Další z přednášek lámy Ješe (Brisbane, Austrálie, 1975)
Mnoho lidí má různé představy o podstatě náboženství obecně a zejména o buddhismu. Ti, kteří uvažují o náboženství a buddhismu pouze na povrchní, intelektuální úrovni, nikdy nepoznají skutečný význam ani jednoho. A ti, jejichž pohled na náboženství je ještě povrchnější, nebudou dokonce považovat buddhismus za náboženství.
V buddhismu se především tolik nezajímáme o mluvení o buddhovi samotném. Také tak nebyl ani on, nešlo mu o to, aby v něj lidé věřili, a tak buddhismus nikdy nevyzýval své následovníky, aby jednoduše věřili v Buddhu. Vždycky jsme se více zajímali o porozumění lidské psychologii, podstatě mysli. A tak se lidé praktikující buddhismus vždy snaží porozumět svým mentálním přístupům, konceptům, vnímání a vědomí. To je to, na čem skutečně záleží.
Pokud ale zapomenete na sebe samé a své klamy a místo toho se zaměříte na nějaké velebné otázky - jako „ Co je Buddha?“ – vaše duchovní cesta se stane snovou halucinací. Je to možné, buďte opatrní. Ve vaší mysli není žádné spojení mezi Buddhou, nebo Bohem, a vámi samými. Jsou to zcela oddělené věci, vy jste zcela tady dole, Buddha nebo Bůh jsou zcela tam nahoře. Není tu vůbec žádné spojení. Není realistické takhle přemýšlet. Jednu věc stavíte do spodního extrému, druhou do vrchního. V buddhismu nazýváme takový druh myšlení dualistický.
Kromě toho, pokud jsou lidé svojí podstatou zcela negativní, proč tedy hledat nějakou vyšší ideu? Beztak, ideje nejsou uvědomění. Lidé se vždy zajímají o nejvyšší vědomost nebo podstatu Boha, ale taková intelektuální znalost nemá nic společného s jejich životem nebo myslí. Skutečné náboženství by mělo být snahou o seberealizaci, ne cvičením ve shromažďování faktů.
V Buddhismu se příliš nezajímáme o samotné hledání intelektuálních znalostí. Spíše se zajímáme o porozumění tomu, co se děje teď a tady, o pochopení našich současných zážitků, o to, co jsme právě teď, o základní přirozenost. Chceme vědět, jak najít uspokojení, jak nalézt štěstí a radost místo depresí a bídy, jak překonat pocit, že naše přirozenost je zcela špatná.
Sám Buddha učil, že v podstatě je lidská přirozenost dobrá, prostá ega, stejně jako nebe je v podstatě čisté, bez mraků. Mraky přichází a odchází, ale modré nebe je tam pořád. Podobně je lidská mysl v základu čistá, není jedním s egem. Hlásíme-li se k nějakému náboženství nebo ne, dokud nedokážeme oddělit sebe od našeho ega, jsme na špatné cestě a vytváříme si úplně nerealistickou životní filosofii, která nemá vůbec nic společného s realitou.
Místo dychtění po intelektuálních znalostech, touhy vědět, co je nejvyšší existující věcí, by pro vás bylo mnohem lepší snažit se porozumět základní podstatě vaší vlastní mysli a tomu, jak se s ní právě teď vypořádat. Je tak důležité vědět, jak jednat efektivně, metoda je klíčem každého náboženství, nejdůležitější věcí, kterou bychom se měli naučit.
Řekněmě, že jste slyšeli o úžasném domě pokladů, ve kterém jsou klenoty, které si můžete vzít, ale nemáte klíč ode dveří: všechny fantazie o tom, jak byste využili nevě nabytého bohatství, jsou úplnou halucinací. Podobně když fantazírujete o skvělých religiózních ideách a vrcholných zkušenostech, ale nemáte zájem o bezprostřední činy nebo metody, je to úplně nerealistické. Když nemáte žádnou metodu, žádnou cestu, jak přenést náboženství do každodenního života, bylo by lepší, kdybyste si dali kolu. Ta by aspoň uhasila vaši žízeň. Pokud je vaše náboženství pouhá idea, je stejně neskutečná jako vzduch. Měli byste si dávat dobrý pozor na to, abyste rozuměli přesně co náboženství je a jak by mělo být prakrikováno.
