"Čínské politické kruhy se začínají obávat, když se blíží nějaké výročí," říká profesor Perry Link, odborník na lidská práva v Číně z Kalifornské univerzity v Riverside. A letos se mají skutečně čeho bát, protože v roce 2009 si připomeneme 30 let od zboření pekingské Zdi demokracie, 20. let od doby, kdy čínská Lidová osvobozenecká armáda brutálně potlačila studentské povstání na náměstí Nebeského klidu a nakonec 50 let od Tibetského národního povstání.
Jenže Peking mívá většinou spíše schizofrenické sklony ohlašovat předem politicky citlivá výročí a pak se usilovně snažit zvládat jejich zrovna tak choulostivé důsledky. Čínská vláda vítá březen 2009 jako 50. výročí "demokratického převratu" v Tibetu a tak na 28. března vyhlásila "Den osvobození od otroctví", připomínající potlačení povstání vykořisťovatelské třídy a osvobození milionu tibetských otroků od útlaku. Státní tisková agentura Nová Čína uvedla, že se jedná o den, který je příležitostí pro Tibeťany, aby oslavili všechny ty dobré dny, které mohli prožít od demokratického převratu." Avšak pro většinu Tibeťanů je březen 2009 připomínkou 50. výročí od proslulého povstání proti čínské nadvládě, prohrou, která potvrdila status Tibetu jako status okupovaného národa.Zatímco pro Komunistickou stranu Číny je březen časem oslav úspěchů a potvrzení součaného politického stavu, pro Tibeťany je časem zármutku nad ztrátou vlastní země a potvrzením odhodlanosti k odporu. Bylo by obtížné najít tak protichůdné národní pohledy na tytéž historické události.
25. ledna byl na jednom tibetském blogu zvěřejněn komentář v čínštině, v němž se psalo, že Strana chce, aby Tibeťané "zpívali a tančili a oslavovali Den osvobození od otroctví, osvobození starého Tibetu a milionů otroků od dob temna. Není říkat něco proti, mluvit o rodinách, které se rozpadly, lidech, kteří byli zabiti nebo umláceni k smrti za účelem udržení jednoty vlasti a lidu. Ne, o tom se přeci nezmiňujme."
Fotografie tančících obyvatel tibetského venkova oslavujících vyhlášení "Dne osvobození od otroctví" (Nová Čína):
Strana chce, aby se Tibeťané radovali, nebo aby to alespoň vypadalo, že se radují. Pokud se emancipovaní otroci a jejich potomci zdají být skleslí a demprimovaní, nebo ještě hůře, vyrazí do ulic, aby protestovali proti svému "osvobození", nevypadá to dobře. A to je přesně to, co se děje. Mezinárodní kampaň pro Tibet (ICT) oznámila, že "tibetské ženy jsou na veřejnosti vážné, aby ukázaly spíše svůj smutek než radost, a aby daly symbolicky najevo neslavnostní náladu nosí s sebou a pojídají v ulicích suchý chléb." Navíc britská lidskoprávní organizace Svobodný Tibet (Free Tibet) informovala, že tento měsíc byly zaznamenány největší protesty Tibeťanů od loňského jara. Propukly v okresu Li-tchang v oblasti provincie Kham 15. února a během několika dní vyústily v desítky zatčení a dvě nepotvrzené oběti na životech. Protesty byly jednoznačně podníceny zatčením tibetského muže, který veřejně apeloval na Tibeťany, aby neslavili tibetský Nový rok Losar.
Tibetské blogy se hemží názory a postoji na toto na popularitě nabírající hnutí, které se šíří regiony a vyzývá Tibeťany, aby bojkotovali oslavy Losaru a namísto oslav drželi národní smutek za oběti loňských potlačených protestů. Mary Beth Markey z Mezinárodní kampaně pro Tibet (ICT) to popisuje jako "překvapivé a velice významné vyjádření podobné tomu, kdyby se lidé ve Spojených Státech vzdali oslav Díkůvzdání." A strana ono hnutí zaznamenala.
Vyjádřeno slovy jednoho tibetského komentáře na internetu: "Naše skvělá strana není spokojená, protože zrovna, když chce, abychom se radovali, my se neradujeme. A to je problém našeho myšlení ... Strana zblízka sleduje kdo je a kdo není šťastný, kdo slaví nebo neslaví Nový rok."
