Na dnešek připadá 52. výročí mírového povstání tibetského lidu proti represím komunistické Číny v hlavním městě Lhase v roce 1959 a také 3. výročí nenásilných demonstrací, které proběhly napříč Tibetem v roce 2008. U této příležitosti bych rád vzdal poctu statečným mužům a ženám, kteří položili životy za spravedlivou věc Tibetu, a vzpomenul na ně v modlitbě. Vyjadřuji solidaritu s těmi, kdo nadále trpí represemi, a modlím se za blaho a prosperitu všech cítících bytostí. Přestože Tibeťané byli před více než šedesáti lety připraveni o svobodu a žijí ve strachu a v nejistotě, daří se jim uchovávat svou jedinečnou tibetskou identitu a kulturní hodnoty. A co je důležitější, nastupující nová generace, která nemá žádnou zkušenost se svobodným Tibetem, na sebe odvážně bere zodpovědnost za postup v tibetské otázce. I to je obdivuhodný příklad tibetské nezlomnosti.
Tato planeta náleží lidstvu a i Čínská lidová republika (ČLR) patří se svými 1,3 miliony obyvatel, k těm, kdo mají právo vědět pravdu o stavu věcí ve své zemi a ve světě obecně. Jsou-li občané plně informováni, dokážou rozlišit, co je správné a co špatné. Cenzura a omezování informací porušuje základní lidskou slušnost. Například, čínští vůdci považují komunistickou ideologii a její postupy za správné. Kdyby to tak bylo, tyto postupy by měly být s jistotou uveřejněny a otevřeny zkoumání.
Čína je nejlidnatější zemí světa a nově vznikající světovou velmocí a já obdivuji ekonomický rozvoj, kterého dosáhla. Má také obrovský potenciál přispět k lidskému pokroku a ke světovému míru. Avšak aby jej mohla realizovat, musí si získat respekt a důvěru mezinárodní komunity. Aby si takový respekt získali, musí čínští vůdci rozvinout větší transparentnost, tak, aby jejich činy odpovídaly jejich slovům. K tomu je nezbytná svoboda slova a svoboda tisku. Zrovna tak může transparentní řízení napomoci kontrole korupce. V posledních letech zažívá Čína stále rostoucí množství intelektuálů volajících po politických reformách a větší otevřenosti. Premiér Wen Ťia-pao také vyjádřil podporu těmto hodnotám. To jsou důležitá znamení, která já vítám.
ČLR je zemí mnoha národností, bohatá různorodostí jazyků a kultur. Ochrana jazyka a kultury každé z těchto národností je politikou země, což je jasně deklarováno v její ústavě. Tibetština je jediným jazykem k uchování celého rozsahu Buddhova učení, včetně logických a epistemiologických textů, které jsme zdědili z indické univerzity Nálanda. Jde o systém vědění řízeného rozumem a logikou, který má poteniciál přispět k míru a štěstí všech bytostí. Politika oslabování namísto chránění a rozvíjení takové kultury se z dlouhodobého hlediska rovná ničení společného dědictví lidstva.
Čínská vláda často tvrdí, že stabilita a rozvoj jsou základem dlouhodobého blahobytu Tibetu. Úřady však nadále rozmísťují početné vojenské jednotky po celém Tibetu a zpřísňují dohled nad Tibeťany. Ti žijí v neustálém strachu a obavách. Nedávno byli mnozí tibetští intelektuálové, veřejní činitelé a ochránci životního prostředí potrestáni za sepsání svých základních přání ohledně budoucnosti Tibeťanů. Byli uvězněni za „rozvracení státní moci“, ve skutečnosti se však otevřeně vyjádřili pro tibetskou identitu a kulturní dědictví. Taková represivní opatření jednotu a stabilitu oslabují. Stejně tak v Číně byli zadrženi právníci bránící lidská práva, nezávislí spisovatelé a lidskoprávní aktivisté. Silně apeluji na čínské vůdce, aby přezkoumali vývoj událostí a neprodleně propustili na svobodu tyto vězně svědomí.
Čínská vláda prohlašuje, že v Tibetu není jiný problém než osobní privilegia a status dalajlamy. Ve skutečnosti to byl dlouhodobý útlak tibetského lidu, který vyvolal všeobecný hluboký odpor proti současné oficiální politice. Lidé všech společenských postavení často vyjadřují svou nespokojenost. To, že v Tibetu existuje problém, se odráží v neschopnosti čínských úřadů Tibeťanům důveřovat a získat si jejich důvěru. Ti tak žijí v neustálém podezření a pod neustálým dohledem. Čínští a zahraniční návštěvníci Tibetu dosvědčují tuto neradostnou realitu.
Proto nyní navrhujeme podobnou průzkumnou návštěvu Tibetu, Tibeťany žijícími v exilu, jakou jsme vyslali na přelomu sedmdesátých a osmdesátych let minulého století. Zároveň podporujeme vyslání zástupců nezávislých mezinárodních organizací včetně členů parlamentu. Kdyby došli k závěru, že Tibeťané v Tibetu jsou šťastní, ochotně bychom jej akceptovali.
