam len nakrátko. Mnísi majú povolené navštíviť rodinu až po šiestich rokoch kláštorného života.
Do kláštora Tašilhunpo majú povolený vstup aj ženy, ktoré tam prichádzajú, aby sa s mníchmi pomodlili. Nesmú v ňom však prespať.
A čo vravia mnísi na Prahu? Prostredie je iné, ale ľudia sú všade rovnakí.
Čham
Čham má korene v bém, náboženstve, ktoré v Tibete predchádzalo budhizmu. Podľa legendy vznikol v mýtickom kráľovstve Šambala. V Tašilhunpe sa začal praktizovať v 17. storočí, keď kláštor vediol 5. pančenláma.
Čham predstavuje modlitbu, púdžu, ktorá je pre mníchov prosbou, aby boli všetky bytosti zbavené utrpenia, a aby božstvá ostali s nami tak dlho, ako môžu. Pri čhame sa využíva tantrický tanec v maskách, spev, hra na hudobné nástroje a pestrofarebné kostýmy, ale aj rôzne posvätné predmety, akými sú napríklad miska z lebky a trojhranná magická dýka. Pre ilustráciu uvádzam niekoľko z rituálov, ktoré mnísi predviedli obecenstvu v utorok na Novomestskej radnici.
Čičedur, rituál sekania, predstavuje snahu o odstránenie dvoch najväčších negatívnych vplyvov, nevedomosti a egoizmu, splynutie s prázdnotou a dosiahnutie ôsmych magických schopností. Pri tomto rituáli si mnísi symbolicky odsekávajú časti svojho tela. Tanec je doprevádzaný spevom a hrou na trúbky, ktoré sú tradične vyrobené z ľudskej stehennej kosti.
Durdak (vládcovia pohrebných polí) vyjadruje myšlienku, že všetci sme len hromadou kostí. Ak si to uvedomíme, zbavíme sa ilúzie a negatívnych energií, poznanie nás privedie k pomáhaniu druhým a súciteniu so všetkými ľudskými bytosťami.
Mimoriadne zaujímavý je Žanak, tanec v čiernych klobúkoch. Tie predstavujú víťazstvo nad nepriateľskými silami. V rokoch 839 až 842/6 (datovanie býva rôzne) sa v Tibete dostal k moci protibudhistický kráľ Landarma. Podľa legendy k nemu prišiel mních na koni natretom čiernou farbou a predviedol mu tanec. V rúchu mal ukrytý luk a šíp, ktorým ho zasiahol priamo do srdca. Kráľovi osobní strážcovia ho prenasledovali, ale mních pri úteku prešiel cez rieku, ktorá z koňa zmyla farbu. Po bielom koni už nikto nepátral.
Okrem tancov nám bolo predvedené aj taxé, umenie debaty. Koná sa každý večer na nádvorí kláštora a patrí medzi základné zložky budhistického tréningu. Mnísi sa vo vzrušujúcej debate navzájom skúšajú zo znalosti budhistických textov. Hoci ich argumenty sú bojovné, emotívne a tvár je ako „hlava leva“, myseľ ostáva ako „zasnežená hora“, v pokoji a bez emócií.
Mandala
Počas celého týdňa tvorili mnísi na Novomestskej radnici mandalu Čhenraziga (Avalokitéšvaru) - božstva vyjadrujúceho nekonečný súcit, ktorého vtelením je dalajláma. Na tvorbu obrazcov vypracovaných na základe budhistických textov pritom použili farebný mramorový prach. V sobotu bola mandala rozmetaná a po procesii k Vltave, ktorej sa zúčastnilo niekoľko stoviek ľudí, bola počas obradnej ceremónie venovaná rieke.
Meditácia Vo štvrtok prebehla meditácia v pražskom budhistickom centre Lotus. Na úvod nám rinpoče osvetlil teóriu. Pred meditáciou nás ešte veselo upozorňil: „Ak chcete spať, spite, ale nechrápte.“
Tibetský názov pre meditáciu je gom, cvičenie mysle. Má tri základné komponenty – analýzu, spôsob sedenia a uprenie myšlienok na zmysel modlitby. Analýza zahŕňa predovšetkým čítanie kníh, čo rinpoče niekoľkokrát zdôraznil, ale aj premýšľanie a diskusiu s priateľmi. Ďalej je dôležité nájsť si na meditáciu príjemné prostredie, vhodný čas a pozíciu. Potom sa nám vraj možno podarí poznať čosi z našej budúcnosti, nájsť, čo sme stratili, alebo si spomenúť, komu sme pred desiatimi rokmi požičali peniaze.
