Přinášíme Vám rozhovor s Dečchenem Pembou, zakladatelem blogu High Peaks Pure Earth na kterém jsou pravidelně zveřejňovány články tibetských blogerů.
Od březnových protestů v roce 2008 je Tibet nepřístupný zahraničním novinářům. Informace z Tibetu jsou tedy dostupné pouze prostřednictvím internetových blogů. Dečchen Pemba se uprostřed tehdejší informační blokády Tibetu rozhodl založit stránky High Peaks Pure Earth a zprostředkovat tak světu informace z Tibetu překládáním článků tibetských autorů z tibetštiny do angličtiny a čínštiny.
Na stránkách High Peaks Pure Earth jsou mimo jiné pravidelně zveřejňovány překlady prominentní tibetské spisovatelky a blogerky Woeser. Právě Woeser, autorka knihy Deníky z Tibetu, byla v době protestů jediným na Západě dostupným zdrojem informací z Tibetu v oné kritické době.
V rozhovoru přibližuje Dečchen Pemba zákulisí všudypřítomné a nevyzpytatelné cenzury internetu, svoji deportaci z Číny a další nástrahy s nimiž se při své práci potýká.
Přejeme Vám příjemné čtení!
Tibetské ohlasy z Číny
Rozhovor s Dečchenem PembouOrganizace Lidská práva v Číně (HRIC): Jak byste popsal co děláte a co tomu předcházelo?
Dečchen Pemba: Myslím, že je nejprve důležité říct, že jsem se přestěhoval do Pekingu s cílem naučit se čínsky a poznat tamní život. Předtím jsem se docela dlouho věnoval Tibetu a uvědomil jsem si, že jsem tam vlastně nikdy nežil a tak jsem nemohl zažít pocit jaká omezení to pro člověka může představovat. Myslím, že dnes to dospělo k tomu, že pokud chcete skutečně poznat Tibet, musíte zjistit jaké to v Číně je. Takže to byl můj hlavní cíl a myslím, že bych tam i rád zůstal déle, kdybych nebyl deportován, tedy „vyzván k odchodu“, měsíc před olympiádou. V Pekingu jsem se vůbec nepovažoval za aktivistu nebo něco podobného. Z mého pobytu tam ale vzešlo především to, že jsem se začal skutečně zajímat o názory Tibeťanů z Tibetu. Je také zajímavé a důležité zjistit co Tibeťané říkají, a co ne. Jsou jejich názory, které se k nám dostávají, cenzurované? Mají nařízeno, co mají říkat, nebo říkají něco nového? To jsem chtěl zjistit a tak jsem na internetu začal prohledávat tibetské blogy.
HRIC: Takže když jste byl vyzván, abyste Čínu opustil, vrátil jste se zpátky skrze blogosféru!
Dečchen Pemba: Ano, přesně tak. Protože mi byl vstup do Číny, jak jsem byl informován, na pět let zakázán.
HRIC: Oni vám to takhle skutečně řekli?
Dečchen Pemba: Řekli, že podle zákonů jejich země nesmím do Číny na pět let. Já jsem jim řekl, že chci ten zákaz písemně, ale nikdy jsem nic takového nedostal. Slíbili mi to písemně. Řekl jsem jim, aby mi to dali okamžitě, protože drželi kus papíru s mým jménem v čínštině. Vůbec se neidentifikovali. Prostě mě jen posadili do letadla. Rád bych se tám vrátil. Opravdu. Tak uvidíme. Když jsem zase zpátky v Londýně, jak tady můžu diskutovat s Tibeťany a ptát se jich, co si myslí?
HRIC: Když mluvíte o blogerech, máte na mysli tibetské blogy psané v exilu nebo máte také přístup k nějakým blogům psaným přímo v Tibetu?
Dečchen Pemba: Když jsem spustil stránky High Peaks Pure Earth, chtěl jsem, aby to byl překladatelský projekt, kde by se překládaly pouze blogy od Tibeťanů, kteří jsou buď v Tibetu nebo v Číně. Stránky teď běží něco málo přes rok. Vloni jsem si dodělávál magisterský titul z čínských studií, tak jsem byl dost zaneprázdněný. Teď, po odevzdání disertace, na to ale budu mít více času.
