Stůl pro tyrany

Autor: Václav Havel
Zveřejněno 10. května 2009 v The New York Times

Představte si volbu, jejíž výsledky jsou předem dány a množství kandidátů je obecně považováno za nekvalifikované. Jakékoli domněle demokratické hlasování vedené tímto způsobem by bylo považováno za frašku. Již zítra se bude Valné shromáždění OSN podílet právě na takových „volbách“, bude hlasovat pro 47 členů, kteří obsadí posty v Radě pro lidská práva.

Pouhých 20 zemí se uchází o 18 volných křesel. Křesla jsou rozdělena mezi 5 geografických regionů světa, 3 z pěti regionů navrhly stejný počet kandidátů jako je počet křesel, čímž se postaraly o to, že nebude možné vybrat nejlepší zastánce lidských práv z každého regionu.

Zdá se, že vlády zapomněly na své sliby, které učinily před pouhými třemi lety, kdy se zavázaly vytvořit organizaci, která bude schopná chránit oběti a postavit se proti porušování lidských práv kdekoliv na světě.

Základní podmínkou bylo členství. Komise OSN pro lidská práva, předchůdce Rady, se v roce 2006 rozpadla především protože příliš dlouho povolovala největším porušovatelům lidských práv, jako například Súdán nebo Zimbabwe, blokovat postup proti jejich vlastním přečinům.

Rada měla být jiná. Poprvé země souhlasily, že začnou při volbě členů rady brát lidská práva v úvahu, a ty členské státy, které selhaly, podle slov zakládající rezoluce „dostát nejvyšším normám podpory a ochrany lidských práv“ měly být přezkoumány a jejich posty měly být ohroženy. Obětem porušování a obhájcům lidských práv daly tyto reformy naději na důvěryhodný a efektivní orgán.

Teď se však zdá, že zásady podlehly prospěchářství. Vlády pokračují v obchodování s členskými hlasy v různých orgánech OSN, politické motivy mají před lidskými právy přednost. Nedostatek konkurence napovídá, že státy, kterým záleží na lidských právech na nich nezáleží dost. Latinská Amerika, oblast prosperujících demokracií, dovolila Kubě, aby se ucházela o obnovu svého členství. Asijské země bezpodmínečně podpořily pět kandidátů na pět křesel pro tuto oblast, mezi nimi Čínu a Saudskou Arábii.

V minulých letech vyzval Západ státy z ostatních regionů, které respektují lidská práva, aby se účastnily voleb. Tento rok se své morální autority vzdaly a do voleb rady nominovaly nekonkurenční kandidáty. Nový Zéland se stáhl poté, co Spojené státy vyhlásily svoji kandidaturu, čímž je nechal spolu s Belgií a Norskem se ucházet o 3 posty.

I tam, kde je jakási konkurence zaručena, je i tak minimální. V části východní evropy, která podle pravidel OSN zahrnuje země za bývalou Železnou oponou, včetně té mé, České republiky, se o znovuzvolení ucházejí Azerbajdžán a Rusko, přitom stav lidských práv v těchto zemích je sporný až bídný. Pouze Maďarsko se rozhoupalo a ucházelo se o dva posty. Váhavost východoevropských zemí chránit vedení před porušovateli lidských práv není povzbudivá.

Stejně jako občané Azerbajdžánu, Číny, Kuby, Ruska a Saudské Arábie, i já vím, jaké je žít v zemi, kde stát kontroluje veřejné mínění, potlačuje opozici a vážně omezuje svobodu slova.
Je pro mě o to hrozivější sledovat ochotu s jakou se země Latinské Ameriky nečinně dívají na to, jak rada ztrácí důvěryhodnost a respekt.

Aktivisté a novináři v Azerbajdžánu a na Kubě již apelovali na mezinárodní společenství, aby jejich země nebyly zvoleny do Rady pro lidská práva. Státy, kterým záleží na lidských právech a integritě rady neomohou zůstat lhostejné. Tyto země musejí vyjádřit solidaritu obětem porušování lidských práv a zachránit radu jednoduše tím, že odmítnout volit jejich porušovatele v těchto ostudně nesoutěživých volbách.

Václav Havel byl prezidentem České Republiky v letech 1993 až 2003.
Přeloženo podle článku: A Table for Tyrants