Sám Buddha říkal: „Víra není důležitá. Nevěřte tomu, co říkám, jenom proto, že to říkám.“ A tohle byla jeho poslední slova: „Učil jsem mnoho různých metod, protože je mnoho různých jednotlivců. Než některé z nich příjimete, použijte svou moudrost a ověřte si, jestli se hodí pro vaše psychologické založení, pro vaši vlastní mysl. Pokud se vám bude jevit, že moje metody pro vás fungují,pak je každopádně příjměte. Ale pokud se s nimi neztotožníte, pak je nechte být i přesto, že mohou znít úžasně. Byly učeny pro někoho jiného.
V dnešní době nemůžete říct mnoha lidem, aby něčemu věřili jen proto, že to říkal Buddha, že to říkal Bůh. To jim nestačí. Odmítnou to, chtějí důkaz. Ale ti, kteří nechápou, že podstata jejich mysli je čistá, nebudou schopni vidět možnost objevení jejich vnitřní ryzosti a ztratí jakoukoli šanci, kterou k tomu měli. Pokud si myslíte, že vaše mysl je z podstaty negativní, máte sklony ztratit veškerou naději.
Samozřejmě, že lidská mysl má pozitivní i negativní stránky. Ale ty negativní jsou velmi prchavé a přechodné. Vaše emoce „nahoru a dolu“ jsou jako mraky na obloze, za nimi je skutečná, základní lidská podstata, jasná a čistá.
Mnoho lidí buddhismu rozumí špatně. I někteří profesoři buddhistických studií hledí jen na slova a interpretují to, co Buddha řekl, příliš doslovně. Nerozumí jeho metodám, které jsou skutečnou esencí jeho učení. Podle mého názoru je nejdůležitějším aspektem každého náboženství jeho metoda – jak ho dát dou souvislosti s vlastní zkušeností. Čím lépe chápete, jak toto udělat, tím efektivnější se vaše náboženství stane. Vaše duchovní praxe se stane tak přirozená, tak realsitická, snadno porozumíte své vlastní podstatě, své vlastní mysli a nebudete překvapeni tím, co tam najdete. A pak, když porozumíte své mysli, budete ji mít přirozeně pod kontrolou, nebudete na to muset tlačit, porozumění přináší kontrolu přirozeně.
Mnoho lidí si bude představovat, že kontrola nad myslí je něco těsného a svazujícího. Vlastne kontrola je přirozený stav. Ale to neřeknete, že ne? Řeknete, že mysl je nekontrolovaná od přírody, že je to pro ni přirozené být nekontrolovaná. Ale není. Když si uvědomíte podstatu své nekontrolované mysli, kontrola přijde stejně přirozeně, jak se vynořuje současný nekontrolovaný stav. A navíc: jediná cesta, jak můžete získat kontrolu nad svou myslí, je porozumět její podstatě. Nikdy nemůžete svoji mysl, svůj vnitřní stav, nutit ke změně. Stejně tak se nemůžete očistit fyzickým sebetrestáním. To je naprosto nemožné. Nečistota, hřích, negativita, jakkoli to chcete nazvat, je psychologický, mentální fenomén. Nedá se zastavit fyzicky. Očištění vyžaduje dovedné spojení metody a moudrosti.
Abyste očistili svou mysl, nemusíte věřit v něco speciálního tam nahoře – Boha nebo Buddhu. O to se nebojte. Když si opravdu uvědomíte vrtkavou přirozenost svého každodenního života, podstatu svého vlastního mentálního přístupu, budete automaticky chtít uplatnit nějaké řešení.