HRIC: O čem je vaše disertační práce?
Dečchen Pemba: Moje práce pojednává o ohlasech z Tibetu podle představ čínských autorů. Zajímají mě názory menšin v kulturním prostředí Čínské lidové republiky.
HRIC: Jak se člověk k takovým tibetským ohlasům „podle čínských představ“ vůbec dostane?
Dečchen Pemba: Čínské představy o názorech Tibeťanů jsou velice zajímavé. Nevím nakolik budu schopen zestručnit svoji disertaci, ale zabýval jsem se čínskou kulturou od roku 1980, kdy se veliké množství čínských spisovatelů zajímalo o kulturu menšin. Jedná se o hnutí často nazývané Hledání kořenů.
Zkoumal jsem filmy, hudbu a literaturu. Nedávno jsem si také přečetl dva romány: Vlčí totem a Tibetský kód. Tibetský kód vyšel vloni a od té doby už vyšlo i jeho dalších sedm dílů, které se v Číně staly obrovským trhákem. Jsou všechny o Tibetu, ale autor je Číňan, chanské národnosti. Je to jakýsi protějšek mého blogového projektu, protože se jedná o tibetské ohlasy tak, jak si je představují Čínané. Ani jeden z těchto románů nebyl v Číně zakázán. Ve skutečnosti je tomu naopak, jsou to velmi populární mainstreamové knihy. Fascinovalo mě, jak mohou být Vlčí totem a Tibetský kód tak úspěšnými romány, když pojednávají o Mongolsku a Tibetu.
HRIC: A k jakému závěru jste dospěl?
Dečchen Pemba: Velmi zjednodušeně řečeno, můj závěr je, že představy čínských autorů o menšinách ve skutečnosti reflektují čínskou identitů Chanů a jejich vlastních témat, a proto je tedy jejich výpovědní hodnota, co se samotných menšin týče, minimální.
HRIC: Nejčastěji se tedy jedná o představy autora, spisovatele, který se vžívá do představ druhých.
Dečchen Pemba: Přesně tak. V roce 1980 si Hnutí hledání kořenů přivlastňovalo jiné kultury. Myslím, že i tyto nejnovější případy se tomu velice podobají. Tibetské blogy, které na našich stránkách High Peak Pure Earth překládáme, jsou všechny v Číně volně dostupné. Jedinou výjimku představuje Woeser, autorka jednoho z nejznámějších tibetských blogů, který je v Číně zakázán. Její články překládáme pravidelně. V Číně se za zakázané nebo podvratné nepovažuje nic, dokud se to nezruší.
CenzuraHRIC: Na čínsky blozích je někdy nějaký ten článek dostupný, pak je ale náhle odstraněn. Situace není stále stejná, tlustá čára se posouvá a člověk obvykle neví, zda ji překročil, dokud ji nepřekročí. Co s tím? Máte podobnou zkušenost s některými z tibetských blogů, které překládáte?
Dečchen Pemba: Ano, několikrát se nám stalo něco podobného, že jsme někde našli článek, uložili jsme si odkaz a zaslali jsme ho překladateli, aby ho přeložil, ale ten článek už byl pryč nebo byl zablokován. Také je docela časté, že celé stránky jsou náhle nedostupné. Několik předních serverů na kterých jsou provozovány tibetské blogy, je často blokováno, když je situace napjatější.
HRIC: Vaše stránky jsou ale v Číně přístupné?
Dečchen Pemba: Ne, nejsou. Jsou přístupné pouze pokud máte proxy server. Snažím se teď ale přejít na jinou platformu, aby naše stránky byly dostupnější.
HRIC: Můžete nám nějak obecněji popsat tibetské blogy? Jaká témata jsou přípustná? A jaký obsah už spustí cenzuru?
Dečchen Pemba: Míra cenzury je závislá na politické situaci a stupňuje se obvykle, když se blíží nějaké citlivé výročí. Před 10. březnem není možné zveřejňovat vůbec nic. Také v srpnu byly všechny přední tibetské blogy na měsíc zablokovány. Když byly opět spuštěny, zjistili jsme, že veliká část jejich obsahu byla zřejmě považována za politicky citlivé informace a byla odstraněna.