Je tibetskou tradicí, součástí rodinného pohřebního rituálu Nový rok neslavit, pokud v předešlém roce zemřel člen rodiny. Neslavení Losaru jako držení smutku za ty, kdo ztratily své životy při loňském povstání je vyjádřením toho, že ti, kdo zemřeli při protestech byli členy rodiny. "Připomeňme si 10. března naše bratry a sestry a udělejme z tohoto dne demonstraci všech dob", vyzývá jeden bloger. Jiný Tibeťan, žíjící v exilu, píše: "Proč bychom měli mít na Nový rok na tváři falešný úsměv? Nebudeme slavit, protože jsme všichni Tibeťané. ... Budeme držet při sobě v časech utrpení i veselí."
Woeser, tibetská spisovatelka a blogerka, která se stala laureátkou tibetského boje za svobodu píše: "Zažehněme máslové lampy, obětujme a vzpomínejme zesnulých ... v ústraní, kam hledáček kamer nedohlédne." Dále uvádí, že "v Rebkongu, místní správa prošla všechny domovy a přiměla Tibeťany podepsat se nebo poskytnout otisky prstů pod prohlášení: "Slibuji, že narozdíl od loňska letos nedojde k žádným demostracím, zaručuji se, že budu letos slavit Nový rok."
V jednom článku v čínštině na tibetských webových stránkách s názvem "Neslavte letos Nový rok" stojí:
Jaképak radosti by mě snad přivedly k zapomnění těch zmařených životů?
Vzpomínal jsem jich ve snu, vzpomínal své krajany,
jak mrtví leželi na cestách do bílého zahaleni.
A jedna ruka náhle pokynula mi:
Ach, jak těsno v nebi!
Po většinu Tibeťanů Losar letos připadá na 25. února. V některých částech východního Tibetu je však tibetský a čínský nový rok tradičně slaven v ten samý den, letos to bylo 26. ledna. Když se ukázalo, že tamější Tibeťané nebyli v náladě na oslavy, úřady začaly rozdávat petardy, aby je k oslávám povzbudili.
Podle Mezinárodní kampaně pro Tibet (ICT), anonymní tibetský bloger ze severovýchodní provincie Amdo napsal: "Díky Výboru strany v okresu Sia-che za to, že nám byly rozdány petardy v hodnotě 100 juanů (14 am. dolarů). Bylo to za účelem prolomení veřejného odporu k oslavám Nového roku. Vzal jsem si petardy, ale nikdy jsem o tom svému otci neřekl, protože jinak by mě asi ubil k smrti, takže jsem je raději vyhodil do záchoda. Okresní úřednící mají teď plné ruce práce se zjišťováním, kdo ještě petardy nepoužil. ... Oficiální dohled nad tím, zda lidé dělají či nedělají ohňostroj, a nepřetržité pouliční hlídky Lidové osvobozenecké armády, jsou letos v Sia-che novou skutečností."Podle nejmenovaného zdroje se skupina mnichů náhle rozhodla pro meditační retreat, když se je při prohlídce kláštera Kirti v provincii Amdo v Amdo Ngabě, pokoušeli úřady přimět k tomu, aby se připojili k oslavám Nového roku. Odmítnout účast na oslavách vlastní kulturní tradice se na první pohled nezdá být přílišnou provokací. Ale reakce strany je důkazem, jak vážně tyto věci Komunistická strana Číny bere, a byla to přesně tato reakce, která pozvedla tibetskou kampaň proti oslavám Nového roku z pouhého zármutku jednotlivce na akt občanské neposlušnosti.
Poněkud zoufalým tahem bylo prohlášení čínské státní Tibetské televize, XZTV, z 15. února, v němž oznámila, že vláda nabízí Tibeťanům zlevněné poukázky na nákupy pro oslavy tibetského Nového roku. Strana může zaplatit klobouky, připravit pohoštění, naladit CD přehrávač, rozvěsit vlaječky, ale kádrové objevili meze své moci - nemůžou přinutit Tibeťany, aby se bavili.
Rebecca Nowick je spisovatelka a zakládající členka rádia The Tibet Connection. V současné době žije v indické Dharamsale.
Přeloženo podle článku: Why Tibetans Won't Come to the Party