V těchto dnech mnoho lidí zažívá deziluzi z náboženství.Vypadá to, že si myslí, že nefunguje. Náboženství funguje. Nabízí fantastické řešení všech vašich problémů. Potíž ale je, že lidé nechápou podstatu náboženství, takže nemají vůli aplikovat jeho metody.
Vezměte v úvahu materialsitický život. Je to stav neustálého podráždění a konfliktu. Nikdy nemúžete věci upravit tak jak je chcete mít. Nemůžete se jen tak ráno probudit a rozhodnout se, jak přesně chcete, aby se váš den vyvíjel. Zapomeňte na týdny, měsíce, roky... nemůžete předurčit ani jeden jediný den. Kdybych se vás teď zeptal, kdybyste se ráno mohli probudit a nastavit si přesně svůj den, jak byste chtěli, aby se odvíjel, jak byste se chtěli cítit v každém jednotlivém momentu... co byste řekli? Není žádná cesta, jak tohle udělat, že?
Nehledě na to, jak velké materiální pohodlí si vytvoříte, nehledě na to, jak si upravíte dům, - máte tohle, máte tamto, tohle dáte sem, tamto tam - svoji mysl nikdy nemůžete naaranžovat tím samým způsobem. Nikdy nemůžete přdurčit, jak se budete celý den cítit. Jak byste mohli nastavit svou mysl takovým způsobem? Jak byste mohli říct „Dneska budu takovýhle“ ? Mohu vám říct s absolutní jistotou, že dokud bude vaše mysl nekontrolovaná, podrážděná a dualistická, není k tomu žádná cesta, je to nemožné. Tím vás neshazuji, jen říkám, jak mysl funguje.
Všechno tohle nám ukazuje, že jakékoli materiální pohodlí si vytvoříte, jakkoli si říkáte „jo, tohle mě dělá šťastným, dneska budu šťastný celý den“, není možné takhle předurčit svůj život. Vaše pocity se budou automaticky měnit, měnit, měnit. Z toho plyne, že materialistický život nefunguje. Tím ale nemyslím, že byste měli zavrhnout světský život a stát se askety. To neí to, co říkám. Moje myšlenka je, že pokud správně pochopíte duchovní principy a budete podle nich jednat, najdete mnohem větší uspokojení a smysl života, než byste našly pouhým spoléháním na svět smyslový. Smyslový svět sám o sobě nemůže lidskou mysl uspokojit.
Takže, jediným důvodem existence toho, čemu říkáme náboženství, je pro nás porozumění přirozenosti naší vlastní psyché, naší mysli, našim pocitům. Jakékoli jméno dáme naší duchovní cestě, nejdůležitější je, abychom poznali své vlastní zkušenosti, své vlastní pocity. Takže naše (lámů) zakoušení buddhismu je to, že místo zdůrazňování víry dává největší důležitost osobnímu experimentování, uvádění metod dharmy do praxe a hodnocení vlivu, který mají na naši mysl; pomáhají tyto metody? Změnila se naše mysl, nebo je pořád tak nekontrolovaná jako dřív? Tohle je buddhismus a tato metoda zkoumání mysli se nazývá meditace.
Je to individuální věc, nemůžete zobecňovat. Všechno se to ukazuje na osobním porozumění, osobní zkušenosti. Pokud vaše cesta nepřináší řešení vašich problémů, odpovědi na vaše otázky, uspokojení pro vaši mysl, pak si ji musíte zkontrolovat: možná je něco špatně s vašim úhlem pohledu, s vašim porozuměním. Nemusíte nutně dojít k závěru, že je něco špatně s vašim náboženstvím jenom proto, že jste ho vyzkoušeli a nefungovalo. Různí jednotlivci mají své vlastní ideje, pohledy a chápání náboženství a mohou dělat chyby. Takže se ujistěte, že myšlenkám a metodám svého náboženství opravdu rozumíte. Když budete vyvíjet správné úsilí na základě správného porozumění, dostaví se hluboké vnitřní uspokojení. Tak i ukážete sami sobě, že uspokojení nezávisí na ničem vnějším. Skutečné uspokojení přichází z mysli.