HRIC: Co je považováno za politicky citlivé téma kromě těch očividných?
Dečchen Pemba: Cokoliv, co otevřeně pojednává o ohrožení tibetské identity nebo komentáře jakýchkoli politických událostí. Také informace o útlaku, mučení a vše, co s tím souvisí. Zjistili jsme ale také něco zajímavého. Některé sféry kultury jsou považovany za méně citlivé, takže mnoho tibetských autorů píše na svých blozích o tibetském jazyce.
Je to v pořádku dokud to není v pořádkuHRIC: 3. srpna jste v rámci článku nazvaného „Průzkum opatření vůči etnickým menšinám na základě kriminálních případů“ zveřejnili propagandistický plakát na kterém stojí: „Sláva jednotě všech lidí jednoho národa“. Myslíte si, že tento slogan o jednotě lidu měl v Číně úspěch a proč jste ho právě k onomu článku vybral?
Dečchen Pemba: My se na našem blogu vždycky snažíme být věrni originálnímu znění a nikdy nepřidávat své vlastní názory. Takže oním plakátem jsme se snažili o repliku původního vzhledu článku, který Woeser zveřejnila na svém blogu v čínštině. Ten obrázek je čínský propagandistický plakát z roku 1950 jehož slogan jsme přeložili do angličtiny.
Často poskytujeme odkazy například na články mainstreamových médií týkající se zvláštních opatření vůči menšinám, abychom čtenáři situaci přiblížili. Lidé, kteří mají zájem, si mohou další informace dohledat sami. Já si totiž nemyslím, že je na nás, abychom na našem blogu říkali lidem, co si mají o dané problematice nebo zákonech myslet.
Skutečně se snažíme do názorů Tibeťanů nezasahovat, my je opravdu chceme překládat jak jsou, aby mohli k čtenáři promlouvat přímo.
HRIC: I tak je to ale problematické, protože editace je politickým činem a překládání rovněž. Je to záležitost preferencí, to přeci nelze obejít. Toho jste si ale vědom.
Dečchen Pemba: Ano, jistě. Naše rozhodnutí o tom, co překládat a co na blogu zveřejňovat jsou do velké míry dána politickou situací. Na tibetských blozích se vždy diskutuje o určitých tématech více, když jsou aktuální. My toto chceme reflektovat.
HRIC: Jste v kontaktu s blogery jejichž články překládáte? Vědí o tom, co děláte? Jak reagují na to, že se jejich články dostávají za hranice Číny?
Dečchen Pemba: My nejsme v přímém kontaktu s blogery. Blogy, které překládáme jsou volně přístupné na internetu a může je číst každý, kdo rozumí čínsky nebo tibetsky. Jediný kontakt, který máme, je s Woeser, protože na svém blogu zveřejnila odkaz na naše stránky. V minulosti z nich přeložila některé nové články do čínštiny. Takže jistá míra spolupráce a výměny informací v těchto třech jazycích probíhá. Do budoucna bych si přál z našeho blogu udělat jakési dvojjazyčné nebo trojjazyčné fórum v angličtině, tibetštině a čínštině, na kterém by se lidé mohli setkávat a komunikovat spolu, a na němž by byly zveřejňovány články ve všech třech jazycích.
Náš blog High Peaks Pure Earth vznikl během březnových protestů v roce 2008. Na tibetských blozích byly dostupné aktuální články, a přesto nebyly tyto blogy používány jako zdroj informací z Tibetu. Namísto toho všichni věnovali pozornost informační blokádě, cenzuře a faktu, že se do Tibetu novináři nemohli vůbec dostat. Na blozích bylo ale možné najít útržky informací o tom, co se v Tibetu dělo.
HRIC: Máte na mysli ty informace, které nebyly cenzurovány?
Dečchen Pemba: Buď ve formě nepřímých narážek v komentářích blogů nebo skrze poezii. Myslím, že blogy byly jedním ze zdrojů, které byly opravdu nevyužity. Woeser odvedla skvělou práci, psala o každém protestu, každičkém incidentu. Její články byly překládány do angličtiny a zveřejnovány v deníku
China Digital Times. To byly opravdu cenné informace, které byly původně dostupné pouze v čínštině. Pro mě to byl impuls.