Duch realismu, který převážil za Maova vedení na začátku padesátých let minulého století, vedl Čínu k tomu, že s Tibetem podepsala Sedmnáctibodovou dohodu. Podobný duch realismu znovu převážil na začátku osmdesátých let, v čase Chu Jao-panga. Kdyby takový realismus pokračoval, tibetská otázka a některé další problémy by mohly být snadno vyřešeny. Konzervativní přístupy však naneštěstí tuto politiku zmařily a důsledkem toho je, že se po více než šesti desetiletích stal tibetský problém ještě hůře řešitelným.
Na Tibetské náhorní plošině pramení významné asijské řeky a protože má po Severním a Jižním pólu nejvějtší koncentraci ledovců, je nazývána pólem třetím. Ničení životního prostředí v Tibetu bude mít neblahý vliv na velkou část Asie, především na Čínu a indický subkontinent. Centrální i místní vlády, stejně jako čínská veřejnost, by si měly uvědomit zhoršování životního prostředí v Tibetu a vyvinout účinná opatření, aby mu zabránily. Apeluji na Čínu, aby brala ohled na životní podmínky lidí ovlivněných změnami prostředí na tibetské plošině.
V našem úsilí vyřešit otázku Tibetu soustavně sledujeme oboustranně prospěšný přístup střední cesty, který požaduje skutečnou autonomii pro tibetský lid v rámci ČLR. Během našich rozhovorů s představiteli čínské vlády jsme detailně vysvětlili naděje a aspirace tibetského lidu. Nedostatek jakékoli kladné odezvy na naše opodstatněné návrhy v nás vyvolává otázku, zda byly úplně a přesně předány vyšším autoritám.
Tibeťané a Číňané žijí jako sousedé od dávných časů. Bylo by chybou, kdyby naše nevyřešené rozpory ovlivnily dávné přátelství. Vyvijíme zvlaštní snahu o zlepšení vztahů mezi Tibeťany a Číňany žijícími v cizině a jsem šťastný, že to přispívá k lepšímu porozumění a přátelství mezi námi. Tibeťané v Tibetu by rovněž měli pěstovat dobré vztahy s našimi čínskými bratry a sestrami.
V minulých týdnech jsme byli svědky významného nenásilného úsilí o svobodu a demokracii v různých částech severní Afriky a jinde. Pevně věřím v nenásilí a moc lidu a tyto události znovu ukazují, že rezolutní nenásilné akce doopravdy mohou přinést pozitivní změny. Musíme všichni doufat, že tyto inspirativní změny povedou ke skutečné svobodě, štěstí a prosperitě lidí v těchto zemích.
Jedna z mých ambicí, které chovám v srdci od dětství, je reforma tibetského politického a sociálního zřízení. V těch nemnoha letech, kdy jsem byl představitelem výkonné moci v Tibetu, se mi podařilo realizovat některé zásadní změny. Přestože jsem nemohl v těchto změnách v Tibetu pokračovat, vyvíjím největší možné úsilí o ně od chvíle, kdy jsem přišel do exilu. Dnes jsou, v rámci Charty Tibeťanů v exilu, Kalon Tripa (předseda vlády, pozn. překl), politické vedení a představitelé lidu přímo lidmi voleni. Byli jsme v exilu schopni zavést demokracii, která odpovídá standardům otevřené společnosti.
Už od šedesátých let minulého století opakovaně zdůrazňuji, že Tibeťané potřebují vůdce, který bude svobodně zvolen tibetským lidem a kterému já budu moci předat moc. Nyní zjevně přišel čas toto uskutečnit. Během nadcházející jedenácté schůze 14. tibetského exilového parlamentu oficiálně navrhnu, aby byly v Chartě Tibeťanů v exilu provedeny nezbytné změny odrážející mé rozhodnutí předat svou formální pravomoc zvolenému vůdci.
Od chvíle, kdy jsem dal jasně najevo svůj úmysl, dostávám z Tibetu i odjinud opakované a upřímné prosby, abych nadále zastával politické vedení. Má touha předat svou pravomoc nemá nic společného s přáním vyhnout se zodpovědnosti. Jejím smyslem je prospět Tibeťanům v dlouhodobém měřítku. Není to proto, že bych se cítil deprimovaný. Tibeťané ve mne vložili naprostou důvěru a já jsem jako jeden z nich zavázán sehrát svou roli ve spravedlivé věci Tibetu. Věřím, že lidé postupně pochopí můj záměr, podpoří mé rozhodnutí a nechají ho nabýt platnosti.
Chtěl bych využít této příležitosti, abych připomenul laskavost představitelů různých národů, které si cení spravedlnosti, poslanců, intelektuálů a skupin podporujících Tibet, kteří jsou vytrvalí ve své podpoře tibetskému lidu. Obzvláště si vždy budeme pamatovat laskavost lidu a vlády Indie a vlád jednotlivých států, kteří Tibetu velkoryse pomáhají udržet a prosadit své náboženství a kulturu a zabezpečují život Tibeťanů v exilu. Těm všem srdečně vyjadřuji vděčnost.
S modlitbami za blaho a štěstí všech cítících bytostí.
březnen 2011 v Dharamsale