Autorkou článku a fotografií (okrem ilustračných) je Ľudmila Miškaňová, riaditeľka pre ľudské práva, ELSA Praha
20. 10. 2008 ELSA Praha na Právnickej fakulte Univerzity Karlovej v Prahe uviedla dlho pripravovanú a ešte dlhšie očakávanú konferenciu o Tibete, ktorá prebehla v anglickom jazyku.
Prvou rečníčkou bola slečna Phuntsog Nyidron, bývalá tibetská politická väzenkyňa, ktorá rozprávala o svojom neľahkom živote.Keď mala Phuntsog Nyidron 17 rokov, vstúpila do kláštora Mišungri. O dva roky neskôr dostal tibetský dalajláma Nobelovu cenu mieru. V tom čase prebiehali v Tibete pokojné demonštrácie na jeho podporu, ktorých sa zúčastnila i Phuntsog spolu s ďalšími 15 mníškami. Nebolo to prvý krát – demonštrovala už dva roky predtým, no vtedy ju nechytili. Tentoraz áno. 14. októbra 1989 ju čínski okupanti Tibetu zatkli a previezli do väzenia. Za vykrikovanie hesiel „Nech žije Jeho Svätosť dalajláma!“ a „Sloboda Tibetu“ dostala 9 rokov.
Avšak možnosť obhajoby pred súdom nemala – žiadny totiž neprebehol. Bola podrobená mučeniu, výsluchom, ktoré mali "zistiť", kto bol organizátorom demonštrácie a kto ju naučil vykrikovať heslá.Po štyroch rokov sa jej spolu s ďalšími mníškami podarilo naspievať a nahrať na kazetu piesne o živote v Drapči, o väznení politických väzňov a túžbe po slobodnom Tibete. Táto kazeta sa dostala do Veľkej Británie, kde ju budhistická komunita sprístupnila verejnosti. Zatiaľ čo Briti počúvali spoveď „spievajúcich mníšok“, v Drapči sa odohrával výsluch. Počas neho bola Phuntsog „odsúdená“ na 8 rokov, ktoré sa jej pripočítali k trestu.
26. februára 2004 bola Phuntsog Nyidron podmienečne prepustená. Niektorí pričítajú zásluhy Amnesty International, iní istému čínskemu obchodníkovi, ktorý za ňu zaplatil čínskej vláde slušnú sumu. Čo však naozaj stálo v pozadí tohoto rozhodnutia, nevie ani Phuntsog.
Po prepustení žila v Lhase, kde bola neustále sledovaná, slobodný pohyb mala obmedzený a ani z krajiny nemohla odcestovať. Ak totiž chcete vycestovať z Číny, musíte požiadať príslušné úrady, aby vám vystavili pas. A ak vám ho predsa len vydajú, musíte ho po návrate na rovnakom mieste vrátiť. A to Phuntsog urobiť nemohla, keďže jej ako súčasť trestu boli odobrané „politické práva“. Po istom čase sa však bývalej politickej väzenkyni predsa len podarilo dostať do USA; zrejme aj vďaka mediálnej známosti a blížiacej sa návšteve čínskeho prezidenta v Bielom dome. Neskôr sa presunula do Švajčiarska, kde v súčasnosti žije.
"Zpívající mnišky z vězení Drapči." Propuštěny byly 4 ze 14 uvězněných, 6 mnišek ve vězení zemřelo na následky mučení a nelidského zacházení.
Podstupuje liečby, ktorými sa len pomaly odstraňujú následky mučenia a učí sa nemecký jazyk. Zatiaľ rozpráva len po tibetsky, čo jej veľmi neuľahčuje život v krajine tak veľmi vzdialenej od domova. Najväčšie starosti si však robí o ostatných demonštrantov, ktorí sú väznení, mučení a dokonca aj vyvražďovaní, a to najmä po marcových udalostiach. Nemenej starostí má aj o svoju rodinu, ktorá zostala v Tibete a je sledovaná čínskou políciou. Už dlhší čas s ňou nemá žiaden kontakt, spojenia sú prerušené.
