Z veřejné přednášky lámy Ješe v Aucklandu (Nový Zéland), 1975
Když studujeme buddhismus, studujeme sami sebe, přirozenost naší mysli. Místo aby se zaměřil na nějakou vyšší bytost, buddhismus zdůrazňuje praktičtější věci, jako třeba jak vést naše životy, jak sjednotit naši mysl a jak udržet naše každodenní životy v klidu a ve zdraví. Jinými slovy, buddhismus vždycky klade důraz na moudrost podloženou zkušeností spíše než na nějaký dogmatický pohled. Vlastně buddhismus ani nepovažujeme za náboženství v tom obvyklém slova smyslu. Z pohledu učitelů buddhismu jsou jejich učení více v říši filosofie, vědy nebo psychologie.
Lidská mysl instinktivně hledá štěstí. Východ, západ, v tom není rozdíl, všichni děláme to samé. Ale pokud vaše hledání štěstí způsobí, že emocionálně dychtíte po smyslovém světě, může to být velmi nebezpečné. Nemáte nad tím žádnou kontrolu.
A teď, nemyslete si, že kontrola je východní záležitost, buddhistická záležitost. My všichni potřebujeme mít kontrolu, obzvlášť ti z nás, kdo jsou zachyceni v materiálním světě. Psychologicky a emocionálně jsme příliš pod vlivem předmětů připoutanosti. Z buddhistického pohledu je toto nezdravá mysl, jste mentálně nemocní.
Vlastně vy už víte, že vnější, vědecko-technologický rozvoj sám o sobě nemůže uspokojit touhy pramenící z připoutanosti ani vyřešit jakýkoli jiný citový problém. Ale to, co vám Buddhovo učení ukazuje, je přirozenost lidského potenciálu, schopnost lidské mysli. Když studujete buddhismus, učíte se, co jste a jak se dál rozvíjet. Místo důrazu na nějaký druh nadpřirozené víry vás buddhistické metody učí rozvíjet hluboké pochopení sebe sama a všech dalších jevů.
Ale, ať už jste duchovní nebo materialističtí, věřící nebo ateisté, rozhodující je vědět, jak funguje vaše vlastní mysl. Jestliže to nevíte, chodíte dokola a myslíte si, že jste v pořádku, zatímco ve vás rostou hluboké kořeny škodlivých emocí, skutečná příčina všech psychologických nemocí. A pak úplně stačí malinká vnější změna, něco nepodstatného se pokazí a během pár vteřin jste úplně vyvedení z míry. Mně tohle ukazuje, že jste mentálně nemocní. Proč? Protože jste posedlí smyslovým světem, oslepení připoutaností a úplně pod vlivem fundamentální příčiny všech problémů – ignorance pravé přirozenosti vaší vlastní mysli.
A to jedno, jestli to, co říkám, odmítnete s tím, že tomu nevěříte. Není to otázka víry. Nehledě na to, kolikrát zopakujete „Nevěřím, že mám nos,“ ten nos je pořád na svém místě, mezi vašima očima. Nos je tam pořád, ať tomu věříte, nebo ne.
Potkal jsem řadu lidí, kteří hrdě prohlašují: „Já nejsem věřící.“ Jsou tak pyšní na svůj nedostatek víry v cokoli. Ověřte si to, tohle je důležité vědět. V dnešním světě je tolik rozporů. Vědečtí materialisté se chvástají „já nevěřím,“ duchovně zaměření lidí říkají „já věřím“. Ale bez ohledu na to, co si myslíte, vždycky potřebujete znát přirozenost vaší mysli. Pokud ji neznáte, pak nezáleží na tom, jak moc mluvíte o stinných stránkách připoutanosti, protože nemáte ani ponětí o tom, co to vlastně je a jak to kontrolovat. Slova jsou jednoduchá. Skutečně těžké je pochopit pravou podstatu připoutanosti.
Například když lidé poprvé sestrojili auta a letadla, jejich záměr byl dělat věci rychleji tak, aby měli víc času na odpočinek. Avšak místo toho jsou teď roztěkanější než kdy jindy. Podívejte se na vlastní každodenní život. Kvůli připoutanosti jste citově zataženi do pevného, hmotného světa – vašeho vlastního výtvoru, odepírajíce si prostor nebo čas vidět svou vlastní mysl. Pro mě je tohle skutečná definice těžkého života. Nemůžete najít spokojenost nebo radost. Pravdou je, že potěšení a radost přichází z mysli, nikoli z vnějších věcí. Nicméně, někteří inteligentní a skeptičtí lidé do určité míry chápou, že materiální předměty nezaručují hodnotný, radost působící život, a snaží se zjistit, jestli je něco jiného, co by jim mohlo nabídnout opravdovou spokojenost.
