Výňatek z proslovu ze dne 25.10. 2008 ku příležitosti 48. výročí založení Tibetských dětských vesniček
Tibet byl nedávno svědkem krize. Tibeťané ze všech tří tradičních tibetských regionů odvážně vyjádřili svoji nespokojenost a dali průchod svému hluboce zakořeněnému odporu proti čínské vládě. Ohniskem protestů nebylo pouze společenství mnichů a mnišek, účastnili se jich věřící i nevěřící všech věkových kategorií, také straníci, studenti a dokonce i tibetští studenti, kteří studují v Číně. V té době nebyla žádná reálná možnost, že by čínská vláda mohla ignorovat co se dělo a měla proto přijít s opatřeními úměrnými situaci. To však neučinila. Zcela přehlížejíc nespokojenost tibetského lidu, přistoupila k tvrdému zákroku proti protestujícím, nazývala je rozličnými jmény jako "„rozvraceči“ či "„političtí povstalci“.
V tomto kritickém okamžiku, kdy zástupy našich bratrů a sester v Tibetu učinily takové oběti, není možné abychom my, kdo žijeme ve svobodném světě, zůstali němí a neaktivní, abychom byli lhostejní k tomu, co se děje v naší zemi.
Až doposud jsme přijali za své stanovisko, které je založeno na snaze prospět oběma zúčastněným stranám. Tím jsme si získali podporu a porozumění mnoha zemí světa, včetně Indie. Zvláště mezi čínskými vzdělanci roste podpora tohoto přístupu. To je pro nás skutečné vítězství. Nastolit pozitivní změnu v Tibetu není pouze naše bytostná povinnost, ale je to i náš hlavní cíl. Je nicméně smutnou skutečností, že jsme nebyli schopni tento cíl naplnit. Když jsem v roce 1988 učinil své první prohlášení k Evropskému parlamentu ve Štrasburku, kategoricky jsem uvedl, že poslední rozhodnutí týkající se otázky Tibetu bude učiněno tibetskou veřejností.
V roce 1993 byl ukončen přímý kontakt mezi námi a čínskou vládou. Opět jsme s tibetským lidem konzultovali nejlepší možnou cestu vpřed. Bylo však rozhodnuto pokračovat a zastávat tu samou pozici jako dříve.
Tibetská otázka se týká prosperity tibetského lidu jako celku. Není to v žádném případě záležitost mé osoby. Tibeťané by měli společně promyslet, co je dobré pro Tibet a podle toho pak jednat. Jinak řečeno, od samého počátku jsme upřímně zastávali demokratickou cestu. Není to tak, že bychom hlásali demokracii a vedli přitom autokracii. Na křižovatce na níž se nacházíme, by měly být všechny názory, návrhy a pohledy tibetské veřejnosti důkladně prodiskutovány. Mělo by to být učiněno způsobem, který bude brát v potaz ten nejlepší možný směr, který povede k uskutečnění našeho hlavního cíle, spíše než aby se jednalo o velebení ideologií příslušných politických stran či prosté vznášení různých politických stanovisek.
Všichni Tibeťané, ať náleží k laickému či duchovnímu stavu, se musí podílet na zachování naší národní identity. Udržení tibetské národní identity je, obecně řečeno, zcela odlišné od ostatních národů na této planetě. Pokud bude tibetská národní identita zachráněna, její hodnotový systém založený na buddhistických principech milující laskavosti a soucítění má přirozený potenciál být prospěšný celému světu. Naše usilování o pravdu tedy není jen přínosem šesti milionům Tibeťanů, ale velice úzce souvisí s naší schopností přinést do určité míry prospěch celému světu. Náš zápas za pravdu má tedy své opodstatnění. Pokud dospějeme ke smírnému a správnému řešení, pomůže to zcela jistě milionům lidí, včetně Číňanů, objevit novou perspektivu a vést bohatší a smysluplnější život zabezpečující štěstí po psychické i fyzické stránce.
Naproti tomu, pokud by se Tibet stal společenstvím, které se bude starat pouze o materiální blaho v důsledku úplného vymýcení tibetského náboženství a kultury zakládajícího se na soucítění Čínou, vedlo by to namísto obohacení ke ztrátě pro čínský lid. Naše úsilí je tedy přínosem pro všechny zúčastněné strany. S tímto uvědoměním bychom měli promyslet a prodiskutovat veškeré metody a cesty, které jsou nám dostupné. Všechny Vás žádám, abyste se připojili, protože se jedná o záležitost, která se týká obecného blaha nás všech, Tibeťanů.
Čínská vláda mě obvinila ze zinscenování nedávných protestů v Tibetu. Vyslal jsem na jednání s nimi své představitele a také jsem veřejně žádal, aby Peking poskytl v této věci detailní vysvětlení. Pomocí svých zástupců a apelů jsem se vyjádřil, že mohou vyslat vyšetřovací komisi do Dharamsaly a prověřit dokumenty naší administrativní správy. Také jsem řekl, že mohou projít nahrávky mých řečí a prohlášení nově příchozím uprchlíkům z Tibetu. Žádné vyšetřovací komise zatím nedorazily. A Čína pokračuje v chrlení kritiky proti mé osobě.
Pokud beru v potaz vývoj událostí, zdá se, že mé další setrvávání v této pozici je spíše na překážku řešení tibetského problému, než že by mu napomáhalo. Bude tudíž lépe, když si otázku obecného blaha Tibetu rozhodnou Tibeťané sami. Není třeba, abych v tomto směru nějak zasahoval.
11. září jsem se rozhodl, že nemohu nadále nést tuto zodpovědnost. Nevidím žádný konstruktivní důvod proč bych v ní měl pokračovat. Pokud se ale čínské vedení rozhodne ke skutečným jednáním, pak bych se mohl této role znovu ujmout. Pak s nimi budu upřímně jednat. Je velice obtížné komunikovat s lidmi, kteří nejsou přímí. Takže říkám zcela otevřeně zástupcům médií: Mám víru a důvěru v čínský lid, ale má víra a důvěra v čínskou vládu se zmenšuje.
Vyzval jsem zvolené zástupce Tibetu, aby se mnou prodiskutovali tyto body na mimořádné schůzi. Myslím, že není možné tyto věci rozhodnout během jednoho rozsáhlého jednání. Hlavní myšlenkou však je, že by všichni Tibeťané měli převzít zodpovědnost, mít skutečný zájem a přijít s realizovatelnými návrhy na dosažení našeho cíle v nějž máme všichni naději. Jinými slovy, všichni Tibeťané by měli spolupracovat v duchu kolektivní odpovědnosti a diskutovat vše, co je před námi, zvážit krátkodobé a dlouhodobé přínosy pro dosažení našeho cíle. Konečné a platné rozhodnutí musí však být učiněno tibetským lidem.
Přeloženo podle: His Holiness the Dalai Lama on Sino-Tibetan Relations and the Special Meeting in November