Na otázku, či je ešte stále mníškou, odpovedá: „Nikdy som ňou nebola.“ Keď sa v sedemnástich rokoch rozhodla pre život mníšky, kláštor Mišungri bol po niekoľkých udalostiach celkom zničený. Mníšky sa teda miesto budhistického učenia venovali stavebným prácam. Nikdy nemala učiteľa – lámu. Preto sa za mníšku nepovažuje.
Keď sa jej opýtate, či sa chce vrátiť do Tibetu, odpovedá tak ako ostatní – áno, až sa vyriešia politické problémy.
Po prejave Phuntsog Nyidron sa k slovu dostal pán Kalsang Chokteng (*1950), ktorý prišiel do Švajčiarska (do detskej dedinky Pestalozzi) v roku 1960. Po ukončení vzdelania pracoval tri roky v nemocnici v osade Mundgoda (južná India). Bol jedným zo spoluzakladateľov Tibetan Youth Association in Europe a Swiss Tibetan Friendship Association. V roku 1998 bol zvolený za prezidenta Tibetskej komunity vo Švajčiarsku. Bol i členom zakladajúceho výboru Tibetského Inštitútu v Rikone, ktorý v súčasnosti zodpovedá za projekt „Science meets Dharma“.Pán Chokteng vo svojom príspevku hovoril o všeobecnej situácii v oblasti ľudských práv. V 60.-tych rokoch sa zdvihla vlna proti komunismu, ktorý bol ostro kritizovaný. V roku 1997 sa o komunizme veľa nehovorilo, situácia v Číne zostala nezmenená, ak nie ešte horšia. Objavili sa prvé demonštrácie, ktoré vyvrcholili v marci tohto roku. V uliciach ostalo, podľa tibetskej vlády v exile, viac ako 200 mŕtvych tiel (čínska vláda udáva 21) a 1600 zranených. Tí sa však kvôli svojej účasti na demonštrácii nemohli nechať ošetriť v čínskej nemocnici. Ďalších 1000 demonštrantov bolo zadržaných – bez obvinenia a bez súdu. Mnohí z nich sú dodnes mučení, nie je im umožnené stretnutie s rodinnými príslušníkmi či advokátom.
V boji Tibeťanov za autonómiu a ľudské práva považuje pán Chokteng za čiastočnú nevýhodu i budhizmus, ktorý hlása nenásilný prístup. Putovať z krajiny do krajiny a prosiť o pomoc, nebojovať, nevraždiť.
Podpora Tibetu v zahraničí ešte stále nie je dostatočná na to, aby zmenila názor Číny. Politické ciele Tibeťanov pritom nie sú privysoké – ich požiadavkou je kultúrna a náboženská autonómia v rámci Čínskej ľudovej republiky. Čína žiadosť Tibeťanov odmieta; tvrdí, že z historického hľadiska je Tibet súčasťou Číny už od 14. storočia. Niet sa čo čudovať, je verejným tajomstvom, že sa v Tibete nachádza nemalé nerastné bohatsvo a obyvateľstvo Číny neustále narastá. Konzekvenciou je masový príliv čínskeho obyvateľstva do Tibetu (popri 6 miliónoch Tibeťanov tu žije v Tibete viac ako 7,5 mil. Číňanov).
Situácia je dnes taká, že nenájdete dedinu, v ktorej by neboli prítomní aj Číňania. Len tí majú dostatočné finančné prostriedky, aby mohli podnikať, a sú i jedinými, ktorí môžu vytvárať pracovné príležitosti. Tie však dostávajú najmä Číňania a väčšina Tibeťanov tak musí bojovať zo dňa na deň o prežitie. V mestách sú rozmiestnené kamery, všetko je monitorované. Podobne je to aj s budhistickými kláštormi.
Po diskusii prišli na rad mnísi z kláštora Tašilhunpo. Pomodlili sa krátku modlitbu. Po nej začal prednášať Kelkhang láma, ktorý hovoril výbornou angličtinou. Najsamprv pozval prítomných na Týždeň tibetskej kultúry, v rámci ktorého mnísi vytvorili mandalu, predviedli rituálne tance a meditáciu. Potom pohovoril o kláštore a pančenlámovi.Kláštor Tašilhunpo, ktorého názov v preklade znamená „Šťastná hora“, bol založený r. 1447 1. dalajlámom a je sídlom pančenlámu, druhého najvyššieho tibetského duchovného vodcu (vtelenie Amitábhu).