HRIC: Jak je Woeser schopná v psaní pokračovat? Úřady přeci vědí, co dělá, a že její články jsou zveřejňovány v západním tisku. Žasnu nad tím, jak v tom může pokračovat. Co myslíte vy?
Dečchen Pemba: Woeser je mezi Tibeťany v Číně jedinečnou osobností. Psaní se věnuje léta a její články jsou zveřejňovány v Taiwanu, to je poměrně významné. Hodně se o ní psalo v západních médiích a dokonce i v Pekingu. Tibetské organizace si jí také všimly, když loni na svém blogu pravidelně aktualizovala informace o dění v Tibetu, čemuž se věnuje i nadále. Myslím si tedy, že tím vším si udělala jméno, něco takového nebylo dříve pro Tibeťana běžné.
HRIC: Zdá se, že někdy vám sláva může poskytnout i ochranu.
Dečchen Pemba: Myslím, že ano. Lidé jsou často překvapeni, že si toho Woeser může dovolit říkat tolik. Je velmi odvážná, opravdu prolamuje hranice toho, co si Tibeťané v Číně mohou dovolit. Myslím, že dvakrát či třikrát žádala o vydání pasu, ale žádost jí byla pokaždé zamítnuta. Najala si tedy právníka a začala se soudit, aby prozkoumala čínský právní systém. Je opravdu statečná. Zároveň si ale myslím, že je důležité si být vědom jak křehká je hranice prostoru v němž se pohybuje.
HRIC: Myslím, že je to případ podobný Aji Wej-wejovi*. Jemu byl dán prostor jako příklad toho, že lidé mohou být ve skutečnosti kritičtí. Když se pak ale jednoho dne rozhodnou, že už to stačilo, můžete být dokonce i zbit za to, že jste pokoušel být svědkem událostí.
(*Aj Wej-wej, prominentní čínský umělec a komentátor společenského dění, byl zbit a 11 hodin držen policií v hotelovém pokoji, když se 12. srpna 2009 jako svědek pokusil zúčastnit soudního procesu s kritikem postupu vlády při zemětřesení v S'-čchuanu Tchanem Cuo-ženem.
Více informací o tomto případu v angličtině naleznete zde.)
Dečchen Pemba: Myslím, že tohle je v Číně jakýmsi nepsaným pravidlem, že je vše v pořádku dokud to není v pořádku.
HRIC: Tak nějak.
Dečchen Pemba: A pak už opravdu nevíte, kde se nacházíte.
HRIC: Tohle by měl být jeden z milníků našeho rozhovoru. Myslím, že od zahraničních pozorovatelů často slyšíme: „Vím, že lidé mohou to či ono“ jako příklad pokroku a větší otevřenosti. Ale je podstatou autoritářského režimu, že vše je v pořádku dokud to v pořádku být nepřestane. A odvrácenou stranou mince je, že předem nevíte, že už to v pořádku není.
Dečchen Pemba: A není na vás o tom rozhodovat.
Pokračování příště...Přeloženo podle článku:
Conversation with Dechen Pemba, Tibetan Voices in China
Vědci, v čele s Paj-čching Süem z čínské Akademie věd, prozkoumali vzorky pěti ledovcových vrtů z různých oblastí Tibetské náhorní plošiny v nichž hledali černý uhlík (hlavní složku sazí) a organický uhlík. Na základě těchto vzorků podpořili vědci hypotézu, že množství sazí v himalájských ledovcích je úměrné emisím černého uhlíku v Evropě a jižní Asii.
Vědci doufají, že ještě obsáhlejší výzkum pomůže lépe objasnit nově se utvářející porozumění vlivu sazí na tání ledovců. „Nemůžeme si od této studie slibovat úplné objasnění účinku sazí na tání sněhu a ledovců v Tibetu,“ řekl Cchao. „Je nutné se nově zaměřit na průzkum vzájemných vazeb mezi naměřenými hodnotami, rychlostí tání a dalšími směrodatnými veličinami.“