Často se cítíme bídně a svět lítá nahoru a dolu protože věříme, že vnější věci budou fungovat přesně tak, jak si je plánujeme a jak to od nich očekáváme. Očekáváme od věcí proměnlivých ze své podstaty, že se měnit nebudou,od věcí pomíjivých, že vydrží navždy. Pak, když se mění, nás to vyvádí z míry. Pokud vás vyvede z míry to, že se ve vašem domě něco rozbije, ukazuje to, že jste nepochopili, že to má pomíjivou podstatu. Když přijde čas, aby se něco rozbilo, tak se to rozbije nezávisle na tom, co očekáváte.
Přesto pořád očekáváme, že materiální věci vydrží. Nic materiálního nevydrží, to je nemožné. Takže abyste našli trvající uspokojení, měli byste vkládat víc úsilí do duchovní praxe a meditace než do manipulování světem okolo vás. Trvající uspokojení vychází z mysli, z vašeho vnitřku. Vašim hlavním problémem je vaše nežízená, nespokojená mysl, jejíž podstatou je utrpení.
Když tohle víte, až se objeví nějaký problém, místo rozčilování se kvůli nenaplněným očekáváním a snahy se od něj odpoutat nějakými vnějšími činnostmi si sedněte, uvolněte se a zhodnoť te tu situaci vaší vlastní myslí. To je mohem konstruktivnější cesta vypořádávání se s problémy a zklidnění vlastní mysli. Navíc když tohle budete dělat, umožníte své vnitřní zmalosti - moudrosti, aby rostla. Moudrost nikdy nemůže růst v podrážděné, zmatené a nepokojné mysli.
Podrážděné stavy mysli jsou největší překážkou v dosažení moudrosti. Je jí také nesprávný úsudek, že vaše ego a podstata vaší mysli jsou jedno a to samé. Kdyby to tak bylo, nikdy byste je nemohli oddělit a dostat se za ego. Dokud budete věřit, že vaše přirozenost je hřích a negativita, nikdy nebudete schopni se přes ně dostat. To, čemu věříte, je velmi důležité a uchovávbá to vaše nesprávné pohledy. Vypadá to, že na západě si lidi myslí, že pokud nejsou jedno se svým egem, nemůžou míto normální život, práci, nic. To je nebezpečný klam. Neumíte oddělit ego od mysli, ego od života. To je váš velký problém. Myslíte si, že když ztratíte své ego, ztratíte svou osobnost, svou mysl, svou lidskou přirozenost.
To jednoduše není pravda, neměli byste se tím zenpokojovat. Když ztratíte své ego, budete šťastní – měli byste být šťastní. Samozřejmě že se nabízí otázka co je to ego. Na západě lidi vypadají, že mají spoustu slov pro ego, ale vědí, co to opravdu je? Nicméně, nezáleží na tom, jak dobře rozumíte anglicky – ego není slovo, slovo je pouze symbol. Vlastní ego je ve vás: je to mylná koncepce, že vaše já je nezávislé, trvalé a samo o sobě existující. Ve skutečnosti to, o čem věříte, že je „já“, neexistuje. Kdybych se tu každého zeptal aby se hluboce a za slovy zamyslel nad tím, co ego je, každý z vás by měl jinou představu. Nežertuji, to je moje zkušenost. Měli byste si to sami ověřit. Vždycky velmi povrchně říkáme „to je tvoje ego“, ale nemáme tušení, co ego opravdu je. Někdy dokonce používáme to slovo pejorativně: „No, z toho si nic nedělěj, to je jenom tvoje ego“, nebo něco takového, ale když si to prověříte hlouběji, uvidíte, že průměrný člověk si myslí, že jeho eho je jeho osobnost, jeho život. Muži to cítí tak, že kdyby ztratili své ego, ztratili by svou osobnost, nebyli by už muži. Ženy si myslí, že když by ztratily ego,ztratily by svoje ženské kvality. To není pravda. To není vůbec pravda. Přesto je to to, na co západní interpretace života a ega ukazuje. Myslí si, že ego je něco pozitivního v tom smyslu, že je nezbytné pro život ve společnosti, že pokud nemáte ego, nezapadnete do ní. Ověřte si to hlouběji, na mentální úrovni, ne na fyzické. Je to zajímavé.