V roku 1959 odišlo niekoľko mníchov tohoto kláštora do Indie, niekoľko ich ostáva s 10. pančenlámom Čhökji Gjalcchänom, ktorý je za neprítomnosti dalajlámu najvyšším duchovným vodcom v Tibete. Kultúrna revolúcia tvrdo doľahla na Tibet, z viac ako 6000 kláštorov, chrámov a svätyní, v ktorých žilo okolo 600 000 mníchov a mníšok, zostalo len 13. Čhökji Gjalcchän bol 10 rokov väznený. Po revolúcii sa pančenlámovi podarilo obnoviť náboženské obrady a mierne zlepšiť úroveň vzdelania, veci sa začali meniť k lepšiemu. Avšak po krátkom čase (1989) za nevyjasnených okolností zomrel, a situácia sa vrátila do starých koľají. Existuje viacero teórií, Kelkhang láma považuje za najpravdepodobnejšiu otravu, kedže netrpel žiadnou chorobou.
Kelkhang láma mal veľmi blízky vzťah k 10. pančenlámovi. Narodil sa v Kathmándu, v rodine pochádzajúcej zo Žikace. Keď mal Kelkhang láma 6 rokov, navštívil pančenláma Kathmándu a rozpoznal v ňom rinpočeho, tulku. Počas svojho detstva videl rinpoče pančenlámu ešte jedenkrát. Vtedy si pančenláma vyzliekol rúcho a mnísi videli množstvo jaziev, ktoré mu ostali po rokoch strávených vo väznení. Vtedy pančenláma povedal: „Modlite sa k Jeho Svätosti dalajlámovi a uvidíte slobodný Tibet.“V roku 1972 bol kláštor presťahovaný do zväzového štátu Karnataka v Indii, kde na jeho chod dohliadal samotný patrón, dalajláma. I keď sa v kláštore dodnes venujú budhistickej praxi a štúdiu textov, ide predovšetkým o osvetové centrum, ktoré si kladie za cieľ moderné vzdelávanie pri zachovávaní tibetského náboženského a kultúrneho dedičstva.
V roku 1991, po 2-ročnom úsilí vyhľadávacej komisie, bola nájdená reinkarnácia pančenlámu. Dalajláma tušiac, že by mohli nastať problémy, neoznačil meno verejne, ale požiadal čínskeho prezidenta o prehlásenie chlapca za novú inkarnáciu línie pančenlámov. V roku 1994 prezident túto žiadosť zamietol. Keďže bolo zrejmé, že čínska vláda sa bude snažiť dieťa nájsť, označil dalajláma, v januári 1995, šesťročného chlapca Gendün Čhökji Ňimu. Narodil sa 25. apríla 1989 a pochádza z pastierskej rodiny východotibetského Khamu. O tri dni neskôr bol Gendün Čhökji Ňima aj s rodinou zadržaný a odvezený na neznáme miesto. V posledných správach sa však za miesto pravdepodobného pobytu považuje okolie Pekingu.
Otázka, kde sa 11. pančenláma nachádza, bola čínskym predstaviteľom položená v roku 2005 na konferencii o ľudských právach v Ženeve. Podľa ich prehlásenia je slobodný, nie je vo väzení, stretnutie s ním ale nie je možné. Mnísi si myslia, že pančenláma, ktorý má v súčasnosti 19 rokov, ešte žije. Pre vládu by nebolo výhodné zabiť ho, potom by si Tibeťania jednoducho našli novú inkarnáciu. Obávajú sa však, že Gendün Čhökji Ňima sa stal obeťou "vymývania mozgu", netušia, aké vzdelanie dostáva, či vôbec vie niečo o budhizme. S výlučným vplyvom na jeho výchovu môže čínska vláda spraviť čokoľvek. Pančenláma je pri tom dôležitý duchovný vodca, a čo viac, jednou z jeho najvýznamnejších úloh je nájsť inkarnáciu dalajlámu a naopak. Preto sa v Tibete vraví, že dalajláma a pančenláma sú ako slnko a mesiac. Aby bolo hľadanie jednoduchšie, dalajláma ako aj inkarnácie ďalších vyšších lámov zvyknú označiť vo svojom poslednom liste miesto či rodinu, kde sa inkarnujú. A kde by sa mohol narodiť ďalší dalajláma? Mnísi vravia, že by to mohlo byť aj mimo Tibetu, nie je ani vylúčené, že by to mohla byť žena. 