Když Buddha mluvil o utrpení, nevztahovalo se to pouze k povrchním problémům, jako je nemoc nebo zranění, ale také k faktu, že nespokojenost mysli sama o sobě je utrpením. Nehledě na to jak moc se vám něčeho dostává, vždycky budete toužit po větším množství nebo lepší kvalitě. Tahle nekonečná touha je utrpením, její podstatou je emocionální frustrace.
Buddhistická psychologie popisuje šest základních emocí, které frustrují lidskou mysl a připravují ji o klid: je to ignorance (nevědomost), připoutanost, hněv, pýcha, klamavé pochyby a zkreslený pohled. Toto jsou postoje naší mysli, nikoli vnější jevy. Buddhismus zdůrazňuje, že k procitnutí z těchto klamů, kořenů všeho utrpení, nám víra moc nepomůže – musíme pochopit jejich podstatu.
Když nebudete zkoumat vlastní mysl se sebepozorující moudrostí, nikdy neuvidíte, co tam v ní je. Jakkoli budete o mysli a emocích mluvit, bez prozkoumávání nikdy doopravdy nepochopíte, že vaší základní emocí je egocentrismus a ten že činí mysl nepokojnou.
A teď: nemusíte se vzdát veškerého svého vlastnictví, abyste přemohli ego. Nechte si své vlastnictví, ono není tím, co váš život dělá težkým. Jste nepokojní, protože jste ke svému vlastnictví připoutáni a lpíte na něm. Ego a připoutanost mysl znečišťují a dělají ji nejasnou, nevědomou a podrážděnou, což brání světlu moudrosti v růstu. Řešením tohoto problému je meditace.
Meditace neznamená jen rozvíjení jednobodové koncentrace, nečinné sezení někde v koutku. Meditace je bdělý stav mysli, opak netečnosti, lenivosti. Meditace je moudrost. Měli byste zůstat bdělí v každičké chvíli vašeho běžného života, plně si vědomi toho co děláte a proč a jak to děláte.
Skoro všechno děláme nevědomě. Jíme nevědomě, pijeme nevědomě, mluvíme nevědomě. Přestože prohlašujeme, že jsme plně vědomí, nejsme si vůbec vědomi problematických emocí řádících v naší mysli, ovlivňujících všechno, co děláme.
Ověřte si to, experimentujte. Já vás neodsuzuji ani neshazuji. Tady vidíte, jak buddhismus funguje. Dává vám ideje, které si můžete porovnat s vlastní zkušeností, abyste viděli, jestli jsou pravdivé nebo ne. Je to velmi praktické. Nemluvím tu o něčem daleko na obláčku. Je to vlastně velice jednoduchá věc.
Když neznáte podstatu připoutanosti a objektů připoutanosti, jak můžete nechat vzniknout milující laskavost vůči svým přátelům, rodičům, vůči své zemi? Z buddhistického hlediska je to nemožné. Když zraňujete své přátele nebo rodiče, je to vaše nevědomá mysl, která za tím stojí. Rozhněvaný člověk jednající pod vlivem svého hněvu si vůbec není vědom toho, co se děje v jeho mysli. To, že jsme nevědomí, vede k našemu zraňování a znevažování ostatních cítících bytostí, to, že si nejsme plně vědomi svého jednání, vede ke ztrátě naší lidskosti. To je všechno. Jednoduché, že?
Dneska lidé studují a školí se, aby se stali psychology. Buddhova myšlenka je, že bychom se všichni měli stát psychology. Každý z nás by měl znát svou vlastní mysl. Měli bychom být svými vlastními psychology. To je zcela jistě možné, každá lidská bytost má potenciál porozumět své mysli. Když porozumíte své mysli, ovládnutí mysli přirozeně následuje.
Jak jsem již řekl, nemyslete si, že mít svou mysl pod kontrolou je jakýsi výlet do Himaláje nebo že to musí být jednodušší pro ty, kteří nemají žádné vlastnictví. Nemusí to tak nutně být. Příště, až budete citově rozrušení, vyzkoušejte si to. Místo abyste se snažili za každou cenu odvést pozornost k nějaké činnosti, uvolněte se a snažte se být si vědomi toho, co se ve vás děje. Zeptejte se sami sebe: Proč tohle dělám? Jak to dělám? Co je příčinou? Uvidíte, že to bude skvělá zkušenost. Vaším hlavním problémem je nedostatek moudrosti založené na zkušenosti, uvědomění. Takže objevíte, že díky porozumění můžete snadno vyřešit své problémy.