I mnozí psychologové popisují ego tak povrchně, že byste si mysleli, že je to fyzická entita. Z buddhistického úhlu pohledu je ego koncept mysli, nikoli fyzická věc. Samozřejmě že se ego může projevovat navenek, jako například když je někdo rozhněvaný a jeho tvář a tělo ty vibrace odráží. Ale to není hněv jako takový, jo jsou jeho symptomy. Stejně tak ego nejsou vnějjší projevy ale mentální faktor, psychologický přístup. Nemůžete ho vidět zvenčí.
Když meditujete, můžete vidět, proč jste dneska nahoře a zítra dole: výkyvy nálad jsou způsobené myslí. Lidé, kteří to sami u sebe nezkoumají, často přichází s velmi povrchními důvody jako „dneska jsem nešťastný, protože nesvídí sluníčko“, ale většinou jsou ty výkyvy primárně dány psychickými faktory.
Když zafouká silný vítr, mraky se rozplynou a objeví se modrá obloha. Podobně když se v mysli objeví mocná moudrost chápající její podstatu, temné mraky ega zmizí. Za egem – rozjitřenou, nekontrolovanou myslí – spočívá věčnětrvající mír a uspokojení. Proto Buddha stanovil pronikající analýzu vašich dobrých i špatných stránek. Konkrétně když se vaše negativní mysl objeví, nestrachujte se, můžete ji tak blíže prozkoumat.
Jak vidíte, buddhismus vůbec není taktní náboženství, které se vždycky snaží nikoho neurazit. Buddhismus přesně pojmenovává, kdo jste, a co vaše mysl tady a teď dělá. To je to, co ho dělá tak zajímavým. Nemůžete čekat, že uslyšíte jenom pozitivní věci. Jasně že máte dobré stránky, ale co ty negativní aspekty vaší přirozenosti? Abyste získali stejné porozumění obojímu, musíte se dívat na negativní aspekty stejně jako na ty pozitivní a nesnažit se je zakrýt.
Už toho teď nemám o moc víc, co bych řekl, ale rád se vynasnažím zodpovědět nějaké otázky.
Láma Thubten Ješe (Yeshe) (1935 – 84) se narodil v Tibetu a vzdělání získal na velké klášterní univerzitě Sera ve Lhase. V roce 1959 uprchl před čínskou okupační mocí a pokračoval ve svých studiích a praktikování v tibetských uprchlických táborech v Indii. V roce 1969 začal se svým hlavním žákem lámou Thubtenem Zopou Rinpoče učit buddhismus studenty ze západu ve svém klášteře Kopan (Kathmandu, Nepál) a v roce 1974 začali oba lámové na pozvání svých studentů z celého světa cestovat a šířit dharmu (Buddhovo učení). V roce 1975 založili Nadaci pro zachování mahajánové cesty (anglicky „Foundation for the Preservation of the Mahayana Tradition“, FPMT), mezinárodní buddhistickou organizaci, která má nyní více než 150 center a souvisejících projektů ve 30 zemích po celém světě.
Přeloženo z knihy Becoming Your Own Therapist (Stát se svým vlastním terapeutem) s laskavým svolením FPMT.