Existuje však aj ďalší pančenláma, ktorého v decembri 1995 dosadili čínske úrady. Je to Tibeťan menom Gjalcchän Norbu. Mnísi proti nemu nič nemajú, myslia si, že bol oklamaný tak ako iní. Ale ani oni či ostatní Tibeťania ho neuznávajú za inkarnáciu pančenlámu. Súčasná existencia dvoch pančenlámov však naznačuje možnosť, že po smrti dalajlámu sa vyhlásia aj jeho „dve inkarnácie“ – tibetská a čínska.Pre zaujímavosť, v roku 2007 vydala čínska vláda nariadenie, v ktorom sa píše, že duše „živých Budhov“ musia byť odsúhlasené komunistickou vládou ešte predtým, než sa môžu inkarnovať.
Poslednou prednášajúcou bola pani Dáša van der Horst, riaditeľka Amnesty International Česká republika (ďalej len AI). Dáša van der Horst se narodila v Brne. V roku 1985 odcestovala z Československa do Holandska, kde na leidenskej univerzite vyštudovala sinológiu. Od roku 1993 pôsobila v diplomatických službách. Pracovala pre Ministerstvo zahraničných vecí, Českú ambasádu v Izraeli, styčný úrad v palestínskom Ramalláhu, České centrum v Haagu a rok pôsobila i v Číne, kde mala na starosti prezentáciu českej kultúry. V súčasnej dobe stojí v čele českej pobočky organizácie na ochranu ľudských práv. AI funguje na dobrovoľníckom princípe a okrem iného realizuje projekty na podporu žiadateľov o azyl, propaguje ochranu žien pred násilím, lobuje za kontrolu obchodu so zbraňami, monitoruje situáciu v ČR a usiluje o systémové zmeny v oblasti ľudských práv u nás i v zahraničí.
Z príspevku Dáše van der Horst sme sa dozvedeli, že AI sa tento rok venuje štyrom hlavným témam: cenzúre, trestu smrti, správnemu rozhodovaciemu konaniu a politickým väzňom.Čo sa týka Tibetu, situácia je alarmujúca. Čínska vláda nikdy nereagovala na tlak, niekoľko ľudí však bolo prepustených.
A ako môžeme pomôcť Vy? Jednou z možností je otvoriť si stránku AI a napísať list na jednu z "urgent appeals". Okrem toho môžete podpisovať petície, účastniť sa demonštrácií či oslovovať politických predstaviteľov, aby podporili Tibet. Ja by som ešte dodala ďalšiu možnosť, ktorou je navyšovanie odmeny za informácie vedúce k priamemu kontaktu s Gedün Čhökji Ňimom. Takto sa rozvíja snaha zistiť miesto pančenlámovho pobytu takpovediac za úplatu, a to na stránke www.tashilhunpo.org.
Život v kláštore
Kláštor Tašilhunpo patrí k línii Gelugpa, čo v slovenskom jazyku znamená „Žlté čapice“. K tejto línii patria dalajláma i pančenláma. V tibetskom budhizme existujú 4 rôzne smery avšak ich cieľ je rovnaký, preto delenie nemá zásadný význam. Mnísi vravia: „Tak ako vy v tejto miestnosti - prišli ste z rôznych miest, ale všetci ste tu.“
Mnísi sa v kláštore venujú tantrickému budhizmu a štúdiu sútier.
Pôvodne žilo v kláštore okolo 6000 mníchov, po kultúrnej revolúcii a premiestnení do Indie ich je dnes len okolo 300. Najmladší má šesť, najstarší sto rokov.