Abyste cítili milující laskavost k ostatním, musíte znát podstatu toho objektu. Pokud ji neznáte, pak přestože říkáte „miluju ho“, „miluju ji“, vaše arogantní mysl vás pouze bere na další výlet ega. Ujistěte se, že víte jak a proč. Je velmi důležité, abyste se stali svými vlastními psychology. Pak se o sebe můžete starat s porozuměním a moudrostí vlastní mysli a místo neklidu a marnění života budete volní a budete se těšit ze svého majetku a ze svých přátel.
K tomu, abyste se stali svým psychologem, nemusíte studovat žádnou velkou filosofii. Všechno, co musíte udělat, je zkoumat svou mysl každý den. Některé věci už každý den zkoumáte – třeba jídlo v ledničce – ale prozkoumat vlastní mysl je mnohem důležitější.Nicméně vypadá to, že většina lidí věří opaku. Dělají na mě dojem, že si myslí, že si řešení jakéhokoli problému mohou jednoduše koupit. Materialistický přístup tvrdící, že za peníze můžete koupit vše, co potřebujete ke štěstí, že si můžete „koupit“ pokojnou mysl, zjevně selhává, avšak i když to neříkáte nahlas, často takhle uvažujete. Je to naprosto mylný úsudek.
I ti, kteří se považují za zbožné, potřebují rozumět své mysli. Víra sama o sobě vznik problémů nikdy nezastaví, chápající moudrost vždycky. Sám Buddha říkal, že víra v Buddhu je nebezpečná, že místo toho, abychom v něco prostě věřili, bychom měli používat svou inteligenci, abychom objevili svou pravou podstatu. Víra založená na porozumění je fajn – jakmile si něco uvědomíme a je nám to jasné, víra následuje automaticky – ale pokud je víra založená na mylném úsudku, může být snadno zničena tím, co říkají druzí.
Bohužel, přesto že sami sebe považují za zbožné, většina lidí inklinujících k duchovnu je slabá. Proč? Protože nerozumí podstatě své mysli. Až budete vědět, co vaše mysl je a jak funguje, pochopíte, že to, co vám brání ve štěstí, je pouze mentální energie. Až pochopíte, jak vaše mysl vnímá a vytváří okolní svět, uvědomíte si nejen to, že se pořád sápete po smyslovém světě, ale i že to, po čem dychtíte, je pouhá iluze. Uvidíte, jak vás zaměstnávají obavy o to, co se stane v neexistující budoucnosti a jak moc jste nevšímaví k přítomnému momentu. Jak to, čím žijete, je pouhá projekce mysli. Souhlasíte se mnou, že mysl, která je nevšímavá k přítomnosti a žije budoucností, není zdravá?
Je důležité být bdělý v každodenním životě. Přirozeností bdělosti a moudrosti je mír a radost. Nepotřebujete se upínat k nějaké budoucí výsledné radosti. Půjdete-li cestou správného porozumění a správných činů podle svých schopností, výsledek bude bezprostřední, současný s činy. Nemusíte si říkat „možná když budu správně jednat v tomto životě, dočkám se nějakých dobrých výsledků v životě příštím“. Nemusíte se přespříliš zabývat budoucím pochopením. Jakmile začnete jednat ihned s nejhlubším porozuměním, jakého jste schopni, trvající mír přijde ihned.
A myslím, že to už ode mě stačilo. Bude lepší, když si teď dáme otázky a odpovědi, místo toho, abych pořád mluvil. Děkuji vám.
Láma Thubten Ješe (Yeshe) (1935 – 84) se narodil v Tibetu a vzdělání získal na velké klášterní univerzitě Sera ve Lhase. V roce 1959 uprchl před čínskou okupační mocí a pokračoval ve svých studiích a praktikování v tibetských uprchlických táborech v Indii. V roce 1969 začal se svým hlavním žákem lámou Thubtenem Zopou Rinpoče učit buddhismus studenty ze západu ve svém klášteře Kopan (Kathmandu, Nepál) a v roce 1974 začali oba lámové na pozvání svých studentů z celého světa cestovat a šířit Dharmu (Buddhovo učení). V roce 1975 založili Nadaci pro zachování mahajánové cesty (anglicky „Foundation for the Preservation of the Mahayana Tradition“, FPMT), mezinárodní buddhistickou organizaci, která má nyní více než 150 center a souvisejících projektů ve 30 zemích po celém světě.
Přeloženo z knihy Becoming Your Own Therapist (Staň se svým vlastním terapeutem) s laskavým svolením FPMT.