Deň v kláštore sa začína o piatej, niekedy o pol šiestej. O pol siedmej sa mnísi zúčastňujú modlitby, po ktorej nasledujú raňajky. Tými je zvyčajne campa a čaj s maslom. Na obed sa podáva šošovicová polievka a ryža, na večeru bývajú rezance. Kým bol kláštor v Tibete, na večeru jedávali ryžu. Vegetariánmi sú len niektorí – tí, ktorí pochádzajú z Indie. V Tibete, ktorý je položený vo vysokej nadmorskej výške, sa zelenina veľmi pestovať nedá, preto sa tunajší ľudia takmer výhradne živili mäsom. V samotnom kláštore sa však mäso neje.Počas dňa mnísi študujú a vykonávajú náboženské obrady. Štúdium budhistických textov predstavuje z veľkej časti memorizovanie. Mnísi sa učia stovky strán spamäti, aby mali všetko v hlave, mohli sa modliť kedykoľvek, a neboli nútení stále so sebou nosiť knihu a listovať v nej.
Malí mnísi sa dnes okrem iného učia aj matematiku, vedy, tibetštinu a angličtinu. Čo sa týka náboženstva a filozofie, učí sa výhradne budhizmus. Takéto štúdium mníchovi trvá 25 rokov, potom dostane žltý pás a môže sa stiahnuť do ústrania alebo učiť. V tomto období môže mních začať študovať iné náboženstvá, čo mnohí aj robia. Venujú sa komparatistike a vyberajú z náboženstiev to, čo považujú za dobré.Raz do týždňa majú mnísi voľný deň – v utorok. Ako však vraví Kelkhang láma, zas taký voľný nie je – mnísi si počas neho perú rúcha. Ale keď majú mnísi čas, radi si zahrajú futbal či ping-pong.
V Tibete sa mníchom vraví pawa, čo znamená strihať. Mnísi totiž nikdy nemali majetok, preto si zošívali útržky nájdených látok. Ich dnešné rúcha sú takisto mnohokrát prešívané. Farba je červená a ako na odľahčenie rinpoče poznamenal, v Tibete je zima a červená farba ich zohreje. Všetci mnísi si raz do mesiaca holia hlavu. Na otázku prečo to tak je, odpovedajú: „Je to v móde“. Rozprávajú, ako si robia žarty zo starších mníchov, ktorí už majú holú hlavy aj bez žiletky. Na túto poznámku okamžite reaguje aj katolícky kňaz Tomáš Halík, ktorý je na tom s účesom podobne. „My tomu vravíme pristávacia plocha pre Ducha svätého…“Čo sa týka návštev vlastnej rodiny, nerobievajú to obyvatelia kláštora, ktorí sú tam len nakrátko. Mnísi majú povolené navštíviť rodinu až po šiestich rokoch kláštorného života.
Do kláštora Tašilhunpo majú povolený vstup aj ženy, ktoré tam prichádzajú, aby sa s mníchmi pomodlili. Nesmú v ňom však prespať.
A čo vravia mnísi na Prahu? Prostredie je iné, ale ľudia sú všade rovnakí.
Čham
Čham má korene v bém, náboženstve, ktoré v Tibete predchádzalo budhizmu. Podľa legendy vznikol v mýtickom kráľovstve Šambala. V Tašilhunpe sa začal praktizovať v 17. storočí, keď kláštor vediol 5. pančenláma.
Čham predstavuje modlitbu, púdžu, ktorá je pre mníchov prosbou, aby boli všetky bytosti zbavené utrpenia, a aby božstvá ostali s nami tak dlho, ako môžu. Pri čhame sa využíva tantrický tanec v maskách, spev, hra na hudobné nástroje a pestrofarebné kostýmy, ale aj rôzne posvätné predmety, akými sú napríklad miska z lebky a trojhranná magická dýka. Pre ilustráciu uvádzam niekoľko z rituálov, ktoré mnísi predviedli obecenstvu v utorok na Novomestskej radnici.
Čičedur, rituál sekania, predstavuje snahu o odstránenie dvoch najväčších negatívnych vplyvov, nevedomosti a egoizmu, splynutie s prázdnotou a dosiahnutie ôsmych magických schopností. Pri tomto rituáli si mnísi symbolicky odsekávajú časti svojho tela. Tanec je doprevádzaný spevom a hrou na trúbky, ktoré sú tradične vyrobené z ľudskej stehennej kosti.
Durdak (vládcovia pohrebných polí) vyjadruje myšlienku, že všetci sme len hromadou kostí. Ak si to uvedomíme, zbavíme sa ilúzie a negatívnych energií, poznanie nás privedie k pomáhaniu druhým a súciteniu so všetkými ľudskými bytosťami.Mimoriadne zaujímavý je Žanak, tanec v čiernych klobúkoch. Tie predstavujú víťazstvo nad nepriateľskými silami. V rokoch 839 až 842/6 (datovanie býva rôzne) sa v Tibete dostal k moci protibudhistický kráľ Landarma. Podľa legendy k nemu prišiel mních na koni natretom čiernou farbou a predviedol mu tanec. V rúchu mal ukrytý luk a šíp, ktorým ho zasiahol priamo do srdca. Kráľovi osobní strážcovia ho prenasledovali, ale mních pri úteku prešiel cez rieku, ktorá z koňa zmyla farbu. Po bielom koni už nikto nepátral.
Okrem tancov nám bolo predvedené aj taxé, umenie debaty. Koná sa každý večer na nádvorí kláštora a patrí medzi základné zložky budhistického tréningu. Mnísi sa vo vzrušujúcej debate navzájom skúšajú zo znalosti budhistických textov. Hoci ich argumenty sú bojovné, emotívne a tvár je ako „hlava leva“, myseľ ostáva ako „zasnežená hora“, v pokoji a bez emócií.
MandalaPočas celého týdňa tvorili mnísi na Novomestskej radnici mandalu Čhenraziga (Avalokitéšvaru) - božstva vyjadrujúceho nekonečný súcit, ktorého vtelením je dalajláma. Na tvorbu obrazcov vypracovaných na základe budhistických textov pritom použili farebný mramorový prach. V sobotu bola mandala rozmetaná a po procesii k Vltave, ktorej sa zúčastnilo niekoľko stoviek ľudí, bola počas obradnej ceremónie venovaná rieke.
Meditácia Vo štvrtok prebehla meditácia v pražskom budhistickom centre Lotus. Na úvod nám rinpoče osvetlil teóriu. Pred meditáciou nás ešte veselo upozorňil: „Ak chcete spať, spite, ale nechrápte.“
Tibetský názov pre meditáciu je gom, cvičenie mysle. Má tri základné komponenty – analýzu, spôsob sedenia a uprenie myšlienok na zmysel modlitby. Analýza zahŕňa predovšetkým čítanie kníh, čo rinpoče niekoľkokrát zdôraznil, ale aj premýšľanie a diskusiu s priateľmi. Ďalej je dôležité nájsť si na meditáciu príjemné prostredie, vhodný čas a pozíciu. Potom sa nám vraj možno podarí poznať čosi z našej budúcnosti, nájsť, čo sme stratili, alebo si spomenúť, komu sme pred desiatimi rokmi požičali peniaze.Autorkou článku a fotografií (okrem ilustračných) je Ľudmila Miškaňová, riaditeľka pre ľudské práva, ELSA Praha
4. listopadu 2008
Sněhová bouře v Tibetu za sebou zanechala 9 mrtvých
Dharamsala, 1. listopadu 2008Sněhová bouře v Tibetu za sebou zanechala nejméně devět mrtvých a stovky zasypaných.
Podle semi-oficialnich medií China News Service, záchranáři evakuovali 1892 lidí v nejvíce zasažených oblastech Lhunye a Tsona v distriktu Šan-nanu a snažili se dostat k 250 lidem stále uvězněným pod těžkým přívalem sněhu.
Většina mrtvých buďto umrzla k smrti nebo byla zasypána budovami, které se pod vahou sněhu zřítily.
Z nejhůře zasažených oblastí byla tento týden hlášena výška sněhu průměrně až 1,5 metru po nepřetržitém 36-ti hodinovém sněžení.
Noviny uvádějí úhyn nejméně 144 000 jaků a ovcí v údajně nejhorší zaznamenané sněhové bouři v Tibetu.
Telekomunikace a cesty byly tězce zasažené v částech Shannan, zatímco velký příval sněhu postihl také sousedící provincie Čching-chaj, S'-čchuan and Jün-nan.
Zachránění lidé z odlehlých oblastí spali ve školách nebo vládních budovách.
Oblast Tsona byla odříznuta tři dny, ale hlavní cesta vedoucí do Lhunze se otevřela ve čtvrtek poté, co silničáři a polovojenská policie bojovali 63 hodin s odklízením sněhu.
Přeloženo podle článku z Phayul.com: Snowstorms in Tibet Leave Nine Dead
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)